Přečteno

Jen jeden rok a Jen jedna noc (Gayle Forman) jen jeden rok

O své slabosti pro knihy téhle spisovatelky už jsem tu psala. Jen jeden rok, je druhý díl příběhu Allyson a Willema, tentokrát ovšem podaný z pohledu hlavního mužského hrdiny. Jako většina pokračování je slabší než jednička, částečně i díky faktu, že Willem přibližuje čtenáři stejný časový úsek jako Allyson a vy tudíž od začátku víte, jak to skončí a už to zkrátka není tak napínavé a nepředvídatelné. I tak se to četlo velmi příjemně (opět čteno v originále a v nejmenším mi to nevadilo), je to svižné a v mnoha detailech dvojka doplňuje a vysvětluje díl první. Kniha může pravděpodobně fungovat i sama o sobě, ale za sebe bych rozhodně doporučovala číst oboje a ve správném pořadí. Jen jedna noc, je pak kratičká bonusová novelka (no, spíš povídka), která obě dějové linie spojuje dohromady a završuje. Celkově příjemná oddychovka v létě k vodě.

Hodnocení 7/10

Klub nenapravitelných optimistů (Jean-Michel Guenassia)

klub optimistu

Knížka, kterou jsem si objednala výhradně na základě čtenářských hodnocení a vlastně jsem ani nezkoumala, o čem je. Když přišla šestisetstránková bichle, trochu mě to odradilo. Pár měsíců po mě pokukovala z knihovny, až na ni konečně došlo. No páni! Je to literatura „pro intouše“ (jak by ji asi nazval můj muž) a určitě nezaujme každého – spousta odkazů na francouzskou a evropskou historii 20. století, zmínky o literatuře a umění, skutečné postavy (setkáte se například s Jaen-Paulem Sartrem), hodně cizích slov (ještěže máme tu wikipedii), na první pohled tak trochu o ničem. Ale na ten druhý je to pecka. Jemný, nenápadný Guenassiův styl vás dostává pomaloučku, skoro si toho ani nevšimnete a najednou jste za půlkou a dřív, než se nadějete, je konec. Čím více se kniha blíží závěru, tím rychlejší má spád a závěr byl z mého pohledu naprosto strhující. Příběh jednoho chlapeckého dospívání, příběhy lidí z různých koutů evropy, kteří se snaží přežít navzdory nepřízni osudu i politických poměrů, atmosféra Francie 50. a 60. let minulého století, to všechno tu najdete. A mnohem víc.

Hodnocení 9/10

Bílá nemoc (Karel Čapek)

bila nemoc

Pokračuju v započatém doplňování středoškolstkého vzdělání a tohle byla výborná volba. Díky tomu, že jde o divadelní hru, je to rychlovka. Žádné zdržování, žádné jindy tak typické rozepisování (byť v jeho jiných knihách jakkoli příjemné), stránky jen letí. A i když ten příběh znáte z hodin literatury, zadržujete při čtení dech. U Čapka mě, stejně jako třeba u Orwella, nikdy nepřestane překvapovat ta schopnost předvídat (první vydání v roce 1937), domyslet věci dál než většina ostatních lidí a popsat je s takovou naléhavostí a opravdovostí, že z toho máte husí kůži – právě proto, že víte, co přišlo potom.

Hodnocení 9,5/10

Ukaž, co děláš (Austin Kleon)

ukaz co delas

Po přečtení Kraď jako umělec bylo jen otázkou času, kdy si přečtu tohle. Brilantní, jednoduchý a hlavně názorný návod, jak prezentovat svou práci. Kratičké, výstižné, snadno pochopitelné. Povinná literatura pro všechny, kteří o sobě chtějí dát vědět.

Hodnocení 9/10

Daktari (Susanne Hart)

daktari

Návrat do období základky, kdy jsem hltala Joy Adamsonovou (mimochodem se v knize také objebuje i se svým manželem Georgem) a Dian Fosseyovou. Je to trošku náročenější kousek a nečte se úplně hladce, vyprávění je často zmatené, autorka přeskakuje v čase tam, zpátky a úplně jinam, občas zbytečně zdlouhavé. Ale obsahově je autobiografický příběh manželky zvěrolékaře v africkém Nairobi ve druhé polovině minulého století krásný a zvláštním způsobem romantický. Odvíjí se často v polních podmínkách a v nádherných kulisách afrických národních parků a vy hned dostanete strašnou chuť vyrazit se tam podívat. Na motivy knihy byl v šedesátých letech natočen i stejnojmenný seriál.

