Velikonoční mišmaš

Velikonoce – nestandardně a neplánovaně na Šumavě, standardně a plánovaně s kamarády.

sumava1

  • Poslední zbytky sněhu a velmi veselé bobování (bez bobů, ne opravdu jsme je za celou zimu nezvládli koupit) na sjezdovce.  I já jsem se svezla, což děti (netuším proč) nesmírně pobavilo. Poslední sněhulák. Poslední koulovačka. Úplně poslední sníh za krkem, promočené kombinézy a teplé rukavice. Ádié, paní zimo.
  • Výlety na rozhlednu na Libíně, zříceninu hradu Hus, Soumarská rašeliniště a Maří vrch. Sluníčko, voňavý les a šumící potok. Konečně! Matyáše zaujalo, že kláda vhozená do Vltavy na Šumavě (čistě teoreticky) doplave až k nám do Prahy. Barborka ťapala statečně. Když došlo na krizi, zalomila to na třičtvrtě hodiny v šátku a mazala dál. Já jsem už definitivně zničila pohorky. Vydržely osm let a zvládly Slovensko, Island i naše hory doly. Nejlepší boty jaký jsem kdy měla.
  • Mazanec jsem zvládla ještě před Velikonocemi a už se mi s ním nechtělo dělat podruhé. Takže (i přes sabotérské cavyky tamní trouby) estonský kringel a jen se po něm zaprášilo. Doporučuju (pro mého muže jeden z nejoblíbenějších koláčů).
  • Vajíčka, pomlázky i koledování – všechno bylo (Barborka se mě hned druhý den ptala, jestli „zase půjdeme k nějakým lidem do domu pro dobrůtku“). I nějaké ty sladkosti zajíček na zahradě nechal. A na zadek jsme dostaly všechny, takže budeme i letos mladé a krásné.
  • Bylo dobře. Chvílemi hlučno (nejen od dětí), ale moc, moc dobře.

sumava2

Každý rok řeším, jak vlastně tyhle svátky uchopit – nejen pro děti, ale i sama pro sebe. Nejsem věřící, minimálně ne v tom smyslu jako věřící lidé běžně bývají. Ale zase bych chtěla, aby děti věděly proč se Velikonoce vůbec slaví. Zatím jsem se neodhodlala k tomu, abych jim ten příběh odvyprávěla. Přijde mi, že to ještě nemůžou moc pochopit (zvlášť když já sama v tom nemám tak úplně jasno, hm). Jak vysvětlujete dětem původ Velikonoc, pokud tedy vůbec?

o o O o o

V mezičase jsme zachraňovali nebohého marťánka ze spárů zlounů. Bylo to hodně živelné, místy hodně rychlé a improvizované. Ale dětem nic z toho nevadilo a my jsme to nakonec taky přežili (všichni, vcelku). Takže pro Vás jen pár nápadů k případným vesmírným hrátkám (zdá se, že Matyáš si letos bude přát vesmírnou oslavu narozenin, tak se třeba něco z toho ještě upotřebí).

martan1

  • Měsíční kameny – valounky zabalené v alobalu (případně přestříkané stříbrnou akrylkou) – rozmístěné v prostoru. Děti je hledají, sbírají. Měli jsme navíc oživeno tím, že na Měsíci přece není atmosféra – děti mohly hledat jen potud, pokud jim na jedno nadechnutí vystačil dech. (Vzpomínáte na strou dobrou hru hututututu?) Na kamenech navíc byla napsaná písmena. Když se kameny seřadily podle velikosti, daly dohromady zprávu.
  • Nasvícené fluorescenční planety a hvězdičky. Děti z nich měly ve tmě připravenou stezku, která je dovedla, kam bylo třeba. Naše Barunka hru následně rozšířila o už dříve zmiňovanou klasickou schovávačku – nasvícené hvězdičky se poschovávaly v pokoji a bylo třeba je potmě posbírat (tentokrát bez baterky).
  • Strava kosmonautů – kapsičky na svačinku Nomnom Kids – naplněné různým jídlem. Děti ochutnávají a hádají, co to je.
  • Setkání s mimozemšťany (v našem případě trochu zmatenými, ale symptickými Saturňany) – při maskování se můžete vyřádit dle libosti. Barborka s Matyáškem se dodneška dohadují, jestli to byli převlečení strejdové nebo ne.

