Nástup do školky poprvé

Se začátkem nového školního roku se na mne odevšad sypou komentáře o tom, jak děti mých skutečných i virtuálních přátel nastupují do školy a především do školky a jak to (ne)zvládají. Na facebookové diskuzi maminek z našeho okolí je ranní pláč dětí a s tím spojené úzkosti maminek momentálně nejžhavější téma. I u nás je tohle téma hodně žhavé.

Do státní školky (kam jsem ho na naléhání okolí nakonec přeci jen přihlásila) Matyáška na jaře nevzali. Byla jsem za to ráda, i když ta školka je údajně jednou z těch lepších, protože každý den (byť i třeba jen do oběda) ve společnosti 30 dětí, na něž je jedna stresovaná učitelka, by pro něj byl takový šok, že netuším, jak by se s tím srovnával.

Nicméně jsem dospěla k závěru, že „někam“ by chodit měl. A to ze dvou důvodů. Zaprvé tím, že už přes den vůbec nespí, není kromě noci jediná chvilka, kterou bychom s Barulkou měly jen pro sebe. Uvědomila jsem si, že zatímco Matýsek měl v jejím věku moji plnou a vpodstatě ničím nerušenou pozornost, ona je tak nějak stále ve vleku toho, co dělá starší bráška. Ano, věnuju jí pozornost, když ji kojím nebo jinak krmím, přebaluju, oblíkám, koupu, uspávám, když se k sobě v noci tulíme v posteli. Ale zábavu jí z 80% obstarává právě Matyáš. Ať už přímo tím, že si s ní hraje, pořádají lezecké závody v chodbě, prohlížejí si knížky, láskyplně ji „morduje“, nebo nepřímo tím, že si hraje sám a ona ho sleduje. A to je mi trošku líto. Chci si ji víc užít a k tomu potřebujeme obě dvě víc prostoru.

Zadruhé, a to je pádnější důvod, si myslím, že je potřeba, aby se Matyášek začal trošku otrkávat. Je hodně citlivý, samotářský, zvyklý na moji přítomnost celý svůj dosavadní život 24 hodin denně. Zvládá báječně komunikaci s lidmi, které zná, a v prostředí, které zná. Ale jakmile mu jen malinko sebereme z bezpečí toho, co je mu známé, je trochu ztracený. Vím, že teď do školky ještě nemusí. Koneckonců budu na mateřské ještě dost dlouho. Ale chci, aby si po malých dávkách začal zvykat na to, že nejsem stále v dosahu. Že i z původně cizích dětí se mohou stát kamarádi. Jsem přesvědčena, že je lepší „otužovat“ ho po menších dávkách, než ho pak jednoho krásného dne, kdy už nebude zbytí, vyšokovat tím, že bude zničeho nic celý den ve školce plné neznámých tváří.

Jelikož soukromá (a tudíž drahá) školka je v přímém rozporu s představami mého šetřivého manžela, hledala jsem nějaké jiné, pro všechny přijatelné, řešení. Našla jsem tzv. Centrum předškolních dětí, které funguje jen dopoledne a bez jídla (což mi v nejmenším nevadí), kde jsou dvě učitelky na 12-15 dětí, manžel ho má po cestě do práce a nezruinuje náš rodinný rozpočet (což vše je velmi příjemné). Navíc je Matyášek zapsaný jen na dva dny v týdnu. Ideální, což? Ano, taky se mi to tak jevilo.

A nyní se oklikou dostávám k tomu, o čem jsem chtěla psát původně (a o čem tedy napíšu až příště), totiž o tom, že i přesto všechno, je pro nás právě teď „školka“ takovou malou noční můrou. Doufám, že ne příliš dlouhodobou.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Dětské čmáranice, Matyášek. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Nástup do školky poprvé

  1. vimneok napsal:

    drzte se… je to vsude tezky, najet na uplne novy rezim fungovani…

  2. avespasseri napsal:

