Programové prohlášení 11. část

Po delší odmlce způsobené částečně finišováním Pytlíkovky, Vánoci, faktem, že jsem stále bez notebooka, i stále se vracejícími virózami, které už několik týdnů sužují celou naši rodinu, přidávám další díl seriálu o tom, co se budu snažit ve výchově svých dětí nedělat.

Minule jsem psala o odměnách, dnes mám pro vás připravený článeček o větě, kterou používá mnoho rodičů zcela automaticky, totiž přání/přílaz/doporučení „Jdi si hrát.“.

Pokud tohle zaklínadlo vyslovíme, často chceme, aby dítě přestalo dělat něco, co nám vadí (hrát na počítači, lítat po bytě, otravovat, když si zrovna pchceme popovídat s kamarádkou) a šlo dělat něco jiného, co nám pro danou chvíli připadá vhodnější nebo přijatelnější. Ideálně, aby zmizelo do svého pokoje a tam si v tichosti malovalo, četlo knížku, skládalo puzzle nebo provozovalo jinou klidnou činnost.

Jenže dítě se neumí zabavit „na povel“. A už vůbec to nedokáže ve chvíli, kdy je zabráno do něčeho jiného, co ho navíc v daném okamžiku baví. Čím je dítě měnší, tím hůře si dokáže zábavu samo „vymyslet“. Ano, i malé děti se dokážou něčím zaměstnat samy, ale není to vědomé. Nerozhodnou se „tááák a teď půjdu dělat to a to“. Malé dítě přistupuje k činnostem podle momentálního nápadu. Něco ho napadne, a proto to jde dělat. Nikdy naopak, nikdy se nerozhodne, že by se chtělo něčím zabavit a pak by teprve výmýšlelo, co by to asi tak mohlo být.

Kromě toho, má-li zrovna potřebu skákat a stavět se na hlavu, poklidné malování ho asi příliš neuspokojí. Stejně tak je omyl myslet si, že má-li dítě pokojík plný hraček, nějak se přece samo zabavit dokáže. Přijde mi, že to je spíš naopak.

Snažím se používání téhle formulky eliminovat, ale občas to prostě ujede. Děti na mě pak jen zmateně hledí a vůbec netuší, co po nich chci. Případně se začnou vztekat, protože to povětšinou znamená, že chci hlavně to, aby přestaly dělat činnost, které se právě věnují a náramně se tím baví.

Co s tím udělám? Jestliže chci, aby se dítě nějak zaměstnalo, musím mu s tím trošku pomoct. Předně mu navrhnu konkrétní činnost (nebo ještě lépe činnosti), které by se mohlo věnovat. Pokud ho to zaujme natolik, že je ochotné se jí věnovat samo, mám vyhráno. Pokud ne, nezbyde mi, než se alespoň na chvíli zabavit společně něčím, co dítě skutečně zaujme a odvést tak jeho pozornost od předchozího počínání.

Také může pomoci vysvětlit dětem, že například opravdu potřebuji něco dodělat (třeba dokončit telefonát s finančním úřadem) a proto mi vadí, že kolem mě lítají a ječí jak sirény, ale když toho nechají a vydrží chvíli v klidu, půjdeme si pak společně hrát. Daný slib je třeba bezpodmíněčně dodržet. Pokud vám tohle napoprvé, napodruhé nebo třeba i napodesáté nezabere, neztrácejte hlavu. Jednou to vyjde. Bude to ve chvíli, kdy vaše děti pochopí, že svůj slib míníte vážně a že se jim opravdu vyplatí počkat 10 minut a pak si užít vaši plnou pozornost, než pokračovat v jekotu a naštvat vás.

V následujícím díle se podíváme na problém rodičovské netrpělivosti a nedostatečného prostoru, který dětem poskytujeme.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Být lepším rodičem, Výchova a péče. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Programové prohlášení 11. část

  1. avespasseri napsal:

    „Jdi si hrát“ naštěstí nepatří mezi mé neřesti 🙂 Mé dítě je naštěstí zrovna ten typ, kterému nedělá absolutně žádný problém zabavit se samo – už od miminkovských let. Byla jsem poblíž a ona si v klidu hrála s hrací dekou, s řechtačkami, nebo mě jen tak zvědavě při práci pozorovala. Ale když už chce, abych jí věnovala pozornost, tak nedbá, jestli si povídám, nebo nepovídám a trvá na té pozornosti. Když bylo nejhůř, naučila jsem ji, že mě nejdřív musí zatahat za ruku, aby mi dala vědět, že něco potřebuje, a že nám nemá skákat do řeči. Nedávno, na sedánce s kamarádkami v kavárně, mi dokonce řekla, že nemám já skákat do řeči jedné z nich :-)))))) O netrpělivosti bych naopak mohla hovořit od rána do večera… a to mám ještě já i dcera štěstí, že toho prostoru má, myslím, výrazně hodně. A stejně to té dětské dušičce nesvědčí. Tedy pokud je nechceme co nejdřív přizpůsobit obrazu svému a té naší dravé, rychle společnosti…..

    • Alinka napsal:

      Jaj, tak to se mas … nnejvic me pobavilo „zvedave me POZOROVALA pri praci“. Nepamatuju si, ze by me kdy kterekoli z mych deti klidne pozorovalo pri nejake cinnosti dele nez 5 sekund. Pak bud spoustilo rev (v dobe, kdy jeste nebylo natolik pohybove schopne, aby udelalo variantu dve) nebo se okamzite chtelo zapojovat, a to s vehemenci tanku a zarputilosti psa citiciho burt. Samozrejme se snazim je do cinnosti zapojovat, pokud chteji a je to aspon trochu mozne, ale nekdy to proste nejde (siti na stroji, psani na pocitaci, …) a pak jsme zase zpatky v bode jedna = rev :D.

      • avespasseri napsal:

        Zas budou šikovné a budou se již brzy podílet na chodu domácnosti. Snad 🙂 To ta moje bude nejspíš jako já a o chodu domácnosti se dozví, až když vyrazí na zahraniční studijní pobyt :-)))))) Toho jejího pozorovatelského talentu si všimli spolupracovnice mé matky už když jsem se tam objevila s miminkem – pár měsíců – v náručí. A má to dodnes, ve skupině víc lidí jí chvíli trvá než se zapojí – spíš jen tak zvědavě pozoruje. Když nastoupila ve čtyřech letech do baletu, tak spíš pozorovala – nejradši sama sebe v zrcadle – než by cvičila. Ale lepší se to, lepší 🙂

  2. Sedmi napsal:

    diky… zrovna dneska jsem se u toho zase pristihla… ja vim, ze to nemam rikat, ale tezko se to odnaucujue… pokousim se… a na dalsi dil jsem taky zvedava 🙂

    • Alinka napsal:

      Ono to neni o tom najednou prestat delat vsechny tyhle rodicovsky „kiksy“, ale vedet o nich a snazit se jich pomalu, pomaloucku zbavovat. Bylo by to krasny, kdyby to fungovalo tak, ze napisu clanek a lup, razem je ze me prikladny rodic, haha :D. Spoustu veci delam dal, ale snad je to v mensi mire nebo se aspon zarazim driv nez predtim … snad :).

  3. Pingback: Vyklidněná … | Alinčin blok

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s