Carpe diem aneb Jak jsem si opsala dotazník

Před několika měsíci mě na blogu Život není černobílý zaujal projekt dotazníku vyplňovaného blogerkami, který hledal jakýsi návod na spokojený a šťastný život. Tak moc, že přestože jsem nebyla mezi oslovenými, musela jsem si dotazník stáhnout a vyplnit aspoň sama pro sebe.

Pak jsem na něj úspěšně zapoměla. A dneska večer, když jsem měla v úmyslu konečně splnit jeden z mnoha svých blogerských restů, jsem ho náhodou našla. Není v něm kdejaká moudrost, ale díky tefným otázkám docela pěkně shrnuje můj vlastní pohled na život.

Rest se (prozatím) opět nekoná, dneska už zas dělám chytrou. Snad se na mě Pavla nebude zlobit, že jsem si její otázky vypůjčila k vlastnímu zamýšlení se. A doufám, že projekt samotný bude na jejích stránkách i přes momentální přestávku pokračovat.

PROČ BLOGUJU: Abych si uchovala vzpomínky a utřídila myšlenky. Pokud se mi navíc podaří někoho inspirovat, je to příjemný bonus.

PŘIBLIŽNÝ VĚK: 37

NA KOLIK LET SE PSYCHICKY CÍTÍM: 37

POČET DĚTÍ: Dvě.

STÁŘÍ DĚTÍ: Dva a čtyři.

CO NEJČASTĚJI ODPOVÍDÁM NA DOTAZ, JAK SE MÁM: Skvěle, jako vždycky.

ZÁKLAD DOBRÉHO BYDLA JE/JSOU: Bezpečí (na všech úrovních, které si lze představit).

NUTNOST PRO SPOKOJENOU DOMÁCNOST: Řád, s nímž jsou všichni členové domácnosti obeznámeni.

JAK SE CÍTÍM JAKO MATKA: Nepředstavitelně šťastná (neustále), unavená (často), absolutně neschopná (občas).

TIP PRO SPOKOJENÉ MATEŘSTVÍ: Pokora, důvěra, láska.

JAK SE CÍTÍM JAKO MANŽELKA/PARTNERKA: Milovaná (ať už se děje cokoli).

TIP PRO SPOKOJENÉ PARTNERSTVÍ: Vzájemný respekt a koňská dávka tolerance.

VÍRA ANO – NE, JAKÁ: Ano. Věřím ve vyšší princip, šťastné hvězdy, dobré konce a to nejlepší v každém z nás. Je-li to Bůh, nevím … možná. Záleží na tom?

JAK ČASTO SE MI VÍRA PROLÍNÁ DO BĚŽNÉHO DNE: Neustále.

V ČEM MI VÍRA POMÁHÁ: Zbytečně se netrápit maličkostmi. Všechno totiž dopadne přesně tak, jak má.

V ČEM MI VÍRA KOMPLIKUJE ŽIVOT: Nekomplikuje.

KOLIK VĚCÍ V MÉM ŽIVOTĚ VÍRA OVLIVŇUJE: Všechny ty, co považuji za důležité.

ŽIVOT S NE/VÍROU JE PODLE MĚ SNAZŠÍ/SLOŽITĚJŠÍ: Přísně logicky vzato nemůže existovat nevěřící člověk, neboť i ti nevěřící věří tomu, že Bůh neexistuje. Takže to zřejmě máme všichni stejně složité.

JAKÁ BYLA SVATBA: Tajná.

JAKÝ BYL POROD: Přesně podle mých představ i očekávání (bolestivý, pohodový a zázračný). V obou případech.

KONÍČEK: Četba.

JAK ČASTO SE MU VĚNUJU TÝDNĚ (PŘIZNEJME BARVU): Denně (beru-li v úvahu i články na internetu), ale zdaleka ne tolik, kolik bych si přála.

PRÁCE: Mateřská dovolená.

VYSNĚNÁ PRÁCE: Rentiérka :). Nemám žádnou konkrétní představu, je přece tolik možností. Tak proč se uzavírat jen do jedné škatule – a nakonec je to stejně vždycky o lidech.

KOLIK MÁM DOMA KNIH – pozměnila jsem si otázku na „Kolik mám k dispozici knih“: Přímo v našem bytě jen asi dvě stovky (zatím nemáme prostory), na chalupě (společných se sestrou) určitě přes tisíc a neustále lustruju knihovny mamince a prarodičům (což dohromady dává určitě víc než další tisícovku).

KOLIK Z NICH JSEM PŘEČETLA: Několik stovek a moc se těším na ten zbytek.

OBLÍBENÝ SPISOVATEL: Nemám žádného nejoblíbenejšího, ale velmi dlouhou řadu oblíbených.

OBLÍBENÁ KNIHA: Saturnin (Zdeněk Jirotka), Harry Potter (J.K.Rowling), Boj o ostrov (Arthur Ransome).

