Prázdné místo

V životě každého člověka nastanou chvíle, kdy se jeho ideály a představy o životě tvrdě střetnou s realitou. Z takových bitev dost často odcházíme se zlomeným srdcem, bolavou hlavou, pošramoceným sebevědomím, zmatenou myslí a/nebo spoustou neodbytných otázek, na něž při nejlepší vůli nedokážeme nalézt odpoveď.

Prožívám právě od každého trochu. Poslední tři měsíce mají nahořklou příchuť, protože zjišťuju, že některé věci nedokážu. Možná se dost nesnažím, možná nechci nebo naopak chci moc … kdoví.

Kdo čtete pravidelně, víte, že mi nedávno zemřel dědeček. Mamka si myslí, že ho vyčerpalo soužití s babičkou, která trpí stařeckou demencí, a poslední rok už to s ní je opravdu hodně náročné. I přes doporučení lékařů děda pro babičku odmítl ústavní léčbu. Byť se o ni přímo nestaral, trpělivě den za dnem snášel její změny nálad, zmatky, deprese i scény. Chápala jsem ho a velmi si ho pro tu paličatost vážila.

Po jeho smrti vyvstala otázka, jak se o babičku postaráme. Většina rodiny, včetně obou jejích dcer, měla jasno. Vzhledem k velmi příznivým okolnostem se ji podařilo umístit do jednoho z nejlepších sanatorií pro pacienty s touto diagnózou, kde je navíc jakousi VIP klientkou. Má veškerou představitelnou péči, komfort, o jakém se jí doma ani nesnilo, a svou dceru coby ošetřujícího lékaře. Jenže …

Jenže není doma, ve svém domě, se svými věcmi, svou kočkou, se mnou a s dětmi. Možná to je stejně jedno, protože je natolik zmatená, že si to už neuvědomuje. Možná …

Kromě mě a mé sestry to ale nikomu díru do hlavy nedělá. A sestra je daleko, takže i kdyby nakrásně chtěla, víc než sem tam víkend na pomoc nevyšetří. Začala jsem studovat, co péče o takového člověka obnáší, jaká znamená rizika, s čím mohou pomoci sociální pracovníci. Hodně lidí mě zrazovalo, ale chtěla jsem to aspoň zkusit. Když to nepůjde, tak to nepůjde.

Babiččin nešťastný úraz, který ji z relativně pohyblivého člověka přeměnil v invalidu na vozíku, však doslova ve vteřině proměnil mé plány v utopii. Proto, že náš dům je cokoli jen ne bezbariérový. Proto, že si na tohle prostě už netroufám. A stydím se za to. Velmi obdivuji každého člověka, který něco podobného dokáže.

Když jdu ke starouškům nakrmit kočku (která se sice u nás občas mihne, ale pak se před dětmi vždycky rychle uklidí zpátky), je mi smutno. Je tam ticho, i po třech měsících zvláštní, naprosto specifická vůně a prázdno. Nehybné, netečné, hluché prázdno … Vím, že se babička už domů nevrátí a pořád to nedokážu zpracovat. Paradoxně mě nejvíc trápí samotný fakt, že jsem to vzdala.

 …

Abych neskončila tak negativně, ukážu Vám dárek, který jsem pro babičku připravila k Vánocům.

desky

Knížku o její rodině. Jsme tam všichni – pěkně vyfocení, pojmenovaní, včetně dat narození a vzájemných vztahů. To, aby se jí to tolik nepletlo a měla nás všechny stále u sebe.foto1

Strávila jsem s těmi fotkami několik večerů a bylo mi s nimi moc dobře. Pocházejí ze dvou velmi vzdálených kontinentů a vyprávějí více než půl století dlouhý příběh podstatné části mé rodiny, podstatné části mě samé.foto2

Snad se jí bude líbit (aspoň z půlky tak, jako se líbí mě).

Dobrou noc.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Mé (lepší i horší) já. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

25 reakcí na Prázdné místo

  1. Sedmi napsal:

    to je nadherny napad…

  2. narunill napsal:

    Ta fotokniha je naprosto úchvatná! Možná nápad ukradnu a udělám něco podobného pro mou rodinu 🙂 fotek máme spoustu, bohužel jsou všechny v počítači…

    • Alinka napsal:

      Terko, klidně kraď, proto to sem dávám 😉 . Já fotky nevyvolávam, všechno cpu právě do fotoknih a dá se s tím hodně hrát. Používám dm a ten jejich software, je docela šikovný.

    • Alinka napsal:

      Já vím, zrovna na vaši rodinu dost myslím.

