Historie se zkrátka opakuje

To takhle trávíme příjemné čtvrteční odpoledne v Národní galerii, obdivujeme a tvoříme, když Barborka zahlásí: „Bolí ouško.“ Jelikož mi coby zkušený hypochondr nějakou tu bolístku běžně oznamuje asi tak 150x za den a nikdy z toho nic není, nepřikládám tomu zvláštního významu. Během pěti minut se však z usměvavého dítěte stává neutišitelný uzlíček nervů, který se mi hroutí v náručí a neustále vyje: „Bóóóĺííííí, au, aúúúúúúúú!“

Jak na potvoru s sebou mám balík vyzvednutý z pošty, doma jsem zapomněla mobil a manžel je na služební cestě na druhém konci republiky. Hernu opouštíme zcela nestandardně první (doposud jsme zcela bez vyjímky odcházeli jako poslední) a za nervydrásajícího zvukového doprovodu nastupujeme cestu domů. Tramvají, autobusem, pěšky. Balík z pošty je těžký jako prase. Vřískající dítě v mém náručí jakbysmet. Když dorazíme domů, jsme obě zplavený jak myši.

Volám manželovi, abych se dozvěděla, že: „Ne, opravdu nestihne dojet domu dřív, než za dvě hodiny.“ Zvažuju, jestli do té doby vydržíme. Já jsem totiž cimprlich. Nesnáším, když jsou na mých dětech prováděny lékařské zákroky. Notabene takové, které jim nejsou dvakrát příjemné. První a poslední očkování jsem absolvovala s Matyášem před čtyřmi lety. Poté, co se jehla zapíchla do mého bezbranného miminka, které spustilo hysterický řev, zezelenala jsem a povážlivě zavrávorala. Načež mi sestřička pohotově nabídla, že ho podrží a můžu počkat venku. Nešla jsem, ale od té doby posílám na podobné seance tatínka. Ten je na rozdíl ode mě v naprostém klidu, což má za následek, že jsou v mnohem větší pohodě i děti.

Barča kvílí, jak smyslů zbavená. Ok, tentokrát mi to, zdá se, neprojde. Zjišťuju, že jsme si vybrali nejpitomější možný čas. V půl šesté večer běžní lékaři UŽ a pohotovosti JEŠTĚ neordinují. Nakonec se na jednu přece jen dovolám. Sestřička mě upozorňuje: „Ať si hlavně nezapomeneme koupit lísteček za 90Kč a že na automat musím mít přesnou částku.“ Vysypávám rodinné prasátko (tedy v našem případě ovci), nakládám děti do auta a vyrážíme směr ORL.

Klepu se jak ratlík. Je to víc než 30let, kdy se mnou podobná extempore absolvovali moji rodiče. Maminka by vám odpřísáhla, že jsem zánět středního ucha měla nejmíň dvacetkrát. Nevím, možná je to pravda. Nicméně si přesně vybavuju scény, kdy mě táta vší silou drží, já se zmítám jak po zásahu elektrickým proudem a řvu jak tur, zatímco doktor dělá co může, aby mi krom ušního bubínku nepropíchnul celou hlavu. Když se vrátíme domů, musí si táta dát jednoho na uklidněnou.

Tak přesně tohle mi běželo v hlavě jak smyčka, zatímco jsem na autopilota dojela do nemocnice, parkovala, kupovala ten zatracenej pohotovostní kupón a hledala ambulanci. Díkybohu jsme aspoň nečekali. A pak už to jelo: „Položte ji sem, takhle chyťte a pevně držte.“ Rvala se jako lev. Měla jsem co dělat, abych to sotva 14ti kilový tělíčko vůbec udržela. Plakaly jsme obě. Matyáš bledý jako stěna všechno sledoval.

A najednou bylo po všem. Usnula už po cestě domů. Poté, co jsem ji uložila do postýlky a Matyášovi vrazila do ruky tablet s večerní pohádkou, vylovila jsem z naší abstinentské spíže rum, který mám na vaření, a s pomyslným pozdravem tátovi někam tam nahoru si pěkně přihnula.

