Lidé: Martina Chomátová

Martina Chomátová je především maminkou malé Emy (a již brzy i dalšího přírůstku), ale také duchovní maminkou výzvy k hravému rodičovství a životu vůbec pod hlavičkou Play Everyday. Protože mi je takový postoj více než sympatický, podlehla jsem neodbytnému nutkání a položila Martině fůru otázek … o hře, hraní si, výchově Nevýchovou, józe, ale došlo třeba i na odvrácenou stranu mateřství.

Na Facebooku jste před rokem poprvé sdílela výzvu „Play Every Day“. V čem spočívala? Kolik lidí na ni reagovalo?
Výzva byla původně pro mě osobně. Rozhodla jsem se, že si hraní a pobyt v dětském světě přidám do každodenních aktivit “povinně”, že si zkrátka ty společné chvilky zvědomím. Původně to znamenalo třeba jen 5 minut denně v dětském světě. Ale jak jsem tak ochutnávala to ovoce, které naše společné hraní neslo, začal se čas samovolně prodlužovat. Byl to vlastně jeden ze základních pokusů, který jsem v začátcích učinila, abych si sama vyzkoušela co se děje, jaké to má efekty – na mě samotnou, na dítě, atd. Reagovaly na ni mé přítelkyně a také ostatní v kurzu Nevýchovy. Posléze jsem tuto výzvu zveřejnila ještě několikrát. Ovšem kolik lidí se zapojilo, netuším. Protože ne každý své poznatky a zážitky sdílí.

play everyday

Co to znamená každý den „si vědomě hrát společně s dětmi“? Měla by taková hra splňovat nějaké atributy? Něčeho bychom se naopak měli vyvarovat?
Když se nad tím tak zamyslím, tak zřejmě ne. Hra sama o sobě je vše, co děláme bez pravidel, spontánně. Aktivity, u kterých ztrácíme pojem o čase. Jestli je to stavění kostek či běhání po bytě, česání panenek či hra s autíčky, to už je potom na každém zvlášť. Pro každého je hra něco jiného. Já jsem začínala tím, že jsem si cíleně hrála s dcerou podle jejích „pravidel“, v jejím světě. Tak, abych upnula svou pozornost na to, co je pro ni důležité a poznaly jsme se trochu blíž.
Takže pro mě je hra vlastně pobyt ve společném světě. Cokoliv, co nás sbližuje s rodinou. Ale každý si ji definuje po svém. Ani já nejsem žádný odborník na hraní. Dle mého jsou to jen děti a od nich se můžeme v tomhle směru hodně učit. Myslím, že při svých aktivitách zažívají často takové to plynutí s časem, flow, vnímání přítomného momentu bez jakýchkoliv rušivých podnětů. To nám dospělým už jen tak snadno nejde :).

Je třeba děti ke hře nějak stimulovat? Pomoci jim? Co například dělat ve chvíli, kdy se čtyřleté dítě nedokáže nijak zabavit?
Já myslím, že to jaké aktivity kdo dělá rád, zjistí jen sám dotyčný. Krásně je o tom psáno v 7 návycích šťastných dětí – myslím, že je to hned první příběh o Viktorínovi, co se nudil. Můžeme dítě inspirovat, můžeme přicházet s našimi aktivitami, ale co je tou pravou zábavou pro dané dítě, ví jen ono samo. Myslím, že nuda není nic špatného. Díky ní totiž může dítě samo prozkoumávat a poznávat, co je ta nej činnost.

Co si myslíte o „samozabavování“ dětí pomocí tabletů a chytrých telefonů?
Mám ten názor, že k dnešní době to zkrátka patří. U nás doma je iPad dostupný všem. Máme týdny, kdy si na něj nikdo nevzpomene, a jsou dny, kdy je pošmourné počasí, není nám dobře a tak s ním trávíme víc času. Dcera se díky němu učí například anglicky nebo počítat. Pokud je to časově v mezích, které nám přijdou přijatelné, nemáme s manželem nic proti tomu. My například nekoukáme na televizi, takže iPad nám nabízí náhradu. A potom já sama jsem uživatelem těchto pomůcek, nedovedu si bez nich moc život představit. Jak můžu dítěti omezovat něco, co sama využívám? To mi nedává smysl.