      • h napsal:

        Já si myslím, že tohle je nejlepší varianta, maminka může být s babičkou často, ale neodrovná jí to. Je to náročné i na dva lidi. Přijde fáze, kdy něco zmůžou jen vlastní děti. A když pak bude potřeba být s babičkou nonstop, musela bys neustále volit mezi ní a dětmi. To „víc“, co se dá udělat, je například ta fotokniha. A určitě využiješ nebo přizpůsobíš aktivity, které teď vytváříš pro děti. Tak se držte 🙂

        • Alinka napsal:

          Já vím, rozumově to chápu a všechny argumenty, které jsou mi z různých stran předkládány chápu, jen to ještě musím tak nějak schroustat po stránce emocionální.

  3. Lenka napsal:

    Knížka je nádherná. A netrap se. Věřím tomu, že babička by to po Tobě ani nechtěla…

  4. avespasseri napsal:

    Knížka je opravdu krásná. Někdy je nejtěžší se smířit s realitou… že někdy nemůžeme dělat to, co bychom rádi, nemůžeme jednat podle toho, co cítíme… může nám to trhat srdce, ale z nějakého důvodu je to tak asi nejlepší. Babička ti to nejspíš zazlívat nebude, musí vnímat, že bys ráda, ne? A ty taky děláš max., co můžeš. Nemůžeš po sobě asi chtít víc, než můžeš, ne??

  5. Linda napsal:

    Je to smutná situace, ale krásně jste ji popsala.

  6. tornado-lou napsal:

    Tady je to neco podobnyho:-( je to hodne smutny. Mamka ma babicku doma a ver ze to neni o nic lehci:-(

    • Alinka napsal:

      Lehčí v žádném případě nečekám, naopak. Je mi jasný, že to je sakra těžký. Ale taky tak nějak správnější. Asi …

      • tornado-lou napsal:

        Nemyslela sem lehci ve vyznamu driny. Neni to lehci ani v pocitu viny. Sice delas co muzes, ale i tak si rikas ze muzes vic + vidis jak to nici ostatni (u nas zasadnim zpusobem mamku a jeji manzelstvi), kazdej telefon zvedas s mrazenim v zadech, odchazis z domu s nervama v kyblu co se za tve nepritomnosti stane, sotva odejdes tak spechas abys uz uz byla zpatky, je to hruza a nici to celou sirokou rodinu. A nevis jak dlouho to bude trvat, ale vis ze to bude jenom horsi a to vsechno „kvuli“ nekomu kdo uz s tvou babickou nema moc spolecnyho:-(

        Prominte:-( su z toho strasne smutna, placame se v tom tady uz dlouho, je to blby; ale tohle proste nema dobry reseni.

        Nejvic me mrzi, ze mamka by si mohla uzivat odpocinku a radosti zivota dokud ma jeste sama silu a zdravi, ale nemuze. A az se nebude starat o babicku tak dojdou sily ji. Celej zivot neco musi, prala bych ji aspon par let kdy nebude muset nic.

        • avespasseri napsal:

          To je moc smutné 😦 Spousta žen se upečuje k smrti… přijde nám to asi etičtější, obětovat samy sebe druhým…

          • Alinka napsal:

            Zdá se, že to je o nalezení té správné hranice … jako koneckonců u všeho. Já na té hranici právě stojím a vím (i když mi to může srdce utrhnout), že dál už nepůjdu.

        • Alinka napsal:

          Milá Lou, opravdu moc děkuji za tenhle komentář. Vůbec není třeba se omlouvat, jsem vděčná, že jsi ho napsala. Máš naprostou pravdu, že tady už asi neexistuje dobrý řešení. Tvoje maminka má můj velký obdiv, držte se.

  7. Lenka napsal:

    Krásný článek. Situaci chápu, měli jsme doma babičku s Alzheimerem, dokud to šlo. A bylo to hodně náročné, nevím, jestli by ústavní péče (obzvlášť, kdyby byla tak trochu VIP) nebyla někdy lepší.
    Kníha je skvělý nápad, věřím, že se babičce bude líbit. Můžu se zeptat prakticky – ty staré černobílé fotografie jste asi scannovala, že?

    • Alinka napsal:

      Jako všechno, i tohle má svá pro a proti. To je život.
      Ano, skenovala (hotové fotky, ne negativy) a případně ořezávala, když byl někde třeba zničený okraj. Výsledek mě samotnou velice mile překvapil.

  8. Zuzka napsal:

    Ahoj Alinko…dnes mi kamarádka odeslala odkaz na tvůj blok, protože vymýšlím dárek k 80tinám mého dědouška….je to krásný nápad!!Jsem ráda, že jsem si mohla přečíst tvůj článek….bylo by možné se s tebou spojit přes mailík?
    Budu ráda, když se ozveš!!
    Díky

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s