V březnu …

vyzdoba

… zůstávaly děti poprvé v životě u babiček. Samy. Na celý den. Přežili (potomci i prarodiče) a dokonce se všichni zúčastnění tváří jakože klidně někdy znovu. A Barborka byla na své první odpolední návštěvě u kamarádky. Taky úplně sama.
… jsem si doktory a pohotovost užila pro změnu já. Napřed zánět svalového úponu na chodidle, kvůli kterému jsem kulhala tak vehementně, až jsem si zablokovala záda. Zatímco hřbet už funguje, kulhám vesele dál, protože české zdravotnictví. Zatímco čekám, až se na mě dostane na desetiminutovou! ultrazvukovou proceduru, má zlatá fyzioteraputka kroutí hlavou a lomí rukama. A aby toho nebylo málo, dostal mě zánět středního ucha, který mi ale na pohotovosti i přes mou výslovnou žádost překvapivě odmítli píchnout a radši napsali prášky. Hm. Zubařka mi našla dva kazy. Hm. A na očním mě zřídli tak, že jsem skoro netrefila domů. Hm, hm.
… jsme absolvovali Barborčin zápis do školky. Nejradši by tam chodila hned, tak držte palec. Taky jsme společně s dalšími dětmi a rodiči přivítali jaro a spálili Mořenu (potok tam zrovna neteče), přičemž sama paní ředitelka málem vlastnoručně podpálila školní budovu.
… jsem si užila jeden z vánočních dárků – koncert Anety Langerové. Vpomínám na dobu, kdy na jednom z prvních koncertů v Lucerně řekla za celý večer asi pět slov a upejpavě zdravila publikum na Sázavafestu. Tak to už rozhodně neplatí. Skvělý zážitek i přesto, že vsedě.
… jsem byla osazenstvem kurzu tvůrčího psaní nakopnuta k psaní knížky. Kvasí mi to v hlavě a bublá ze strany na stranu. Jsem u osnovy a díky svým časovým možnostem u ní asi ještě dlouho zůstanu, ale obrazný základní kámen lze považovat za položený. Třeba na něm časem i něco postavím.

washi draha

Silnice z washi pásek je u nás docela běžná (kupováno tu a mají i koleje). Ale navíc jsme ji obohatili o dopravní značky. Děti je poslední dobou začaly docela hodně zaznamenávat a neustále chtějí vědět, co která znamená. Řídit s nimi po Praze, kde se to značkami jen hemží, je občas docela oříšek. Kresleno fixkami na papírovou lepící pásku.

Ta je v naší domácnosti posledního půl roku absolutně nepostradatelnou. Kromě toho, že se na ni dá narozdíl od izolepy porůznu malovat, je pro děti mnohem snazší na manipulaci (zejména odlupování připláclého konce), takže jim nemusím při jejím používání asistovat.

pokladna Barborka strašně ráda nakupuje. Zatím tedy jen doma (jestli bude po mě, tak potěš koště). K nakupování potřebujete samosebou pokladnu, jenže v hračkářstvích zase jen plastové ekl bazmeky. Tak jsem vzala dvě krabice a s pomocí plonkové kalkulačky z nich udělala kasu. Jelikož krabice byly o kus větší, vytunila jsem ji alobalem, jakože scannerem čárových kódů.

A nakupuje se za peníze, to víme. Vytištěno, vystříháno. Mince jsem před stříháním ještě laminovala, bankovky jsou jen papírové. Chtěla jsem Vám sem dát už rovnou něco ke stažení, ale manžel namítal (pravděpodobně oprávněně), že už to zavání falšováním peněz. Takže poproste Google, ať vám v obrázcích vyplivne „české peníze“ a najdete určitě všechno, co je třeba.

regal

Zboží musí být kde vystavit, to dá rozum. Takže zatímco já se bavila výrobou pokladny a love, Barboka spala a Matyáš zhotovil do obchodu regál. Pomohl si dvěma krabicemi od lega, sešívačkou a lepenkou. Všechno samozřejmě vyvedené v barvách a s cenovkami (jak si můžete povšimnout, můj syn není zrovna z lacineho kraje).

bludiste

Tohle není moje práce, ale tak strašně se mi to líbí, že jsem poprosila kamarádku, která to vyráběla, abych Vám to mohla ukázat. Kdysi jsem tu sdílela vlastní malé bludiště, kde je mezi dvě látky všitá kulička, kterou je třeba dopravit z bodu A do bodu B (kdybyste mě zabili, nemůžu ten příspěvek najít). Hanka tenhle nápad dovedla k dokonalosti a udělala maxiverzi. Snad je to na fotkách aspoň trochu vidět – je to totiž pořádný labyrint, který dal na chvilku zabrat i mě samotné. Navíc doplněný drobnými aplikacemi jako jsou domečky, závory a tunely, které dítě motivují k projíždění. A z druhé strany parádní obrázek. Áááách.

