O lhaní, důvěře a Ježíškovi

Jak se blíží Vánoce, narazila jsem nezávisle na sobě hned na několik podobných článků. Pojednávaly o tom, jak nesprávné je dětem lhát – o Mikulášovi, čertech, o Ježíškovi a vlastně o pohádkových bytostech vůbec.

Důvody byly prosté – malé dítě se snaží zorientovat v tom velikém světě, který jej obklopuje. Skládá si puzzle veškerých informací, které porůznu sbírá kolem sebe, a staví si z nich realitu. Rodiče ho v rámci tohoto procesu uvrhnou do temnoty pochyb, lží a polopravd, když mu vyprávějí o létajícím miminu, které se tajně přikrade ke stromečku a zanechá tam kupu dárků. Přisadí si tím, že ho vystraší čertem, který ho odnese do pekla, když bude zlobit. A vše dovrší, když mu na „dobrou“ noc přečtou pohádku o sedmihlavé sani. Drobec pak hrůzou nemůže ani oka zamhouřit. A jak je to s tím Ježíškem, to mu taky šrotuje.

Chceme si u svých dětí přece budovat důvěru. Proto se zdá velmi nelogické jim vykládat jakékoli báchorky, protože je dřív či později prokouknou a s důvěrou bude šmytec. A tak dále …

Dost jsem nad tím přemýšlela, protože v jádru věci s autory těchto článků souhlasím a svým dětem nelžu. Lidi i zvířata se rodí, žijí a umírají. Lev není zlý, když zabije a sežere gazelu, prostě má hlad. A ten řízek, co jsme měli k obědu, taky nevyrostl na poli. Jenže … s pohádkami a pohádkovými příběhy (mezi které Mikuláš, Ježíšek a jim podobní určitě patří) mám, zdá se, problém.

  • Rozhodně své děti nechci jakkoli strašit. Nikdy! Žádné odnášení do pekla ani polednice se u nás nekonají a konat nebudou.
  • Neznám nikoho, komu by víra v Ježíška způsobila trauma z faktu, že mu rodiče lhali.
  • Mimina nelétají, natož aby roznášela dárky v závislosti na tom, jak byl kdo celý rok „poslušný“.
  • Pohádky považuji za úžasný zdroj moudrosti a výborný způsob, jak dětem přiblížit složitost dospěláckého světa srozumitelnou a nenásilnou formou.
  • V době mého dětství se staré lidové tradice a zvyky nedržely, zvlášť ne v Praze. A myslím, že mi to chybělo. A nejen mě, ale celé mé generaci. I v nich je nám totiž předáváno cosi z našich předků. Umocňují naše povědomí o tom, kým jsme a kam patříme. Odlišují nás od ostatních národů, které drží tradice a zvyky odlišné. Proto s nimi chci děti seznamovat.

Možná Vám teď přijde, že motám páté přes deváté. Klid, mě taky. Abych se z toho nějak vyšmodrchala, vysvětlím Vám, jak to vlastně doma máme.

Mikuláš, anděl a čert
Před dvěma lety to dopadlo, jak to dopadlo. Podotýkám, že jsme i tehdy předsevzetí ohledně nestrašení striktně dodrželi. Jenže to asi bylo brzy a bylo vymalováno. Vloni jsme na jedné malé mikulášské byli. Mikuláše dokonce dělal partner mé tchýně (tedy pro děti vlastně „dědeček“) a čert se narozdíl od anděla ani neukázal. Ale že by z toho ti dva měli kdovíjaký požitek, se říct nedá.

Letos na žádnou mikulášskou nepůjdeme. Dokonce jsme se včera s Matýskem domluvili, že nepůjde ani na tu do školky, protože tam bude čert. A on se bojí (opravdu by mě zajímalo, kde k tomu to nebohé dítě přišlo). Ale hodně jsme si o tom všem povídali. Vysvětlila jsem mu velice zjednodušeně, kdo byl svatý Mikuláš. Také to, že některé děti věří, že jim v noci před svým svátkem donese za okno nadílku (proto mu tam v pátek pro jistotu nachystáme pytlík, co kdyby, že jo). A nakonec to, že už od dob našich prababiček se lidé převlékají za Mikuláše, čerty a anděly, navštěvují děti a rozdávají jim dárky a pochoutky. To ho zaujalo. Proto se zítra v podvečer půjdeme podívat do města, jestli nějaké nepotkáme.

