Přečteno

Rozmarné léto (Vladislav Vančura)

rozmarneletoKniha víceméně o ničem, zato napsaná archaickým, barvitým a moc krásným jazykem. Ze začátku jsem textu skoro nerozuměla, samá dnes už nepoužívaná slova. Ale kupodivu ten pocit trval jen prvních pár stránek a pak už jsem dočetla překvapivě rychle. Příběh tří přátel, jejichž poklidnými životy poněkud zavlní návštěva potulného kouzelníka a jeho krásné asistentky, se trochu zbytečně vleče. V celé knize se vpodstatě nic moc neděje. Ale zas tak moc to nevadí, protože se to hezky čte a vy si můžete užívat češtinu, která vás doslova pohladí.

Hodnocení 6/10

Zvláštní smutek citronového koláče (Aimee Bender)

zvlastnismutek

Tahle kniha pro mě byla docela zklamáním. Četla jsem na ni pochvalné recenze a tak jsem možná čekala příliš. Příběh dívky Rose, která „trpí“ schopností poznat z předloženého jídla nejen přesné složení (včetně toho odkud jednotlivé suroviny pocházejí), ale i pocity a náladu člověka, který pokrm připravoval, je na první pohled zajímavý. Na druhý pohled melancholický. A na ten třetí naprosto nijaký. První půlka knížky se mi docela líbila, ale pak se to nějak zadrhlo. Jakoby se autorka zasekla na mrtvém bodě a dost dobře nevěděla, jak z něj pryč. A tak příběh horkotěžko dotlačila do jakéhos takéhos nemastného neslaného konce, který vlastně ani koncem není. Nevím, škoda, námět je to totiž fakt originální.

Hodnocení 5/10

Mládí v hajzlu 1. (C. D. Payne)

mladivhajzlu

Rozhodla jsem se přečíst si konečně něco od věhlasného C. D. Paynea. Sáhla jsem pro jistotu po tom nejzákladnějším. Hmmm … to jsem si teda naběhla. Popravdě řečeno, nemám nejmenší tušení, co na Twispových dobrodružstvích všichni mají. Za mě naprosto průměrně napsaný rádobydeník nadrženého pubertáka, v němž nechybí povinné blicí a fekální historky. Možná jsem na tenhle žánr už trochu stará, ale obávám se, že by se mi stejně nelíbil ani ve věku, kdy jsem byla v jeho cílové skupině.

A opět mám velké výhrady k překladu. Originál neznám, tak nemůžu posoudit nakolik je kolísání mezi vybraným až protivně spisovným jazykem a drsnou „chlapáckou“ mluvou původní, ale obávám se, že moc ne. Štvalo mě to hodně. Navíc ten zcela neúčelný „cosijakohantec???“. Proboha proč? To měl pan překladatel tak mizernou slovní zásobu, že si musel takhle vypomáhat? První díl pro mě byl rozhodně i posledním.

Hodnocení 3/10

Farma zvířat (Geroge Orwell)

farmazvirat

Tohle bylo jiný kafe. Úsporně napsaná útlá knížka o jedné farmě, na níž „jsou si všechna zvířata rovna, ale některá jsou si rovnější“, mě oslovila velmi. Z toho textu mrazí v zádech a vstávají všechny chlupy na těle. Ta plíživost, s níž skupinka prasat pomalu přebírá vládu nad ostatními zvířaty, ta samozřejmost a bohorovnost, s níž obracejí svá původní slova a sliby naruby, ta bezmocnost, kterou ovládaný dobytek pociťuje … to všechno je tak brilantně napsané, že je vám v tu chvíli naprosto jasné, jak se mohlo v minulém století v Evropě a v naší zemi dít všechno to, co se dělo. Rozhodně stojí za přečtení.

Hodnocení 8/10

Báječné nakupování do kočárku (Sophie Kinsella)

bajecnenakupovani

Pokud knížky Sophie Kinselly a speciálně ty ze shopaholické série o Becky Brandonové (Bloomwoodové) znáte, pak pro vás tahle nebude žádným překvapením (v negativním ani pozitivním smyslu). Becky je pořád stejně naivní a pitomá, Luke stále stejně úžasný, peníze za nákupy tečou doslova proudem a pochopitelně všechno dobře dopadne. Pokud neznáte, o nic nepřicházíte. Letní holčičí oddychovka. Nic víc, nic míň.

