Od soumraku do úsvitu

Někdy si připadám jako nedobrovolný účastník nějakého zvrhlého experimentu při výzkumu spánkové deprivace. Jenže pak se uprostřed zívání upamatuju, že jsem vlastně matka.

20:40 – Usíná Barborka.
20:55 – Usíná Matyášek.
22:20 – Barborka nemůže najít dudlíka a kňourá. Najdu ho pohřbeného pod hromadou plyšáků.
23:05 – Matyáš se probouzí urputným záchvatem kašle a žádá si pití.
23:50 – Chystáme se s mužem do postele. Kontroluju děti. Spí jak dudci, jsou přikryté, Barborka má dudlíka v puse, Matyášek Pana Králíka v náručí.
0:02 – Blaženě se propadám do spánku.
0:13 – Z pokojíčku se ozývá: „Mamíííí!“ Manžel, který ještě nestihl usnout, vstává. Naše malá slečna spouští hurónský řev, posílá ho pryč a hystericky ječí, že chce maminku. Když se vykopu z postele, ukazuje se, že opět nemůže najít dudlíka. Leží si na něm. Vracím jí ho do pusy, sedím na Matyášově posteli a čekám až princezna zabere. Na hranici bdění sotva registruju její vzlykavé výkřiky, že chce tatínka.
1:35 – Probouzím se zkroucená s přeleželou nohou i krkem. Téměř rozkošnicky se vracím do ložnice a užívám si každý centimetr své vlastní postele.
2:20 – Něco studeného mi leze pod peřinu, když se trochu proberu, zjišťuju, že to je Matyáš s Panem Králíkem. Přitulí se ke mě (oba). Jsem vzhůru natolik, abych si vychutnala tu blízkost, vůni jeho vlásků a drobné ručky kolem svého krku, do ucha mu šeptám pohádku. Zaplavuje mě vlna lásky a vděčnosti. V duchu děkuju Bohu za všechno, co mám, a ujišťuju ho, že v životě už opravdu nic víc nechci.
3:50 – Matyáš stále ještě nespí. Vrtí se, šťouchá do mě a chlupy Pana Králíka mě protivně šimrají v uchu. Mezi jednotlivými kopanci do žeber upadám do série minutových mikrospánků, v nichž se mi zdají zmatené sny. V bdělých okamžicích se pak modlím, aby to dítě už prokristapána konečně usnulo!
4:40 – „Mamíííííí, míííkoooo!!!“ houká Barborka z pokojíčku. Vstávám, automaticky připravuju Nutrilon a podávám jí ho. Než ho vypije, zvládnu se aspoň vyčurat. Vrací mi prázdnou flašku, zastrčí dudlíka a tváří se, že spí. Pokusím-li se prozklouznout zpět do své vlastní postele, okamžitě kontroluje: „Mamíííí, de si???“ Vzdávám to a lehám si na Matyášovu postel. Okamžitě usínám.
5:35 – Barborka přelézá ze své postýlky ke mě, přičemž mi šlápne do obličeje.
7:10 – Je třeba vstávat do školky. Obě děti spí jako zařezané a veškeré mé pokusy je probudit, se míjí účinkem.

 …

Prosím ty z Vás, které teď svrbí prsty, že mi napíšete tisíc a jednu radu pro klidný spánek potomstva, abyste se ovládly. Považuju tuhle dobu za natolik specifické, neopakovatelné a vzhledem k délce lidského života zanedbatelně krátké období, že ho mám i přes všechna zjevná negativa ráda.

Vím naprosto jistě, že jednoho dne budu nostalgicky vzpomínat na všechny ty poloprobdělé noci, přetahování se o peřinu a modřiny od dětských loktů a kolen. S odstupem času mi to už teď všechno splývá právě jen v ty bezbřehé pocity štěstí, kdy se ke mě tulí jedno nebo dvě malá tělíčka a já cítím jejich teplo. To je Vám taková nádhera …

PS: Navíc, jak si můžete povšimnout, není ještě tak zle, abych si nemohla dovolit chodit pravidelně spát až o půlnoci.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Od soumraku do úsvitu

  1. Lenka napsal:

    Moc hezky napsáno. Mám děti zhruba ve věku těch Vašich a i když si občas na nevyspání také stěžuji, v podstatě ani nechci, aby k nim v noci vstával někdo jiný. Nechci se totiž nechat okrást o ten krásný pocit, kdy se z ufňukaného, smutného dítěte změní v mém náručí na nádherný spící uzlíček. Jen ta rána bývají pro maminky po podobných nocích krušná:-)

    • Alinka napsal:

      Jojo, to je přesně ono. Možná si tím my mainky trochu mastíme ego, protože jsme pro někoho nepostradatelné. Ale ono to funguje i obráceně. Ty děti jsou nepostradatelné pro nás a tak to podle mě má být.

