Korektní až na dřeň

Matyáš po prázdninách nastupuje do státní školky, kam ho na třetí pokus přijali. A já byla minulý týden na své první opravdické schůzce pro rodiče. Paní ředitelka zmínila jednu  „drobnost“, která se mi už nějaký čas převrací v hlavě. Takže by mě docela zajímal Váš názor.

V našem městském obvodu je sice školek jak máku, ale dětí evidentně ještě víc. Takže dostat potomka do státní školky, je zkrátka problém. Když jsme byli u zápisu poprvé (těsně předtím, než byly Matýskovi tři roky), šla jsem si to vpodstatě jen obhlídnout a vůbec nepočítala s tím, že by ho přijali. O rok později jsem si říkala, že už by to mohlo vyjít. Nicméně mi to bylo fuk, protože jsem stejně byla s Barunkou doma a případný neúspěch znamenal jen to, že budeme déle všichni spolu (byť Matyášek nakonec navštěvoval CPD*) při jednom z Domů dětí a mláděže). No, nevzali ho.

Kritéria pro přijímání dětí byla tehdy v obou případech stejná: trvalé bydliště, věk, sourozenec ve školce, rodič, který až doposud o dítě pečoval, nastupující do zaměstnání, ZTP, zohlednění zamítnutých žádostí o přijetí v předchozích letech, sociální situace rodiny. Tahle kritéria mi sice v dané situaci příliš nepomáhala (a nepomohla), ale dávala smysl, připadala mi v rámci možností relativně spravedlivá a navíc skýtala určitý příslib do budoucna, že naopak pomohou, až to opravdu budu potřebovat (rozuměj, až se budu vracet do práce).

Čtyřletých dětí, které stejně jako Matyáška nevzali, protože jejich maminka zůstávala doma s mladším sourozencem, bylo zřejmě dost. A spoustě těch maminek to nebylo tak pumpa jako mě. Naopak, dost je to nadzdvihlo. Až tak, že se obrátily na ochránce lidských práv a dovolávaly se jeho zásahu. Ombudsmanovo vyjádření najdete ve stručnosti shrnuto zde. Výsledkem je, že letos byla kritéria pouze dvě: věk a trvalé bydliště. K dalšímu se nepřihlíží, nazdar bazar.

Takže když jsem na jaře hlásila do školky už obě děti, Barborka neměla nejmenší šanci. Ne, nepočítala jsem s tím, že by ji vzali. Na to by zřejmě ani loňská kritéria nestačila. Ale aby byla dost velká pravděpodobnost, že ji nevezmou ani za rok, to už mě fakt trochu žere.

Po určitou dobu se na všech možných místech, kde byl počet matek naráz vyšší než jedna, neprobíralo nic jiného než zápis a počty přijatých/nepřijatých dětí. Takže, když jsem na hřišti potkala maminku Matyáškovy kamarádky s CPDčka, celkem přirozeně se náš rozhovor stočil tímhle směrem. I postěžovala jsem si. No to jsem si naběhla! Z té dámy totiž vypadlo, že byla právě jednou z těch, které si na diskriminaci nebohých dítek stěžovaly.

Má úplně stejně staré děti jako já a byla v naprosto shodné situaci (čtyřleté holčičce chyběly k přijetí 2 body, které nedostala, protože maminka zůstávala s mladší sestřičkou doma). „A představte si tu do očí bijící nespravedlnost, že naopak vzali děti třeba i o půl roku mladší jenom proto, že jejich matky se vracely do práce! No kde to žijem?!“ Čučela jsem na ni jak puk a pokusila se namítnout, že když stejně zůstávala doma, tak přece opravdu nevadí, že dcerku nepřijali. Aspoň si ji mohla déle užít (a mimochodem, stejně ji nakonec zapsala do CPD). Tentokrát byla řada na ní, aby koukala jak zjara. „No, ale proč bych ji já měla mít doma, když má právo chodit do školky? Mě úplně stačí ta mladší.“ Na to jsem neměla co říct.

Podotýkám, že svou stížností nezískala zhola nic – body se ani po výroku ombudsmana nepřepočítávaly a její dcera, stejně jako náš Matyáš i řada jiných dětí v obdobné situaci, zůstala nepřijatá. Náš od té chvíle poněkud škrobený rozhovor však zakončila pokusem o vtip: „No, ale možná jsem s tou stížností vážně nemusela tak hrotit. Až budu za rok hlásit do školky malou, tak by se mi ty body hodily.“ Přestože se u toho trochu nuceně smála, obávám se, že žertovala jen napůl.

To vyjádření jsem četla. Dvakrát. Argumenty v něm obsažené jsou jasné a v souladu s naší legislativou. Ano, chápu (a dokonce souhlasím s tím), že mateřská škola je především vzdělávací instituce. Nicméně zcela ignorovat nebo dokonce popírat fakt, že jedna z jejích funkcí (kterou uvádí třeba wiki, ale určitě by se dala dohledat i jinde) opravdu je umožnit rodičům návrat do zaměstnání, mi připadá poněkud na palici (a mimochodem, na hlavu postavené to přijde i paní ředitelce, jejíž proslov na rodičovské schůzce mě k napsání tohohle příspěvku ponoukl).

A co Vám?

*) CPD = Centrum předškolních dětí zřizované při pražských Domech dětí a mládeže. Jedná se o každodenní dopolední/odpolední „kroužek“ pro děti, který nemá status školky (rodiče mohou nadále pobírat rodičovský příspěvek). Je cca na 4 hodiny denně, bez jídla. CPD jsou určena především pro ty děti, které se nedostaly do státní školky.