Povánoční bilancování

Vánoce jsou za námi. Moc jsem se na ně těšila a teď … jsem z nich trochu smutná, trochu rozpačitá a trochu naštvaná. Je spousta důvodů proč …

  • Babička je už týden v nemocnici.
  • Při balení dárků se mi podařilo dokonce na dvou z nich nechat cenovku.
  • Ježíšek k nám letos přišel celkem pětkrát (měli jsme celkem pět různých rodinných oslav/návštěv, které začaly už 21.12.), takže Matyášek vlastně vůbec nezaznamenal Štědrý den jako takový (Barborce to bylo díkybohu zatím šumák, hlavně, že Ježíšek donesl kočárek pro panenky).
  • Samotného 24. jsme strávili tak nějak v poklusu, napřed návštěvou v nemocnici, pak přesunem od nás ke švagrové na oslavu s manželovou rodinou.
  • Tam bylo sice vynikající jídlo, na jehož přípravu jsem nemusela ani sáhnout, ale vánoční atmosféra veškerá žádná (to, že můj nevlastní tchán nechal tříletého synovce, aby si z auta sám přinesl zabalené dárky asi mluví za vše).
  • Navíc synovec našel pod stromečkem fůru dárků, zatímco Matyášek jen pár (to hlavní na něj totiž čekalo až u nás doma, nikoli u švagrovců). A i když byl statečný, ten pohled na jeho smutná očička, že „tenhle dárek zase není jeho“ mě hrozně bolel.
  • Těší mě jen to, že se mi letošní dárky povedly a udělaly radost, a taky to, že cukroví, se kterým jsem se několik dnů mořila dlouho předlouho do noci, manželovi moc chutná (měřeno rychlostí, jakou nekontrolovatelně mizí nejen z mísy, ale i ze spíže a balkonu, kde je schované).

Sečteno podtrženo, letos se to moc nepovedlo. A já tímhle článkem tak trochu slibuju sama sobě, že udělám všechno pro to, aby to příští rok dopadlo úplně jinak …

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Povánoční bilancování

  1. Bára napsal:

    Ali, jak já ti rozumím…
    U nás to letos taky nevyšlo nějak ideálně.
    Štědrý den hektický, večer u nás byli nejen naši, s nimiž jsme už sehraní, ale taky manželova maminka a sestra. Ty jsou uvyklé jinému tempu a tak pořád všechno popoháněly a my ostatní jsme z toho byli poněkud rozladění. Do toho nás uražený tchán oblažil zprávou vyčítající nám, že jeho jsme nepozvali. (Manželovi rodiče jsou rozvedení.) Navíc, sice se příbuzní ptali co dětem nadělit a s radostí si vzali seznamy, ale pak naše přání stejně ignorovali a Amálce se tak sešlo hned několik panenek a podobně.
    Samé maličkosti, ale ve výsledku z toho zůstala nějaká hořká pachuť… Ani na blog si srdce vylít nemůžu, neb ho všichni čtou a manželovu rodinu by to asi rozladilo 🙂
    Ale vaší babičce přeju brzké uzdravení a nám všem lepší příští Vánoce 🙂

    • Alinka napsal:

      Baru, to mě mrzí … máš pravdu, ono se vlastně nic zlého nebo špatného nestalo (počítám-li, že babička bude doufejme brzy vpořádku), jsou to jen drobnosti, které by se daly hodit za hlavu. Jenže to nějak nejde … a hlavně se na to ani vykašlat nechci. Tak nějak chci aspoň trochu dokonalé Vánoce. Kvůli sobě – když jsem byla dítě, bylo to u nás doma řekněme trošku „komplikované“ a vánoční atmošku jsme si se sestrou tak nějak musely obstarat samy, ať už zdobením stromku nebo vánočními besídkami. Ale hlavně kvůli dětem. Moc bych si přála, aby jednou vzpomínaly na tyhle svátky s úsměvem, aby rpo ně Vánoce byly něčím vyjímečným, krásným, kouzelným …
      Možná jsem zastydlý romantik a idealista, ale to mi žíly netrhá. Ať si …

      • Bára napsal:

        Nápodobně 🙂 Taky jsem romantik a alespoň u Vánoc bych si tu dokonalost přála. Ale jak jí dosáhnout, to nějak nevím. Neb s širší rodinou je to vždycky obtížnější…
        Ale v tomhle směru asi nezbývá než být sobec a opravdu si stát za tím, co chceme my bez ohledu na to, že se někdo urazí. Bohužel, tak daleko jsem ještě nedošla a s říkáním „ne“ mám stále problém.