Dá se na hru převést cokoli (čištění zubů, odchod do školky na čas)? A je vůbec dobré brát život jako hru nebo je lepší oddělovat hraní si a „to ostatní“?
Určitě se dá hravě v životě zvládnout cokoliv. Když totiž životní situace otočím v hru, snadněji jimi projdeme. I sám Einstein myslím na to měl krásné rčení: „Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.“
Takže cokoliv, co beru hravě, jde vlastně snadněji. U dětí to tak je vidět neustále. Žádné dítě nechce dělat nic pod tlakem. Ať už je to čištění zubů či odchod z domova. To asi tak vnímá každá máma. Naopak hravě jde vše snadno. Já nevím, jestli je dobré brát život jako hru nebo oddělovat. To ať posoudí každý sám za sebe, jak to komu vyhovuje. Já můžu říct, že když se na svět dívám hravě a nic netlačím, vše jde bez problémů. Jakmile zvolím tlak, dospělost, vážnost, najednou se ten proud života zpomalí, někdy zastaví. A tak si říkám, že je to škoda. Ale způsob života a jeho vnímání je přece na každém z nás.

Co byste poradila, když si se mnou děti chtějí hrát a já chci mít klid (na čtení, na práci nebo třeba jen na „čučení do zdi“?
Ze své zkušenosti vím, že naše děti rozhodně nepotřebují zdrchanou mámu, která si s nimi hraje, protože se do toho nutí, protože by měla nebo proto, že to je žádáno. Na druhou stranu je jasné, že naši pozornost milují. Snažím se tedy strávit denně vědomý čas s těmi, na kterých mi záleží. Ať už je to dcera, pes, manžel, rodina. U některých to samozřejmě denně třeba nejde, nicméně co nejvíce. A investuju svou pozornost podle toho, kolik zrovna potřebuju pro sebe. Je mi tak dán prostor pro mé aktivity a zároveň vím, že nikdo není zanedbáván.
Nemůžu se rozdávat, pokud sama pro sebe nemám. To jsem si vyzkoušela na vlastní kůži, po porodu jsem se naplno oddala mateřské roli a sebe potlačila. Antidepresiv nebylo třeba, ale daleko jsem od nich upřímně řečeno taky neměla. Ovšem budu se opakovat. Každý to má naprosto jinak. Každá matka je originál. A miminko vyžaduje pozornosti o něco více než starší dítě. Takže v reálu to vypadá tak, že když dám svou stoprocentní pozornost na určitou dobu, moje dítě si vystačí pak samo. Taková je má zkušenost.

playeveryday3

V čem máme my dospělí s hraním vlastně problém? Jsme moc líní? Pohodlní? Svázaní předsudky? Bereme se moc vážně? Zapomněli jsme to?
U sebe jsem vnímala únavu, zároveň pocit nějaké důležitosti, někdy i ego – určitá nadřazenost, pocit, že teď si musím udržet dekorum, nedělat blbiny. Srandovní je pozorovat tatínky, protože ti si s tím tak moc hlavu nedělají. Ano, většinou tráví s dětmi méně času. Ale i tak je ta jejich lehkost bytí s dětmi leckdy hodně inspirativní. My mámy máme samozřejmě na starost děti mnohem větší časový úsek a každá taky rozdílnou dávku energie.
Pro mě bylo hodně důležité vnímat ten pocit svobody, když jsem se začala s dcerou víc a víc nořit do jejího ztřeštěného dětského světa. Najednou se jakoby posouvala i má komfortní zóna, přestala jsem si připadat jak vážný pupek světa a spoustu věcí se mě přestalo osobně dotýkat. A asi je taky důležité zmínit, že ve všem tom řešení dětského světa my mamky taky občas už chceme zas řešit něco dospělého. Každý v sobě máme určitou hravost, jen se musíme cítit v pohodě a v bezpečí, abychom tuhle svou citlivou stránku projevili. A ne každý se tak neustále cítí.

