Bez plíny aneb Zachovejte klid

Začala jsem Vanilce do komentářů pod článek o učení na nočník smolit děsně chytrou odpověď. Nakonec byla tak dlouhá, že píšu samostatný příspěvek. Třeba to někomu pomůže.

Matyáš

  • 5 měsíců – Často čelím situaci, kdy po rozbalení z plíny ohodí všechno v okruhu dvou metrů. Setkávám se poprvé z bezplenkovkou a okamžitě mě to nadchne. Zvlášť poté, co ji u kamarádky Zuzky vidím bezvadně probíhat v praxi. Jelikož fanaticky lpím na tom, aby Matyáš neseděl, dokud to sám neumí, pořizuju čínský nočník. Ten rodič drží vsedě mezi koleny a dítě v klubíčku nad ním. Funguje to nad očekávání dobře. Hned první den pochopí, co po něm chci, a pokud poctivě dodržuju zhruba dvou až tříhodinové intervaly, ušetříme spoustu plen. Několika kamarádkám (matkám straších dětí) tím s jistou dávkou povýšené škodolibosti způsobuju drobná traumata.
  • 12 měsíců – Přecházíme na klasický nočník. Prohlížíme na něm knížky, stává se z toho docela příjemný rituál. Zatím jsem to pořád já, kdo hlídá kdy.
  • 20 měsíců – V létě běhá po bytě i zahradě bez kalhot. Po pár nehodách si začíná uvědomovat, v čem je zakopanej pes a na nočník si sedá sám. Pokud je oblečený, zas tak dobře to nefunguje. Tam zas dávám pozor já a přes den už to zvládáme bez pleny. Připadám si jako matka roku.
  • 24 měsíců – Narodila se Barča. U Matyáše téměř okamžitě nastává ukázková regrese jak vystřižená ze stránek příručky dětského psychologa. Nejenže si už neříká sám, ale jakmile ho na nočník chceme posadit my, dostává hysterický záchvat a šprajcuje se. Čím víc se „snažíme“ (rozuměj nutíme ho, uplácíme, přemlouváme a vysvětlujeme), tím je to horší. Neustále vymýšlíme nové a nové fígle, jak to zlomit. Bez úspěchu.
  • 25 měsíců – Manželovi ujíždějí nervy a po jedné zvlášť mokré příhodě hodně křičí. V tu chvíli si oba říkáme dost. Dáváme na rady kamarádky Jarky a vracíme plínu. Nočník necháváme viditelně k dispozici. Čas od času se zeptáme, jestli to nechce zkusit. Nechce a my ho nenutíme. Najednou nám je naprosto jasné, že tohle je nejlepší možná cesta (byť okolí je značně nervózní a pochybuje o našem zdravém rozumu a rodičovské způsobilosti).
  • 32 měsíců – Jedno jarní odpoledne se Matyáš dlouze zamyslí, plínu zahazuje s oznámením, že už ji nechce, a od té doby je bez ní. Bez nehod a nervů. Ze dne na den, z hodiny na hodinu. Ve dne i v noci.

Barbora

  • Od narození – Jsem na bezplenkovku líná (a dost možná taky otrávená Matyášovým zuřivým odporem, který v té době předvádí). Jsem ráda, že jsem ráda a hlídat ještě co dvě hodiny nočník zkrátka nepatří mezi priority.
  • 18 měsíců – Říká si o něj sama od sebe ještě dřív, než jí ho vůbec začnu nabízet. Vidí, že brácha – velký vzor – na nočník chodí. Párkrát to zkouší a ejhle, jde to. Do týdne je bez plíny přes den. Matka roku je zpátky.
  • 20 měsíců – Začíná léto a my hodně cestujeme. Změny prostředí se projevují téměř okamžitě. Následujících několik měsíců „zkoušíme“. Pár dní bez plíny, nějaký ten týden s ní a znovu. Už nenutím, jen nabízím. Rozhoduje se sama vcelku fundovaně a vážnějších nehod je málo.
  • 24 měsíců – Už je „velká holka přece“. Čůrání do nočníku jí jde jedna báseň, zato bobky končí zásadně v kalhotech. Jelikož plínu z ničeho nic přes den zuřivě odmítá, absolvujeme zhruba měsíční „podělané“ období, které mi vážně leze na nervy. Nicméně zatínám zuby a netlačím na pilu (nebo se o to aspoň snažím).
  • 25 měsíců – Jako mávnutím kouzelného proutku, to najednou jde. Dodneška nemám nejmenší tušení, v čem byl problém. Přes den bez pleny, v noci sucho ve 4 z 5 případů.
  • 30 měsíců – Večer před spaním oznamuje, že už plínu nechce a že se nepočůrá. A taky že ne. Zatím ani jednou.

