Abych se nezbláznila

Poslední měsíc je to dost divočina.

  • Neštovice už jsem zmiňovala – přestože jsme v podstatě byli měsíc doma, dny se tak nějak slily v utěšování ve chvílích, kdy dětem bylo zle, a snahu o jejich zkrocení, když už bylo dobře.
  • Práce nad hlavu – máte-li alespoň matnou představu, co dělá daňový poradce v květnu a červnu, víte o čem mluvím. Jenže tu práci šlo dělat až po nocích, neboť přes den bylo třeba se beze zbytku vypořádat s bodem jedna.
  • Psaní – za normálních podmínek relax a zábava. Ovšem ne, když na to absolutně nemáte čas (viz výše) a tlačí na vás jak lektorka (Alinko, Alinko, takhle tu knihu ale nikdy nenapíšete!!), tak vlastní svědomí (za kurz jste přeci jen zaplatili nemalý peníz).
  • Doma čurbes – jakože fakt. Koš na žehlení nemá nekonečnou kapacitu, takže přepadává do všech směrů a sám se kupodivu taky nevyžehlí. Vánoční! výzdoba se z oken taky pořád ještě neumyla. Juch.
  • Stavba – pán na stavebním úřade se pochlapil a poslal štempl. Náledkem čehož je manžel na hranici srdečního kolapsu, protože už jako fakt jdeme do toho. A zatímco on dotahuje jednání se stavební firmou, projektantem, stavebním dozorem a bankou, já se pokouším mu pomoct aspoň tak, že z hlubin interentu a své paměti doluju vzorečky pro výpočet jistiny, úmoru a úročitele, propočítávám splátkové kalendáře pro klasiku i offset a společně s právničkou hledám záludnosti ve smlouvách (kterým samozřejmě nerozumím ani zbla). Hnus fialovej.

jarokytky

Trochu mi hrabe, trochu dost. Abych se úplně nezbláznila, ordinuju si pravidelné dávky uklidňujících procedur.

  • Piju litry meduňkového a mátového čaje. Naštěstí oboje roste jak vzteklé  (děti a bylinky jsou to jediné, co moji péči trvale přežívá), takže škubu i na sušení. Sem tam zobnu třezalkovou bobuli. Pomáhá zejména v těch situacích, kdy už toho mám po krk a hrozí že vybouchnu.
  • Kochám se a hledám inspiraci na jiných blozích. Na svoji večerní 15ti minutovku si nedám sáhnout. Někdo sleduje zprávy v televizi, já sjíždím Bloglovin‘.
  • Čtu. Čím míň mám času, tím víc. Každou volnou chvilku. Což mi připomíná, že bych sem zase měla hodit seznam přečteného, než to všechno úspěšně zapomenu. Taky jsem nakoupila hromadu nových knížek, prohlížím si je zálibně v knihovně a kochám se vědomím, že si je v létě přečtu.
  • Večer si dávám dlouhou a vařící sprchu.
  • Co nejvíc času trávíme na zahradě, kde jakože manuálně pracuju. Ale vlastně všechno větší  odkládám, protože si neumím (nebo možná umím) představit, co nám se zahradou provede lešení, bagr a parta dělníků, takže se mi nic moc nechce začínat. A tak jen tak bloumám a fotím. Sedmikrásku poprvé, pošesté, postopadesáté. Co na tom, že to neumím. Ta chvilka soustředění, kdy se pokouším foťák donutit, aby udělal to, co chci, je jak balzám.
  • Hledám dobrou chůvu. Zatím pořád marně. Asi jsem nějak náročná nebo co.
  • Procházím si inspirační karty Lucky Ernestové. Jsou jako cesta do pohádky. Koupila jsem je původně dětem, ale jakmile dorazily, okouzlily mě natolik, že jsem je zabavila. Aspoň dočasně.
  • Plánuju léto a strašně, strašně se na něj těším!

Co si proti stresu a jednosměrné jízdence do cvokhausu ordinujete vy?

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Mé (lepší i horší) já. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Abych se nezbláznila

  1. Sedmi napsal:

    Fotky jsou náhodou hezký 🙂 a máš teda napilno 🙂 já momentálně chodím se psem… Vidět chrta běhat (a neúspěšně se mu snažit stačit) je taky balzám na nervy 🙂 a hlavně, poslouchá, většinou 😀

    • Alinka napsal:

      Já tě obdivuju … my zatím máme doma akorát hmyz (kterej se tu ubytoval sám od sebe). Já bych chtěla kočku, Matyáš králíka, Barče je to jedno a manžel sice rezolutně tvrdí, že nechce nic, ale chce psa. Výsledkem je, že furt nemáme nic. Teda teď to odsouváme kvůli rekonstrukci, jakože v rozkopaným baráku by se zvířeti mohlo tak akorát něco stát, takže to „necháváme na potom“. No jsem na to zvědavá. Btw. děti ty zvířata nemordujou?

      • Sedmi napsal:

        Právě že ne, víceméně teda. Občas je třeba vysvětlit a zakročit, ale jak mají od malička zvíře, tak většinou už ví. Doporučuju jako první morče, dost toho vydrží a dá se i brát ven, je nenáročné a nekouše.

