Přečteno

Zátiší s kousky chleba (Anna Quindlenová)

zatisi s kousky chleba

Příběh fotografky Rebecy Winterové, která v šedesáti letech tak trochu z nouze hledá na venkově sama sebe a najde mnohem víc. Příběh o tom, že ke štěstí nepotřebujete honosné věčírky, slávu ani fůru peněz. O tom, že láska kvete v každém věku. Jednoduché, vcelku čtivě napsané, nicméně předvídatelné až hrůza a nijak originální. Neurazí, nenadchne, zařazení do edice Světový bestseller mi přijde mimo mísu. Skutečná oddechovka na prázdniny, kterou dáte za dva večery a která tak nějak vyšumí, aniž by zanechala hlubší pocit. Vlastně pořádně nevím, co o ní víc napsat.

Hodnocení 6/10

The truth about forever (Sarah Dessen)

the truth about forever

Zase jedna young adult a zároveň jediná knížka, kterou jsem tentokrát přečetla v originále. Zdá se, že práce mi potřebu angličtiny upokojuje dostatečně. Pokud angličtině zrovna neholdujete, vyšla zatím jen slovensky. Příběh vypráví o dospívající Macy, která je klasickou „hodnou holčičkou“. Má úžasného přítele, práci v univerzitní knihovně, bezproblémově studuje a snaží se nepřidělávat starosti své velmi zaměstnané matce. K tomu všemu se statečně vyrovnává se smrtí svého otce. A pak najednou dostane dočasné kopačky. A taky potká Wese, který sice dojmem vzorňáka zrovna nepůsobí, ale s nímž má společného víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Taky předvídatelné a nekomplikované, což s přihlédnutím k cílové skupině nijak nepřekvapí. Trošku zbytečně ukecané, ale vcelku dobře se to čte.

Hodnocení 7/10

Skála (Peter May)

skala

První díl detektivní trilogie z Ostrova Lewis. Velmi vydařená záležitost. Napínavé, čtivé, mrazivé stejně jako větry vanoucí od severního Atlantiku. Všechny tři knihy spojuje stejný způsob vyprávění – vzpomínky se střídají s aktuální skutečností a obě časové linie se vzájemně doplňují, až se na konci protnou a také postava Fina Macleoda, který ač vlastně detektivem není, vyřeší pár vražd. V téhle první konkrétně vraždu svého dávného spolužáka. Přitom ale odhaluje stopy své vlastní minulosti a musí se (znovu) postavit věcem, které by možná raději navždy zapomněl. Vraha moc dopředu neodhalíte, můžete jen tušit, ale jistí si nebudete. Což já ráda.

Hodnocení 8,5/10

Muž z ostrova Lewis (Peter May)

muz z ostrova lewis

Druhý díl se mi ze všech tří líbil asi nejvíc. Části v ich formě tu na rozdíl od druhých dvou nevypráví přímo Fin, ale jiná mužská postava, což vám zpočátku trochu komplikuje orientaci. Nepůsobí to rušivě, jen vás to nutí dávat větší pozor. V příběhu, kde se zjišťuje totožnost mrtvého nalezeného v rašeliništi, se vracíme nejvíc do minulosti. Vtáhne vás to a nepustí.

Hodnocení 9/10

Šachové figurky (Peter May)

sachove figurky

Třetí kniha celou sérii uzavírá. Dořeší se v něm nejen dávná i nedávná vražda, ale i neuzavřené záležitosti z minulých dílů. Je to stejně čtivé a napínavé, i když mi to místy přišlo nejvíc přitažené za vlasy. Nicméně ze všech tří knih na vás opravdu dýchne temná atmosféra hebridských ostrovů. Autor si pohrává s detaily, jen tak mimochodem trousí gaelská slovíčka a vy máte skutečně pocit, že tam jste s Finem. Že cítíte slané nevlídné moře i vlezlé dešťové kapky. Ač jinak detektivky čtu spíš vyjímečně, tyhle tři vám s klidným svědomím můžu doporučit.

Hodnocení 8,5/10

Kdo chytá v žite (Jerome David Salinger)

kdo-chyta-v-zite

Posloucháno jako audiokniha v podání Jana Třísky. Svého času kultovní román popisuje několik dní v životě sedmnáctiletého mladíka Holdena Caufielda, kterého zrovna vyhodili ze školy a který se ze studií vrací domů do rodného města. Už jsem trochu mimo cílovou skupinu, takže mi chvílemi přišlo, že Holden řeší neuvěřitelný pytloviny, ale když jsem se zkusila vrátit do svých nácti, došlo mi, že jsem to dělala úplně stejně a že ta knížka je vlastně strašně pravdivá. Jen je zřejmě lepší ji číst v těch sedmnácti.