Hodnocení 5/10

Hanin sen (Diane Hammond)

haninsen

Kniha, která u nás vyšla pouze v rámci výběrové čtyřknihy vydávané nakladatelstv9m Reader`s Digest. Příběh starého ošetřovatele slonů a jeho svěřenky o tom, že zvířata stejně jako my lidé potřebují lásku a péči, je takový nějaký nedomrlý. Má potenciál, ale nevyužije ho. Asi tak od půlky jsem si říkala „už abych to měla za sebou“, protože bylo jasné, jak zcela nepravděpodobně naivně to skončí a příběh sám mnoho požitku ze čtení nenabízel. Škoda.

Hodnocení 4/10

Hvězdy nám nepřály (John Green)

hvezdynamnepraly

Velmi oceňovaná kniha citlivě a přitom s laskavým humorem, kterého je přesně tak akorát, zpracovává nepříliš veselé téma. Vypráví o dvou mladých lidech Hazel a Augustovi, kteří trpí rakovinou. Seznámí se, zamilují a snaží se vytřískat z omezených možností svých nemocí prostoupených životů, co to jde. Už záložka knihy vám prozradí, že happyend se nekoná, takže asi nepřekvapí, že druhá polovina knihy je víc depresivní, méně vtipná a poněkud těžkopádnější. Nechybí ani nějaká ta životní moudra (ta už vlastně celkem pěkně shrnuje samotná obálka). Ale ač jsem jindy u podobných knih uplakaná, tady se hory posmrkaných kapesníků nekonaly. Snad proto, že předem víte, že někdo umře, a navíc se dá celkem logicky odvodit, kdo to bude (a autor v závěru nepřekvapí), takže na konci vlastně ani nejste tak v šoku. Jen si řeknte: „jo, takhle jsem si myslela, že to bude“. Ale i tak je to  velmi pěkná kniha o životě se smrtí v patách.

Hodnocení 8/10

Dobrý proti severáku (Daniel Glattauer)

dobryprotiseveraku

Kniha složená čistě z emailové korespondence mezi Emmi a Leem (no dobrá, ne tak čistě, ale neprozrazujme víc, než je třeba). Ti dva se vůbec neznají. Ale jednoho dne zcela náhodou (ta náhoda je dost vykonstruovaná) zabloudí Emmin email omylem k Leovi (a pak ještě dvakrát!) a už to jede. Napřed si píšou jen tak, postupem času už to zas až tak nevinné není, byť oni dva jsou ti poslední, kterým to dojde. Knížka má zajímavý nečekaný konec (velké plus) a je extrémně čtivá (ještě větší plus).

Jediné, co mi na celém příběhu vadilo, byla samotná Emmi. Ta je s prominutím napřesdržku a absolutně nechápu, co vede Lea k tomu, aby si s ní dál psal (ale pravda, nejsem chlap). Leo je naopak skvělý a přesto dokonale uvěřitelný (s ním bych si ráda psala taky :)). Vtipná, svižná, milostná rychlovka, můžu doporučit.

Hodnocení 8/10

Rok v provenci (Peter Mayle)

rokvprovenci

Pro mě velmi příjemné překvapení. Čekala jsem něco ve stylu knihy Merde! Rok v Paříži (která mě nechala zcela chladnou), ale ono ne. Je to laskavé, jemné, úsměvné a pěkně se to čte. Navíc se dozvíte spoustu věcí o francouzském venkově z pohledu cizince. Hned máte chuť sbalit kufry a vydat se na jih. Tedy já rozhodně mám :). A pozor, u téhle knížky dostanete strašný hlad a chuť na dobré jídlo!

