Prázdninový deníček No 4: Korsika

Poslední z prázdninových deníčků. Opožděný (jak jinak), jelikož chvíli trvalo, než se mi z manžela podařilo dostat fotky.

Odjezd byl klasický – to znamená hektický. Do poslední chvíle jsme bloumali nad tím kam a jestli vůbec jet. Dva dny před cestou jsme koupili lístky na trajekt, v den odjezdu jsme krom těch jízdenek měli ještě mlhavou představu o kempu, kde hodláme příští den přespat, 12 let starou mapu a francouzko-český slovník. Manželova sestra se vyjádřila v tom smyslu, že jsme cvoci, a jak k tomu ty chuderky nebohé děti přijdou. Cvoci možná jsme, ale vloni jsme si zkusili, že dovolená ve stylu all inclusive jednou za dvacet let bohatě stačí. Tudíž jsme naznali, že zvěř je dostatečně stará na trochu dobrodružného harcování a vyrazili.

korsika1

Na Korsice jsme byli před jedenácti lety a uchvátila nás svou různorodostí. Tentokrát jsme si ji vybrali proto, že moře, i v září počasí ke koupání, a proto, že jsme už aspoň trochu věděli, do čeho lezem. Nezklamala. Tentokrát jsme se vyhnuli hlavní ringroad, kudy se valí většina turistických davů, a objeli severozápadní část ostrova. Ta je bezesporu nejhezčí.

Cestovali jsme po vlastní ose. Dopředu jsme děti upozorňovali, že to je opravdu dlouhá cesta. Souhlasně pokyvovaly hlavami jakože jasňačka. Vyrážíme, načež už na Barrandově s kamenně vážnou tváří spustily otřepané: „Kdy už tam budééém???“. Ujeli jsme téměř 3000km a za těch x hodin strávených v autě nejméně 250x poslouchali „Jen počkej zajíci“ (aspoň 1. a 2. díl mě děti nechaly střídat). Manžel všechno odřídil sám – představa, že se řítíme osmdesátkou po italské, rakouské či německé dálnici ani jednoho z nás nenaplňovala nadšením, tudíž mou starostí bylo dbát o řidičovo blaho a (vzhledem k tomu, že jsme obě cesty napříč Evropou absolvovali v noci) taky dohlížet, aby neusnul. Mé povinnosti coby navigátora už nějakou dobu spočívají pouze v tom, abych nevykopla kabel z napájení (nehledě k tomu, že ani ten placatej postometrechodbočtevlevo kecálista nedostal moc šancí, neboť jak se ukázalo, můj můž přejede půl kontinentu jednoduše po paměti).

korsika2

Měla jsem strach z trajektu. Zatímco Matyáš neustále mudroval, že „ten Titanik byl taky takhle velkej“ a přepočítával záchranné čluny, já kupovala zázvorová lízátka a cpala si do kapes igelitové pytlíky. Celá rodina byla nadopovaná homeopatiky a děti pro jistotu ještě čtvrtkou kynedrilu. Díky tomu většinu cesty prospaly.

Řízení přímo na Korsice je nightmare level – silnička, kde na jedné straně je skála na druhé sráz, široká (z mého pohledu) pro naše auto tak akorát, zatáčky, že nevidíte 20 metrů dopředu a za nimi autobus v protisměru. Taky si neustále připadáte jako na safari – ovce, kozy, osli, prasata, to všechno se houfně promenáduje prostředkem silnice (taky zásadně za zatáčkou) a z klidu je nevyburcuje ani klakson.

korsika3

Spali jsme v kempech. Stěhovali jsme se celkem třikrát, což bylo na dva týdny tak akorát. Stan jsme pořídili den před odjezdem (do našeho starého bychom se už nevešli) a stavěli ho tak poprvé až u moře. Ten den to bylo za deště a na hodinu. Nakonec jsme to stáhli na 17 minut a to ještě 5 minut zabíraly opakované a často marné pokusy o zatloukání kolíků, protože Korsika je v podstatě jeden velkej šutr. Děti tohle dobrodružství zvládaly naprosto v pohodě. Řekla bych, že jim je celkem pumpa, jestli spěj v hotelové posteli nebo ve spacáku na karimatce.