Už jste zmínila, že máte zkušenost s kurzem Nevýchovy, který pro Vaši roli matky hodně znamenal. Doporučila byste ho všem rodičům? Proč?
Mám za sebou kurz Nevýchovy a musím říct, že mi hodně změnil život. Do té doby jsem tak nějak tušila a snila o tom, jak to s dcerou chci mít. Jenže zůstávalo to jen u snů a já nějak nevěděla, jak ten stav, tu komunikaci s ní, nastolit. Nechtěla jsem být nějakou autoritou doma a velet, co se bude dít. Ale na druhou stranu logicky z mého stylu výchovy, kterým jsem sama prošla, jsem neměla jakákoliv vodítka.
No a Nevýchova mi poskytla zážitky, zkušenosti, zamyšlení, která mě postupně přivedla k tomu, že o svém vztahu s dcerou nejen sním, ale i to tak žiju. Jsem dnes opravdu pyšná na to, kam jsme se za tu dobu posunuly, jak vypadá naše vzájemná komunikace a co spolu zažíváme.
Musím říct, že od Nevýchovy si mateřství opravdu užívám a zažívám konečně to, o čem všichni mluví – nejkrásnější období v životě ženy. Samozřejmě, že máme i mraky. Ale už víme, co s nimi. Umíme je rozpouštět :).
A jestli bych ho doporučila všem? Asi každé dítě chce být vnímáno jako parťák a moci rozhodovat víc nebo míň o svém životě. Ovšem ne každý rodič je ochotný to tak mít. Doporučila bych ho těm rodičům, kteří vnímají cestu rodičovství jako svůj vývoj, chtějí mít vztahy kolem sebe (a to nejen s dítětem, s mužem, rodiči, nadřízenými) založené na respektu, ale třeba si nevědí rady, jak na to. Pokud někomu vyhovuje, jak to doma má nastavené, pak asi není co měnit. Mně osobně se v křiku a častém vztekání mé dcery nežilo dobře, a tak jsem opravdu vděčná, že ta změna (převážně ve mně) nastala.

S kolegyní Petrou připravujete Lesohrátky a PraHru, věnujete se strolleringu, józe, píšete. To všechno určitě stojí spoustu času. Jak a kdy se stíháte věnovat dcerce? Nakolik ji do svých aktivit zapojujete?
Doteď to bylo náročnější, hlídal manžel, pracovala jsem v době, kdy dcera spala. Někdy, když bylo potřeba, i když byla vzhůru a holt to odnesla kvalita našeho společně stráveného času. Ale ona je skvělý barometr a vždycky mi dá vědět, kdy už to přepísknu. Na druhou stranu já si hlídám, abych měla taky své aktivity, protože je to pro mě osobně bytostně důležité. Samozřejmě do péče o dcerku se hodně zapojuje manžel a babičky. A teď už chodí 2x týdně do lesní školky, takže času je víc. A to je paráda. Myslím, že je to teď krásně vyvážené. A na spoustu aktivit chodí dcerka se mnou – jóga, Strollering, PraHra, Lesohrátky. Mám dokonalou práci :). Naší rodině šitou na míru.

play everyday2

Jak vypadá lekce Lesohrátek?
Petra je úžasně hravá bytost, plná inspirace. Neustále žasnu, kde to vše bere. Na každém setkání se učí nejen má dcera, ale i já. Každá lekce je zaměřená na určité téma, které se prolíná celým programem. Hodně tvoříme, třeba trochu jinak, než jak to děláme doma. Děti se vyřádí, mamky se inspirují, je to krásný společný čas.
O přestávce se zase učíme správnému stolování nebo jakékoliv jiné tipy ulehčující maminkám a dětem život. Vše samozřejmě hravě. Pokaždé odcházíme obohaceny a nestačím si ani vše zapamatovat. Petra je opravdu hravý anděl. A nejsem jediná, kdo to tak vnímá :).

Proč jsou to LesoHrátky, když se momentálně dějí uvnitř?
Občas jdeme i do okolních parků a lesíků, když je pěkné počasí. A hlavně témata volená v programu jsou všechna spojená s přírodou, lesem, zvířaty, změnou ročního období, atd.

A jak probíhá PraHra? Je skutečně pro všechny věkové kategorie? Je vůbec možné, aby si ji dokázala užít skupina maminek s dětmi, puberťáci i kravaťáci ze světa byznysu?
Mým snem před narozením dcery bylo pořádat hry po Praze, takové malé teambuildingy. Nyní to jsou hry převážně pro rodiny s dětmi, kam se to dál vyvine, ukáže čas. PraHra je taková moje vzpomínka na oddílové detektivky. Ale nikdo nemusí být detektivem. Nic zlého se nestane. Je to zkrátka honba za pokladem a největšími poklady jsou zážitky samotné.
Skupiny, ve většině případů rodiny, chodí po různých úsecích Prahy, navštěvují zajímavá místa, o kterých třeba ani Pražáci nevědí. Luští šifry, zároveň mají na cestě plnit různé úkoly, které sbližují členy týmu, rodiny a přináší právě ty nevšední zážitky.
Sama hodně čerpám inspiraci ze života samotného a vím, že člověk zažije samé nádherné věci, když vystoupí ze své komfortní zóny.
Jestli si je může užít rozdílná skladba skupin? Zatím byly na akci opravdu rozdílné věkové kategorie. Samozřejmě, že tatínkové leckdy brblají, nechce se jim. Ale nakonec hra zvítězí. A společně strávený vědomý čas, kterého se nám v dnešní době díky všem těm lapačům naší pozornosti nedaří strávit tolik, kolik by bylo zapotřebí.
A zajímavé je, že zrovna v době, kdy píšu tento rozhovor, proběhla hra, kde doopravdy byly všechny zmíněné věkové skupiny. A každý měl úsměv na tváři. Nestačím se divit. Zkrátka pecka.