Své vlastní poznatky bych shrnula asi následovně:

  • Nočník nabízet, ale nenutit.
  • Pokusit se vypozorovat, kdy se schyluje k akci a zavčasu možnost nočníku nabídnout. Bezplenkovka tvrdí, že „dobrá matka to pozná“. Někdy i jo – po x měsících tréninku. A když ani pak ne, neznamená to, že není dobrá matka.
  • Pokud to klimatické podmínky dovolí, nechat dítě běhat nahulatý. Výraz, kdy potomek se směsí zděšení a zaujetí konsternovaně sleduje, jak si počůrává nohy i s botama, do smrti nezapomenu.
  • Přihlížet ke změnám v prckově životě i erupcím na slunci. Zdá se, že ochotu chodit na nočník ovlivňuje daleko víc faktorů, než jen schopnost „poznat, že se mi chce“.
  • Zachovat klid. Na první rande půjde zcela určitě bez pleny.
Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Barborka, Matyášek, Výchova a péče. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Bez plíny aneb Zachovejte klid

  1. Souhlasím do posledního písmenka 🙂 nepřikazuju pojď čůrat, ale říkám kdyby se ti chtělo.. nočník má vedle jídelní židličky (nejsem na to hrdá, ale vyhovuje jí to, tak co), jsou dny, kdy ráno odhodí plenu a oblíká ji až večer a jsou dny, kdy si nevzpomene. Ty bez pleny převažují 🙂 a za velmi pozitivní považuju, že kaká zásadně jen do nočníku. Trpělivě čekám, kdy doladí ten zbytek 🙂

    • Lenka napsal:

      Závist, u nás se kaká všude jinde, jen NE do nočníku. Jedním z nejhumornějších okamžiků poslední doby (vyjma situace popsané v komentáři níže), bylo, když Jiřík jezdil doma na odrážedle a najednou ho nikde nebylo. Vydám se ho hledat a najdu ho v pokojíku, motorku zaparkovanou u postele (stále na ní polo-sedíc, polo-ležíc), hlavu položenou na posteli a na sedadle za sebou kvalitní sranec (citlivější povahy odpustí, leč moji hoši na tuhá hovínka zjevně nemají střevo). Poslušně čekal, až ho najdu a odfekalizuju.

      • Alinka napsal:

        Jo, tak Barča mi pravidelně dělala to, že nálož v kaťatech se téměř pokaždé jala „likvidovat“ sama. Pokud si vyhlédla nestřežený okamžik, byl akční rádius takové činnosti až nechutně velký … :D.

    • Alinka napsal:

      To přijde … jako ostatně všechno ;).

  2. Vanilka napsal:

    Díky Alinko. Já se tedy zrovna chystám napsat update, protože během toho týdne s nálepkami aut se toho hodně změnilo. Ale nechci výskat předčasně. Léto je prima, protože se může odložit část nebo i všechno oblečení. Na druhou stranu se hodně cestuje – prázdniny, prodloužené víkendy atd. – a nedostatek stability učení na nočník asi moc nesvědčí. Nicméně čím dál častěji ve svém okolí vidím, že když se dětem dopřeje víc času, obvykle na to kolem 3 let opravdu přijdou samy. Tak proč se do té doby zbytečně nervovat?

  3. Lenka napsal:

    Hm, tak ten vyděšený výraz bych chtěla zažít. Náš Jiřík (máme taky zkoušecí období) stál nahý na židličce, bobek nepříliš hutné kvality mu stékal po noze a on do telefonu (kalkulačky, která byla právě při ruce) s jakýmsi zadostiučiněním praví: „Babičko Jeničko, já vojam. Já kopakaj, zasej. Poď dál.“ (volně přeloženo: Babičko Leničko, volam ti, že sem se zas pokakal. Dojdi na návštěvu.)

  4. Calad napsal:

    Krásný komentář! 🙂
    My bojujeme s oblečením, jakmile ho oblíknu tak se prostě počůrá a pokadí. Ale jako hambatej chodí na nočník nebo na záchod v pohodě. Rozhodla jsem se, že na něj nebudu tlačit a nechám ho, ať si na to přijde sám. Díky tvému příspěvku vidím, že na to opravdu tlačit nemusím… 🙂

  5. Anonymní napsal:

    Parádní článek!!! Přesně toto jsem si teď potřebovala přečíst, kdy moje okolí tlačí na to, aby syn v 16 měsících zvládal nočník a já to teď vlastně ani nechci řešit a on už vůbec ne 🙂

  6. tornado-lou napsal:

    naše děti byly bezplenkovaný, měly lepší i horší období, ty starší přestaly nosit plíny na den mezi 18 a 24m, vyšlo jim to do tepla. nejmladší je teoreticky taky bezplenkovaná, prakticky to pokulhává, mám jen jedny ruce. ale kaká do nočníku – obrovská úleva. od té doby co chodí, tak chodí na nočník velmi nadšeně, i na velký záchod, jako bratři:-) plenek znateně ubylo. ale moje motivace odplenovat není zrova vysoká, je to zimní dítě, takže definitivně se plenek zbavíme asi až příští rok na jaře

  7. Lenka Quintero napsal:

    jéje, to už se těšim, co přijde za měsíc, až se narodí bráška. Syn už je tak 3m bez plíny přes den, od 2. narozenin a nový postele s povlečenim s mašinkou i přes noc. tak doufám, že se nebudem muset vracet k plínám 😦

  8. Jana napsal:

    No tak jsem na tento blog přišla úplnou náhodou, malý od roku a půl spí v noci bez plínky, chodil si a říkal si na malou úplně v pohodě, pak jak jsme jeli pryč musel mít plínku a když chtěl čurat a my neměli kde zastavit, řekli jsme onu prokletou větu – do plínky můžeš … od té doby jsme byli jen na plínkách. Nicméně teď je malému 25 měsíců a chodí bez plínky, jen bojujeme pořád s bobkem, ani jednou jej neudělal na nočník nebo na záchod… a když jej udělal několikrát do slipů (dneska 2x… na vycházce za běhu – to nechápu .. ) tak tvrdí že bobo nemá … Nevím jestli to není nějaký sek nebo jestli je nějak nastavený jinak. trošku mě to štve, ale asi s tím nic neudělám 🙂 co vy na to ?

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s