Základní pravidlo zní: Nesouhlasit!

Vědci prý konečně přišli na to, co by ženu učinilo skutečně šťastnou. Bohužel si to mezitím rozmyslela.

– – –

Běžná cesta ze školky. Matyáš mi zaujatě vysvětluje klučičí vztahy mezi střeďáky a předškoláky. Barborka se courá za námi a zkoumá kdeco.
„Mamííííí, já ci tudy.“ ozve se dvacet metrů za námi. Stojí pod schody, které vedou domů menší oklikou a ukazuje prstíkem vzhůru.
„Baru, to je zbytečně delší cesta. Pojď, je zima. Půjdem tudy, ať jsme doma, co nejrychlejc.“
„Ne!“
Oukej, oukej. Moudřejší ustoupí. Zakroutíme na sebe s Matyášem očima, jakože to s ní je fáááákt těžký, vrátíme se těch dvacet metrů a stoupajíc po schodech pokračujeme v přerušené rozpravě o tom, kterak býti malým mužem v předškolním zařízení.
Až skoro nahoře, mi dojde, že něco není v pořádku. Chybí mi dítě. Ta malá ještěrka totiž pořád stojí pod schodama.
„Tak pojď, na co tam čekáš?“
„Ne!“
„Jak ne? Vždyť jsi chtěla tudy.“
„Ne! Já ci tamtudy.“ ukazuje směrem, kterým jsme šli původně.
Tak to milá zlatá ani smykem.
„Barborko, už jsme se kvůli tobě jednou vrátili. Žádný takový. Jdem tudy a hotovo.“
„Ne!“
Pokračujeme jakoby nic po schodech až nahoru a bez ohlížení jí mizíme za horizontem posledního schodu (kde se zastavujeme). Ve vteřině, kdy z nás trucující rebelka nevidí už ani píď, propuká v hurónský řev a s největším sebezapřením hbitě šplhá do schodů. Přitom se všichni obyvatelé našeho městského obvodu (včetně zcela hluchých důchodců) mezi vzlyky dozvídají, že ONA CHCE JÍT TOU KJATŠÍ CESTOU!!!
„Beruško, teď už je to kratší tudy. Kdybysme se vrátili, bude ta kratší cesta delší.“
„NE!“

A takhle se poslední dobou bavíme dnes a denně.

  • Když uspává táta, dožaduje se mámy. Ukládám-li je do postelí já, požaduje tatínka.
  • Zůstává-li doma nemocná, zatímco její bratr odchází do školky, pláče, že chce taky. Jde-li (už zdravá) konečně do školky, visí manželovi na noze a kňourá, že tam nechce.
  • Dostane-li k snídani jogurt, chce chleba. Má-li ho, požaduje cokoli, co v lednici zrovna nemáme.
  • Pokud jde o jídlo obecně, své rezolutní „Ne!“ doplňuje slovíčkem „Fuj!“, a to i v případě, že před sebou má něco, co v následujících 5ti minutách spucuje.
  • Je-li zima, nechce se oblíkat. Je-li teplo, nechce se svlíkat.
  • Večer nechce jít spát a ráno zase vstávat (tomu jedinému jsem ochotná porozumnět).
  • Na pokyn „Pojď sem.“ mizí z dohledu.
  • Pokusíme-li se jí vyhovět, v mžiku změní názor. Nevyhovíme-li, stojí si umanutě na svém.
  • Škála projevů jejího nesouhlasu je pestrá. Od decentního podupávání nožkou alá Elsa (včetně výhrůžek: „Já tě začaruju!“), přes vzteklá konstatování: „Jsi zlá/zlej!“, až po válení se po chodníku (kaluž nekaluž) doprovázené frenetickými pohyby rukou a nohou včetně ušidrásajícího zvukového doprovodu.
  • Dáme-li jí vybrat mezi A a B, trvá na C, D, E případně X.
  • Má zcela jasnou představu, co chce a nechce. Jen životnost takových představ je poněkud jepičí.

Ať už se dožaduje pozornosti, kterou zrovna pár minut nemá (což je ve výše uvedeném příkladu evidentní), zkouší hranice nebo kýho jinýho výra, je to každopádně na palici. Až dosáhne puberty, skončí někdo z nás v kriminále nebo v blázinci.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Barborka, Co přinesl den. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Základní pravidlo zní: Nesouhlasit!

  1. avespasseri napsal:

    To je kouzelné 🙂 Ale asi jen na papíře, co, nebo jen semotamo… :-))))))

  2. Vladivoj napsal:

    Jooo, jo, ani netuším (…všichni jistě chápu…) proč při čtení těchto řádek by se jeden uchechtal smíchy a současně má zvláštní pocit slov v hlavě i srdci…“chudinka maminka“. 🙂

  3. Magda napsal:

    Nevypadá to, že by se jednalo jen o ženský problém, Bertík je na tohle taky expert. Scény u jídla „To nechci, fuj!“ doprovázené plnou lžící směřující k puse taky známe 🙂

  4. Martina napsal:

    Dceři byly v lednu 3 a zrovna jsem poslední 2 týdny ve stavu, kdy přemýšlím, jak dlouho se tohle ještě dá vydržet. Pořád zvažuju, jestli to není nějaký projev žárlivosti nebo čeho…, protože prostě nemá privilegia nejstaršího, ale už není ani ti nejmladší miminko (má 5ti letého a 8 měsíčního bráchu), ale vidím, že Tvůj článek bych mohla zkopírovat od A do Z, a tak budu pořád doufat, že to prostě přežijem 🙂

  5. Vanilka napsal:

    Opět děkuji za upřímný náhled do tvé každodenní reality. Zase jsem ráda, že v tom nejsem sama.

  6. Jana napsal:

    Není to jen holčičí záležitost, Kubík je mistr nečekaných odpovědí. I na otázku, kterou si myslím, že 100% odpoví ano (třeba jestli chce čokoládu) je schopen říct, že ne (to mám ozkoušené). Fakt je to na hlavu. A jídlo je kapitola sama pro sebe. Děs běs a narozcupování. Ale teď sladce spinká, takže je to miláček :o)

  7. Veru napsal:

    I u nás je teď období nesouhlasu 😀 někdy to je na panáka. A to je Batoleti teprv 20 měsíců :O

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s