Období vzdoru … lítáme v tom na plný pecky

Moudrý doktor Matějček v moudré knize Prvních 6 šest let ve vývoji a výchově dítěte velmi moudře radí: „Nejlepším způsobem, jak se připravit na období prvního vzdoru je vědět, že přijde.“ Je to pravda, protože téhle apokalypse, jak se zdá, neunikne nikdo, rodiče ani děti.

Matyáš byl až donedávna rozumné dítě (záměrně neříkám „hodné“, ať už si pod tím představujete cokoli). S Matyáškem se dalo, samozřejmě s přihlédnutím k jeho věku, diskutovat a dohodnout víceméně o všem. Snažím se na něj už nějakou dobu uplatňovat zásady manželů Kopřivových popsané v knize Respektovat a být respektován a celkem to fungovalo.

Řada maminek mi „záviděla“, jak dospěle, klidně a rozumně se můj syn chová, jak jednoduché to s ním mám. Když jsem sledovala jejich vztekající se, ječící a nezvladatelné ratolesti, chápala jsem je. A propadla jsem falešným nadějím, že nás se období vzdoru zřejmě netýká. Ach, jak strašně jsem se mýlila!

Začalo to celkem nenápadně. Matyášek začal vynechávat odpolední spaní a díky tomu byl přes den víc mrzutý, ukňouraný. Vyžadoval stále více a více pozornosti. Zcela nenápadně, o to pravidelněji se začala probouzet jeho agresivita. Nejdřív zkoušel, co Barunka vydrží – moment, kdy ji za nožičky po podlaze přetáhl přes půlku pokoje, patří k těm úsměvnějším. Pak začal bít nás i sám sebe. To už mě trochu znervóznělo. Jak rostla jeho ukňouranost, stupňovalo se i jeho mamánkovství. Doslova na mě začal viset, potřeboval se mnou nestálý tělesný kontakt, sám nebyl ochotný dělat už vůbec nic – hrát si, jíst, koupat se, spát … – přestože to dřív nebyl vůbec žádný problém.

Všechno vyvrcholilo asi před 14ti dny, kdy k nám přišla na návštěvu kamarádka se stejně starým synem. Matyášek návštěvy miluje (tedy spíš miloval…), donedávna jsme nikdy nezažili scénu, že by nechtěl půjčovat své hračky nebo že by ubližoval ostatním dětem. Ano, donedávna … bohužel. Tehdy ta návštěva nedopadla dobře … Matyáš celé ráno mluvil o tom, jak dorazí Štěpánek a jak si spolu budou hrát s autama (jako vždycky, když jsme čekali návštěvu) a moc se těšil. Jenže když přišli, lusknutím prstu se změnil v běsnící příšeru, která metala hračkami přes půl pokoje, mlátila kolem sebe a propadala hysterickému záchvatu pokaždé, když se Štěpík jen dotknul čehokoli v jeho pokoji. V tu chvíli jsem tomu dokázala v podstatě jen vyděšeně přihlížet, veškeré mé pokusy o to, abych ho uklidnila selhávaly.

V tuhle chvíli už nejsem vyděšená, už vím, že doktor Matějček měl pravdu a počítám s tím, že následujících několik měsíců bude asi hodně náročných. Vpodstatě všechny výše popsané projevy batolecí puberty u Matyáše přetrvávají, byť se proůznu mění jejich intenzita. Stále je občas agresivní, stále propuká v pláč ze zcela absurdních důvodů (například dnes ráno kvůli rozsypané krabici lega, která mi nechtěně vypadla z ruky). Jeho kňučení a bezdůvodné válení se po zemi mě stále přivádí na hranici zoufalství, hysterie a vražesných sklonů.

Ale každým dnem to společně zvládáme líp. Nebo možná stejně špatně, ale s menším pocitem beznaděje pro mě a ukřiděnosti pro Matyáška. Postupně si s pomocí chytrých knih, internetu a koňské dávky trpělivosti osvojuju postupy, jak tu malou příšerku zvládnout, aniž bych se musela uchylovat k násilí nebo řevu. Matyášek mi dává stále řadu příležitostí tyhle techniky nadále pilovat. Takže se o ně s vámi v některém z příštích příspěvků ráda podělím. Snad to některé mamince pomůže tak, jako mě pomáhají zkušenosti jiných.