Hodnocení 8/10

If I stay / Jestli zůstanu (Gayle Forman)

ifistay

S kamarádkou jsme byly v kině a viděly upoutávku na film Zůstaň se mnou. Kamarádku už samotný trailer rozplakal. Mě naopak zaujala noticka „based on the book“. Ještě ten večer jsem si ji přes iBooks stáhla a zcela mimochodem se tak vrátila k chvályhodnému zvyku čtení knih v angličtině. Kniha vypráví o šestnáctileté Mie, jíž se jednoho rána převrátí život vzhůru nohama v tom nejhorším možném smyslu. Po těžké autonehodě, díky níž ztrácí svou minulost, je tělesně v kómatu, duševně pak kdesi na pomezí života a smrti. A „přemýšlí“, jestli má vůbec cenu žít dál. Angličtina mi ani po čtyřleté přestávce vůbec nevadila, naopak. Knížka se četla úplně sama. A tentokrát na slzy došlo a hned několikrát. Naladilo mě to až tak, že jsem si od téhle autorky stáhla hned tři další knížky.

Hodnocení 8/10

Where she went (Gayle Forman)

whereshewent

A jednu hned přečetla :). Tahle u nás zřejmě ještě česky nevyšla. Je pokračováním předchozí knihy. Jako většina sequelů už není tak dobrá, protože částečně těží z příběhu předchozího. Ale čte se stejně dobře. A i v ní najdete pár výroků hodných toho, abyste si je zapsali.

Hodnocení 7/10

Co zajímavého jste v létě přečetli? Doporučte mi něco pěkného ;).

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisky laskavého čtenáře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Přečteno

  1. avespasseri napsal:

    Slušný úlovek 🙂 Já letos přes dovolenou přečetla pár stránek Bradburyho „Jíst lidi je neslušné“, či jak se to jmenovalo. Moc mě to nebavilo. Měla jsem si radši vzít jeho Marťanskou kroniku, to je jistota 🙂 A pak 10 perfections of Bodhisatta :-)) Takovou útlou brožurku z 60.let, kterou jsem si před 10 lety dovezla ze Srí Lanky a teprve teď se do ní pořádně začetla. Kupodivu jsem ji louskala několik dní :-)) Super věc 🙂

  2. Mládí v hajzlu jsem četla, když jsem byla cílová skupina. Přečetla jsem to celé, protože mám ve zvyku věci dokončovat 🙂 A četla jsem to hlavně proto, že to četli všichni. A ano, ani tehdy jsem z toho nebyla nadšená.
    Taky jsem tehdy četla sérii o prevítech a ze všech nejlepší mi nakonec přišla česká variace od Jíchy: Prevítem na vysoké. Myslím, že se tam musí najít každý vysokoškolák, zejména absolventi humanitních oborů. Smutná realita vysokých škol popisovaná o to vtipnějšími a přiléhavějšími obraty… dodnes se sestrou některé hlášky citujeme 🙂
    Jinak já teda od svého „syndromu vyhoření“ a od té doby, co jsem kluky sestěhovala do pokojíku, už zase čtu aspoň pár stránek před spaním, ale tak nějak doháním ten x-letý deficit a čtu věci, které ty máš už nepochybě dávno přečtené – například historické romány od Vaňkové. Teď jsem si z knihovny přinesla Prázdné místo od Rowlingové. Harry Pottera jsem četla několikrát, naučila jsem se na něm anglicky (poslouchala jsem audioverzi knížky). Teď jsem v půlce knížky a když se začtu, tak mě to chytne, ale rozhodně se nedostavil obvyklý stav, kdy se nemůžu odtrhnout a musím dočíst co nejdřív dokonce. Což je možná pro knížku před spaním značka ideál 🙂

    • Alinka napsal:

      Ha, ten Jicha zni zajimave, zkusim se po tom kouknout. Hahaha, ted jsi me pobavila. Ja zdaleka nemam nacteno tolik, kolik si ostatni mysli. Zejmena proto, ze v dobe, kdy jsem mela casu na cteni habakuk, tedy na gymplu a na vejsce, necetla jsem prakticky vubec, protoze jsem resila uplne jiny veci.
      Serie Harryho Potera byly prvni knizky, ktere me zcela nenasilnou formou primely precist temer tri tisice stran v anglictine (manzel pro zmenu vzdycky po vydani originalu patral po piratskych prekladech), a dodneska je to asi jedina kniha, ktera na mem pomyslnem zebricku ma hodnoceni 10/10. A to jsem ho cetla az po petadvacatem roce veku. Na dalsi knizky RK se rozhodne chystam a moc me zajima Volani kukacky.
      S tim odtrhnutim se mam taky vzdycky problem, ale pokud nejsem tesne pred koncem knizky, kdy uz to fakt chci docist, jsem schopna se odtrhnout nejpozdeji tak kolem jedne v noci.

