Brouci v hlavě

Jelikož mám už standardně přepnuto na „nestíhám“, měla jsem dnešek docela naplánovaný. Matyáš dopoledne do školky, využít Barborčina dopoledního spánku k restům, na odpoledne domluvené hlídání z téhož důvodu.

V sedm ráno mi do postele (manžel odcházel vyjímečně brzy) vlezly děti. Zakutaly se pod teplou peřinu a v naprostém klidu! mě nechaly přečíst celou! kapitolu rozečtené knížky. Ve čtvrt na osm si donesly literaturu vlastní a čtenářský dýchánek pokračoval. V půl vymyslely, že peřina je stan, vybavily se baterkou a překopaly postel až na rošt. Nenechala jsem se rušit a dala další! kapitolu. Ve třičtvrtě se rozhodly zapojit mě do svých rejdů. Místo, abych je hnala z postele k snídani, propukla bitka se spoustou lechtání a hurónského smíchu.

V osm jsem si uvědomila, že se mi Matyáše do žádné školky vodit nechce a nechci ani trávit odpoledne prací, zatímco ony si budou hrát s někým jiným. Že naopak chci být s nimi a ony chtějí být se mnou. Že venku je krásně. A konečně, že když dneska vůbec, ale vůbec nic neudělám, s vesmírem to ani nehne.

Zrušit školku a hlídání mi zabralo 2×30 vteřin. Vyhlásit programem dne ZOO dalších 10. Necelá minuta stačila k tomu, abych věděla, že dneska bude príma den. A byl.

  • Sluníčko a teplo, přesto zahrada skoro prázdná. Vonělo to tam jarem a hnojem.
  • Troja byla poslední místo, kam jsem brala golfky, protože si v nich Barunka schrupla. Dneska jsem rozhodla, že zůstanou doma. Ta pohoda, že můžete chodit po schodech, že projdete pavilonem bez koleček zašprcnutých v nějaké škvíře, že ho nemusíte furt tlačit před sebou, vracet se pro něj. Jen batoh na záda a šmytec. Pro jistotu jsem vzala šátek, kde si Barča 15 minut odpočinula, ale nespala. Poté vyplivla dudlík, zahlásila: „Nechci spinkat, chci párek v rohlíku.“  a soukala se ven. Ušla všechno, kňourat neměla kdy.
  • Děti opravdu poctivě pozorovaly všechna zvířata, která jsme viděli. Ptaly se na podrobnosti, upozorňovaly mě, když jsem něco přešla bez povšimnutí, se zaujetím sledovaly promítané filmy.
  • K obědu jsme dali obligátní svíčkovou a já nestačila zírat, jak v nich plné talíře jen zahučely. K tomu jabka, balení sušenek, přesnídávka, párek v rohlíku, pixla sušeného ovoce. Inu, pohyb dělá své.
  • Hodili jsme už tradičně penízky do sloní fontány. Barborka si to ale po chvíli rozmyslela a jala se mince lovit zpět. Zráchala se do půl těla. Taky poprvé v životě jela na poníkovi.
  • Když se děti rozhodly zahrabat se na hřišti, hodila jsem nohy nahoru a četla. Tempo tady určují vždy ony. Nechápu rodiče, kteří děti netrpělivě tahají od jedné expozice ke druhé, hlavně aby prošli všechno. Strávili jsme tam celý den a prošli sotva půlku. No a co?
  • Matyáš pokořil všechny možné kameny/skály, které našel. Barča mu pochopitelně musela zdatně sekundovat, z čehož mi občas vstávaly vlasy hrůzou, ale nezahučeli nikam. Asi se budeme muset co nejdřív vydat na nějakou stěnu. Však se mi hoooooodně stýská.
Největší úspěch klasicky dětská ZOO a kozičky

Největší úspěch klasicky dětská ZOO a kozičky

Na celém tom skvělém dni byla jednoznačně nejskvělejší ta volnost. Ráno jsem se navzdory plánům nějak rozhodla, protože jsem jednoduše věděla, že to je nejlepší možná varianta na dnešní den.

Za pár měsíců mi končí mateřská a já se ztráty té svobody strašně bojím. Můžu si už nějakou dobu uvařit mozek vymýšlením, jak to udělat, aby mi zůstala. Abysme se nemuseli celá rodina nutit do klasického kolotoče školka/škola/práce/kroužky/stres. Pár velmi mlhavých představ se líhne. Jsem zvědavá, jak rychle a hlavně jestli vůbec nabydou nějakou konkrétnější podobu.

Nějaké tipy?

