Máme doma Itálii

Rvou se jako koně. Nejkritičtější jsou okamžiky, když:

  • Jeden něco má a druhý to chce též – ne něco podobného nebo dokonce stejného, ale přesně tu jednu jedinou konkrétní věc, kterou jeho sourozenec drží v ruce a sám NUTNĚ potřebuje.
  • Jeden něco vytvoří a druhý mu to zničí – a co víc, považuje to za báječný vtípek a očekává, že ten druhý se baví přinejmenším stejně dobře.
  • Se já nebo manžel věnujeme pouze jednomu – nedej Bože, když začneme dokonce dělat nějaké „lumpárny“.
  • Je žádoucí rozdělit se o kus žvance.

Od chvíle, kdy jsme se dozvěděli, že naše druhé dítě bude holčička, říkala jsem si, že to je dobře, protože se s bráškou nebudou prát. Hahaha … byl to snad jeden z mých největších dosavadních mateřských omylů.

Nejenže se vzájemně řežou hlava nehlava, ale Barborka je často ten, kdo „si začíná“ a kdo se nežinýruje vzít bratra řácky po hlavě dřevěnou kolejnicí nebo použít zuby. Ach, má sladká něžná holčička …

Nezanedbatelnou část dne tak trávím tím, že utěšuju, soudcuju, vysvětluju, v „krvavějších“ případech pak hystericky ječím a/nebo bráním jednu ze stran vlastním tělem. Což samozřejmě vede k pochybnostem a otázkám typu, co jsme kde udělali špatně.

Jenže pak dojde na lámání chleba a já si s obrovskou úlevou pokaždé znovu uvědomín, že špatně není vůbec nic.

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Protože Barborka:

  • Považuje bráchu za svůj absolutní vzor, směje se jeho vtípkům, opakuje po něm naprosto cokoli (pokusy o čtyřslabičná slova počínaje a skákáním ze stolu konče). Když je s ním, nepotřebuje nikoho z dospělých. Jakmile jsme spolu samy, visí mi na noze, je protivná a jakákoli činnosti ji zabaví maximálně na 30 vteřin.
  • V případě potřeby mi hned hlásí, že Matyášek „pááá“ (pláče) a chce mu dělat „mááá“ (malá), aby ho utěšila.
  • Odmítá jít spát bez toho, aniž by Matyáškovi dala pusinku na dobrou noc.

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Protože Matyášek:

  • Mě nedávno důrazně upozornil: „Mami! Nekřič na ni! Je malá!“
  • Spustil hysterický řev, když Barča spadla ze židle, protože se bál, že se jí něco stalo (utěšovala jsem ho třikrát déle než ji a nejmíň desetkrát ho musela ujistit, že je Barborka OPRAVDU vpořádku a NIC se jí nestalo).
  • Pokoušel se ji zachraňovat, když slézala z přebalováku, kde ji zcela nezodpovědná matka zanechala svému osudu. Když nakonec i přes jeho snahu spadla, následovala opět scéna popsaná v předchozím bodě.
  • Sestřičku oslovuje zásadně „Barunko“ nebo „Barulinko“.
  • Nedávno v dětské herničce prohlásil: „Maminko, já budu dávat na Barunku pozor. Kdyby jí chtěl někdo ublížit, tak já bych ho kopnul!“
  • Že svá slova mínil naprosto vážně dokázal i při návštěvě u kamarádky, kde její dvouapůlletý syn Barborku nějak zlobil a ta spustila pláč. Ve chvíli, kdy jsem se k dětem dostala, držel Matyáš vyděšeného Kryštůvka za flígr, velmi zblízka mu hleděl do očí a hulákal: „Cos jí udělal?! Cos jí udělal?!“.
  • Dneska mi při usínání pošeptal: „Maminko, tohle je moje postýlka a sem nikdo nesmí.“ Po chvilce však dodal: „Jenom Barulinka, tu mám moc rád.“

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Barborka, Co přinesl den, Matyášek. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Máme doma Itálii

  1. jolana88 napsal:

    „Andílkovské“ holčičky je rozdíl docela rozšířený, koukám 🙂 řekla bych, že jsou úplně v pohodě.

  2. Lenka napsal:

    Krásný článek 🙂 Já se pořád všude říkám, že naši kluci se být nebudou (v duchu pozitivního programování :D), tak jsem zvědavá… Jiřík si zatím většinou všechno vzít nechá, a Kubíkovi od začátku vštěpuju, že se s Jiříkem musí domluvit, když si chce půjčit hračku, kterou Jiřík má. Vzhledem k Jiříkovu jazykovému vybavení (dajdajdaj, tatata, nenenenene) je ale ta domluva zatím trochu jednostranná…

    • Alinka napsal:

      Ono to tak do 8-9 mesicu Barina veku bylo v pohode. Problem zacal ve chvili, kdy byla najednou dostatecne pohybliva na to, aby brachovi uzurpovala hracky, a zaroven dostatecne rozumove „na vysi“ natolik, aby si uz nenechala vsechno libit.