  2. Bára napsal:

    Naprosto souzním s tvým závěrem. Taky si leckdy stěžuju na únavu, ale neměnila bych. Hrozně rychle to uteče…
    Matýsek měl období, kdy usnul jedině držíc se mě za ruku, kterou mi žmoulal někdy i hodinu. Když už jsem se bála, že takhle bude usínat do puberty, přestal. A mě se po tom někdy tak zasteskne… Ale už je to velký kluk 🙂

    • Alinka napsal:

      Matyáš taky už dobrou polovinu nocí spí od večera do rána. A mě už to teď začíná být trošku líto. Jednou přijde doba, kdy už mi pod tu peřinu prostě nevleze.

  3. Vanilka napsal:

    Díky. Díky za tenhle krásný příspěvek. Dnes jsem ho opravdu potřebovala. Díky za ujištění, že je můj syn vlastně normální, protože se několikrát za noc budí i jiné, o něco starší děti. A díky za to, žes mi připomněla, že se jedná jen o krátké období, i když mi teď přijde dlouhé až nekonečné. Díky za názornou ukázku, že je možné si to noční buzení užívat a zapamatovat si z něj to hezké.

    • Alinka napsal:

      Není zač, jsem moc ráda, že to pomohlo.
      Ten text je opravdu přesný popis jedné noci z minulého týdne. A musím říct, že po té hodině a půl, co Matýsek nebyl schopný usnout, jsem toho měla plný zuby a o žádné užívání si rozhodně nešlo. A dneska, když ti tohle píšu, se nad tím už usmívám a rozněžňuju.
      Naučit děti usínat a spát samotné je možná pohodlné, ale mě prostě přijde, že bysme se tím o něco okradli. Samozřejmě, pokud by dětem víc vyhovovalo například usínat samotným (a Barborka to tak občas má), vyhovím jim. Ale nevidím důvod, proč by v noci, když se vzbuděj musely nutně zůstat ve své posteli a tam osamoceně čekat, až zase usnou. Toho si v životě užijí ještě dost. Pamatuju si z dětství, jak jsem hrozně ráda usínala u rodičů nebo u babičky v posteli. Bylo to takové to absolutně bezpečné místo, kde se nikdy nemohlo stát nic zlého.
      Tak pevné nervy. A buď v klidu, Motýlek rozhodně je normální ;).

  4. Sedmi napsal:

    Alinko, ty mas asi nekde schovanou svatozar 😀 taky mi to cteni dneska dost pomohlo 🙂

  5. jolana88 napsal:

    Ano; jednoho dne budete určitě (s lítostí) vzpomínat, jak to bylo „únavné“ a „hrozné“ – a jaká je škoda, že to uběhlo tak rychle – a vrátit se to nedá 🙂

  6. Věrka napsal:

    Milá Alenko, posílám na odkaz mé radosti – http://carolinamia.blogspot.cz/2015/01/mama-je-na-svete-pro-vas.html
    Krásný den zalitý radostí…Věrka

  7. Aw_MP napsal:

    Milá Alinko,
    nedovedu si představit, jak bys to moha dělat líp. „Rady“ by asi byly jen nějaké drastické. 🙂 Nás tohle teprv čeká, malé bude 10m a zatím spí s námi, a kolikrát v noci kojím, si ani neuvědomuju. Spánkovou deprivací jsem trpěla, dokud jsem se nenaučila kojit vleže, ale ty hrůzy nevyspání jsem milosrdně zapomněla a už si pamatuju, jak to noční bdění bylo takové podivné a snad i svým způsobem poetické; vždycky jsem měla ráda čas nad ránem, tak proč si ho neužít. 😀

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s