OBLÍBENÝ FILM: Poslední Mohykán (jeden ze dvou filmů, které považuji za lepší než jejich knižní předlohy), Amelie z Montmartru, Mouline Rouge.

OBLÍBENÝ REŽISÉR: Helena Třeštíková

OBLÍBENÁ HUDBA: Obdobně jako u knih – nedokážu si vybrat, mám velmi široký záběr (momentálně ujíždím na The Piano Guys, Avantasie a Tomáši Klusovi).

OBLÍBENÁ GALERIE: Chodba v Matyáškově školce.

OBLÍBENÝ UMĚLEC: Matěj Krén (jeho Pasáž v Bratislavském Pálffyho paláci je naprosto geniální a dostala mě doslova na kolena).

SPORT: Lezení, kolo, bigfooty, plavání (v době mateřské však sportování velmi zanedbávám).

JÍDLO: Jakékoli ovoce, kuřecí křidýlka, která dělávali v Ambiente v Mánesově ulici, Pringlesky se zakysanou smetanou, kuličky Raffaelo (cokoli z výše uvedeného jsem schopná jíst po kilech).

PITÍ: Čaj (černý s mlékem a medem nebo bylinkový), Chai masala (pokud je správně připravěný), ovocné šťávy.

RELAX: Čas strávený s rodinou, čas strávený s knížkou, internet a blog, výroba hraček pro děti.

DIVADLO: Švandovo divadlo v Praze.

RESTAURACE: Za posledních pár let jsem trochu ztratila přehled, ale o víkendu jsem se hned dvakrát za sebou totálně přežrala v restauraci Na Haldě v moravských Boršicích.

OBCHOD: Výtvarné potřeby ve Václavské ulici v Praze.

WEB: Bloglovin`, iVysílání, Pinterest.

KOSMETIKA: Nemám oblíbenou značku.

CO PRO MĚ ZNAMENÁ MÓDA: Něco, čemu nerozumím a rozhodně se tím příliš nezatěžuju.

OBLÍBENÉ OBLEČENÍ: Kvalitní a pohodlné.

U MĚ DOMA PŘEVLÁDÁ POŘÁDEK NEBO CHAOS: Spíš pořádek, chaos mě znervózňuje, ochromuje a zdržuje.

A VE SKŘÍNI: Jasně, že pořádek.

CO PRO MĚ ZNAMENÁ ORGANIZACE ČASU: Možnost, jak přežít.

MŮJ DĚTSKÝ VZOR: Spolužačka Lenka J. – její tatínek byl námořník, měla samé jedničky a trička s Mickey Mousem.

MŮJ SOUČASNÝ VZOR: O žádném nevím, všichni mají nějaký mouchy.

KOLIK MÁM OPRAVDU DOBRÝCH PŘÁTEL: Dva, respektivě dvě (nepočítaje v to manžela).

JAK ČASTO JE VIDÍM: Méně, než bych si přála.

JAK ČASTO MÁM POCIT, ŽE JE ZANEDBÁVÁM: Nemám. Vídáme se tak často, jak nám naše mateřské a jiné povinnosti dovolují.

KOLIKRÁT JSEM ZA POSLEDNÍ MĚSÍC BREČELA SMÍCHY: Při smíchu nebrečím, chrochtám … a docela často.

KOLIKRÁT JSEM MĚLA VÁŽNÝ ŽIVOTNÍ PROBLÉM: Jednou.

KOLIK HODIN DENNĚ PRACUJU: Nepracuju, jsem přeci na dovolené.

NA JAKÁ MÍSTA NEMŮŽU ZAPOMENOUT: Na všechna, která nějak souvisí s důležitými muži v mém životě.

CO JE PRO MĚ VZÁCNOST: Chvilka jen pro sebe.

CO JE PRO MĚ NEZBYTNOST: Má rodina (a wifi připojení:)).

JAKÁ JSEM JEDNÍM SLOVEM: Pohodová.

JAKÁ BYCH CHTĚLA BÝT A VÍM, ŽE NEJSEM: Pohotová.

NA CO NEJČASTĚJI MYSLÍM: Jak se mám dobře.

ČEHO SE NEJVÍC BOJÍM: Dopravních nehod.

CO PRO MĚ ZNAMENAJÍ PENÍZE: Nezávislost.

SOUVISÍ PENÍZE SE ŠTĚSTÍM: Ne.

ZA CO NEJRADŠI UTRÁCÍM: Za cokoli pro děti a za knihy, (za oblečení a boty v době předmateřské).

JAK ČASTO JEZDÍM NA DOVOLENOU: Tak často, jak potřebuju.

MÁM NĚJAKÝ VLASTNÍ NÁVOD, JAK SE MÍT DOBŘE? Neočekávat, ale být připraven. Nenutit, ale podpořit. Nevlastnit, ale milovat. Nelaborovat příliš nad nesmrtelností chrousta a vědomě prožívat každou minutu … Carpe diem!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Mé (lepší i horší) já. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s