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

30 reakcí na Brouci v hlavě

  1. Lenka napsal:

    Ne, ale budu moc ráda za ty tvoje… 😦

    • Sedmi napsal:

      Udělej si doma miniskolku… 😉

      • Lenka napsal:

        Ne, že bych o tom neuvažovala 😀 Ale pravda je, že potřebuju i nějaký prostor pro seberealizaci…

      • Alinka napsal:

        Školka je zatím ok (jsem zvědavá, co budu říkat v září, až Matyáš přestoupí do oné). Pokud neprojde ten dementní návrh o povinné předškolní docházc, tak tam tu svobodu vpodstatě furt do jistý míry máš (jen musíš včas odhlásit obědy :D). Spíš mi vrtá ta škola. Jenže domškola není z různých důvodů asi úplně nejvhodnější varianta. Hmmm …

    • Lenka napsal:

      Mimochodem, téma konce mateřské teď doma řešíme dost intenzivně, protože na mojí práci (kterou dělám mimo péče o děti) stojí půlka rodinného byznysu a pochybuji, že bych to zvládla při zaměstnání. Zkolabovala by nám jak firma, tak domácnost. Otevřenou alternativou je další těhotenství 😀

      • Alinka napsal:

        Nějak nechápu, proč ty řešíš zaměstnání, když ho máš? Jen makáš na sebe, ne? 😉 Bych si taky něco takového představovala, jen nějak ve svých skoro 40ti letech pořád netuším, co by to vlastně mělo být :D.
        A třetí těhotenství by u nás nastalo jedině nehodou …

        • Lenka napsal:

          Sice mám, ale zatím nás to neuživí… 🙂 Respektive zatím všechny peníze, co vyděláme, vrážíme do firmy zpátky 😀 Ale nejspíš to tak nakonec dopadne. Shodli jsme se, že to budeme řešit koncem sezóny (to jako v listopadu). Dřív stejně do práce nemůžu kvůli sklepu a taky aby ten Jiříkův nástup do školky byl pozvolnější… My ještě s třetím dítkem počítáme, jenom řešíme načasování. Právě kvůli sezóně je potřeba, abych rodila v lednu nebo únoru 😀

    • Alinka napsal:

      Částečný úvazek, volná noha, žena v domácnosti, domškola, komunitní škola …

  2. Martina napsal:

    A co protáhnout si rodičovskou do 4 let? S posledním (třetím) dítkem to tak hodlám udělat a být prostě doma, co to jde. No a pak je to otázka… Taky přemýšlím nad nějakou lehce podnikatelskou činností na volné noze, abych byla k dispozici dětem a přesto trochu přispěla do rodinného rozpočtu a taky naplnila nějaké své pracovní ambice 🙂 M.

    • Alinka napsal:

      Uvidíme, jak moc mi budou ochotni vyjít vstříc v práci. Možná to teď vidím až moc černě … kamarádky, co se z mateřské vrátily potvrzují, že do procesu vpluly ani nevěděly jak. Záleží na tom, jak dlouho to bude udržitelné … obávám se, že se mi v průběhu mateřské trochu přešoupal žebříček hodnot z pohledu zaměstnavatele (aspoň toho současného) nežádoucím směrem. Na druhou stranu, místo mi zatím zdá se drží …

  3. já momentálně zvažuju, jeslti Pizejsku budu hlásit do školky, protož narozdíl od ostatních matek mě děsí možnost, že by ji vzali, strašně se mi nechce to trhat, takž až něco vymyslíš :-))
    tyhle dny mám taky ráda, jak je teplo máme doma jak po výbuchu a nemůžu sem pozvat lautr nikoho, někdy se stydim i sama před sebou, ale jsme prostě většinu dne venku a večer jsme s mužem a úklid stojí

  4. Pingback: Jaké to bude doma se dvěma dětmi – Luxusní život Vanilky

  5. Vanilka napsal:

    Alinko, začala jsem ti tu psát komentář, ale byl tak dlouhý, že jsem ho radši šoupla k sobě na blog https://luxusnizivotvanilky.wordpress.com/2015/04/30/jake-to-bude-doma-se-dvema-detmi/ A ještě bych ti chtěla říct, že naprosto chápu tvou úzkost z konce mateřské, ale ty jsi člověk pozitivně smýšlející a určitě si v tom najdeš to dobré. Je to zase nová etapa tvého/vašeho života. Za nějakou dobu se do nového rytmu celá rodina zaběhne a bude to fungovat. Důležité je, aby ses cítila dobře a nedělala nic, z čeho máš dlouhodobě špatný pocit.

  6. Linda napsal:

    A co částečný úvazek? I když to nejde vždy a všude. Před druhým dítětem jsem pracovala 18 hodin týdně, které jsem měla rozložené do tří dnů, a byla jsem spokojená. Dostala jsem se mezi lidi, ale zároveň jsem neměla pocit, že bych se nemohla věnovat Pikolínce.

  7. annapos napsal:

    Milá Alinko, Důvod se někam, do něčeho tlačit, bývá finanční, pokud tam ten tlak není, není ani co řešit a dělat si násilí, byla bych ještě doma.
    Hezké, milé povídání, ať je realitou celé jaro, léto a tak dál, až tam, kdyby vás ke změně, něco nutilo.

