Přečteno

Hrozně dlouho jsem si nezapsala nic do svého čtenářského občasníku. Jelikož se mi už nechce vypisovat s každou knížkou zvlášť, rozhodla jsem se dělat zápis vždycky jednou za čas a zahrnout do něj všechny knížky, co jsem za poslední dobu přečetla. Zdá se, že i tady (stejně jako ve svém fotodeníčku) jsem se rozhodla plně docenit úspory z rozsahu. Vzdělání zkrátka nezapřu. Tak jdeme na to.

Šlo to skoro samo (Pavel Pafko, Jan Králík)

slotoskorosamo

Kniha složená z dopisů, článků, rozhovorů a především vyprávění předního českého chirurga, který se do povědomí veřejnosti dostal mimo jiné tím, že v devadesátých letech minulého století operoval prezidenta Havla. Je o Pafkově životě, jeho rodině, práci, životních hodnotách a přístupu k lidem. Poskytuje i zajímavý pohled na české zdravotnictví očima schopného lékaře, kdy Vám dojde, že je v ještě mnohem žalostnějším stavu, než jste mysleli. Je to útlá knížečka na jeden večer, ale obsahuje mnoho životní moudrosti člověka, jehož celoživotním posláním, je zachraňovat lidské životy.

Hodnocení: 7/10

Jezábel (Eleanor de Jong)

jezabel

Příběh života fénické princezny a později izraelské královny starý téměř 3000 let. Příběh silné ženy, která se nebála být sama sebou a bojovat za to, v co věřila i přesto, že to znamenalo nemalé oběti. Než jsem si přečetla tuto knihu, věděla jsem o Jezábel (velmi mlhavě) pouze to, že existovala.

Knížku jsem si vybrala v knihkupectví jen podle obálky a popravdě chvilku trvalo, než jsem se do vyprávění začetla. Ale pak mě najednou pohltilo a nepustilo až do konce. Spisovatelčin styl není bez chybičky, občas je trochu těžkopádný, text neplyne tak lehce, jak by mohl, ale když jsem si na to trochu zvykla, přestalo mi to vadit a knížka se mi moc líbila.

Pokud, je pravda to, co tvrdí wiki, je příběh hodně upravený v tom smyslu, že hlavní hrdinku staví do mnohem příznivějšího světla. Což mi ale v zásadě nevadilo, protože přece každá mince má dvě strany a někdy rub může být stejně zajímavý jako líc.

Hodnocení: 7/10

Zlodějka knih (Markus Zusak)

zlodejkaknih

Krásná kniha o hrůzném období lidské hisorie. Až mě napadá, jak může i nadále existovat rasismus, xenofobie a válečné konflikty, když jsou na světě texty jako tento. Celá kniha je vyprávěna z pohledu postavy Smrti, která není ani dobrá ani špatná (vlastně vám občas přijde, že je dokonce dobrá). Prostě jen je a dělá svoji práci jak nejlépe umí. Zdrojem všeho zla je nebo spíš jsou … hádejte kdo?

Vypráví příběh dívky Liesel Memmingerové, která měla tu smůlu, že se narodila v Německu v době, kdy v jeho čele stál Adolf Hitler a budoval svou Říši. Leisel vyrůstá u svých náhradních rodičů, přátelí se se sousedovic klukem Rudym a „krade“ knížky. Snaží se přežít. Žít navzdory tomu, co se děje okolo. Asi nikdo nečeká, že kniha s takovým námětem bude lehká. Opravdu není, je to jedna velká „depka“, ale je psaná krásným stylem a s jakousi překvapivou lehkostí. Až na pár okamžiků není ani nijak drastická (jak by se snad dalo očekávat), ale rozhodně je hluboce lidská. A tím víc dostane.

