Home office s dětmi …

… je boží vynález … který funguje skvěle a nefunguje vůbec.

Uplynulých pět týdnů jsme se s manželem střídali v zoufalých pokusech skloubit hlídání dvou rozjívených dětí, které nesmějí mezi lidi, protože by na někoho plivly zákeřnou virovou slinu, a práci. Naši pokrokoví zaměstnavatelé mají pro rodiče malých dětí pochopení a pokud jim na holej pupek odpřísáhnete, že se to na vašem pracovním výkonu nijak neprojeví, můžete si v kanceláři sbalit saky i paky a pracovat z pohodlí domova. A my jsme přísahali. Na mou duši, na psí uši, na neštovičí svědění.

Praxe?

  • Ten zdravý kňourá, že nechce do školky, zatímco arestovaný bacilonosič brečí, že chce do školky (v daném okamžiku je zcela irelevantní, který je který).
  • Neštovice u dětí trvají zpravidla 2 – 3 týdny, kdy většinu této doby je malý pacient prudce infekční a tudíž odkázaný do karantény. Zrada je v tom, že z oněch zhruba 18 dnů, je mu opravdu blbě čtyři. Zbylých 14 ho sem tam někde zasvědí, ale jinak se cítí zdravý jako řípa, má dostatek energie a nedostatek podnětů. Takže prudí.
  • Po opakovaných pokusech s homeopatiky, analgetiky a dalšími produkty farmaceutického průmyslu zodpovědně pohlašuji, že nejlíp zabírá Youtube.
  • Nebohý rodič – já, majíc v paměti přísahu složenou dobrotivému chlebodárci, buším do počítače jak smyslů zbavená, přičemž mi poďobaný potomek sedí na klíně a mezi klávesy vesele drobí křupky. Následně ho excelovské tabulky zaujmou natolik, že mi chce pomáhat. Výsledkem je, že už to nikdy nikdo nedá dohromady.
  • Při telefonování s kolegy mezi rozumováním o poplatníkově daňovém domicilu vykřikuju hesla jako: „Polož to!“, „Nelez tam!“, „Pusť mě/to.“, „Spadne to!“, „Pozor!“, „Vykakaná?“, „Opatrně!“, „Kristepane!“, „Do pr..le!“. Kolegové takové telefonáty pro jistotu rychle ukončují a příště raději píší přes skype.
  • Přestože má oficiální pracovní doba je čtyři hodiny denně, sedím u toho celý den, ale vlastně nic pořádného neudělám. Jen jsem z toho daleko víc vystresovaná.
  • Home office je pro supermatky. Taková nadžena totiž s přehledem jednou rukou maluje princeznu, druhou staví raketu z lega, třetí utírá nos, komu je zrovna třeba, čtvrtou míchá léčivý bylinkový čaj, pátou dolaďuje oběd, šestou pofackuje drobné domácí práce i nezvedené potomstvo a sedmá jí zbývá na tvorbu hodnot. Nebudu vás napínat. Jsem jen průměrná matka. Kvízová otázka za tři bludišťáky: Kolik rukou mají průměrné matky?
  • Neustále něco hledám – kalkulačku (nalezena ve vaně), zvýrazňovač (pod postelí), některý z dokumentů se statusem „strictly confidential“ (pečlivě vytříděný v koši), sešívačku (dosud nenalezena), RSA kartu (ta pro změnu byla přesně tam, kde být měla, jen mě ji tam po všech předchozích zkušenostech nenapadlo hledat).
  • V podstatě celou svou kariéru jsem strávila v openspacu s dalšími 10 – 15 lidmi, kteří telefonují, smějí se, nadávají, vstávají a zase si sedají, dohadují se mezi sebou navzájem a vůbec vytvářejí určitou hladinu neustálého více či méně rušivého hluku. Teď už vím, že to není nic proti tomu, když mi za zády probíhá improvizovaný  výsadek parašutistů na deštnících či výbuch legové sopky. V práci také nikdy neposlouchám 38x za sebou Moniku Aboslonovou vyřvávat „Já jsem svá“ a nelítá mi za krkem vrtulník na dálkové ovládání. A každých 15 vteřin se neozývá hysterické: „Mamíííííííííí, ….!“. Když se nad tím zamyslím, v práci je božský klid.

Některé dny to šlo. Zjistila jsem, že děti se opravdu dokáží velice dobře zabavit samy. Klidně i na ony požadované čtyři hodiny v kuse. Některé ne. Ani smykem. Ale nezabili jsme se, nikdo neskončil na psychiatrii ani v kriminále, což zpětně považuju za úspěch. Konec dobrý, všechno dobré. A teď zpátky do pokojného ticha kanceláře!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Home office s dětmi …

  1. Jitka napsal:

    Nárazový homeoffice, na který dítě není zvyklé, to vážně nejde. Ale pokud je dítě zvyklé, že rodiče doma v určitou dobu pracuji, tak se to za různých situací dá. Je ale faktem, že obvykle dávají homeoffice ty rodiny, kde mají zároveň homeoffice otec i matka.

  2. Alena napsal:

    Opět tak vtipně napsáno 🙂 Homeoffice je přesně, jak píšeš – jeden den funguje, druhý den ne. Přesto si ho nemohu vynachválit, pomáhá mi i to, že děti jsou na něj zvyklé od malinka.
    Tak hlavně, ať už jste jen zdraví 🙂

  3. Sedmi napsal:

    Tohle mám už devátý? tuším rok 😀 kupodivu jsem se taky zatím nezbláznila… Ale ten kancl zní skoro jako dovolená, to ještě zvážím 😀

  4. Martina napsal:

    Taky „home officuju“. Pravda, v první práci to bylo výlučně o komunikaci se zahraničními klienty, a to hoooodně po telefonu, kde to žvatlání a řvaní tehdy jednoho nebo dvou dítek rušilo jak mě, tak klienty na druhém konci. Teď dělám na sebe, takže to není úplnej home office, ale se třemi už se to nedá tuplem. Takže home office jo, super, ale musí být zrovna doma manžel, dvě mladší děti zrovna současně spát, anebo k dispozici někdo na hlídání. Nakonec většinou večer, když už děti spí, udělám během hodiny nebo dvou to, co bych s nimi honila 2 – 3 dny.
    Máš můj obdiv 🙂 Ale nasmála jsem se :)))

    • Alinka napsal:

      No to u nás samozřejmě nebylo. Byli jsme doma na střídačku a k dispozici nebyl nikdo další. Takže jsme taky dořešovali po večerech. Ale i tak jsem ráda vůbec za tu možnost.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s