Kniha: Tom Hodgkinson / Líný rodič

Tahle kniha se mezi „rodičovskou literaturou“ nedá přehlédnout, takže bylo jen otázkou času, kdy se k ní dostanu. Je označována za bestseller a údajně vám změní život. Já vám nevím. Vlastně pořád jsem ještě na vážkách, co si o ní i jejím autorovi myslet.

linyrodic

Přečetla jsem ji poměrně rychle, ale hodně dlouho (řekla bych, že více než polovinu textu) mi trvalo, než jsem se opravdu začetla. Dokonce jsem zhruba po prvních 50 stránkách přemýšlela, že ji odložím. Nevím, jestli je to tím, že druhá polovina knihy má víc hlavu a patu než ta první nebo jsem si zvykla na Hodgkinsonův styl psaní. Každopádně mi začátek přišel psaný trochu zmatečně, jako by měl autor v hlavě víc myšlenek, než je schpen na papíře najednou ukočírovat, a proto skáče od jedné ke druhé, některé zbytečně opakuje a jiné nedokončí.

Trošku mě zklamalo (i když to není žádné drámo), že většina postřehů a nápadů, vlastně není autorova vlastní – tedy snad krom toho, že rodič by si měl co nejčastěji přihnout. Podstatnou část knížky tvoří citace a odkazy na světové filozofy (hlavně Locka a Rousseaua), Hodgkinson pak spíš jen komentuje jejich myšlenky a zasazuje je do dnešní doby. Což je sice přínosné, ale nikterak originální.

Autor nezastírá své poněkud anarchističtější smýšlení a na můj vkus až příliš démonizuje svět konzumu a byznysu. Aby bylo jasné, v zásadě s ním souhlasím, ale způsob, jakým se čtenáři snaží vpodstatě vnutit svůj názor, mě osobně vede spíš k tomu, abych s ním polemizovala.  Hodgkinson tvrdí, že odmítá fanatismus v jakékoli podobě. Přitom na mě ve chvílích, kdy hovoří například o velkých nadnárodních korporacích, právě dojmem fanatika působí. Občas na mě styl jeho psaní působil také zbytečně neurvale, hrubě.

Navíc ve chvíli, kdy na mě ze stránky vyskočily termíny jako „kapitalistické otroctví“, „chamtivý pupkatý továrník“ či „dělnická třída“, nebyla jsem si zcela jistá, jestli místo Manifestu líneho rodiče nedržím v ruce Manifest zcela jiný. Uznávám, že pro mě – „Husákovo dítě“ – mají použité příměry i jiné, autorem jistě nezamýšlené, konotace. To však knize v mých očích příliš nepomáhá.

Na druhou stranu je pravda, že Líný rodič obsahuje určitě spoustu materiálu k přemýšlení a to nejen pokud jde o výchovu dětí. Dokonce mě donutila k zajímavému psychologickému pokusu na sobě samé (o tom snad v některém z příštích příspěvků). Takže jejím přečtením podle mě chybu neuděláte.

Hodnocení: 6/10

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Dětské čmáranice, Výchova a péče, Zápisky laskavého čtenáře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Kniha: Tom Hodgkinson / Líný rodič

  1. Vanilka napsal:

    Moc hezky shrnuto! Naprosto souhlasím, měla jsem z téhle knížky podobně smíšené pocity. Jsem zvědavá na psychologický pokus 😉

  2. Lenka napsal:

    Taky jsem byla spíš zklamaná… Některé postřehy jsou zajímavé, ale většinou jsem na ně přišla i bez Hodgkinsona. Moje „líná“ filosofie zní: Dokud po mně nic nechce, nechám ho být. Pokud něco potřebuje, pak to vyřeším, a snažím se co nejdřív ho naučit, aby to zvládl sám 🙂 Ale na psychologický pokus se těším taky 😉

  3. vimneok napsal:

    taky jsem četla a dost mě to oslovilo… ale hlavně tím uklidňujícím přístupem, který vám nepodsouvá, že jste naprosto nemožný rodič na každé druhé stránce, jako většina ostatních „příruček“…

    • Alinka napsal:

      To je asi pravda, i kdyz ja tenhle pocit nemela moc ani u jinych knizek. Ale prijde mi, ze krom rodice jsou snad spatni uplne vsichni a vsechno – zamestnavatelem pocinaje a obycejnym detskym hristem konce.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s