siti

Ale my jsme taky šili. Tedy oni šili, já jsem se k tomu moc nedostala, protože jsem musela být nápomocná coby poradce a kybic a foukač popíchaných prstů. Matyášovi se podařilo celkem obstolně sešít dva kusy látky k sobě. Barborka naznala, že jehla je příliš nebezpečná a na hodinu se zabavila hrabáním v odstřižcích látek.

titanic Výstava Titaniku – už jsem ji zmiňovala tady. Pro nás velké zklamání hned ze dvou důvodů – zaprvé toho díky Matýskově posedlosti víme už asi moc, takže vlastně nic z toho, co se návštěvník výstavy dozví, pro nás nebylo překvapením. Matyášovo otrávené „To znám.“ zaznělo v podstatě za každým mým pokusem přečíst něco k exponátům. Zadruhé výstava rozhodně není koncipovaná pro malé děti. Je to především výstavka artefaktů ve vitrinách a za provazy, což špunty pochopitelně moc netankuje. Jedinou vyjímkou byl obří kus ledu, ten zabodoval. Ale to mi přišlo žalostně málo. Všechno proběhnuto ani ne za půl hodiny.

nzm

Náladu jsme si ovšem spravili v čím dál oblíbenějším Národním zemědělském muzeu. Původně jsme se vydali na výstavu modelových železnic, ale ta (i když krásná) byla maličká a vydržela nám na 20 minut. I zamířili jsme na traktory. Děti nejvíc zaujala dráha, kterou mohly projíždět na malých traktorech – další třičtvrtě hodiny. A absolutně nás nadchla expozice Rybářství. Když jsme se tu byli v únoru podívat na Les, už nám na ni nezbyl čas, takže jsme si to tentokrát vynahradili. Tak nějak si představuju výstavu pro celou rodinu. Já jsem se něco dozvěděla a děti byly nadšené, všechno si prohlížely, osahávaly, ptaly se. Strávili jsme tam skoro dvě hodiny.

DSC01165

Jen tak mimochodem jsme u traktorové výstavy narazili na tuhle kolozubenou stavebnici. Když jsem kdysi četla Katčin příspěvek na montessoridoma.cz, říkala jsem si, že něco takového musíme rozhodně pořídit. Matyáš ji má ve školce, tak má potřeba utrácet poněkud ochladla, ale nadšení mě neopustilo.

zahradkaA že nám pomalu ale jistě přišlo jaro, zaseli jsme. Rebarboru, slunečnici, heřmánek, rozmarýn a další kytičky. Jsou to jen pokusy, jsem zvědavá, co bude natolik průbojné, že to přežije. Děti pracovaly víceméně samy a vydržely opravdu celou dobu, než bylo hotovo. Matyáš pak nadepsal cedulky (předepsala jsem mu slova a on je opisoval). Barborka je vyzdobila.

A pokud by Vás zajímalo v jaké vybydlené části domu tahle naše pidizahrádka je, tak vězte, že právě koukáte na podlahu našeho budoucího obýváku. Vzhledem k „vstřícnému“ přístupu stavebního úřadu doufejme, že to bude dříve než za deset let.

DSC01157

A ještě jeden přírodní. Znáte blog jdeteven.cz ? Pokud ne, zkuste nakouknout. Najdete spoustu námětů a nápadů, jak děti zabavit venku a jak jim ukazovat krásy přírody. Právě od března navíc spustili „Deník do divočiny„. Je připravený spíš pro starší děti (zhruba od první třídy výš), ale s pomocí rodičů si v něm to své mohou najít i tříleťáci.

A čím jste se v březnu zabavili Vy?

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Fotodeník, Homemade, Jak je zabavit, Kam vyrazit. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na V březnu …

  1. Lenka napsal:

    Jé, knížka bude? No to se těším! A jaké téma?

    • Alinka napsal:

      Leni, myslim, ze ty vis uplne nejlip ze vsech, jak to s tema knizkama (ne)funguje, takze me tvuj optimismus minimalne prekvapuje ;))). I kdyz uznavam, ze Marketa je na nas dost drsna, tak uvidime.
      Tema jeste nechavam ulezet. Dockej casu … Mozna ;).

  2. Pingback: V březnu … | Alinčin blok

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s