Kdy chystáte další?
Momentálně jsme se přestěhovali a chystám se na příchod druhého dítěte, takže hravé trasy, ty které už proběhly, budou k dostání jen online. Hru pro všechny týmy dohromady pak plánujeme opět na jaro. Bude i zcela nová trasa.

Online? To znamená, že si teď mohu z Vašeho webu stáhnout instrukce a bez Vaší další pomoci trasu společně s rodinou/přáteli absolvovat?
Přesně tak. Jelikož po trasách je poptávka a já teď budu mít zcela jiný program, nerada bych, aby ty trasy, tipy, místa a inspirace zůstaly jen v mém počítači. Takže od listopadu bych ráda postupně přidávala trasy, které už “soutěžně” proběhly. Dostanete tedy všechny instrukce, doma stáhnete, vytisknete a můžete rozehrát svou rodinu či bandu kamarádů. Jak se komu trasa a zážitek povede, je čistě na hravosti jednotlivců a celého týmu.

Připravujete PraHru i pro turisty (pod názvem PraGaMe). Liší se nějak od té pro české hráče? Jsou cizinci hravější než my?
Samozřejmě je psána v angličtině (v budoucnu plánujeme i německý jazyk) a je tam mnohem více naší podpory a kontaktu, protože pro turisty je Praha zcela neznámá. Jinak je koncept dost podobný. Sama nemám ráda procházky s průvodcem, ale zase je škoda nechat se ochudit o tipy lokálů. Proto mi přijde hravá forma “průvodcování” jako skvělý nápad.
Ovšem tím, jak jsme momentálně primárně důležité pro naše děti, rodinu, soustředíme se teď na program pro rodiny s dětmi. PraGaMe je má velká vize do budoucna. Jednu skvělou, hravou trasu máme připravenou, když je zájem, ale veškerou kapacitu nám berou ostatní aktivity – LesoHrátky, PraHra, Jóga, Strollering. S tím, jak porostou naše děti, poroste i Play Everyday :).

Vycházíte při přípravě aktivit z nějakých konkrétních pedagogických principů (Waldorf, Montessori, Respektovat a být respektován, …).
Petra má zkušenosti s Montessori, takže Lesohrátky jsou částečně inspirovány Montessori pedagogikou. Já osobně se k žádným principům nekloním. Jediné čím jsem se nechala inspirovat, je skaut v dětství, workshop Nevýchovy před rokem a půl. Hodně mě ovlivnilo i studium jógy.

Jógy? V jakém smyslu? Copak jóga je hravá? Mám ji zaškatulkovanou jako relaxační cvičení, kdy máte hlavně zavřené oči a zhluboka dýcháte.
Jóga je pro mě pomocníkem na cestě k sobě. K větší vnímavosti života, mého těla, mé podstaty. Jakákoliv aktivita, kterou dělám, je ovlivněna tím, co zrovna prožívám, jaké situace se mi dějí, jak je zpracovávám a jak sama sebe dokážu hýčkat, jak se sebou zacházím. Proto jsem zmínila jógu. Znamená to, že se u aktivit snažím být více vědoma současného okamžiku a zároveň k tomu i inspirovat lidi kolem sebe. A sama mám i kurz dětské jógy a ta je hodně o hravosti.

Kde berete inspiraci?
Kdekoliv kolem sebe. Na internetu, v knihách, ráda poslouchám videa z TEDx konferencí, z vlastních cest. Buď sama nebo s dcerou jsem navštívila několik kurzů, kroužků. Velkou inspirací jsou mi i moji přátelé a rodiny kolem nás. Život sám je studnice inspirace a já ani leckdy nechápu, jak to ke mně chodí. Ale jsem vděčná, že to proudí :).