Ježíšek
Bereme to nějak od konce. Chodíme často na hřbitov, kde u kříže s Ježíšem zapalujeme svíčky za dědečka, pradědečka a ostatní příbuzné, kteří už umřeli. Děti tenhle rituál dodržují stejně svědomitě, jako jsem to kdysi dělávala já se svou sestrou. Přirozeně došlo na otázku, kdo je ten pán na kříži a proč.

Když jsem to (opět hodně jednoduše) vysvětlila, sepnulo Matyáškovi samo od sebe, že Ježíš a Ježíšek asi bude jedna a tatáž osoba. Dostali jsme se tedy k tomu, že Vánoce jsou vlastně oslavou a připomenutím toho, že se Ježíš kdysi dávno narodil. A k tomu, že zase spousta lidí věří, že nám o Vánocích naděluje dárky. Koneckonců, když mohl vstát z mrtvých, proč by nemohl zvládnout i tohle. K nám Ježíšek na Štědrý den rozhodně přijde. Kupodivu nedošlo na to „jak“ to udělá, ale asi bych bývala přiznala, že to zkrátka nevím.

Tahle teorie ovšem v ničem nebrání tomu, že dárky si můžeme dávat i mezi sebou, protože se máme rádi a chceme se vzájemně potěšit a udělat si radost. Proto už taky máme vyrobené pididárečky pro všechny (čtyři) babičky. Naprosto mě dostalo, s jakým zaujetím a nadšením je Matyášek připravoval.

Pohádky, pověsti a další
Už dlouho předtím, než jsem měla děti, jsem se těšila, jak si spolu budeme jednou číst pohádky. Neděláme to zatím sice tak často, jak bych si přála (mnohem častěji totiž studujeme encyklopedii aut nebo atlas lidského těla), ale to nevadí. I tak máme slušné povědomí o skřítcích, vílách, dracích (momentálně je příběhem číslo jedna Bruncvík a jeho lev), čertech a dalších bytostech. (Mimochodem dudlíka u nás vyměňuje víla za dáreček, protože šetrnější způsob jsem zkrátka nevymyslela.)

Děti vědí, že jsou to „jen“ pohádky. A často se ujišťují, že ten zlý čaroděj ve skutečnosti opravdu neexistuje. Nikdy jsem jim netvrdila, že ty příběhy jsou pravda. Ale na druhou stranu jim otevřeně přiznávám, že můžou být na světě věci, které neumíme vysvětlit. A proto si lidé pohádky od nepaměti vymýšleli a někteří jim dodneška věří. Děti to neděsí, ale zároveň nechává dost velký prostor pro jejich fantazii.

Barborka nic z toho zatím neřeší, i když je mi jasné, že všechno pozoruje a vnímá. S Matyáškem už je to něco úplně jiného. Ale jsem přesvědčená, že ničím z výše uvedeného neničím důvěru, kterou ke mě oba dva mají. Přitom je nechávám být dětmi. Nesnažím se z nich dělat malé dospělé, kterým natvrdo a bez obalu vyklopím, jak to je. A doufám, že to vydrží dlouho. Vždyť svět je opravdu kouzelný a v téhle roční době obzvlášť.

Moc by mě zajímalo, jak to máte u Vás.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Výchova a péče. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na O lhaní, důvěře a Ježíškovi

  1. Vanilka napsal:

    Ahoj, pro mě je toto velmi aktuální téma. Minulý víkend na vánočním trhu tady v Lucemburku jsem si uvědomila, že na každém rohu člověk narazí na postavu dědy v červeném kabátě. Přiznávám, že jako dítě jsem si i Ježíška představovala nějak takhle. Nikdy ne jako miminko, které nosí dárky. Motýl pochází z Alsaska, kde shodou okolností nosí dárky taky Ježíšek (a ne Papa Noel jako ve zbytku Francie). On si ale Ježíška vždycky představoval jako to miminko v jesličkách. Začala jsem tedy řešit, co řeknu Motýlkovi, když se mě jednou zeptá, kdo je ten pán v červeném kabátě nebo jak vypadá Ježíšek. A došla jsem k závěru, že mu prostě řeknu, že nevím.
    Co se Mikuláše týče, jako dítě jsem bydlela v zapadlé chatě na horách, kam moji rodiče žádného Mikuláše s čertem a andělem pozvat nezvládli. Mikuláše jsem tudíž nikdy neviděla, a tak jsem se ani nebála, že by mě čert odnesl v pytli do pekla. Vždycky mi ale Mikuláš nechal za oknem nadílku: mandarinky, pomeranče, banány, buráky a nějakou tu čokoládu. A takhle to hodlám zavést i u nás doma.

