Konec a začátek

Zatímco na všech blozích se to hemží třemi králi, já jsem uvízla ve vlastní časové bublině a teprve se loučím s Vánocemi a vánočními prázdninami.

20141209_235229

Sněhová přáníčka. Černá čtvrtka, bílá tempera a kulatá houbička (ťupátko). Bavilo oba dva.

svetylka

Těch svíček, co jsme vypálili, děti mermomocí chtěly svítit i ve dne. Ještěže se brzy stmívalo. Návod na zavařovačkovou lampičku s městečkem zde.

20141219_110538

Muž asi před půl rokem přestal jíst řepný cukr. Krom dalších kulinářských komplikací se nám začaly hromadit zavařené marmelády. Tak jsem je trochu vyšperkovala a putovaly jako dárky k učitelkám do školky.

Mimochodem školková besídka byla skvělá. Když jsem tam viděla toho svého velkého kluka, jak před publikem odříkává básničku do mikrofonu, tancuje, zpívá, pošťuchuje se s kamarády, cucá si tkaničku od mikiny a šťourá se v nose, byla jsem naměkko. V plnohodnotném slzavém údolí mi bránila Barborka, která mermomocí chtěla za dětmi na jeviště a vztekalo ji, že ji tam nechci pustit, a manžel, který suše poznamenal, že vzít kameru byl ode mě sice chvályhodný čin, nicméně bych mohla příště taky zkontrolovat, jestli je nabitá.

20141217_113019

Nalepeno na krabici od bot, kterou jsem pomalovala zelenou akrylkou. Do chléva jsem ještě schovala elektrickou svíčku. Ve tmě to vypadalo trochu strašidelně.

20141223_170626

Okno v dětském pokoji. Bílý křídový fix, barevná folie na sklo, washi pásky a mé malířské neumětelství.

20141224_121917

Jesličky, které Matyáš vyráběl ve školce. Ježíšek mu přijde moc vtipný – že má tak velká ouška.

V průběhu adventu jsem byla nucena asi 4x denně vyslechnout CDčko Jak Hurvínek s Máničkou čekali na Ježíška, což zvlášť ke konci bylo už hodně náročné.

vanoce

Vánoce byly trošku poznamenány chorobami. Já šest dní před Štědrým dnem „lehla“ s angínou. Děti kašlaly a chrchlaly, Barča kdovíkde chytila třeskutou rýmu, což bylo s ohledem na fakt, že stále nesmrká dost peklo. Manžel prodělával klasickou zimní rýmičku (ale nesl ji statečně).

Nicméně dárky byly (dokonce se mi je povedlo zabalit i za asistence kočky, která nechápala, že mi opravdu záleží na tom, aby balicí papír zůstal neporušený a zaskočilo ji, když si skalpovala tlapku za pomoci izolepy), cukroví bylo, stromeček taky. My jsme byli spolu a bylo to hezké.

Dárky udělaly radost. Matyášek rejdil po bytě s dětským zahradním kolečkem a křičel: „To je bomba! To je bomba!“ Když pak rozbalil Lego-hasiče, tak mi povídá: „To jsme ale museli být fakt strašně moc hodní, když jsme dostali tolik dárků.“ (To, že Ježíšek nosí dárky jen hodným dětem přinesl asi ze školky, mě se popravdě řečeno vydírání typu „Nezlob nebo ti Ježíšek nic nenadělí.“ moc nelíbí.) Barborka si zase oblíbila balančního delfína od Goki.

Začátek nového roku jsme přivítali už klasicky na chalupě s přáteli a jejich dětmi.

zima

Největší aktrakcí byl samozřejmě sníh. Škoda, že moc dlouho nevydržel.

20150101_121712

Ale i tak jsme zvládli sněhuláka, bouračku na bobech nebo téměř noční pochoďák na Růžovou vyhlídku, z níž jsme měli podvečerní údolí Labe jako na dlani.

20150103_162217

Když se sníh změnil v déšť, nechali jsme děti vyřádit v děčínském Hopsáriu.

Přecpali jsme se cukrovím. Taky bramborovým salátem nebo fantastickými ovarovými koleny (obé v režii mého muže).

Cesta domů byla korunována kamínkem zaseklým v disku kola u našeho auta. Naštěstí si s tím pánové hravě poradili. Není nadto vozit si na cestách s sebou vlastního automechanika.

Z chalupy jsem si kromě parádních zážitků a obří tašky špinavého prádla přivezla i luxusní zánět dutin coby pozůstatek té Barborčiny rýmy. Získala jsem tak úpornou bolest hlavy, zubů a ucha a přišla o čich. Nosem dýchám asi tak z 10%. Každý předklon nebo prudší pohyb je ihned potrestán ostrou bolestí. Takže mám během jednoho měsíce už druhá antibiotika, nesmím ven a mám v klidu ležet. Pokoušela jsem se paní doktorce vysvětlit, že to je čirá utopie. Chápavě pokyvovala hlavou.

Doufám, že Vy vítáte nový rok za příznivějších podmínek. Opožděně Vám všem v jeho průběhu přeji zdraví a pohodu. Jsem ráda, že jste tu se mnou!

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Fotodeník. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Konec a začátek

  1. avespasseri napsal:

    Kam pospíchat… na to krásné je potřeba vzpomínat… a Vánoce jsou i u mě to nejkrásnější období :-)))

  2. Sedmi napsal:

    Taky nejsme pořád zdraví… Tak ať je líp…

  3. Já lehla na Štědrý den večer přesně v okamžiku, kdy kluci usnuli. Přímý důsledek uvolnění napětí (a to jsem, mám pocit, letos ani nijak výrazně nestresovala) a vědomí, že František teď bude nějakou dobu doma a tím pádem je o kluky postaráno. Zbytek rodiny mě v tom nenechal, s Jiříkem byli i na pohotovosti… Veselé Vánoce 🙂

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s