Máte doma také nezvladatelného dvouletého puberťáka? Jak se to projevuje? Podělte se.

Přeji Vám krásný den a co nejméně příležitostí k nutnosti zklidňovat běsnící příšerky ;).

Tip: Pokud Vás mé články zaujaly, přihlaste se k odběru Novinek. Dostanete tak upozornění na každý nový příspěvek přímo do své emailové schránky.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Dětské čmáranice, Matyášek, Výchova a péče. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Období vzdoru … lítáme v tom na plný pecky

  1. M.A.R.K.I napsal:

    Ali, to už máme u nás naštěstí za sebou …. bohužel teď nás čeká něco horšího „puberta“ …. ne nadarmo se říká „malé děti malé starosti, velké děti velké starosti“ ….. na dětský vzdor platí snad jen jediné ….obrnit se trpělivostí a občas vypnout obraz i zvuk …. pa, pa Marki

    • Alinka napsal:

      Markéto, děkuju za podporu. Já si právě říkám, že jestli takhle vypadá ta batolecí puberta, tak nechci vidět tu opravdickou :D. Doufám, že to všichni přežijeme bez zbytečných šrámů … na těle i na duši. Nicméně ten proces jako takový mě docela fascinuje, strašně by mě zajímalo, co se vlastně děje v té jeho makovičce … a pořád si říkám, že když se z toho mého zlatého dítěte zničehonic stala příšerka, musí to fungovat i obráceně :))). Hezký večer … a ať u vás má puberta co nejmírnější průběh ;).

  2. Vanilka napsal:

    Tohle mě teprve čeká. Ó, jak já se těším 🙂
    Ano ano, pokud existují nějaké techniky, jak zachovat klid a chladnou hlavu, ráda si o nich něco přečtu. A pokusím se je mít zhruba za dva roky na paměti.

    • Alinka napsal:

      Ahoj Vanilko, no ony jsou to spíš takové rady, jak to dítě pokud možno nezabít :D. Ale není to samospásné, bez obrovské dávky trpělivosti to prostě nejde. Spíš jde o to pochopit, že ono to opravdu nedělá natruc a že samo je tou situací zmatené a vykolejené ještě víc než rodič. Jakmile tuhle základní premisu pochopíš a přijmeš, je to jednodušší (neříkám jednoduché).
      Ale tebe do té doby čeká ještě spousta jiných, neméně náročných a neméně zajímavých věcí ;). Přeju krásný jarní den …

  3. aja napsal:

    U nás je to podobné. Myslím, že to hodně souvisí s příchodem konkurence. Vynucování si pozornosti matky, která má na triku ještě mimino. Je to síla, doufám, že to časem přejde, ale trvá to už půl roku (naší malé je osm měsíců). Poslední týden dva pozoruji jisté zlepšení, tak doufám, že to bude mít rostoucí tendenci (Filip nechce nosit pokaždé, když jdeme ven a domů – bydlíme ve třetím patře bez výtahu, říká si na nočník a jí u stolu, i když chce krmit). Musíme to holt vydržet. Jak máte děti od sebe? Já rok a tři čtvrtě. Dobrou noc.

    • Alinka napsal:

      Dobrý den Ajo, napřed se musím omluvit, že mi tak dlouho trvalo schválení Vašeho komentáře i odpověď. Byla jsem teď týden mimo domov i mimo internet. Každopádně Vám moc dobře rozumím. Já mám děti přesně 2 roky od sebe. A máte pravdu, se sourozeneckou rivalitou to rozhodně souvisí. Nebo abych byla přesnější – období vzdoru je jedna věc a sourozenecká rivalita věc druhá, nicméně se vzájemně velice prolínají a ovlivňují.
      Jak teď sbírám různé podklady pro slibovaný článek „Jak na to“, utvrzuji se v tom, že je to oboje nejen přirozené a svým způspbem nutné, ale i nesmírně zajímavé. Navíc jsem zjistila, že toho je nejméně na články tři (proto mi to taky tak dlouho trvá).
      U nás je zatím střídavě oblačno, některý den je lepší, některý horší, ale vlastně se to dá docela dobře zvládnout, i když je to náročné.
      Přeji Vám velmi pevné nervy! 😉

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s