martan2

  • A mimozemšťani měli domácího mazlíčka – tady se opravdu hoooodně improvizovalo. Původně mělo jít o velký balón, který ovšem při přípravách poněkud nespolupracoval a prasknul. Nu což, jeho zbytky, trocha lepenky, výplň (nechtějte vědět, co všechno je uvnitř), oči, tykadla a třpytivé kamínky. Vesmírní cestovatelé se málem seprali o to, kdo se o „Babúlu“ postará.
  • Práce v kosmickém prostoru aneb oprava rakety ve stavu bez tíže – ve visu našroubovat matku na správný šroub. Zvládli to všichni.
  • Lokátor mimozemských civilizací – detektor kovů vytuněný těmi správnými nálepkami. Bylo to zvláštní, ale ani jsme se (my dospělí) nemuseli příliš namáhat s jeho správnou „kalibrací“ a ufony jsme skutečně našli.
  • Jedním z mnoha úkolů astronautů je sbírat na cizích planetách vzorky. Tak jsme sbírali. Tyhle krásné „vědátorské“ lahvičky nám donesla babí, ale seženete je za pár kaček v lékárně.
Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Fotodeník, Jak je zabavit. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Velikonoční mišmaš

  1. Alena napsal:

    Krásné to je na té Šumavě! A ty vaše hry jsou úžasné! Vymyslíme něco takového na mamanici? 😉 Přejeme vám krásné jaro!

  2. Lenka napsal:

    Ahoj, a veselé po velikonocích! Já letos zkusila péct jidášky a přiznám se bez mučení, že můj první pokus o kynuté těsto dopadl dost zoufale 😀 Ale chybami se člověk učí, příště bych mohla zkusit ten estonský tentononc, vypadá dobře 🙂
    K těm velikonocům – pokud nejsi věřící a sama to nemáš srovnané, myslím, že stačí dětem ten příběh předat až ve školních letech. U nás to letos bylo víc o mě než o dětech. Tak nějak jsem došla k závěru, že pokud jim chci to chci předat, tak to musím v první řadě žít. Takže jsem si to žila já sama, včetně doby postní (40 dní bez čtečky a sladkého, chápeš to? :D), žila jsem to intenzivně a dávala tomu vizuální podobu, aby se to promítlo do naší domácnosti, ale kromě společného čtení z dětské Bible jsem do toho kluky víceméně netahala, pokud sami (Kubík) neprojevili zájem…

    • Alinka napsal:

      Tentonoc je super, vyzkoušej ;).
      No já jsem právě k nějakému takovému závěru taky došla. Ale narážím na to, že když někde potkáme kříž s Ježíšem, děti se samozřejmě ptají. A teď úplně slyšíš, jak to šrotuje. Tak jim to tak nějak dávkuju. Ale jde to ztuha, protože to nemám moc promyšlené a tak to dost často zabaluju do věty: „řada lidí věří, že …“. Zatím to stačí. Uvidíme.
      Bez čtečky??? Proč bez čtečky? Copak se o půstu nesmí číst? Jako bez masa a sladkýho vydržím, ale bez písmenek ne.

      • Lenka napsal:

        Způsobů, jak prožít půst, je řada – třeba něco si odříct – já si odřekla sladké a čtečku, protože ji sebou nosím poctivěji než telefon 😀 Ale neodřekla jsem si knihy! to bych zdechla, jen jsem večerní čtení ze čtečky nahradila čtením z Bible. Možná by stálo za to přečíst dětem ten příběh z Bible, ne? Teď jsme právě na dobu postní měli půjčené z knihovny toto, http://neoluxor.cz/detske/366-biblickych-pribehu-pro-nejmensi–206434/, pravda, k novozákonním příběhům jsme se nedostali (ty jsme četli z mé dětské Bible), ale řekla bych, že je to napsáno celkem stravitelně. Uznávám, že příběh Krista je docela soda, ale mě osobně dává mnohem víc zabrat četba Starého zákona (zvlášť když to bylo v té zkrácené, zhuštěné podobě), kde mě až děsí, jak často se vraždilo a v Bibli je to podáno jako správné a záslužné, navzdory Desateru… Ale pravda je, že o to víc pak vyniká poselství Ježíše Krista. A je jedno, jestli to jeho poselství budeš vnímat jako poselství Syna Božího nebo, řekněme, kazatele…

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s