    • Alinka napsal:

      Na Santu uz jsme taky narazili. Vysvetlila jsem ho podobne – v Americe a dalsich zemich deti veri, ze darky nosi prave Santa a v Rusku je to Deda Mraz. Kazda zeme to ma jinak. A jsem zase zpatky u tech tradic 🙂 .

      • Vanilka napsal:

        No jo, jenže kdo nosí dárky českým dětem v zahraničí? Český Ježíšek nebo zahraniční Santa? Nebo oba?
        Mám kamarádku Češku, která žije v Lucembursku a její manžel je Američan. Jejich dětem nosí dárky Ježíšek, pak u babičky v USA Santa a mezitím se ptají i po dárcích od francouzského Papa Noel, který občas zaskočí i do Lucemburska. Malí Lucemburčaní navíc dostávají dárky už od Mikuláše, který je možná i důležitější než Vánoce.
        Máme tu v tom pěkný guláš.

        • Alinka napsal:

          Hmmm, to tedy máte 🙂 . Asi bych to nechala na dětech, ať si vyberou, čemu chtějí věřit, co jim samotným přijde nejpravděpodobnější. Jenže chápu, že na tohle je Motýlek ještě malý a ty to potřebuješ nějak „nastavit“ teď.
          Když máte s Motýlem oba Ježíška, nechala bych toho. Pokud jde o konkrétní podobu, tu asi ještě Motýlek řešit nebude, tak máš rok na rozmyšlenou.

        • avespasseri napsal:

          Takže nakonec jim musí rychle dojít, že to s těmi pohádkovými bytostmi nebude jen tak, ne?? Ale upřímně řečeno, myslím si, že děti tohle neřeší… žijí ve svém magickém světě plném pohádkových bytostí, když jim ji nedodají dospělí, dodávají si je některé děti i sami (všechny ty vybájení kamarádi a tak). A jednou holt přichází čas, kdy magické období končí a děti začnou uvažovat jinak. Ta stádia myšlení jsou v psychologii popsané (tuším Freud a ještě někdo, nevybavuju si teď). A podle mě by bylo špatně jim v tom magickém období vykládat „pravdu“ (děti nejspíš chápají „pravdu“ dosti po svém) a v tom pozdějším období předpokládat, že budou na Ježíška věřit dál.

  2. avespasseri napsal:

    Já myslím, že na to jdeš velmi dobře… nic se nesmí přehánět. Máme to dost podobně. Čerty do domu nechci a rozhodně ji čerty nestraším. Když byla malá, chodívali jsme na Mikulášskou jen tam, kde čerti buď vůbec nebyli, nebo kde byli tak nějak v pozadí a hodní – nebála se, protože jsem ji nestrašila. V Ježíška (i ve druhé třídě) stále věří (uvidíme, jak to bude letos). Možná ale i proto, že odjakživa byla součástí obdarovávání pod stromeček pro babičky – vytvářely jsme spolu kalendáře, já dodávala fotky a ona obrázky. Nemá rozpor v tom – dárky od Ježíška a dárky od lidí. Neřeší to (zatím). Pro ni je hlavní ta představa, že co nedodají rodiče (neb je to drahé, jak říkáme), dodá Ježíšek. Toho se jen tak nevzdá .-)))) Nenosí to mimino, žijeme na Moravě a hned za kostelem – Ježíšek panáček přece bydlí v kostele :-)) Je to Ježíš, co se s ním stalo, ví. A vždycky říkám, že nelžeme… protože kdyby se neslavilo ježíšovo narození, na stromeček a dárečky pod ním bychom mohli zapomenout. Dáváme je sice my, ale tak úplně to my nejsme… :-)))

  3. Sedmi napsal:

    Velice aktuální i u nás. Asi písnu zvlášť k sobě, bude to delší povídání. Díky

  4. Lenka napsal:

    Alinko, díky za tento článek. Začala jsem psát sáhodlouhý komentář, ale nakonec jsem se rozhodla z něj udělat článek na svůj blog. Zjevně toto téma sama ještě nemám zpracované.
    http://maminkouposvem.wz.cz/2014/12/Mikulas-a-proc-ho-letos-vypoustime.html

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s