Příběh je z valné většiny psán chronologicky, ale sem tam se Vypravěčka vrací v čase zpět (což mě ze začátku trochu mátlo a já sama jsem se musela vždycky vrátit o pár stránek) nebo předestře další vývoj údálostí a už někdy ve dvou třetinách knihy vám prozradí konec. To mě osobně trochu vadilo (a proto ten půlbod dolu;)) – mám ráda, když opravdu do poslední chvíle netuším, jak všechno dopadne. Ale i tak mě ten konec doslova „rozsekal“. Seděla jsem v křesle (ostatní už spali, dočítala jsem kolem druhé hodiny ranní) a po tvářích se mi koulely slzy jak hrachy. Ještě dlouho ve mě Zlodějka knih rezonovala a v podobě jakéhosi „chvění v oblasti žaludku“ zůstává pořád.

Na motivy knihy byl natočen i stejnojmenný film (už se na něj chystám). Viděl jste ho někdo?

Hodnocení: 9,5/10

Útěk (Alice Munro)

utek

Tuhle knihu mi donesl Ježíšek a musím říct, že ač to původně vypadalo slibně, moc se netrefil. Knížka je souborem próz vyprávějících příběhy různých žen v různých dobách. Úryvky z recenzí na přebalu knihy hovoří v superlativech především o tom, jak je Munroová schopna procítit a popsat ženskou duši a její zákoutí. Až při druhém čtení, kdy mi to bylo „nějaký divný“ jsem si všimla, že jsou to recenze k jiné autorčině knize.

Přiznám se, že mě z přečtených povídek nezaujala ani jedna. A to ani tehdy, kdy příběh hlavní hrdinky měl s mým vlastním životem leccos společného. Ano, chápala jsem ji, její rozhodnutí a chování, ale rozhodně ne proto, že by to tak bylo v knize napsáno, že by to poznání ke mě přišlo skrze řádky. Jistě, má to myšlenku, je to asi i celkem rozumě napsáno, ale chybí tomu duše.

Nebudu Vás napínat, nedočetla jsem až do konce. Odložila jsem asi ve dvou třetinách a skutečně nehodlám knížce dávat druhou šanci. A to už se mi hoooodně dlouho nestalo.

Hodnocení: 4/10

Láskyplné povídky (Ida Sebastiani)

laskyplnepovidky

Půjčeno od kamarádky. Další knížka povídek, které tvoří celkem pestrou mozaiku. Řada z nich ani zdaleka neodpovídá názvu celého souboru. Některé se mi líbily víc, některé míň. Zkrátka knížka co neurazí ani zvlášť nenadchne. Celkem příjemně a rychle se to četlo, ale to je asi tak všechno.

Mimochodem Ida Sebastiani je pseudonym jedné z bývalých ministryň spravedlnosti a wiki poradí které.

Hodnocení: 5/10

Gottland (Marius Szczygiel)

gottland

Vynikající kniha polského autora, která mě naprosto nadchla. Na 200 stranách jsem se tu o své vlastní zemi a svém národě dozvěděla víc, než z mnoha hodin dějepisu. Vyprávění o známých postavách a obdobích naší novodobé historie jsou barvitá (skoro se mi chce napsat šťavnatá, ale nikoli tím obscéním způsobem, který používá bulvár) a skutečně velmi, velmi zajímavá.

Text je napsaný celkem jednoduše, skoro spoře. Žádné zbytečné věty ani opakující se informace. Ale nezahltí vás to. Prostě všeho tak akorát. Moc se mi to líbilo.

Hodnocení: 9/10

Láska v Provence (Bridget Asher)

laskavprovenci

Další knížka vybraná jen a jen podle obálky. O ženě, která se vyrovnává se smrtí svého manžela – obyčejný příběh s velkým potenciálem (z něčeho takového by se daly emoce doslova ždímat), který ale zůstal nevyužitý. Četla jsem to hrozně dlouho, knížka mě k sobě vůbec netáhla, klidně jsem se na ni týden nepodívala a dočetla jsem ji částečně jen proto, aby to nebyla „další odložená“.