Celá ta situace ale měla jedno úžasné pozitivum – totiž Matyáška. Okamžitě a bez jakéhokoli vysvětlování pochopil, že situace je vážná. Bez odmlouvání opustil svou milovanou výtvarnou hernu, nekrňoural, že má hlad (i když určitě měl, protože jsme jaksi vynechali večeři), pokoušel se utěšovat mě i Barunku, trpělivě čekal, když bylo třeba. Když jsem si k němu pak večer lehala do postele, abych ho uspala, omotal mi ruce kolem krku a dohnal mě k slzám podruhé, když tiše zašeptal: „Mamimko, já jsem se o Barunku strašně moc bál.“

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Barborka, Co přinesl den, Matyášek. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 reakcí na Historie se zkrátka opakuje

  1. avespasseri napsal:

    To jste si to tedy „užili“. Všichni tři. Pro malýho to určitě nebylo snadný, ten vůbec netušil, co se vlastně děje…

    • Alinka napsal:

      To jsou prostě situace, kterejm se nedá zabránit :(. Kdybych ho bývala nechala na chodbě, bylo by to ještě hroší (pominu-li fakt, že by tam stejně nezůstal).

      • avespasseri napsal:

        Nemyslím, že by měl zůstat na chodbě. Asi je důležité, aby děti byly u radosti, bolesti i smrti. Nemyslím, že je to traumatizuje… prostě jen potřebují cítit vedle sebe oporu a určitě to zvládnou….

  2. Vanilka napsal:

    Ten závěr mě dojal. Jinak udivily mě dvě věci: 1) To byl Barborčin první zánět v oušku? Náš Motýlek je mladší a už jich má za sebou tolik, že to ani nepočítám. 2) Je v ČR běžné, že se ouško propichuje? Tady se většinou nasazují antibiotika. Nebo už to byl nějaký extrémní stav? Jen jednou jsem jela s Motýlkem v neděli na pohotovost, kde zjistili, že už se ani nic propichovat nemusí, že mu to prasklo samo…

    • Alinka napsal:

      1) Ano, bylo to vůbec naše poprvé. Matyáš zatím neměl zánět středního ucha ani jednou (ťuk, ťuk), Barboka tentokrát popvé (a doufám, že na dost dlouho naposledy). Ale obě děti jsou očkované proti pneumokokům a myslím, že to hraje určitou (i když ne zásadní) roli, protože děti kamarádek, které očkované nejsou, mají záněty většinou častěji.
      2) Ano, je to běžná praxe, zvlášť pokud přijedeš na pohotovost, kde se tě chtějí co nejrychleji zbavit. Pokud je zánět, píchá se vždycky. Antibiotika se nasazují po píchnutí pouze v případě, že to je bakteriálního původu (což údajně zdaleka není tak časté, jak si lidé myslí). Když ouško píchnou, je výhoda v tom, že to dítěti výrazně uleví okamžitě, protože tekutina, která zevnitř na bubínek tlačí se odsaje ven a infekce nemá možnost se šířit. Atb potřebují nějaký čas, aby zabraly a v případě virového zánětu ti nepomůžou vůbec. Navíc já se podávání atb snažím vyhýbat, jak to jen jde. Nevýhoda je v tom, že na bubínku zůstane drobná jizvička (jako po jekémkoli jiném poranění) a že se naopak může dostat do ucha nějaký jiný potvor, než se ta dírka zhojí. Proto vyplachujeme peroxidem.
      Nicméně manžel přišel s vlastní teorií, že pokud se ucho píchá, zvyšuje to pravděpodobnost dalších zánětů v budoucnu. Je to jen jeho vlastní, ničím nepodepřená, teorie a když jsem si k tomu včera zkoušela hledat nějaká pro a proti, za pravdu jsem mu zatím nedala. A to, co píšeš o Motýlkovi, jen podporuje můj názor, že píchnutí je sice nepříjemné, ale dobré a efektivní řešení.
      Ráda uvítám jakékoli názory v tomhle ohledu (ideálně s odkazy na nějaké důvěryhodné zdroje).