        • Alinka napsal:

          Hmmmm. Morče manžel nechce. Netuším proč, mě taky přijde takový v pohodě. A to by snad i tu rekonstrukci přežilo :D. Ale je fakt, že mám pocit, že s ním není žádná sranda. Zvážím to.

          • Sedmi napsal:

            No, není moc chytré. Ale naučit pár kousků se dá taky 🙂 pokud jste nikdy žádné zvíře neměli, je bezpečnější učit děti chování ke zvířatům na něčem, co nemá zuby a drápky… A když dáte morče, kočka nebo pes už nebudou tak těžké na uhlídání…

          • Sedmi napsal:

            Nebo želvu, ale ty vás přežijí… A nejsou moc muchlovací. Křeček je moc malý, králík zas dost choulostivý.

  2. Martina napsal:

    V mnohých věcech jsem na tom podobně (a jako bych celou tu dobu sledování Tvého blogu tušila, že budeš „od fochu“ 🙂 Ale já jsem to nedotáhla a daňového poradce jsem si včas neudělala, což si budu asi vyčítat ještě dlouho, ale teď už to s dětmi prostě nedávám. Ale nevadí, dovedu si ten zápřah představit. Mám ho taky, jen v březnu, protože dělám daně spoustě lidem okolo…
    Taky bych hledala chůvu, jen manžel tomu zatím není nakloněn. Nebo aspoň paní na úklid (tomu nakloněn je, ale ještě se nám nezadařilo).
    NEŽEHLÍM… ještě před Vánocemi bych nevěřila tomu, že to lze. Kamarádka tehdy prohlásila, že žehlit je blbost, že stačí dobře věšet a pak dobře poskládat. Má pravdu. Žehlila jsem do tehdy všechna trička, body, všechno… teď už žehlím jen košile manželovi do práce a kalhoty. Všechno ostatní fakt jen dobře a hned po sundání ze šňůry složit a „vyžehlí“ se samo. Hooodně se mi tím ulevilo.
    Jinak lešení a částečně zaigelitovaná okna máme už asi měsíc (a to nestavíme, pouze doděláváme… momentálně to měly být venkovní žaluzie, přičemž se zjistilo, že zedníci sem tam udělali něco o 1-2 cm jinak – stavěli jsme před 4-6 lety a muselo se to teď kvůli žaluzkám předělat) a jak nestíháme, je to na dlouhé lokte po chvilkách času… Zahradu nám zničily tenhle týden kroupy (jakože fakt a úplně), ale jinak taky manuální prací relaxuju.

    A pořád si říkám, že se musíme poznat, že to není možný 🙂 🙂 Snad konečně zareaguju na ten mail už z kdysi, kde se sejdem… jestli je to ještě aktuální. Já bych to tehdy s miminem prostě fyzicky nedala. Ale teď už je mu rok, ti starší už jsou taky zase starší, tak třeba konečně…

    • Alinka napsal:

      Jééé, Marti, tak tvůj komentář mě potěšil. I když já jsem takovej daňovej poradce na baterky. Zkoušky sice mám, ale jelikož 90% z toho nepoužívám, tak to neumím :(. Zabývám se dost specifickým kusem zdaňování fyzických osob a zbytek jde tak nějak mimo mě. Takže bych si troufla tvrdit, že ty toho bez razítka umíš víc než já ;). Takže ono není moc čeho litovat.
      Aha, to mě chůva prošla, ale paní na úklid ne (aspoň zatím). Já budu od září potřebovat jedno odpoledne v týdnu, kdy musím být v práci a na babičky se bohužel spoléhat nemůžeme :(. Takže hledám a hledám a hledám. Teď to vypadá nadějně, tak snad ;).
      Já jsem nežehlila kdysi. Pak mi můj drahý vysvětlil, že jako je od maminky zvyklej. Tak jsem začala a dneska už bych to u sposty věcí bez žehličky nedala (a to máme sušičku!). Já tam ty faldíky prostě furt vidím :(. Mě to žehlení i baví, ale prostě nemám kdy. Ale co, ono se to nepoto. Nejhorší, co se může stát je, že se ta hromada skácí.
      Na rekonstrukci jsem zvědavá. Zatím jsem děsná hrdinka, jak to všechno dáme v pohodě a žádnej problém. Uvidíme, jak se budu tvářit, až nám začnou rozebírat barák nad hlavou.
      Sraz nedopadl nijak. Nějak to tak jako vyšumělo do ztracena. Ale poznám tě moc ráda. V závěsu posílám email ;).

  3. VeruM napsal:

    Ty karty mi až nápadně připomínají hrací karty deskové hry Dix It. Je to naše velmi oblíbená deskovka, jednoduchá a zábavná. Když si vygooglíte obrázky této hry, můžete si kartičky prohlídnout.

  4. Alena napsal:

    Držím palce, ať to všechno zvládnete. Některá období bývají náročnější, ale ono se to zase zklidní a pak bude na co vzpomínat 🙂 A fotky kytiček máš překrásné 🙂

  5. Lenka napsal:

    Ja si proti zblazneni ordinuji tento blog. Zatim to snad zabira:-) Jsem rada, ze podobne problemy, ktere se svymi dvema detmi resim ja, resi i nekdo jiny. A resi je s gracii. Tak piste dal, at se v tom cvokhausu nepotkame.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s