Prošvihnuté první narozeniny

Dneska konečně odešly všechny balíčky z Pytlíkovky ke svým novým majitelkám. Sice se poťouchlému poštovnímu šotkovi podařilo nás pořádně zdržet, ale jsem moc ráda, že se dobrá věc nakonec podařila. Záclony vyprány (dokonce se ukázalo, že manžel považuje ty v ložnici za tak špinavé proto, že si za rok a půl nevšiml, že nejsou bílé, ale smetanové). Polovina šikmé věže (jak jsem začala láskyplně přezdívat útvaru, který se mi vyskytl v koši na žehlení) zlikvidována. Adventní věnec uvit i včetně menšího bratříčka na domovní dveře. Pečení cukroví pokročilo alespoň do té míry, že mám připravená těsta.

Taky jsem dětem pomalovala okno v pokojíčku (své nadšení vyjádřily tím, že půlku obrázku „odpatlaly“ během jednoho dopoledne), nastříhala barborky, které Matyášek s babičkou ozdobili barevnými papírovými ptáčky a celkem výrazně pokročila v zajišťování darů.

Při všem tom zařizování mám už asi 3 týdny v hlavě, že 12. prosince musím určitě uveřejnit článek o tom, že blok slaví své první narozeniny a sepsat pro něj drobné resumé podobně, jak to dělám u Barborky s Matyáškem. Však je to téměř mé třetí (promiňte čtvrté – zapomněla jsem na manžela :)) dítě. Dokonce jsem si to napsala i do diáře. A dokonce jsem se zařekla, že mi to nezkazí ani bojkot mého notebooku, který se rozhodl, že se přestane dobíjet (no dobrá, Barborka mu poněkud pomohla tím, když rozžužlala konektor od zdroje, ale to je vedlejší).

Takže jsem uspala děti, udělala si nezbytný meduňkový čaj a zasedla k velkému počítači. Dnes o něj ani nemusím svádět boj s manželem, protože ten se vydal veselit na firemní vánoční večírek. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem na svých vlastních stránkách zjistila, že onen den „D“ byl už 2. prosince a že jsem tedy narozeniny svého virtuálního drobečka prošvihla o celých 10 dnů!!!

Trošku mě to zarazilo v rozletu, protože jsem chtěla napsat především o tom, jak jsem na sebe hrdá. Hrdá na to, že jsem celý rok dokázala do bloku psát a nevzdat to. Hrdá na to, že dokážu napsat článek, který má hlavu (a občas i patu). Hrdá na to, že mé zápisky si už našly několik prvních desítek svých čtenářů. Ano, opravdu existuje už víc než 30 lidí, kteří zcela dobrovolně pravidleně čtou to, co sesmolím. Děkuju Vám! Moc. Aniž to tušíte, jste to právě Vy, známí i neznámí, kteří mě motivujete k dalším zápiskům, protože mi jsou delší pauzy „blbý“ hlavně kvůli Vám. Moc si Vašeho času, stráveného nad mými řádky vážím. A na druhé narozeniny už nezapomenu (jdu si to pro jistotu hned opravit v tom kalendáři).

Pravdou je, že trochu (dobře, trochu hodně) nestíhám. Ale průběžně si do bloku (papírového i virtuálního) i do mobilu píšu poznámky k novým článkům. Mám jich rozpracovaných přes dvacet a další se neustále rodí, protože mé děti mne neustále zásobují novými a novými podněty. O čem psát rozhodně mám. Proto Vás chci ujistit, že i v tom druhém roce zůstanu svému blogu věrná a i když se občas nějaká ta odmlka vyskytne, vždycky se k němu vrátím.

A ještě to zamýšlené resumé:

  • Publikovala jsem 112 článků.
  • Společně jsme napsali 428 komentářů.
  • Blogové počítadlo zaznamenalo 13 313 přístupů.
  • Nejvíce návštěv v jednom dni bylo 359.
  • Průměrný počet návštěv je 39 za den.
  • Návštěvníci byli celkem ze 39 zemí (mezi nejexotičtější patří Jižní Afrika, Panama, Chile nebo Indonésie). Docela by mě zajímalo, kdo sem zabloudil cíleně a kdo omylem.
  • Nejčtenějším příspěvkem se stala Pytlíkovka (což je logické, protože na ni byly odkazy třeba na FB) a druhým nejčtenějším Značky aut (jimž sem, pokud se pamatuji, naopak vůbec žádnou reklamu nedělala).

Vedení bloku mi přineslo nejen radost ze psaní samotného, ale i z toho, že třeba jednou opravdu zanechám nějaké vzpomínky svým dětem. Navíc jsem díky tomu objevila řadu blogů podobně smýšlejících maminek (že čtu hlavně „mamiblogy“, jste si už určitě všimli), které jsou pro mne neustálým zdrojem ispirace, a získala několik virtuálních kamarádek. Třeba se s nimi nikdy neuvidím jinak než přes písmenka našich blogů a komentářů na nich, ale jejich existence a vědomí, že se na řadu věcí díváme podobně, že se ve spoustě menších či větších rodičovských šmalastyk podobně motáme a že stejně tak podobně z nich nepřestáváme hledat možné cesty ven, mě hřeje u srdce.

DÍKY !!!

Vaše Alinka

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice O blogu. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Prošvihnuté první narozeniny

  1. avespasseri napsal:

    Blahopřeju! Jsem sama zvědavá, jestli vydržím psát rok… ale námětů mám pořád fůru 🙂 Už si je ani nezapisuju, ony tak nějak přicházejí samy pořád. A děti? Děti ty jsou vděčný námět… rostou a s nimi pořád přichází nějaké změny, nějaké otázky, nějaké problémy atd., atd.
    Tak ať se daří i dál… já se na další články těším 🙂

  2. Calad napsal:

    Blahopřeju k prvniím narozeninám a přeju tobě i blogu mnoho dalších a krásných příspěvků! 🙂

  3. Vanilka napsal:

    Já svoje 1. blogové narozeniny taky prošvihla. K těm tvým ti přeju všechno nejlepší a piš dál, protože máš zajímavé postřehy.

  4. Lenka napsal:

    Budu se dál těšit na každý další článek 😉 Všechno nejlepší!

  5. Alinka napsal:

    Moc děkuji za milá blahopřání … moc potěšila ;). Vaše Alinka

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s