Před usnutím …

Jsem s dětmi sama na chalupě, což mimo jiné znamená, že je uspávám nestandardně oba dva najednou v jedné velké posteli. Za normálních okolností doma spí každý z nich v jiném pokoji. Barborka usíná během 10 minut, u Matyáška je to většinou běh na delší trať.

A dneska to byl přímo maraton. Pominu fakt, že i Barča usnula až skoro po půl hodině, protože jí přišlo strašně zajímavý, že je tam Matyáš s námi, chtěla ho neustále něčím zlobit a on pochopitelně nemohl zůstat pozadu. Když konečně zabrala, doufala jsem, že i ten větší rarach to co nevidět zalomí. Ani náhodou, ve finále jsme to dotáhli na hodinu a půl a bohužel musím přiznat, že jsem místy nebyla už ani trochu příjemná.

Jelikož jsem nějak nezvládla večeři současně s nimi, měla jsem hlad. Chtělo se mi na záchod. Chtěla jsem mít už konečně aspoň chviličku klidu sama pro sebe. A jindy většinou fungující taktika – nevšímat si ho a v klidu si číst – naprosto selhávala. Měla jsem toho tak akorát a když už po osmačtyřicáté vystrčil hlavu z pod polštáře, kam si ji schovával, aby se se mnou podělil o další neodbytnou myšlenku, která ho zrovna napadla, neměla jsem daleko k násilí.

Pak ho ale zaujala spící Barunka. Vyžádal si, aby si mohl lehnout k ní – ležela jsem do té doby mezi nimi. Dovolila jsem mu to pod podmínkou, že ji neprobudí (spoléhajíc na to, že minimálně první dvě hodiny spí jak špalek).

Nejdřív jí opatrně přikryl nožičku, která vykoukla z pod peřiny. Pak se jí pokoušel vrátit do pusinky vypadlého dudlíka. Nakonec si neuvěřitelně opatrně lehl těsně vedle ní a začal ji objímat, hladit a pusinkovat. „Maminko, ona má tak něžňoučký ručičky.“ V krku jsem najednou měla knedlík. Choval se tak jemně a láskyplně, až jsem se téměř rozplakala.

Mám toho někdy plný kecky i zuby zároveň. Občas závistivě poslouchám vyprávění kamarádek o babičkách hlídajících téměř nonstop kdykoli. Často mám chuť z těch dvou nadělat čtyři malý. Ale pak se uprostřed všeho toho kňourání, křiku, vztekání a rvaček stane naprosto nečekaně něco, co mi připomene, proč bych mateřství nevyměnila za nic na světě.

Dobrou noc …

PS: Omlouvám se za tolik příspěvků najednou po tak dlouhé pauze. Asi mám potřebu kompenzovat si pisatelstký deficit. (Poznámka pro Lenku M.: Prosím bez komentářů o alternativních možnostech jak vybít své literární puzení.)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Matyášek, Mé (lepší i horší) já. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Před usnutím …

  1. Sedmi napsal:

    Nejsi v tom sama… kdyz jsme pryc, tak take hlidani nehrozi vubec zadne… ale s vekem se to znacne zlepsilo, holky jsou cim dal samostatnejsi, ve vetsine veci uz nepotrebuji asistenci (pokud se smiris s mensim mnozstvim skod) a i si vyhrajou spolu (pokud se neservou :D) a usinani, to je kapitola sama pro sebe… kdyz je Lev vecer pryc, uspavam obe ve velke posteli taky. Obcas u toho usnu s nimi. Spim mezi nimi, jinak se pokopou nebo poperou o to, kdo bude spat vedle me. Usinani jak kdy, ale pod hodinu to vetsinou s Lilly nejde ani normalne… Snazim se je ted natrenovat, ze uz musi usinat samy, protoze pak nebudu zvladat uspavat hodinu a vic. Dari se jak kdy…

    • Alinka napsal:

      Ja jsem nemela v umyslu psat ten clanek jako stezovaci, i kdyz to tak pro vetsinu asi vyznelo.
      Naopak, strasne me dojalo, jak se Matysek k Barunce krasne choval, ze kdyz prave zapomenou na to, ze jsou zrovna sourozenci ve pri, tak se maji vlastne strasne radi. A byl to hroznej skok mezi tim mym vztekanim se nad tim, ze nechce usnout a matersky dojeti nad tim, jak je vlastne uzasnej.
      A i kdyz dnesni noc byla peklo (pac se budili vzajemne co 30 minut) zakoncene tim, ze Barbora v 5:44 zavelela „vstatvat!!!“ a ja byla rano snad jeste nevrlejsi nez vecer, stejne z toho vseho mam dobry pocit. I kdyz jsem obcas matka na pest, delam to dobre a to je pozitivni zjisteni :D.

  2. Vanilka napsal:

    Pro uspávání, u kterého hrozí riziko, že se protáhne na delší dobu, je absolutně zásadní, aby všechny fyzické potřeby jako hlad, žízeň nebo potřeba jít na WC byly uspokojeny. Jinak je velmi těžké zachovat si dobrou náladu.

  3. Jízlivé poznámky se nekonají, sama nemám čisté svědomí 😉

    Momentálně procházím ve vztahu s Kubíkem mateřskou krizí, dospěli jsme k něčemu, co by se dalo nazvat obdobím vzdoru… A já bádám nad tím, jestli trvat na svém nebo občas ustoupit. Když jsem v poho, beru to jako tréning RaR. Ale unavená, hladová, během cyklu apod. to prostě nedávám a navzdory svému přesvědčení až příliš často využívám pozice síly… :(( Ale nedávno jsem taky uspávala a Kubík ne a ne se zklidnit. Od sestěhování usínají obráceně – Jiřík v pokojíku v postýlce, Kubík v ložnici a pak ho přenesu. Ale tentokrát Jiřík usnul dřív a Kubík si chtěl jít lehnout za ním do pokojíku. Vsadila jsem taky na tvrdost spánku prvních dvou hodin a svolila. K mému překvapení mě za chvilku poslal spát do ložnice, že Jiříka pohlídá. A usnul…

    • Alinka napsal:

      Tak to drzim pesti, at ti vydrzi nervy.
      Matyas ma ted pro zmenu knouraci obdobi a musim rict, ze kam se hrabe vzdor. Je ufnukanej, uplakanej, mrzutej, porad na me visi, malicko se bouchne a je z toho plac na deset minut, jak ho to strasne boli, atd. No proste mazec. A ja z toho startuju do vrtule.
      Vyresis jeden problem a druhej se objevi … furt dokola :D.
      Ja mam v planu sestehovat je po prazdninach, tak jsem na to velmi zvedava :).

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s