Hodnocení 7/10

Než jsem tě poznala (Jojo Moyes)

nez jsem te poznala

Další kniha, na kterou jsem dopředu četla nadšené recenze. Zpočátku mě spíš zklamala, protože vypadala jen na další (byť trochu nezvyklý) milostný románek. Dokonce jsem chvíli váhala, jestli ji úplně neodložit. Jenže … tak od třetiny knihy jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Citlivě zpracované téma eutanazie a práva na důstojný život … a smrt.
Drobný spoiler (pokud si nechcete přečíst nápovědu o konci, přeskočte rovnou na další knihu): Knížka končí přesně tak, jak končit má. Jakýkoli jiný závěr by ji degradoval právě na ten obyčejný milostný románek. Čím víc jsem se blížila k poslední stránce, tím větší jsem měla strach, že to autorka (vzhledem k tomu mému nenadšení na začátku) „zvorá“. Nestalo se tak. Připravte si hodně, hooooodně velkou krabici kapesníků.

Hodnocení 8/10

Poslední přednáška (Randy Pausch, Jeffrey Zaslow)

posledni prednaska

Stejně jako si v předchozím případě přeje hlavní hrdina zemřít, tak si autor této knihy strašně moc přeje žít. Autobiografický příběh vysokoškolského profesora, který umírá na rakovinu, a uspořádá svoji poslední přednášku. Během ní se snaží vysvětlit, že plnohodnotný život nejlépe prožijeme tehdy, když si splníme své dětské sny. Kniha není jen o samotné přednášce, ale předkládá nám celý Pauschův život, jeho myšlenky i obavy. Mohlo by se zdát, že kniha napsaná člověkem v takové situaci bude plná smrti a strachu z ní. Je to pravda jen z nepatrné části. Najdete v ní především prostou radost ze života a hluboké moudrost člověka, který ví, že mu už nezbývá mnoho času. Záznam Pauschovy poslední přednášky můžete nalézt zde.

Hodnocení 9/10

Muž jménem Ove (Fredrik Backman) – audiokniha

muz jmenem ove

Příběh devětapadesátiletého Oveho, který touží jedině po tom, aby mohl v klidu spáchat sebevraždu, je stejným dílem vtipný jako dojemný. Poněkud morbidní plán hlavnímu hrdinovi kazí všeteční sousedé a koneckonců i jeho vlastní smysl pro správnou věc. Přestože je nerudný, nevrlý a často hrubý, zamilujete si ho (já jsem při zvlášť peprných hláškách měla neodbytný pocit, že čtu o svém vlastním muži za dvacet let), budete se smát i plakat. Původně jsem myslela, že půjde o dalšího Stoletého staříka, ale krom svérázného humoru knihy vlastně mnoho společného nemají. A tedy krom faktu, že obě dvě rozhodně stojí za přečtení. Posloucháno jako audiokniha v podání skvělého Jana Vlasáka.

Hodnocení 9/10

Manželovo tajemství (Liane Moriarty)

manzelovo tajemstvi

Poněkud plytký název pro výbornou knihu. Cecilie najde jednoho dne dopis, který její manžel sice napsal pro ni, ale nikdy neměl v úmyslu jí ho opravdu doručit. Skrývá se v něm totiž jeho nejčernější noční můra. Perfektně napsaný příběh o vině, pomstě, trestu a odpuštění s lehce detektivní zápletkou odkrývá staré známé pravdy o tom, že zlo plodí jen další zlo a že nic není takové, jak se na první pohled zdá. Výborně se to čte, postavy i samotný děj jsou vykreslené tak, že jim bezezbytku uvěříte. Už si brousím zuby na další velmi dobře hodnocenou knížku téhle autorky, která nedávno vyšla – Na co Alice zapomněla.

Hodnocení 9/10

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů (Mary Ann Schaffer, Annie Barrows)

spolek pratel

Něžná, dojemná a krásně napsaná kniha o osudech obyvatel ostrova Guernsey – největšího z Normanských ostrovů, který byl za druhé světové války okupován. Spisovatelka Juliet tu krátce po válce hledá námět pro svoji knihu. Nachází nejen to, ale i nesourodé společenství lidí stmelené společným nepřítelem a především sebe samu. Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Jen je velká škoda, že její autorka už nikdy žádnou další nenapíše.

Hodnocení 10/10

Forrest Gump (Winston Groom) – audiokniha

forrest gump

Film s Tomem Hanksem asi znají úplně všichni a jen těžko by se našel někdo, komu se nelíbil. Takže, když jsem jeho knižní předlohu objevila společně s titulkem „Audiokniha roku“, navíc čtenou jedním z mých nejoblíbenějších herců, panem Hartlem, bylo jasno. Zaprvé – příběh, který natočil Hollywood a příběh v knize, se od sebe velmi liší (byť jejich poselství zůstává stejné), takže se nemusíte bát, že všechno už víte. Nevíte. Zadruhé – Občas, zvlášť ke konci, je kniha už trochu moc rozvláčná a Forrestovy příhody čím dál míň uvěřitelné (i když uznávám, že zrovna o uvěřitelnost tu zas tak moc nejde). Ale je to vtipné a moudré zároveň. Pohled na svět očima idiota, který je v mnoha ohledech chytřejší, než jeho okolí, svou pravdivostí až zabolí. Zatřetí – Jan Hartl nezklamal, jeho přednes je totiž naprosto fantastický.

