Letní „táboření“

Z organizačních důvodů letos nedošlo na pravé táboření, které jsme si dopřávali minulé léto. Ale o zábavu jsme se připravit nechtěli a tak se zrodila myšlenka „tábořit“ na naší chalupě. Bylo to méně romantické, méně náročné, ale rozhodně neméně skvělé.

ceskesvycarsko2

  • Děti hrály klasickou celotáborovou hru, kdy zachraňovaly závaží z pohádkových vah dobra a zla. Ježibaba z perníkové chaloupky je totiž ukradla a zapříčinila tak, že všechny pohádky začaly z ničeho nic končit špatně. Nechybělo luštění záhad, kostýmy (vymýšlené za pochodu a na tajňačku z toho, co dům dal), kouzelné amulety pro štěstí ani noční putování za čarodějem.
  • Dostali jsme se tak s Matyáškem do prekérní situace. Hra byla pochopitelně navlečená tak, že my (dospělí) s tím nemáme nic společného a nebohý čaroděj-strážce vah, jemuž se závaží ztratilo, potřebuje opravdu pomoc. Jenže „čarodějové jsou přece jen v pohádkách“. Stejně tak jako ta ježibaba. Dost jsme se s manželem zapotili, když jsme mu vysvětlovali, že je to „jen hra“ tak, aniž bychom to jemu nebo ostatním dětem nějak pokazili. Naštěstí Matýsek nijak zvlášť nelaboroval nad tím, „kdo“ tu hru připravil. Aspoň, že tak. Jak řešíte takovéhle „ježíškovské“ situace?

tabor2

  • Tatínkové s pomocí dětí vylisovali z první letošní várky jablek přes 20 litrů vynikajícího moštu. Do Prahy jsme přivezli už jen jednu jedinou flašku. Na zahradě jsme sklidili houby (a kolik!), švestky i lískové oříšky.
  • Barborka (jakožto nejmladší z nemiminkovské party dětí) se těch starších zkušeně držela a nenechala se odbýt. Opravdu už je to velká holčička, žádné mimčo.
  • Po nocích jsme si zcela netáborově pouštěli filmy na projektoru. Zatímco Gravitace (o níž tolik básnila moje sestra) mě nezaujala vůbec, film Nedotknutelní mě dostal. Jistým způsobem mi to připomnělo Kurz negativního myšlení, který jsem viděla před lety v klubovém kině v Bratislavě. Oba dva určitě stojí za vidění.
  • Společnost nám po celou dobu dělaly myši, které se odmítaly nechat nalákat do pasti (pořídila jsem humánní nevraždící variantu). Našli jsme mrtvého zvonka zeleného. Nenechávám děti žít v růžové bublině nevědomí. Maso, které jíme, je ze zvířat, lev, který honí gazely, je často zabije a sežere, a mrtvý ptáček je zkrátka mrtvý. Takže jim v těhle situacích nebráním se na zvířátko podívat (samozřejmě aniž by na něj sahaly) a pokouším se pravdivě odpovědět na všechno, na co se zeptají. Ptáčka jsme pohřbili na kraji pole za chalupou.

ceskesvycarsko

  • Opravdu hodně jsme toho ušli. Děti se ukázaly jako zkušení chodci. A i když se po několika kilometrech občas ozvalo zafňukání a ukňourané „Mě už bolí nožičky!“, vždycky zbylo dost sil na hru na babu. Části cesty jsme tak mohli urazit v rekordním čase, kdy si na uondané končetiny vzpomněli ledatak uřícení rodiče.
  • Na Šaunštejně nebo na Jehle to bylo občas dost o nervy, ale naštěstí se nikdo nikam nezřítil. Tatínkové si vyzkoušeli děčínskou ferratu.
  • Jeli jsme vlakem, z čehož manžela málem trefil šlak, protože „ty děti nevydržej chvilku sedět“. Ale zřejmě máme nějaké zvláštní štěstí na milé strojvedoucí, protože tenhle nás pro změnu pustil do své kabiny. Děti nejvíc zajímaly všechny ty čudlíky, páčky a budíky. Já byla per plex z onoho nezvyklého pohledu na koleje. Je to nádhera!

tabor1

  • Prozpívali jsme celý večer s kytarou.
  • I na to spaní venku nakonec přeci jen došlo. Matyášek narozdíl od loňského roku vzorně spal ve spacáku.
  • Opékali jsme buřty, večer pak seděli, povídali a koukali do plamenů. Nad hlavou jsme měli hvězdnou oblohu a kolem voněl les.

Poznámka na závěr: Jelikož nám po cestě do Prahy obě děti usnuly v podvečer v autě a o spaní před půlnocí tak nemohla být ani řeč, využili jsme čas na přestěhování Barborčiny postýlky do dětského pokoje. Příšerky už spí 14 dní samy a my máme po dlouhé době s manželem ložnici zas jen pro sebe. Alespoň na pár hodin, než se některý z těch rarachů v průběhu noci přestěhuje k nám do postele.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Letní „táboření“

  1. avespasseri napsal:

    Zdá se, že jste si to pořádně užili, ostatně tábor nemusí být jen to, jak si ho představujeme 🙂 A tedy… já jela vlakem už snad tisíckrát, ale u strojvedoucího jsem nebyla nikdy… ani s dcerou ne :-((( :-))

  2. Nedotknutelní jsou pecka, že jo! Už jsem viděla dvakrát a určitě ne naposled. Mrknu na ten druhý doporučený 🙂

    • Alinka napsal:

      Jojojojo, pecka! 🙂 To druhy neni zdaleka takova prca (coz ostatne uz napovida nazev), ale myslenka je velmi podobna. Je to takovy ponurejsi a drsnejsi.

  3. E. napsal:

    Takový rodinný tábor musel být skvělý, těším se, že v následujících letech k něčemu podobnému taky někoho zlanaříme:) Kolik vás tam bylo? A napadají tě nějaké tipy k hladkému průběhu?

    • Alinka napsal:

      Bylo to výborné. Mám tyhle rodinné akce s našimi kamarády strašně ráda. Nad těmi tipy se zkusím zamyslet, i když takhle z hlavy moc nevím. My možná letos trochu podcenili přípravu programu a pak jsme všechno vymýšleli nahonem a často se nemohli dohodnout, co budem drujý den dělat, protože jeden chtěl hot a druhý čehý. Ale nakonec jsme to vždycky nějak vyřešili.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s