Dlužno dodat, že knize rozhodně nepomohl krkolomný překlad, který je s prominutím otřesný. Občas mi připadá, že překladatelé možná umějí cizí jazyky, ale rozhodně neumějí česky. Použít namísto „zbouchnout“ (ve smyslu udělat ženě dítě) sloveso „zbourat“ mi přijde jako velká fušeřina. Aaachjo.

Ale třeba moje babička z toho byla nadšená :).

Hodnocení: 5/10

Teď koukám, jak málo se má vlastní hodnocení shodují s hodnoceními uživatelů Databáze knih. Hmmm …

Co zrovna čtete Vy? Dejte nějaké tipy na dobré knihy. Předem za ně díky.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisky laskavého čtenáře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Přečteno

  1. Sedmi napsal:

    Já teď čtu Boj o ostrov 😀 A krom toho mám asi deset rozečtených knih ve čtečce… po té náloži posledně (Den, kdy došly prachy a Tma 2.0) si dávám ale trochu pauzu…

    • Alinka napsal:

      Boj o ostrov? Jako ten od Ransoma? To je moje snad nejmilovanejsi detska knizka, cetla jsem ji snad sestkrat (a zase bych mohla, coz? to se neomrzi).
      Jak se ti libil ten Den, kdy dosly prachy?

      • Sedmi napsal:

        Fakt? Ja jsem nejak Ransomovky minula jako dite, cetla jsem Mayovky 🙂 Ale taky se mi to libilo, Je to prijemne cteni i ted, ale byt dite, asi to ocenim vic… I kdyz se takhle obcas rada ponorim do sveta deti, je to fajn zmena a clovek si u toho uvedomi spoustu veci…
        Den kdy dosly prachy je masakr…psala jsem o tom u seb… Nejvic znepokojujici je fakt, ze dost z tech znaku vykazuje nase spolecnost i ted, akorat mam dojem, ze je to pomalejsi, takove „vareni zaby“.

        • Alinka napsal:

          No Mayovky taky, jasne. Nejradsi jsem mela asi Duch Llana Estacada, to bylo skoro jak kvobojska detektivka.
          Jojo, to jsem si prave myslela, ze to tak nejak bude. Pisu na booklist :D.

          • Lenka napsal:

            A Foglarovky!

          • Alinka napsal:

            Jojo, Foglarovky taky. Dobrodruzstvi v temnych ulickach byla prvni tlustsi bichle, kterou jsem precetla a o Tajemne Rasnovce se mi jeste dlouho zdavaly divoke sny :D.

          • Lenka napsal:

            Kdysi jsem dělala mezi svými kamarády průzkum, kdo rostl na Foglarovi. Zjistila jsem, že jeho čtenáři mají podobné morální hodnoty 🙂

          • Alinka napsal:

            Já jsem taky přesvědčená, že na řčení: „Pověz mi co čteš a já ti povím, jaký jsi.“ něco je.

  2. Lenka napsal:

    Já jsem si dlouhodobě zakázala číst, protože od toho většinou příliš těžko odcházím. Prostě čtu, dokud nedočtu, což se pak ale odráží na tom, jak to vypadá u nás doma 😀 Takže z beletrie momentálně O letadélku Káněti 😀

    • Alinka napsal:

      Ha, tak to bych nedala. Ja vydrzim necist treba tak dva tri tydny, i mesic, kdyz na to prijde, ale pak mam pismenkovy deficit a proste zasednu a ctu a ctu a ctu …. a vsichni (vcetne spinavych ponozek, studenych veceri a jecicich ratolesti) mi vlezte na hrb :D.

      • Lenka napsal:

        Já se smířila s tím, že to mám jako dovolenkovou aktivitu (pokud na dovolené nepřečtu aspoň dvě knížky, tak to nebyla dovolená). Už jsem to dvakrát zkoušela, že bych četla „jenom trochu“ a to prostě neumím. Když se začtu, tak neznám bratra, natož syna. Takže pro dobro rodiny…

  3. Pingback: 21.-31.5.2014 | Alinčin blok

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s