Celý den jsme se váleli na pláži. Koupali jsme se v průzračně modrém moři i v bazénu. Já poprvé v životě překonala klaustrofobní pocit, že se dusím, a zkusila šnorchlování. Pozorovali jsme temně fialové medúzy velké jako talíř (což mělo za následek, že Matyáš odmítal vlézt do moře dál než půl metru). Vykopali jsme díru, postavili hrad, sbírali mušle a skončili zahrabaní v písku.

korsika4

Viděli jsme hasičské hydroplány v akci. A málem si domů odvezli dvě francouzky mňoukající koťata a stádo italských myší. Navštívili jsme několik citadel, maják i Muzeum historie Korsiky. Podnikli pár vysokohorských túr, kde nechyběly ani skutečné horolezecké vsuvky se žebříky a řetězy. Zatímco muž si dal jeden výšlap vyjímečně bez patnáctikilové a věčně ukecané záteže na zádech, já s dětmi se vypravila na loď (tentokrát už beze strachu). Viděli jsme snad třicet ještěrek. Jeli jsme místním vlakem.

Píchli jsme pneumatiku. Pochopitelně na jedné z těch ouzkých silniček, které mají sklon jak červená sjezdovka. Zatímco manžel podkládal auto heverem, běžela mi v hlavě první poučka o výměně kola ze skript autoškoly: „Vozidlo postavíme do vodorovné polohy!!!“. (Cestovatelský tip: Vozíte-li s sebou rezervu, je dobré ji mít řádně nahuštěnou.)

Matyáš si rozbil obě kolena. Dvakrát po sobě. Manželovi se z neznámého důvodu v polovině pobytu zcela zformátoval telefon. Přečetla jsem jeden a půl knihy a dva časopisy. Znovu jsem si připomněla, že spustíte-li na Francouze anglicky, dělá, že nerozumí nebo vás rovnou zcela ignoruje. Ale pokusíte-li se domluvit lámanou francouzštinou, odpovídá vám stejně lámanou směsí angličtiny, italštiny a němčiny.

korsika5

A zase to jídlo! Croissanty, quiche, sýry, parmská šunka, taboulleh, ratatouille, sušené (plísní pokryté a neuvěřitelně dobré) klobásky, cukrový meloun … korsické broskve tak sladké a šťavnaté, že jsme snědli každý snad kilo denně. Při západu slunce jsme se na pláži cpali francouzsky skvělou italskou pizzou přímo z krabice. A pochopitelně jsme si dávali ty absurdně velké špachtlí nabírané porce zmrzliny ve třiceti příchutích. Pro děti byl největším hitem obří pult s rybami a plody moře.

Viděli jsme poušť, lesy, hory, pláže písčité i oblázkové. Ve dne jsme se pekli na sluníčku, v noci nemohli spát, protože řvaly cikády. Zažili jsme jednu vydatnou bouřku a zjistili, že stan drží. Opálili jsme se do hněda a jednou nás ukrutně seštípali komáři.

Byli jsme všichni čtyři spolu a měli se moc dobře.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Fotodeník. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Prázdninový deníček No 4: Korsika

  1. Lenka napsal:

    Parádní fotky 🙂 A jinak radost číst, jak jste si to užili, a klobouk dolů za odvahu k takovému dobrodružství 😀

    • Alinka napsal:

      Dík, většinu fotil manžel ;).
      Já nějak nechápu, jakou odvahu myslíš. Mě to přišlo náročnější jedině na balení. Jinak to ve výsledku bylo mnohem lepší a mnohem pohodovější, než dovča v hotelu. Dělali jsme si, co jsme chtěli, jedli jsme, co jsme chtěli. Když se nám někde přestalo líbit nebo došly nápady na výlety, prostě jsme se spakovali a jeli jinam. Děti se zabavily výrazně jednodušeji a samostatněji než v nějakém hotelovém apartmá, protože bylo pořád něco nového – kemp, moře, pláž, les, kočky, brouci …
      Jednoduše pohoda.

      • Lenka napsal:

        Ono to bude asi hodně dané tím, že já jsem rozený zápecník, cestování mě nijak zvlášť neláká, moji představu ideální dovolené, myslím, už znáš 🙂 Já mám prostě ráda svůj domov a místo, kde žiju. Už představa, že opustím svoje zázemí, to, co máme doma „ošahané“ a půjdu do neznáma ve mě vyvolává stres… Jo, a balení nesnášim 😦

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s