Hodnocení kniha 8/10, audio 10/10

Co zajímavého jste v poslední době přečetli Vy?

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisky laskavého čtenáře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na Přečteno

  1. Blog Zrzky napsal:

    Díky za tipy, zaujalo mě Manželovo tajemství, pořídím si 🙂 Zajímavá knížka je třeba od Tonyho Parsonse Muž a chlapec a pak jsou super Irvingovy knížky, třeba Svět podle Garpa. Hezké počtení.

  2. Lenka napsal:

    Vidím, že tentokrát jsi měla převážně šťastnou ruku 🙂 Konečně jsem si z knihovny přinesla první titul od G. Forman, tak se těším, teď mám ale rozečtenou Přemyslovskou epopej od Vondrušky a asi tisíc titulů o výchově dětí a pod. 😀 Nicméně tyto tvoje příspěvky mám moc ráda, chodím na ně pravidelně i zpětně na inspiraci předtím, než vyrážím do knihovny 😀

    • Alinka napsal:

      A co sis půjčila? Výchovný knížky se mitu taky vršej. Stejně tak zákony a další studijní materiály, co bych měla projít … a nějak se k nim nemůžu prokopat.

      • Lenka napsal:

        Jen jeden den. A pěkně jsem Tě proklínala, poněvadž jsem to samozřejmě musela dočíst 😀 Ještě tam mají Zůstaň se mnou, tak se těším 🙂

        • Alinka napsal:

          Tak si to nepujcuj. Ta je asi jeste lepsi a rozhodne se od ni neodtrhnes ;). Hihi …

          • Lenka napsal:

            V půlce prázdnin mě čeká moje „ideální dovolená“ – František bere kluky na týden pryč a já budu sama doma. Ideální příležitost 😀

          • Alinka napsal:

            Úplně se mi chce napsat: „TY MRCHO!!!“ 😉 … ale ti to teda přeju, vážně ;). A ta knížka se ti bude určitě líbit ;).

          • Lenka napsal:

            Jojo, tři dny budu zběsile uklízet a pak se budu čtyři dny dívat na to, jak to máme doma hezký, když je tu čisto a těšit se, až se vrátijú 😀

  3. Jitka napsal:

    Gavin Extence: Vesmír versus Alex Woods
    10/10 moc doporučuju
    Jitka

  4. Lenka napsal:

    Můžu se zeptat, kdy zvládáte číst? Vím, že jste kdysi psala, že mj. i při uspávání dětí, tak prosím o návod:-) Také bych si po 4 letech s dětmi ráda přečetla knihu za dobu kratší než půl roku:-) A jinak děkuji za tipy, určitě něco z knih pořídím alespoň příbuzným.

    • Alinka napsal:

      Mam vetsinou rozectene dve knihy naraz a ted navic jeste i jednu rozposlouchanou.
      Jednu klasickou papirovou – tu ctu nejcasteji pred spanim v posteli. Nekdy hodinu, neni vyjimkou, ze kdyz chci knizku docist, koncim v jednu, v pul druhe rano. Nekdy treba jen pet minut. Ale par stranek dam minimalne kazdy druhy vecer.
      A jednu e-knizku mivam v mobilu. Tu ctu ve chvilich, kdy zrovna nemam co delat a tlf mam u sebe – na zastavce autobusu (kdyz jsem treba ted jezdila na kurzy psani, coz bylo samozrejme bez deti), na hristi (ano, obcas tam fakt sedim a cumim do mobilu, jen nesjizdim fb, protoze nemam data, ale ctu si knizku), v cekarne u zubare, apod.
      Pri uspavani ctu prave na mobilu, ale to spis projizdim blogy. Prectu detem pohadku, pak zhasnem, chvili si jeste povidame a kdyz jim dam dobrou noc a oni se zachrujou do perin, sedim u nich a ctu si, dokud neusnou. To male svetlo je nerusi a ja tam aspon neusnu a necucim do tmy.
      Jen jsem posledni dobou zjistila, ze to asi neni zrovna nejlepsi pro oci, takze ted mnohem casteji beru sluchatka a posloucham prave audioknihy. To ma navic i tu vyhodu, ze mam obe ruce volne na hlazeni a tuleni a muzu si treba k detem i lehnout a pritulit se. Akorat u toho se tedy usnout da ;).

      • Lenka napsal:

        Já mám stabilně rozečtených knížek i pět, šest, každá někde leží – jedna u mojí postele, jedna u Jiříkovy, jedna v jídelně (čtu u jídla, vím, že se to nemá a nedávám dětem dobrý příklad, ale já to prostě miluju), jedna v obýváku pod stolem… K tomu čtečka, kterou sebou tahám všude… „Čítávala“ jsem audioknihy u nudné práce, kterou dělám bez dětí, dík za připomenutí, hned nějakou stáhnu 😀

  5. Pingback: Přečteno | Alinčin blok

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s