  2. Sedmi napsal:

    jé a já jsem si myslela, že s tou rodinou to máme na Vánoce komplikované nejspíš jen u nás 😀 Já jsem se taky chtěla letos vyhnout slavení na x-krát, tak jsme spojili trochu riskantně obě babičky dohromady, ale kupodivu to docela nakonec dopadlo lépe, než jsem čekala… i když do mých ideálních Vánoc to mělo stejně ještě kousek dál… ale co, tak třeba taky příště 🙂

  3. avespasseri napsal:

    A jak by sis takové ideální Vánoce představovala?
    Ono to není vůbec jednoduché, hlavně v těch velkých rodinách, které žijí v jednom městě. Najetí na nějaké nové tradice, které budou vyhovovat všem stranám (pokud možno) vyžaduje čas, pokusy a omyly a hlavně vzájemnou dohodu. Kompromisy. Aby to základní nebylo jen „rodinné svátky“, ale hlavně ty „svátky klidu a míru“. Když o tom tak uvažuju, ty velké rodinné svátky jsou asi něco jak to díkuvzdání v Americe, ne? Že se celá rodina sejde… a nejvíc si pak vypráví o tom, jak se kdo zas s kým nepohodl… 🙂 Nebo je to prostě jen setkání rodiny po roce a všichni si to užívají.
    Je zvláštní, že třeba u nás doma, ačkoliv jsme žili v jednom domě – já s rodiči a moje sestra s rodinou – se štědrovečerní večeře odehrávala vždycky zvlášť. Moje matka a mí rodiče nějak nikdy do chodu té druhé rodiny nezasahovali. A teprve když si oni užili to svou úzcerodinnou večeři a rozbalili si dárky, teprve pak volali nás pro naše dárky. A teprve pak jsme šli všichni naráz k nám dolů, kde se rozbaloval zbytek. A pak všichni zůstali dole a povídali jsme si. A co si pamatuju, nikdy se štědrý večer neslavil na několikrát. Vždy jen jednou. Jedna babička žila s námi, za druhou jsme chodívali na návštěvu druhý den (to si ale pamatuju jen hodně matně), na cukroví a čaj a pár dárků, které zůstaly pod stromkem. V naší rodině také slavíme zvlášť, k babičce mé dcery se chodí na svátek na slavnostní oběd a pro zbytek dárků. Moje matka žije příliš daleko, takže většinou dárky pro dceru vozíme již v na začátku prosince z pečení cukroví a dostává je u nás, nebo – jako letos – jedeme na pár dní zpět k rodičům. Ale žádné druhé Vánoce se slavit nebudou… jen tam pobudeme, a rozdáme si další dárky, co kde Ježíšek zapomněl. Já to vždycky brala tak, že Štědrý večer je věc úzké rodiny a jen jednou. A pak už jen návštěvy, třeba různé větve u nějaké té „matky rodu“ – třeba to střídat. Naštěstí to tak bral i můj manžel a jeho rodina. Takže to naše hledání nějaké nové vánoční tradice naší rodiny není tak náročné. A letos byla večeře dokonce už v půl sedmé! 🙂 I když manžel už začal pomalu zmatkovat, protože jsme zjistili, že klíč od obyváku má dcera někde zašantročený 🙂 A na lodičky letos taky nedošlo, protože jsme už chtěli jít všichni na ty dárky :-))))) A poté už se nám nechtělo. No, holt pro nás bude příští rok překvapením 🙂

    • Alinka napsal:

      Idealne jen my ctyri … vim, ze Vanoce jsou o setkavani, ale to muzeme dat pak na 25. a 26. Stedry den by proste mel byt jen nas. Snad se mi za ten rok podari manzela presvedcit … uvidime :).

      • avespasseri napsal:

        Tak to držím palce. To je i můj ideál a pokud je Štědrý den velké rodiny spíš než o radosti se setkání o stresech a napětí, proč to hrotit? A nenavštívit se na chvíli o ty další dva sváteční dny, které – jak jsem kdy pochopila – jsou právě k tomu prý setkávání prý určené 🙂

  4. Vanilka napsal:

    Alinko, tvůj článek mi mluví z duše! My byli u rodičů mého manžela, o štědrovečerní večeři se postaral švagr… Bylo to pěkné, ale pro mě to postrádalo kouzlo. Myslím, že všichni máme o Vánocích jasnou představu, která je ovlivněná tím, jaké Vánoce jsme prožívali v dětství. Ty „moje“ bývaly klidnější a komornější. Vánoce se širokým příbuzenstvem (bylo nás 13) mi nevyhovují. Zbytečně moc stresu (a to jsem nemusela vařit). A hlavně jsem si uvědomila, jak moc bych si na Vánoce přála zůstat doma „ve svém“.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s