Nestíhám aneb všechny jsme supermatky

Nedávno mě zarazila kamarádka dotazem, jak TO VŠECHNO proboha stíhám. Povytáhla jsem nechápavě obočí. „Jako CO VŠECHNO??“

Následoval zajímavý výčet, který mě samotnou překvapil: „No … starat se o děti a neustále s nima podnikat nějaký aktivity, vypomáhat v práci, psát blog, neustále hledat nějakou inspiraci na netu, číst knížky a blogy, mít doma tak naklizeno, pořád dětem něco vyrábět, pořádat srazy maminek, a to jsem ještě určitě na něco zapomněla. A navíc máš ty děti nějaký strašně hodný. Vůbec na ně neřveš. Jseš taková supermatka.“ Tím mě naprosto odrovnala, řehnila jsem se asi pět minut a nemohla přestat.

Místo odpovědi jsem jí vyprávěla o jiných svých kamarádkách. Třeba o té, co zvládla se dvěma dětmi narozenými 14 měsíců po sobě (což mě osobně přijde naprosto vražedné) jen jakoby mimochodem dostudovat druhou vysokou školu a navíc jeden z nejtěžších oborů u nás – klasickou matematiku. Nebo o té, která rovněž se dvěma malými dětmi za zády svému muži denně vaří teplé obědy i večeře a navrch vždy upeče nějakou tu dobrotu. Přijít k ní na návštěvu je pokaždé labužnický zážitek.

Pak jsem jí vysvětlila, že opravdu nestíhám vůbec, ale vůbec nic. Mé osobní todo listy (ano, vedu si vždycky minimálně čtyři současně) čítají dohromady velmi nepříjemný počet položek a stále přibývají další a další. Například ta zatracená daňová přiznání, u kterých si každý rok slibuju, že je tentokrát dodělám a na finančák donesu dřív než poslední den lhůty. No co myslíte – zatím tam pořád nejsou. Nebo hromádka věcí na zašití či hraček na spravení – pravděpodobně to všechno dřív vyhodím, než by se to dočkalo šťastného konce. Nebo články na blog, kterých mám rozmyšlených dvakrát víc, než kdy stihnu napsat.

Ale nakonec ze mě jakous takous odpověď vypáčila, takže:

  • Vedu si již zmiňované seznamy úkolů. Jeden mám v telefonu, jeden v diáři, jeden na nástěnce v kuchyni a jeden v papírovém bloku na psacím stole. Každý se týká trochu jiných položek, plus ten telefonický slouží jako podklad k těm ostatním, když je nemám zrovna po ruce a napadne mě něco, co je třeba udělat. Dokonce vedu todo list i svému manželovi. Co nemám napsané, to zkrátka nevím a neudělám, protože na to zapomenu. V seznamech si pak pro lepší orientaci různě značím důležité a urgentní položky a hlavně odškrtávám to, co je hotovo. Ten pocit je velmi povznášející.
  • Dřív jsem si veškeré vlastní úkoly nechávala na dobu, kdy děti usnuly. Pak jsem celá vynervovaná makala jak natažená na péro, abych stihla všechno to, co jsem potřebovala. Dnes se naopak snažím toho co nejvíc dělat dohromady s dětmi. Je jedno jestli je to úklid, vaření nebo třeba práce na zahradě. Ideální je, pokud mi děti pomáhají. Ano, vyklizení myčky pak netrvá 5 minut, ale 20. Na druhou stranu jsem si těch 5 minut ušetřila pro sebe ve chvíli, kdy opravdu usnou, a jim je jedno, jestli stavíme z lega nebo rovnáme nádobí. Vlastně není, to nádobí je baví víc.
  • Pokud se ratolestem zrovna pomáhat nechce, snažím se svými vlastními aktivitami, co nejvíc „trefit“ do jejich momentálního rytmu a rozpoložení. Pokud možno neplánuju, že dneska umyju okna, zavařím švestky, napíšu článek a vyřídím hromadící se emaily, protože zrovna ten den mě děti určitě nenechají. Spíš se snažím využít chvil, kdy se zabaví samy k tomu, abych udělala to, co je třeba. Chtějí si hrát v garáži a lézt po tátově zahradním traktoru? Prima, vyluxuju u toho auto. Potřebovala bych vytřít podlahu? Skvělá příležitost pro nějakou mokrou nebo ještě lépe špinavou aktivitu jako je automyčka nebo malování prstovkami. Ve dnech, kdy jsou děti mrzuté, nevyspalé nebo jinak nekooperující prostě nedělám nic. Však ono se to nepoto.
  • Nesleduju televizi. Vůbec. Důkazem toho budiž, že naše děti ji neumějí zapnout a ani se o to nepokoušejí. Vlastně ani netuší, kde máme ovladač. Ano, pouštím si české seriály přes iVysílání na internetu, ale vždycky u toho něco dělám – nejčastěji žehlím nebo vyrábím.
  • Mám úžasného manžela, který nakupuje, fantasticky vaří, ráno stele postele a vůbec mi strašně moc pomáhá. Když mu vadí týden neumyté umyvadlo, sice to patřičně okomentuje, ale neváhá vzít hadr a prostě ho umýt. (Mimochodem ten by s definicí „naklizeno“ ve spojitosti s naším bytem asi dlouze polemizoval. Velmi pěkný a hlavně trefný článek k tomuto tématu najdete u Báry na Šťastném blogu tady).
  • Nevařím. Strávit půl dne u sporáku je pro mě zlo. V době předmateřské jsem byla schopná žít čtrnáct dní zcela spokojeně o toustovém chlebu s máslem a bylinkovém čaji. Můj muž z toho šílel. S dětmi se snažím tyto své barbarské návyky alepoň trochu korigovat, ale mám stále obrovské rezervy. A můj muž z toho šílí dodnes.
  • Nespím. Tedy spím, ale výrazně méně, než bych měla. Několik hodin večer bez dětí vyplněných jakoukoli smysluplnou aktivitou je pro mě pořád cennějším odpočinkem než spánek.
  • Ale děti mám opravdu zlaté, to jo 😉 .

