Programové prohlášení 3. část

Už jsme mluvili o planých výhrůžkách i nesplněných slibech. Tyhle dvě nefér rodičovské praktiky se mi daří jakž takž držet na uzdě. S čím však mám velké problémy, je jakési rodičovské zdržování, které jsem si sama pro sebe nazvala „Jojo, hned …“ taktika.

Propadám jí hlavně po ránu, kdy chci stihnout několik věcí najednou. Skládám nádobí po snídani do myčky. Matyášek si chce hrát. Stojí mi za zády a loudí, abych šla za ním do pokojíčku. „Jojo, hned …“ odpovídám „… jen zapnu myčku.“ Celkem uspokojený mou odpovědí odchází. Zapínám myčku, načež si všimnu, že pod stolem jsou od snídaně rozeseté drobky. Jdu je zamést. „Mamíííí …“ ozývá se z pokoje. „Jojo, už jdu.“ Zametám kuchyň, načež zapípá smska. Jdu si ji přečíst. Matyáš přichází zpátky do kuchyně a už trochu napruzeně mi připomíná, že už myčka běží. „Hned, zlatíčko.“ Odepisuju na smsku a uvědomím si, že jsem si ještě nečistila zuby. A Matyáš taky ne. „Matýsku, pojď, umyjeme si zoubky.“ … Asi netřeba dodávat, že v takové chvíli je ochota mého syna čistit si chrup nulová. Navíc je naštvaný, protože už před 10 minutami jsem přece říkala, že si přijdu hrát. Já jsem naopak rozmrzelá, protože bych potřebovala udělat ještě to a ono a on po mě „pořád něco chce“.

Co s tím udělám? Obrana je dosti podobná té v předchozím díle. Jen její zvládnutí je pro mě nějak těžší. Je to zřejmě proto, že daný slib dávám s plným vědomím toho, co slibuji, rozhodnutá to co nejdříve splnit. Problém je v tom, že „co nejdříve“ znamená pro mého syna „hned“, zatímco pro mne jakýkoli časový úsek od „hned po zhruba za dvě hodiny“. Já si chci jít hrát, jen bych předtím ještě ráda stihla dát prát pračku, zavolala kamarádce a přečetla si noviny. Děti chodí neustále s žádostmi o to, abychom se s nimi věnovali nějaké aktivitě. Tak často, až se může zdát, že ve chvíli, kdy jim vyhovíme, vpodstatě neustále řídí náš čas.

Docela mne zaujala „Ano technika“ zmiňovaná v knize Líný rodič.  Spočívá v rozhodnutí rodiče vyhovět všem těmto dětským žádostem a doslova  přeuspokojit potomka natolik, že s dalším žadoněním (aspoň na chvíli) přestane. Jde vpodstatě o to, aby dítě mělo dostatek rodičovské pozornosti a nemuselo na sebe neustále upozorňovat jejím vynucováním.

Takže pokud řeknu, že si půjdu hrát po zapnutí myčky, udělám to. Drobky pod stolem, smska a koneckonců ani ty nevyčištěné zuby se za tu chvilku nezblázní. A už vůbec se na dítě nebudu zlobit, když mi zcela poprávu připomíná, že jsem už tu nebo onu činnost dokončila a tudíž je načase, abych se dle dohody věnovala jemu.

Doteď jsem se věnovala tomu, že rodiče by se ke svým dětem mněli chovat férově. V příštím díle si řekneme více o řečnických otázkách.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Být lepším rodičem, Matyášek, Výchova a péče. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Programové prohlášení 3. část

  1. vimneok napsal:

    jo, tak s tím mám taky problém… njn… nikdo není dokonalý… a rodič je taky jenom člověk 🙂

  2. Vanilka napsal:

    Já taky svému miminku ráno říkám, že „hned“ přijdu, že se jdu jen obléknout. A cestou vyklidím myčku, dám prádlo do pračky, umyju se… Miminku je to celkem fuk, ale už jsem si taky říkala, že o tom mém „hned“ bude mít jednou asi nevalné mínění.

    • Alinka napsal:

      Teď mu to jedno je, ale počkej tak za půl roku. Barunka už dneska dokáže být pěkně nepříjemná, když musí na něco počkat. I když naštěstí taky ještě nerozumí tomu, co jsem jí kolem toho všechno naslibovala.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s