    Absolutně chápu. Také jsem chtěla, aby se malá otrkávala postupně… ve dvou-třech letech chodívala na pár hodin do zařízení pro tyhle malé děti. Nebylo to ani moc drahé. Ve třech letech tam chodila každý den. Odvedla si odtamtud dokonce kamarádku do školky 🙂 To, i fakt, že si zvykala pomalu, mělo myslím velký vliv na to, že přechod do školky zvládla absolutně bez problémů. Mně brečela, když jsem pro ni první den přišla po obědě (aby toho na ni nebylo hned první den moc). Chtěla ještě zůstat. Velký vliv ovšem má i to, že je jedináček a ráda je mezi dětmi. Ve školce se z tohoto hlediska měla vždycky výrazně líp. Navíc věděla, že jsem v práci a nemůžu si ji nechat doma. A také ji už bylo téměř 4 let, to jsou už děti výrazně samostatnější. Některé děti jsou ale prostě víc kontaktní, víc prožívají vztah s blízkými lidmi a méně mají rádi to vnější a nové. Pro ty to musí být zákonitě těžší. Tak ať si zvykne!

    • Alinka napsal:

      Já jsem právě doufala, že to taky uděláme takhle nějak postupně. Bohužel já i manžel jsme pokud jde o změny spíš takoví, že nám déle trvá se rozkoukat a přizpůsobit nové situaci. A Matyášek to asi schytal od nás obou, takže to má nadruhou. On je hodně vázaný na rodinu obecně (a pochopitelně na mě především). Například jsem zjistila, že když jedu někam mimo domov jen já sama s dětmi (myšleno na déle než jednodenní výlet), tak si mnohem déle přivyká nové situaci, než když s námi jede i manžel. Je to obecně spíš klidné dítě, které má rádo své jisté. Společnost dětí má rád, ale těch dětí, které zná – sestřenici, děti našich kamarádů, se kterými se vídáme častěji, samozřejmě Barunku. Zatím jsme v chození do školky moc velký pokrok neudělali, ráno je to vždy s pláčem, večer dopředu už řeší, jestli se do školky jde nebo ne. Jediné, co se zlepšilo je, že vzal na milost už jednu z učitelek. Prý se od ní už nechá pochovat (to první týden odmítal úplně) a uklidní se pak u ní mnohem rychleji. A pak už je prý celé dopoledne v pohodě. Dokonce se prý začal už i zapojovat do zpívání a tancování (což teda je u něj výkon). Tak doufám, že se to i nadále bude jen zlepšovat. Barunka bude podle mě úplně jiná, jsem na to docela zvědavá.

      • avespasseri napsal:

        Jo, jo, některé děti jsou prostě trochu introvertnější a mají rádi to své jisté. To není ničemu na škodu… jen ty školky na to holt nejsou moc uspořádané. Ty budou vždycky spíš vyhovovat extrovertům. TO zvykání prý trvá různě dlouho, když už se zapojuje, je to úspěch. Tak ať se daří i nadále!

      • Lenka napsal:

        Mám pocit, že máme doma stejné děti 🙂 Kubík je totéž v bledě modré, budu sledovat, jak zvládáte, ať vím, na co se připravit 🙂

  3. Lenka napsal:

    Kubík má zatím 2 a čtvrt roku a příští rok by mi ho nejspíš do školky vzali, ale zatím vůbec nevím, jestli ho tam dát. Důvody, proč ano, jsou u nás naprosto stejné – čas pro mladšího a „otrkávání“. Kdyby byla možnost něčeho takového na dva dny v týdnu, bylo by to super. U nás prostě buď školka nebo nic… Ale funguje u nás centrum pro maminky s dětmi, tak se chystám, že budeme chodit aspoň jednou týdně tam – koneckonců ty stejné děti s ním budou i pak ve školce… Kubík má zatím z cizích (zvlášť těch živějších) dětí spíš strach – což já osobně tak trochu chápu, je povahově dost po mně a mně taky cizí příliš rychle se pohybující a nezvladatelní jedinci děsí 🙂 Asi bude fajn, když úplný začátek sžívání se s cizím prostředím a dětmi bude s maminkou za zády… Matyáškovi držím pěsti a mamince pevné nervy!

    • Alinka napsal:

      Já si vůbec neumím představit, že by šel rovnou do státní školky, i takhle je to docela mazec :(. Tak vám budu za rok též držet pěsti. Třeba do té doby už budeme moct víc referovat nějaké pozitivnější zkušenosti.

  4. Pingback: Nástup do školky potřetí | Alinčin blok

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s