Dva světy

Mám za sebou prvních pár týdnů v testovacím režimu rozdvojené osobnosti.

Dopoledne zděšeně objevuju, co všechno stihli naši zákonodárci v těch několika málo předpisech, které mě zajímají, překopat. Namáhám mozkové závity ve snaze vzpomenout si, jaký je správný postup zdanění příjmu plynoucího z uplatnění zaměstnaneckých opcí, a z nejzazších závitů šedé kůry mozkové doluju příslušné anglické výrazivo. Připravuju  prezentace, procházím mezinárodní smlouvy, odesílám emaily, školím se a zarputile předstírám, že tomu všemu rozumím. Po roce čtení blogu Tomáše Hajzlera, jehož postřehy mi vrtají díry do hlavy, v duchu nechápavě pozvedám obočí na své workholické já, které se nadšeně rochní mezi šanony a při zapínání manžetových knoflíčků chrochtá blahem. Nestíhám.

Odpoledne pak utírám nosy, pusy i zadky. Vymýšlím co možná nejodolnější konstrukce z lega, účesy pro barbínu nebo kostým na školkový masopust. Zodpovídám dotazy zásadního charakteru, které si v originalitě a hloubavosti v ničem nezadají s těmi klientskými. Zuby nehty bráním špinavému prádlu, aby přetékalo z koše (dál než metr do prostoru) a hledám zaručené recepty na zaručeně blesková a zdravá jídla, která by naše děti byly ochotny pozřít (marně). Vymýšlím, kterak dostat fixy z koberce a zvěř do postelí. Nestíhám.

Na žebříčku nejhorších tortur za poslední měsíc jednoznačně vede brzké vstávání. Nenávidím ho a nikdy si na něj nezvyknu. To tam je mé noční ponocování do půl jedné. Jednou až dvakrát týdně odpadnu společně s dětmi. Zaspala jsem zatím jen jednou. Taky jsem si jedno ráno notně rozespalá neuvědomila, že během mého pobytu na mateřské se kancelář zaměstnavatele přestěhovala, zcela vědomě vpochodovala do špatného autobusu a vesele zamířila do jiné části města.

Tímto skládám velkou poklonu všem pracujícím matkám, které se ještě nezbláznily. Kdybych náhodou začala psát větší haluz než normálně, víte, kam to spěje.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Mé (lepší i horší) já. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Dva světy

  1. Bára napsal:

    Čtení mi vyvolalo lehký úsměv na rtech, když si ale představím, že od září na tom budu místy podobně, úsměv mi na tváři zamrzá 😉
    Každopádně přeji pevné nervy, hodně sil a především, abys byla ve všem co děláš spokojená…na obou frontách 🙂

  2. Lenka napsal:

    To je dobře, že jsi spokojená. Mě to čeká v listopadu. Pořád řeším, co tomu řekne Ondra, že už nebude s maminkou doma…

    • Alinka napsal:

      Leni, oni to ti mladší berou víc v pohodě, než ti starší, protože to vidí u staršího sourozence. To odloučení je pro ně asi těžké stejně, ale obecně přijetí toho, že choděj do školky. Pro mě je nejhorší ta ztráta svobody (a to musím říct, že mi zatím zaměstnavatel vychází velmi vstříc – například teď když byly děti nemocné, nebyl problém vzít si homeoffice, apod.), že si nemůžu dělt úplně, co chci. Zvláštní, že před mateřskou mi to nikdy nevadilo. Jsem se nějak namlsala :D.

  3. Sedmi napsal:

    No potěš… To se mám na co těšit…

  4. Vanilka napsal:

    Drž se. Časem si to sedne. Ale nestíhat už budeš asi pořád.

  5. Ela napsal:

    děsíš mě 🙂 podstatný je jestli jsi spokojená a spokojeně „zníš“ 🙂 nicméně to vstávání.. smekám, já nejsem schopná vypravit dítě na devátou do školky :-/

    • Alinka napsal:

      Neděs se, je to dobrý. Teda to chození do práce, ne to vzstávání. To je u nás masakr taky. Naše rodina by v ideálním případě vstávala mezi půl osmou a půl devátou (tatínek klidně ještě o hodinu pozdějc). Školka nás naučila vstávat po sedmé. No a já teď mám budíka na 6:10 … fůůůůůůůj. Ale zase mám ve dvanáct padla a můžu si užívat odpoledne :D.

  6. Lenka napsal:

    Musím říct, že jakkoli si dokážu představit, že je to náročné, článek vyznívá nadmíru spokojeně, a to mám radost!

    • Alinka napsal:

      Já jsem prosím takovej spokojenec. Zatím. Pozitiva výrazně převažují nad negativy. Uvidíme časem, jak to pošlape :D. Když ne, nějak se to udělá …

  7. avespasseri napsal:

    Někdy je to prostě na palici, ale pokud to v člověku vyvolá spíš úsměv (sednout na jiný autobus), tak je to dobrý, ne? :-)) A k tomu člověk ani nepotřebuje práci. V trojrozdělení – rehabilitace, práce, dítě s radostí na rehabilitaci hlásím, že „tentokrát mám ambulantní lístek i přezůvky!“ 🙂 Jen jsem, omlouvám se, přišla o 5 minut pozdě. Protože jsem se pro ty přezůvky ještě vracela .-)))

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s