Tipy pro novopečené prvomaminky …

… které si (jak doufám) jako „ostřílená druhomatka“ můžu dovolit udílet. Chytré knihy i časopisy se hemží spoustou takových tipů, jakože máte co nejvíce spát, nebát se požádat o pomoc manžela nebo babičky, jak miminko kojit, koupat, přebalovat a tak dále. Je ale ještě spousta dalších věcí, které by taková novopečená maminka měla vědět.

miminko

Vlastně je to takový souhrn chyb, které jsme já a/nebo kamarádky kolem mne coby čerstvé mámy dělaly a přitom jsme nemusely. Snad to někomu (aspoň trošku) pomůže všechno neopakovat.

Buďte klidně nejistá. Většina dnešních maminek vidí, chová a pečuje o novorozence poprvé v životě až tehdy, když se jim narodí jejich vlastní první dítě. Není divu, že pořádně nevědí, jak na to a jsou vedle z každého drobečkova projevu, který se jim zdá být mimo normál. A že takových rojevů je hodně – Proč nespí? Nespí už moc dlouho? Mám ho jít zkontrolovat? Dýchá? Nemám ho vzbudit na kojení? Proč nechce pít? Nepije moc? Odkrknul si? Proč ublinkává tolik? A co ty cucíčky v tom? Mám dost mléka? Nemá hlad? Nemá prdíky? Proč pláče? Nepláče nějak jinak než normálně? Není mu zima? Není mu horko? Co to je za pupínek? Nezakašlal teď? Mohla bych pokračovat asi donekonečna. Moc dobře si i po dvou a půl letech vybavuju svoje pocity, když jsem kolikrát stála takhle bezradná nad Matyáškem. Bála jsem se, že udělám něco špatně, že mu nějak (nedejbože) ublížím, že něco zanedbám. Každou chvíli jsem volala sestře a kamarádkám-matkám, které mě uklidňovaly, že to je normální. Takže pokud se máte koho zeptat (ale myslím tím opravdu důvěryhodnou osobu, nikoli diskuse na internetu – viz dále), ptejte se. Bombardujte ostatní maminky dotazy a nebojte se, že budete vypadat jako cvok. Tedy, cvok sice tak trošku jste, ale drtivá většina z nás si prošla tím stejným a máme pro vás pochopení.

Nepanikařte a nebojte se, že nevíte, jak s miminkem zacházet. Miminka jsou vzdor přesvědčení řady lidí docela trvanlivá stvoření, která leccos vydrží. To mi už kdysi vysvětlovala má kamarádka – matka tří dětí, která se s mateřstvím takříkajíc „moc nemaže“. Ta svou tehdy dvouměsíční holčičku zvedla za jednu nohu do výšky. Nemyslím si, že by to byl zrovna příkladný způsob zacházení s miminkem, ale jako demonstrace to celkem postačilo. Co všechno novorozenec vydrží, zjistíte nejpozději ve chvili, kdy se vám narodí druhé dítě. Starší sourozenec odolnost jeho tělesné schránky důkladně prověří, ať se budete snažit tomu sebevíc bránit.

Neberte doslova chytré knížky, ale používejte vlastní rozum. Přečetla jsem a stále čtu hodně „chytrých“ knížek pojednávajících o výchově a péči o dítě. Ze začátku jsem měla hrozný strach, že něco nebudu dělat v souladu s tím, co v nich odborníci radí, že na něco důležitého zapomenu, že v těch knížkách nenajdu řešení toho nebo onoho konkrétního problému, atd. Ale čím víc toho přečtu, tím jsem klidnější. Zjišťuju, že někdy ty knížky nejsou zas až tak úplně chytré, že si vzájemně v řadě věcí protiřečí nebo že s tou a tou pasáží nesouhlasím. Důležité je, zachovat si vlastní úsudek, používat selský rozum a poslouchat své vlastní mateřské instinkty. (Ne)chcete, aby s vámi dítě spalo v posteli? Tak ho tam prostě (ne)dávejte. (Ne)souhlasíte s očkováním nad rámec toho povinného? Tak dítě zkrátka (ne)nechte očkovat. Klidně knihy čtěte, ale udržujte si od nich odstup. Slepé následování sebelepší knihy vás bude jen frustrovat, protože stejně nepovede k výsledkům, jaké vám autor toho kterého bestselleru slibuje a jaké byste očekávaly. K tomu, co autoři takových knih radí, přistupujte kriticky a vybírejte si to, co vám osobně, ve vaší konkrétní situaci, pro vaše konkrétní dítě dává smysl. Zbytek s klidným svědomím zapoměňte.