    • Alinka napsal:

      Ten důvod je finanční … i když asi ne úplně tak, jak ho možná vnímá většina. Nemám potřebu nějaké kariérní seberealizace, záchvaty workholismu mě zřejmě opustily a ráda bych dělala práci, u které budu mít pocit, že má smysl a že mě naplňuje (což se o mém předchozím a teoreticky stále potenciálně budoucím zaměstnání moc říct nedá).
      Problém je v tom, že pokud nebudu chodit do práce, budu závislá buď na manželovi nebo na státu a to je ten kámen úrazu. Nejde o to, že by mi manžel peníze nedal, ale o to, že bych je po něm vůbec měla chtít. Potřebuji tedy pro klid vlastní duše zajistit alespoň nějaký rozumný příjem, abych se cítila nezávisle a svobodně.
      Po 5ti letech doma už mi fakt, že manžel je finančním tahounem celé naší rodiny, trochu vadí. No uvidíme, jak se to vyvine.
      Příjemné jarní dny i Vám.

      • Lenka napsal:

        Jo, to chápu… a taky mám pocit, že se potřebuju konečně trochu seberealizovat. S dětmi mě to baví, ale upřímně, ten kolotoč domácích prací, co nikdy nejsou hotové, ten je fakt ubíjející…

      • annapos napsal:

        Velice nerada bych rozpoutala opět nějaké nedorozumění, nebo malou mezigenerační válku Alinko. Jsou ale věci, které by mě ani v nejhlubším koutku mysli, za mlada nenapadli a to, že mě polovina mě, tedy ta dodnes lepší, silnější a pracovitější, živí, bylo něco tak přirozeného a samozřejmého jako dýchat, jsme spolu čtyřicet devět let a je to tak dosud.
        Ani my, jsme na růžích ustláno neměli, když jsem byla s dětmi doma, děti malé, dokonce na to první ještě žádná placená mateřská nebyla a závislí, jsme byli na pomoci rodičů ale i my, jsme museli na oplátku pomoci v hospodářství.
        Mít to štěstí pracovat tam, kde práce těší, se mně povedlo a udělala jsem ten krok, když šla první dcerka do školy a potom vlastně celý život zůstala na jednom místě. a to je dost důležité, máte pravdu, radost z práce je obrovský dar a ne každému se podaří nepracovat jen, pro peníze.
        Péče o finance, nikdy ale nebyla mojí starostí a tak je to dodnes proto Alinko, Že my ženy, neemancipované, jsme se s tím vědomím, že muž je naše polovina vdávaly a v kostele, nám pan farář ruce svázal s tím, že je to na celý život, v dobrém i zlém a on, MUŽ, že se má starat a my, rodit dědice.
        Ne Alinko, nejsem bigotní bába, jen ctím tradiční hodnoty a hlavně to, že s láskou, je život nejvzácnější dar, i bez blahobytu se všechno lehce překoná a vše má svůj přesně určený čas a řád.
        Jsem si velice dobře vědoma toho, jak se řebříček hodnot mění, naši vnuci se blíží nezadržitelně k tomu vašemu věku a jejich názory, s našimi korespondují zřídka, nepřu se s nimi, neb až si oni lehnou, jak si ustlali, budu já ležet na „ VOLŠANECH “ a bude mně to fuk. Přeji vám ze srdce, šťastné rozhodování SE. Vychovávat nadstandardně a vychovat budoucnost téhle země a vy, to myslím děláte dobře, je ta nejlepší práce na světě, ne?
        Ten pocit, že se musím realizovat, jsem v mládí neznala ale chápu dnešní dobu.

        • Lenka napsal:

          Rozhodně je to dobou, bezpochyby. Ve své podstatě jsem taky poměrně tradiční, je to dáno i tím, kde jsem vyrostla, ale za sebe vnímám, že abych byla spokojená, potřebuji za sebou vidět výsledky. Možná by mi ten pocit „výsledku“ daly i domácí práce, ale se dvěma malými dětmi se potýkám právě s tím, že to nikdy není hotové. Navíc doufám, že v okamžiku, kdy já převezmu alespoň malou část rozpočtu, muž bude mít víc prostoru na to, aby trávil čas s klukama, a jejich vzájemný vztah je pro mě důležitý (viz můj příspěvek o mužských vzorech:
          http://maminkouposvem.wz.cz/2014/10/O-vareni-a-potrebe-muzskeho-vzoru.html

          • Alinka napsal:

            Damy, prosim, zadrzte s diskusi, hodim vam k tomu samostatny clanek … nechavam to dozrat.

          • annapos napsal:

            Je milý ten odkaz, jsem již ale tak stará, že rady i nevítané, ráda dávám, je to mojí vadou? Mně již ale ty darované v dobrém úmyslu, nejsou k ničemu. Děti ne jen že vyrostli ale zestárli, i vnuci jsou dospělí a zkušenosti které mám, o ty dnes nikdo ne jen nestojí, je jimi často dotčen a znechucen.
            Přeji vám hodně radosti a lásky, ve výchově i rodině, myslím že vše má svůj řád a čas, vy mladí moc spěcháte. Objímá vás Anna

  8. Pingback: NeZávislá ?! | Alinčin blok

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s