      • Pokud jsi tedy nečetla, tak historické romány od Ludmily Vaňkové rozhodně stojí za to. Momentálně je to moje prokletí, první díl série Lev a růže jsem zhltla od půlky, od druhého jsem se nemohla odtrhnout už po dvaceti stránkách a teď už dva dny hledám způsob, jak se dostat do knihovny (a jako k vzteku je Kubík marod), abych si půjčila třetí a čtvrtý díl… 🙂
        U mě tedy 10/10 patří ještě Dětem z Bulerbynu 🙂 Na dobré cestě je teď ta Vańková, ale nemám to dočtené 🙂 Svého času jsem milovala ještě Foglarovky. Chytil mě i Dan Brown, jen to člověk nesmí číst knihu za knihou, je tam potom už do očí bijící stereotypizace příběhů – zápletky jsou pak úplně na jedno brdo…

  3. Sedmi napsal:

    hezky… ja jsem tolik zdaleka nestihla, ale nektere jsem taky cetla uz driv. Jestli se ti libila farma zvirat, urcite si precti 1984, to je pro me naprosto zasadni kniha, i kdyz moc vesele cteni to neni, respektive spis uplne naopak. jako oddech pak doporucuju Prachtetta, cetla jsem ted jednu z jeho starsich knih (Damy a panove) a cte se to taky samo, rekla bych ale, ze ty starsi byly lepsi. T.P. je tak trochu grafomaniak, tech knih od nej je hrozne moc… Pak jsem cetla ceskeho autora, Zeme bez zakona. Hodne ctiva knizka, vtipne napsana, par much by se naslo, ale na ceske pomery fajn pocteni.

    • Alinka napsal:

      Ano prosim, 1984 je na seznamu.
      TP taky muzu, i kdyz uz jsem dlouho nic necetla. Ale mohla bych nejakou vytahnout. Mam v knihovne jeste asi dva tri kousky neprectene.

  4. Sedmi napsal:

    jinak ja mam zasadni problem, kdyz me kniha bavi, tak ji musim precist pomerne rychle, tak za dva dny maximalne, spis za jednu noc…a to se pak moc nevyspis… :D. A kdyz me nechytne, tak odkladam. Driv jsem docitala skoro vsechno, ale to uz je ted docela luxus 😀

  5. Lenka N. napsal:

    Když tak čtu komentáře (a vidím tam H. Pottera), vzpomněla jsem si na Eragona a odkaz dračích jezdců od Ch. Paolliniho a musím to doporučit! Velmi čtivé (ač tlusté) knihy. Přečetla jsem je minulé léto a stále na ně vzpomínám. Jen Leni Machovská nedoporučuju, protože se prostě musí přečíst hned 😀

    • Alinka napsal:

      Leni, netusim proc, ale WP hodil tvuj komentar z nejakeho duvodu do spamu 😦 . Snad uz jsem mu vysvetlila, ze tedy tvoje komentare rozhodne chceme 😉 .
      Jinak Paolliniho mame v knihovne komplet, ale cetl ho zatim jen muj muz a tomu se moc libil (coz je co rict, protoze se mu zdaleka nelibi vsechno). Ale ja se k nemu nejak nemuzu odhodlat, videla jsem Eragona jako film a dost me zklamal. A i presto, ze rada lidi tvrdi, ze kniha je vyrazne lepsi, asi budu jeste chvili sbirat odvahu 😀 .

      • Můj muž Eragona četl první dva díly, ale doma máme taky komplet. Říká, že film sprasili, protože není jak na něj navázat. Já si to právě kvůli své závislosti šetřím na první rodinnou dovolenou u moře 😀

  6. Pingback: Přečteno | Alinčin blok

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s