Když řešíte nějaký problém, nepročítejte mateřské diskuze na mamiserverech. Velice živě si vybavuji jedno odpoledne skoro před dvěma lety, kdy se Matyášovi na předloktí objevily zničeho nic tři skvrny neurčitého původu, trochu otékaly, trochu fialověly a pořádně mě vyděsily. Nenapadlo mě tehdy nic lepšího, než do vyhledávače zadat něco jako: „nafialovělé skvrny na ruce u dítěte“. Vysypala se na mě hromada odkazů na diskuze maminek, které někdy řešily podobný problém. Škála původu takových skvrn byla široká a ještě širší byly jejich důsledky, všechny však byly hrůzostrašné až tragické. Během půl hodiny jsem nabyla dojmu, že mé dítě pravděpodobně trpí nějakou strašlivou chorobou, která ho nejpozději do dvou hodin zabije. I vyrazili jsme bleskurychle na pohotovost. Pan doktor byl moc milý. I přesto, že musel potřeštěné a na smrt vyděšené matce (tedy mě) sdělit, že jejího syna pravděpodobně jen pokousala blecha.

Nenakupujte jak utržené ze řetězu. Já vím, že je to těžké, je to přeci vaše první miminko, vy chcete mít jistotu, že mu nebude nic chybět, a v obchodech je tolik krásných věcí. Jenže zaprvé miminka strašně (ale opravdu strašně) rychle rostou. Můj syn má rekord 4cm za 2 týdny. Proto se na ně určitě nevyplatí pořizovat hory oblečení v těch nejmenších velikostech. Zadruhé rozhodně nepotřebujete všechno, co vám podsouvá reklama, instruktorky na předporodních kurzech, tchýně nebo kamarádky. Minimalistickou výbavičku pro miminka sestavila má obíbená žena007 tady. Pokud už musíte nutně dávat průchod své nakupovací mánii, co se oblečků týče, pořizujte větší věci. Pozor, tady číhá úskalí, že se netrefíte do ročního období a pořídíte  zimní kombinézu ve velikosti, kterou bude mít vaše dítko v létě. Nicméně bodýčkem, mikinou nebo tepláčky ve velikosti 80 (kterým zrovna prostě nemůžete odolat) nic nezkazíte. Pokud jde o nakupování dalších propriet – krom toho nejnutnějšího, počkejte až po narození. Až tehdy totiž zjistíte, co skutečně využijete. Nevěřily byste, kolik věcí je tak zoufale nedomyšlených, nepraktických a nepoužitelných. Ideální je, pokud si můžete věci vyzkoušet přímo s miminkem například u kamarádky dřív, než si to koupíte (kojící polštář, nosítko, závěsnou houpačku, a kdovícoještě).

Neseďte doma, ale vyrazte mezi lidi. Sejděte se s jinými maminkami, objeďte klidně všechno příbuzenstvo, na které jste kvůli práci neměla čas, navštivte s dítkem mateřské centrum, choďte na společné cvičení, procházejte se v parku. Samozřejmě, že je příjemné, pokud vám miminko někdo pohlídá a vy si můžete udělat hodinu dvě program podle sebe. Ale i když se nic takového neděje (manžel dlouho pracuje, babičky nejsou nebo jsou daleko a na chůvu nemáte), nerezignujte na pobyt mezi dospělými lidmi, byť obklopených dětmi. Řadu žen představa setkávání se s jinými maminkami děsí, protože se bojí, že se bude celou dobu mluvit jen o dětech, plenkách, dudlících a příkrmech. Z vlastní zkušenosti vím, že to je pravda tak ze 60%. Ano řeší se děti, ale člověk se může dozvědět spoustu zajímavých věcí a pochopí, že ostatní řeší úplně ty stejné problémy jako on sám. Říká se, že sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílené neštěstí je neštěstím polovičním. Kdo jiný, než ten, kdo se nachází ve stejné životní etapě jako vy, by měl lépe pochopit vaše stesky i radosti. A věřte, že čas na klábosení o knížkách, manželích, filmech, výstavách, bývalé i budoucí práci, zvířatech, jídle, módě a spoustě dalších věcí se určitě najde také. Cokoli je lepší, než sedět sama uprostřed čtyř stěn.