Když se nad tím zamyslím, nejsem dokonalá. Ani mé kamarádky nejsou. Ale všechny jsme supermatky. Všechny děláme, co můžem a co nám samotným přijde důležité. Na zbytek dlabem. Jak TO děláte Vy?

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Mé (lepší i horší) já. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Nestíhám aneb všechny jsme supermatky

  1. Lenka napsal:

    V podstatě hodně stejně – vařím jednou za 3 dny a povětšinou jídla, jejichž „vaření“ nezabere víc než půl hodiny času. Navzdory tomu začínám dost často už ráno a končím taktak v době oběda, právě proto, že se přizpůsobuji momentálnímu rozpoložení kluků. Jo a vyrábím v době, kdy kluci chtějí trávit čas v pokojíku a nechtějí tam být sami. Nebaví mě se na ně jen tak dívat, jak si hrají, a přitom jim většinou stačí moje prostá přítomnost…

    • Alinka napsal:

      Hmmm, tak tohle by mi zatim neproslo. Matyasek je ochotny tolerovat mi treba cteni knizky nebo casopisu, kdyz u nej sedim a to jeste musim byt schopna reagovat na jeho pripadne dotazy. jinak mi to cteni „zakaze“. Barborka tohle zatim neumi vubec, moje prosta pritomnost ji zatim nestaci a pokud vyzaduje moji pozornost, vyzaduje ji plne. Navic jakmile zacnu sama neco tvorit, jsou oba jak zvedave opice a hned chteji vsechno taky zkouset a pomahat.

      • Lenka napsal:

        V tomto mám štěstí, naši kluci mě většinou nepotřebují vlastně vůbec. Jenom jsou zvědaví, když tam nejsem, kde tedy jsem. Co kdybych náhodou dělala něco zajímavého? 🙂 Mě zase naprosto neprochází jakákoli práce na počítači… 😦

  2. Šárka napsal:

    Naprosto souhlasím, pro mě nejcennějším poznatkem bylo, že jakmile dítě usne, je potřeba uvařit si kafe a hodit nohy na stůl, naopak, jakmile se probudí, začít dodělávat resty a ještě ho do toho zapojit. Bohužel mi to takhle nevychází se žehlením, ale i v televizi se jednou za čas najde večer pořad, na který se dá dívat a pak to jde samo 🙂

    • Alinka napsal:

      Jojo, to je opravdu cenne poznani a asi si k nemu musi kazda maminka dojit sama. Ja to zehleni prave resit tim ivysilanim. Za posledni dva roky se mi snad nestalo, ze bych zapla televizi a bylo tam neco k videni (nepocitam olympiadu). I kdyz posledni rok ji pro jistotu uz nezapinam vubec. Taky jsme asi posledni domacnost v nasem okoli, ktera ma jeste starou klasickou tlevizi – bednu nikoli placku 😀 .

  3. pavlinkamorava napsal:

    Díky, tenhle typ článků mě pravidelně potěší a ujistí, že třeba to lehnutí a zdřímnutí si po o s dětma je naprosto v pořádku :).

  4. Martina napsal:

    Máme to podobně. I když děti mám, alespoň to starší na 90%, hyperaktivní, takže to je náročné. TV pro jistotu ani nemáme, tož ta mi čas nežere :), ale to spíš kvůli manželovi – nechce ji, protože při jejím puštění už není schopen nic jiného dělat, má to jako magnet. Zajímalo by mě ale, jak všichni řešíte ten spánek a vaření prakticky. Ano, taky nerada trávím u plotny půl dne, ale zase nemám ráda polotovary a nerada cpu do dětí chemii jakéhokoli druhu, takže se vařit snažím – vždy tedy na 2 dny a někdy zbyde ještě i trochu do mrazáku. Tady bych si ale nechala i poradit, nějaká výživově hodnotná, ale rychlá jídla? Synek má teď zjištěn nedostatek železa, tak se musíme zaměřit víc na maso, vajíčka apod. Ale spánek – to bych potřebovala dokázat trochu omezit. Ovšem jak se nevyspím, jsem nepříčetná na všechny okolo, takže těch mých min. 8 hodin (byť přerušovaných kojením) musím mít! A vím, že tady asi přicházím o ten čas, který jiné supermatky mají. Nějaké tipy?