Nějaké konkrétní zdroje, které byste mohla uvést?
V začátku mi pomohl například web Jaksihrat.cz . Tam je spoustu úžasných nápadů, rozdělených podle věku dítěte. Každý měsíc mi domů chodí Pravý domácí časopis a teď na podzim jsem ještě doobjednala jeho mladšího bráchu Prďáckej časák. Velkou inspirací je mi i Petra každý týden na LesoHrátkách. Z knih mě přes léto hodně inspirovala Umělcova cesta, Miluj svůj život a kniha Zdroj. Co se nápadů na hraní týče pak knihy Zábavné činnosti pro celou rodinu, Nápady pro rodičovskou dovolenou, Prima máma prima dcera, Kdo si hraje nezlobí a teď čerstvě mám doma úžasnou knihu Pohrátky.

Všimla jsem si, že také píšete blog. Je to „jen PR“ pro Vaše aktivity nebo něco víc?
Blog píšu už dlouho, dávno předtím než vzniklo Play Everyday. Je to pro mě úžasná forma terapie a vlastně si tím i plním svůj dětský sen – psát. Na blogu Andromeda jsem psala vše, co mi prolítlo hlavou ať už před porodem či po. Je zajímavé se k tomu vracet, protože některá období opravdu nebyla jednoduchá a díky psaní jsem vždy našla cestu, jak z toho ven.
Na blogu Play Everyday pak píšu témata, která se pojí s hraním, hravé tipy, hravý způsob života a vůbec můj pozitivní náhled na věc, na svět všeobecně. Ale zároveň i o nelehkých chvilkách, protože i těch je život plný. Psala jsem si pro sebe a občas sdílela pár známým, kamarádkám. Přišlo mi, že jsem jediná, kdo prožívá takové věci. Postupem času zjišťuji, že je prožíváme každý, v různém časovém sledu. A já jsem jen jedna z mála, která o tom mluví otevřeně. Reakce, které začaly přicházet, mě nakoply, abych v psaní pokračovala. Je to pro mě hodně zajímavá práce na sobě. Otevřít se i třeba cizím lidem. Na druhou stranu sleduji, že čím víc jsem otevřená, odkrývám slabiny, tím víc chodí pozitivní zpětné vazby. Je to až neuvěřitelné, že se vlastně nemáme čeho bát. Jen sami sebe. Takže blog je primárně pro mě samotnou. Pokud někoho inspiruje, je to jako bonus.

To ale není z Vaší literární tvorby všechno.
Jelikož jsem po narození dcery prožívala nejkrušnější období svého života v podobě poporodních depresí, rozhodla jsem se tohle tabu trošku poodkrýt. Začala jsem svůj příběh sdílet a v létě spatřil světlo světa můj první Ebook, který se tomuto tématu věnuje. Mám ráda happyendy, takže jsem ho nazvala Návrat k sobě aneb 7 tipů jak být spokojená i po porodu.
Sdílím v něm dle všech kolem hodně autenticky to, čím jsem si prošla a zároveň kroky, kterými jsem se bez psychiatra a antidepresiv dostala z té temné díry ven. Byla to velká škola, ale jako vždy mě nejvíc naučila. Byla bych opravdu moc ráda, kdyby i tomuto tématu se dostala osvěta, a o to se i v rámci Play Everyday snažím. Inspirovat, rozehrát i ty, jimž momentálně třeba slunko nesvítí. Nebo minimálně ukázat, že s podobnými stíny nemusíme zápasit samy. Ale dle reakcí i na ebook vidím, že není jen pro ty, kteří zažili nebo zažívají deprese, ale všeobecnou inspiraci pro ženy, mámy, jak být spokojenější v každé fázi svého života. Více si naslouchat, udělat kroky, které mi každý den dodají šťávu do života a tím vlastně zařídím, aby byli spokojeni i moji nejbližší. Je to krásná rovnice.

Kde si případní zájemci mohou Vaši knihu pořídit?
Ebook je dostupný na našem webu zde.

Děkuji za Váš čas i Vaše odpovědi.
Děkuji mockrát za zajímavý rozhovor a přeji všem, ať mají hravý každý den :).

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Lidé, Výchova a péče. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Lidé: Martina Chomátová

  1. Sedmi napsal:

    Díky, vůbec jsem o tom nevěděla. A Zajímavý rozhovor je bonus 🙂

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s