Nesnažte se být dokonalá matka. Tohle je pro mě osobně nejoblíbenější a zároveň neproklínanější nešvar. Chci všechno dělat správně (ví někdo, co to vlastně znamená?), pečlivě, včas a pochopitelně s úsměvem. Asi nemusím říkat, že zdaleka ne vždy se mi to daří a já pak donekonečna sama se sebou rozebírám, co jsem, sakra, udělala špatně, místo abych to hodila za hlavu a prostě si užívala prima den. Mám jasné představy o tom, co by moje děti měly a neměly, co bych měla a neměla já, ale realita je trochu někde jinde. Dokonalá matka je mýtus, který mě jednou jistě přivede do blázince :). Takže v prchavých okamžicích (jako je tento), kdy se mi zjeví strašlivá pravda, že dokonalou vlastně nikdy nebudu, si udělám čaj s medem (kafe ani alkohol totiž nepiju), zalovím v zásobách čokolády nebo v mrazáku pro zmrzlinu, dám si nohy na stůl a zašiju se s knížkou nebo notebookem. A ty světe, plný nevyžehleného prádla, hladových manželů a fňukajících dětí, nevytřených podlah a neumytých koupelen, si chvíli trhni nohou. Mohu jen doporučit a čerstvým maminkám zvlášť. Mnohem důležitější než být dokonalá, je být v pohodě (tohle si budu muset napsat na nějaké viditelné místo). To vaše miminko ocení mnohem víc.

A hlavně si užívejte miminka a času stráveného s ním. Určitě přijdou chvíle těžké, někdy budete nevyspalá a utahaná, jindy vám bude připadat, že zatímco všichni mají vzorná miminka, která jen spí, jí a usmívají se, to vaše skoro pořád jen pláče a nedopřeje vám ani chvilku klidu. Počítejte s tím, že děti brečí, že bývají nemocné, mrzuté a náladové. Ale také jsou roztomilé, učenlivé, chytré, veselé a vděčné. A hrozně rychle rostou … než se rozkoukáte, máte z novorozenečka batole, z batolete předškoláka a předškoláka puberťáka, kterému jsou rodiče jen na obtíž. Užívejte si toho malého tvorečka se všemi jeho úsměvy i slzičkami, protože s odstupem času zjistíte, že to bylo sice náročné, ale i tak krásné období vašeho života. Především proto, že je naprosto unikátní a neopakovatelné.

Krásné dny ;).

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Dětské čmáranice, Když dělám chytrou, Mé (lepší i horší) já, Výchova a péče. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Tipy pro novopečené prvomaminky …

  1. vimneok napsal:

    to bych podepsala 😀 velmi vystizne…

  2. Lenka napsal:

    K té dokonalé matce… Myslím, že moji kluci jsou oba „kliďáci“ hlavně proto, že jsem si už brzo po narození Kubíka řekla, že možná nejsem dokonalá, ale jsem ta nejlepší maminka, kterou má 😉

    • Alinka napsal:

      To je moc pěkný přístup.
      Já s tímhle pořád hrozně bojuju. Je tolik věcí, které bych chtěla dělat a které nestíhám. A teď zdaleka nemluvím jen o domácnosti (kde jsem s velkou shovívavostí manžela) na některé věci prostě dočasně rezignovala. Ale však ono se nic z toho nepoto … :).

  3. Vanilka napsal:

    Tak tenhle článek mě zastihnul ve správný moment. Moc děkuju! Zrovna dnes si kladu různé otázky (nepije míň než obvykle? mám dost mlíka? nechutná mu? nezakašlal? nemá nějak horkou hlavu?). Odpovědi hledám v chytrých knížkách a na internetu, kde mě samozřejmě víc vyděsí než uklidní. A ty vzácné volné chvilky obvykle vyplňuji praním, věšením a žehlením prádla a vyčítáním si, že jsem svému hladovému muži opět nezvládla připravit nic k jídlu. I ze psaní na blog se stala trochu povinnost… a vyčítám si, že nepíšu častěji. Vlastně si pořád něco vyčítám. Vyčítám si nevyžehlené prádlo, a když žehlím, vyčítám si, že se nevěnuju miminku… Přitom bych si prostě měla užívat ty první týdny, měsíce, roky, protože jsem si vědomá toho, že to rychle uteče.

    Je příjemné vědět, že v tom nejsem sama 🙂

    • Alinka napsal:

      To jsem moc ráda, že jsem se trefila ;). Určitě v tom nejsi sama, myslím, že minimálně polovinu z toho dělá snad každá čerstvá maminka. Být maminkami se učíme a je to náročný proces, jako ostatně každé učení. A obávám se (a zároveň trochu doufám), že to trvá celý život.
      Přeji co nejméně vyčítání a co nejvíce krásných maminkovských zážitků …

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s