    • Alinka napsal:

      ad vareni – recepty by se mi hodily taktez, protoze mam pocit, ze jime porad to same. Coz o to, detem to vyhovuje, protoze nejsou zrovna moc ochotne zkouset novinky, ale my s manzelem bysme si obcas neco jineho dali. U nas opravdu 60% varenych jidel pripravuje manzel. Kdyz uz varime, varime minimalne na dva az tri dny najednou. Pravidlem je jedno teple jidlo denne a v lete ani to nekdy nedodrzime. Na vareni dvou teplych jidel na den jsme lini oba dva :D. Jeste tak hrnec polivky, ktery se ji tri dny. Taky jsem s detmi casto mimo domov, takze minimalne jednou (casto vickrat) do tydne se najime nekde mimo, at uz na navsteve nebo v restauraci. To je samozrejme nekdy spis horsi nez lepsi. No a pak obcas samozrejme prijdou ke slovu ty polotovary nebo kupovana detska strava. Taky to nedelam rada, ale priznavam, ze na to sem tam dojde. Matyas ma napriklad dodneska strasne rad takove ty srdickove misky od HIPPu – to mu najednou vubec nevadi, ze jsou tam velke kusy zeleniny, kterou jinak odmita pozrit. Takze asi tak … bida, co? 😦

      ad spanek – ja potrebuju 6 hodin, ale malokdy je opravdu mam. Pravidlo, ze cim pozdeji jde rodic spat, tim drive dite vstava u nas plati zcela beze zbytku. Mam navic tu smulu, ze manzel potrebuje hodin 8, jinak s nim neni rozumna rec. Takze se mi malokdy postesti, ze vstane s detmi a ja se muzu dospat. Ale nastesti se pripadne nevyspani u me projevuje spis tim, ze v prubehu dne usinam nez ze bych byla neprijemna. Stalo se mi zrovna nedavno, ze jsem pri hre usnula na koberci v detskem pokoji. Netusim, jak dlouho jsem spala (odhaduju tak 10 minut max), ale ti raubiri zvladli vykramovat snad vsechny hry a hracky, ktere v pokojicku maji. A meli z toho naramnou radost. To bylo probuzeni 😀 .

      • Lenka napsal:

        Já mám obrovskou výhodu, že „polotovary“ máme vlastní. Zavařené uzené maso (no, ve zdravé výživě bych asi neprošla :)), sušenou zeleninu do polívky, zavařenou dušenou zeleninu atd. Jinak hodně peču, to se „napráská“ na mísu, dá péct a je po práci. Minimálně jednou týdně míváme bezmasá jídla a ta bývají taky docela jednoduchá – žemlovka (nastrouhaná a zavařená jablka z letních zásob), palačinky, těstoviny na sladko… Rychlé je rizoto, zapékané těstoviny a zapékané brambory. O víkendu vařím náročnější jídla, ale bývá doma tatínek nebo si kluky vezme na chvilku babička, to vařívám příkrmy a polívku i hlavní chod a opravdu strávím v kuchyni dopoledne. Ale zas mám do středy navařeno:) Brambory vařím zásadně v šupce a loupu až potřebné množství na talířek před servírováním. Taky se v týdnu většinou držím pravidla, že vařím buď jen polívku nebo jenom hlavní chod (jedno nebo druhé zůstává z dřívějška).

  5. jolana88 napsal:

    nakukuji občas – ze zvědavosti – jak to dnes chodí a tak. mám otázku – co vaříte, že „zabere půl dne“?

  6. Sedmi napsal:

    Hezke, stihas toho dost 🙂
    Ja jsem postupne osekala, co neni nutne, napr. nezehlim, nic. Stejne ani nemam na severu zehlicku…
    Zapraham holky, zvladnou toho uz docela dost, pokud se spokojis s tim, ze to nebude uplne dokonale. Co jde, delam s nimi, tj. vetsina domacich praci. Pracuju dopoledne, kdyz jsou ve skolce, skole… ted jsem totiz konecne zase zacala mit dojem, ze stiham, a to i s nejakym tim volnem… ovsem za cca pul roku to bude zase total chaos se tretatkem… 😀 asi abych se nezacala nahodnou nudit…

    • Alinka napsal:

      Jsem ráda, že aspoň budím ten dojem, že stíhám :). Matyáš už teď taky začíná pomáhat tak, že to opravdu dá považovat za pomoc. Do práce pracuju po nocích. Naštěstí jsem typická sova a mozek mi ještě celkem funguje – asi trénink z mých workholických dob :D.
      Nudit se nebudeš, to si piš ;).

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s