      • Lenka napsal:

        Jiřík má rok, ale zatím si většinou všechno nechá vzít. Přesto ale Kubíka pořád vracím, že když si s tím teď hrál Jiřík, musí se s ním domluvit. Zatím většinou poměrně ochotně vrací. Stejně tak ale vracím Jiříka (ten se zatím domlouvá s Kubíkem mými ústy). No, uvidíme, třeba to zabere 🙂
        Taky myslím, že u nás hodně funguje to, že kluky nebiju. Brzy po narození Jiříka jsme si s Kubíkem i tatínkem dali „ruku na to“ (=neodvolatelný slib), že se u nás být nebudeme.
        Anebo mám prostě opravdu štěstí na hodné děti 😀

        • Alinka napsal:

          My taly nebijeme (s vyjímkou asi dvou případů, kdy jsem se „neudržela“ a Matyáše plácla – napíšu o tom jindy). Zkoušíme to s dohodou, že si nebudeme ubližovat a ve většině případů to zabírá. Už se naučili omlouvat a dělají to oba téměř okamžitě vzápětí poté, co tomu druhému něco provedou. To vidím jako světlo na konci tunelu, protože je evidnentní, že si uvědomují, že jednali špatně. Jen prostě v tu danou chvíli nezvládli aktuální příval emocí.

          • Lenka napsal:

            Taky jsem párkrát dala na zadek, jednou dokonce vědomě (tedy ne z onoho přívalu emocí) – po xtém varování, že kousat Jiříka zkrátka nesmí a že dostane na zadek navzdory našemu „rukunato“. Taky myslím, že omlouvání je začátek. Kubík se teď omlouvá i za to, že mu něco spadlo nebo že mě ušpinil 🙂
            Včera jsme se s klukama dostali na návštěvu do Montessori klubíku v Břeclavi. Narovinu přiznávám, že jsem se dmula pýchou, když jsem sledovala Kubíka, jak vysvětluje nějakému chlapečkovi, že si teď tu pomůcku nemůže vzít, protože s ní pracuje on. Žádné bitky, hádání, scény, jenom jasné vymezení vlastního prostoru. Tak v sobě pořád živím naději, že se tomu vzájemnému bití zkrátka vyhnu 😀 😀 😀

          • Alinka napsal:

            Tohle je neco, co Matyasek zatim moc neumi a ja moc nevim, jak mu v tom pomoct (mysleno vic, nez ze si o tom popovidame a ze mu poradim, jak mel situaci vyresit nebo tim, ze jdu prikladem). Scenka ze vcerejska – jsme na piskovisti. Matyas si prinesl dve lopatky, kyblik a auticko a zcela spokojene si stavel nejakou stavbu. Nacez prisel kluk a vzal si (bez dovoleni) jednu z lopatek. Matyasek se ozval, ze to je jeho lopatka a ze ji nechce pujcit. Kluk nereagoval, tak se mu ji Matysek pokusil vytrhnout. Ani to nezabralo. Mezitim mu jiny kluk zacal plundrovat tu stavbu. To uz bylo na Matyase moc a spustil plac a nasledne jekot. Achjo.

          • Lenka napsal:

            Já se v těchto případech do situace vkládám a „vychovávám“ cizí dítě: Učím i ty cizí děti, že pokud si chtějí něco vzít, musí se s Kubíkem domluvit. Mám pocit, že to většině dětí snad nikdo neřekl a že když se jim to řekne bez emocí, dost často to dokážou přijmout. Zároveň Kubíka učím, jak by se v takové situaci dalo reagovat. Ale Matyáška naprosto chápu, mě rozčiluje, když mi moje pískové stavby boří vlastní dítě 😀

          • Alinka napsal:

            Ja mam na vychovavani cizich deti trochu psychicky blok, ale je pravda, ze nakonec to tak taky dopadlo. I kdyz bez valneho vysledku. Navic mi na tom vadi trosku to, ze si Matyas zvyka, ze maminka to vyresi „za nej“, coz nemam rada. Ale je pravda, ze na nejaky vice sofistikovanejsi pristup z jeho strany je asi jeste maly.

          • Lenka napsal:

            Já to dělám cestou: Kubi, musíš chlapečkovi říct, že se ti nelíbí, že ti to vzal. Víš (na chlapečka), když si chceš něco půjčit, je potřeba se s Kubíkem domluvit… No a doma to mám jednodušší o to, že Jiřík nemluví, takže to máme takovým tím způsobem „maminka mluví za dítě“ – Jiři, teď s tym kladivem pracuje Kubík. Buď se s nim domluv nebo si možeš vzít tady toto plastový kladivo. Kubi, može si to kladivo Jiřík púčit? Nemože. Tak Jiři, Kubík ho teď potřebuje, musíš si vzít toto… Takže domluva jako hrom, co? 😀 😀

  3. Sedmi napsal:

    tak to je parada… btw cetla jsi sourozenci bez rivality? ne, ze by to slo aplikovat vsechno, ale priucila jsem se tam dost zajimavych veci a metod, jak na ne… jo a jak jsou od sebe?

    • Alinka napsal:

      Cetla, zbezne na navsteve u kamaradky, takze jsem na to nemela moc casu. Ale myslim, ze to je vicemene pravda a funguje to. Od sebe jsou presne dva roky.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s