      • Vanilka napsal:

        Motýlek proti pneumokokům očkovaný je. Když jsem se ptala naší dětské doktorky, zda je normální, že se mu ty záněty uší vracejí, řekla mi, že některé děti na to prostě trpí a jiné ne. Že hlavně malé děti ještě nemají dost vyvinuté kanálky (dutiny), takže když chytnou rýmu, místo aby odtekla nosem, vrazí se jim do uší. Nemá to tedy nic společného s větrem, nošením čepice nebo s plaváním, jak jsem se domnívala (s černým svědomím). Zvlášť jesličkové děti, mezi které Motýlek patří, přijdou k rýmě raz dva. Já tedy i ty záněty v uších svádím na jesle. Stejně jako všechno špatné 🙂

        • Alinka napsal:

          Jojo, to jsem slyšela taky. Je pravda, že Barborka činí poslední dobou první pokusy o smrkání a už neodsáváme. Tak je možný, že jí v tom nose prostě hleny zůstaly a vlezly do oušek. Asi se holt budeme muset vrátit k odsávačce :(.

          • Vanilka napsal:

            Asi to tím bude. Já jsem totiž letošní zimu taky vůbec neodsávala a byla na to patřičně hrdá. Přišlo mi, že Motýlek moc rýmu neměl a že už taky docela zvládá smrkat. Asi to byla chyba. Paní doktorka řekla jasně: odsávat.

  3. Scherie napsal:

    Alinko, foukám Barunce a Matyášek je bráška rytíř jak má být:-) Jinak příště kup hned nějaký ibalgin, nejlépe Nurofen a motolská pohotovost má už od 16ti hodin a zaplatíš u okýnka:-) Šimka měl ouško už 3x, jednou na píchání,ale byla na něm vidět okamžitá úleva (naštěstí se to stalo o víkendu a držel Raduz, já jsem taky zbaběle prchla), Betunce to prasklo samo po odpoledním spánku. Doufám,že je vám všem už lépe..a dokup rum:-))

  4. Sedmi napsal:

    Hlavně, že je už v pořádku… My máme něco podobného s tím zubařem…

    • Alinka napsal:

      Jojo, myslela jsem na vás ;). Hele, já si vybavuju, jak když mě to chytlo jako malou, strašně dlouho jsem trpěla bolestí, než jsem to rodičům přiznala, protože jsem měla hrůzu z toho, že pjedem na píchání. A taky si vybavuju, jak mi „lhali“, že pan doktor se JEN koukne, že nebude píchat. Lup a už to bylo. Ale taky si pamatuju, že to fakt víceméně hned přestane bolet.

  5. Lenka napsal:

    Já jsem nějaká přecitlivělá… jsem to tady obrečela, a to to jenom čtu… 😦 Tak tfi tfi, ať se ta historie radši už neopakuje.

    • Alinka napsal:

      Nejsi těhotná? 😉 … A teda taky doufám, že to bylo poprvé a naposledy.

      • Lenka napsal:

        Nestraš Mikulášem ve žňa 😀 Vzhledem k momentálnímu (??? momentálnímu ???) pracovnímu nasazení mého muže si občas říkám, že třetí těhotenství bych snad musela přičítat na vrub Duchu svatému… 😀

        A abych nezapomněla, když už jsem z toho dojímacího rozpoložení vybředla, Matyášek je borec a roste z něj bezva chlap 😉

  6. E. napsal:

    Uf, bylo mi z toho špatně jen jsem o tom četla, hlavně, že už je to dobré. Tak přeju, ať už se historie neopakuje.

  7. narunill napsal:

    Takovéhle situace Vám vůbec nezávidím, nedokážu si představit ten stres, který jste musela prožít. A obdivuji Matyáška, je to už velký chlap a takováhle událost to potvrzuje.

  8. Lenka N. napsal:

    Taky jsem to obrečela!
    Jinak Petřík měl letos 2x zánět středního ucha. Přišli jsme na to tak, že přestal skoro slyšet. Nebolelo ho to. Takže dostal antibiotika, kapky do ucha a nepíchali mu to. Po týdnu bylo vyléčeno, ale po dalším týdnu dostal opět rýmu a měl to podruhé. Znova dostal kapičky Otobacid a po 4 – 5 dnech to bylo v pořádku. Vždy tedy nepíchají. Asi pokud to dítě nebolí.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s