Hodnocení 7,5/10

1984 (George Orwell)

1984

Vy to určitě všichni znáte, takže nosím dříví do lesa, ale tohle je must read (tedy v mém případě must listen, protože jsem to opět poslouchala, tentokrát v podání Pavla Novotného). Výborná kniha, která vás dostane. Takový mrazení po celým těle jsem z příběhu už hodně dlouho nezažila. Myslím, že slovo „vaporizovat“ ve mě bude ještě dlouho vzbuzovat hrůzu. Nejvíc mě pochopitelně zůstával rozum stát z faktu, že Orwell tuhle záležitost napsal už v roce 1949. Několikrát se mi téměř udělalo fyzicky špatně z toho, jak dokonale dokázal předpovědět budoucnost. A pořád si říkám, co když někdo z těch, co malují čerty na zeď dneska, má pravdu stejně, jako ji měl kdysi on. V tom případě jsme, vážení, pěkně v loji.

Hodnocení 9,5/10

Rybí krev (Jiří Hájíček)

Hajicek_RybiKrev-obalka.indd

První Hájíčkova knížka, kterou jsem četla. HODNĚ lidí ho HODNĚ chválí. Jako dobrý. Příběh několika vesnic zatopených při výstavbě Temelína vyprávěný z pohledu jedné z jejich obyvatelek Hanky. Donutilo mě to otevřít wiki a přečíst si něco víc. A to jsou vždycky body navíc (připadám si v tu chvíli jak Číslo pět, který potřeboval „informace“). Zklamal mě jen konec, který byl pro mě až moc sluníčkově laděný. Zejména příběh Hančina bratra Honzy mě vysloveně naštval (odhalení, kdy čtenář zjistí, že není grázl, ale obětavý hrdina mi přišlo nereálné, kýčovité a hlavně úplně zbytečné). Nicméně celkem ráda si od Hájíčka někdy zase něco přečtu.

Hodnocení 8/10

Nervy v čokoládě (více autorů)

nervy v cokolade

Almanach povídek z literární soutěže nakladatelství Pan Nakladatel na téma „Nervy v čokoládě“. Povídky jsou každá úplně jiná, což je asi největší bonus celé knížky. Většina z nich je kvalitativně takový lehký nadprůměr. Opravdu mě oslovila jen jedna, která pojednává o pekle 21. století, a to především svým hodně originálním nápadem. Nicméně je zajímavé sledovat, jak se každý z autorů s tématem statečně popral po svém. Knížka je kratičká záležitost na jeden večer. Jo, a dost mě rozčilovalo, že přestože měla soutěž a kniha pomoci začínajícím autorům, je na prvním místě speciálně vyzdvihován Jordan Haj, který nejenže se soutěže vůbec nezúčastnil a je jen jakousi vějičkou (známé jméno prodává přeci jen líp než celá skupinka takových, o nichž nikdy nikdo neslyšel, víme? mimochodem já ho předtím neznala), ale navíc jeho povídka byla jedna z těch slabších.

Hodnocení: 7/10

Analfabetka, která uměla počítat (Jonas Jonasson)

analfabetka

O první knize Jonase Jonassona jsem už nadšeně psala tu. Analfabetka je taková staříkova mladší sestřička. Používá stejný forrestgumpovský nápad (nepravděpodobná osoba se dostává do ještě nepravděpodobnějších situací, přičemž se sem tam nachomýtne k nějaké té historické události), důsledkem čehož samozřejmě srovnáváte. Řada lidí tvrdí, že Analfabetka je slabší z obou knih. Asi s tím souhlasím, ale na druhou stranu je sama o sobě natolik dobrá, že mi ten prohraný souboj se Staříkem v nejmenším nevadil. Je to nápadité, vtipné, ujeté a čtivé. Zas můžu jen doporučit.

Hodnocení 9/10

Zázračný úklid (Marie Kondo)

zazracny uklid

Tahle kniha je momentálně obrovský hit (i když já ji četla ještě před vypuknutím KonMari šílenství), všichni ji čtou a všichni jsou z ní vedle. No já vám nevím. Jako skrnutí základních pravidel pro debordelizaci dobrý. Jako nakopnutí k akci taky dobrý. Ale že by se jednalo o nějaký převratný objev, to zas tedy ne. To, že míň věcí znamená míň čurbesu, mi přijde tak nějak logické. A že je třeba vracet věci zpátky na své místo nás všechny učili naši rodiče už v útlém věku. Jasně, metodika je základ. Však jo. Přečteno rychle (byť mě místy iritoval styl „všechno vím, všechno znám“) a koneckonců pár dobrých tipů taky objeveno. Pokud by se vám nechtělo číst celou knížku, na blogu české Flylady najdete (krom jiného) moc pěkný a vcelku objektivní seriál právě o úklidové metodě KonMari.

Hodnocení 7/10

Na co Alice zapomněla (Liane Moriarty)

na co alice zapomnela

Tahle australská autorka mě vážně dostala. Její knihy jsou nejen čtivé, napínavé a zároveň uvěřitelné, ale především až krutě přesné. Zatímco jednotlivé postavy žijí svoje žvoty a svá malá i velká trápení, vy si na každé druhé stránce říkáte: „Jo, tak to FAKT je!“ Hlavní hrdinka Alice se jednoho dne v tělocvičně ošklivě uhodí do hlavy a dočasně ztratí paměť. Doslova přijde o deset let života, na která se po zbytek knihy pokouší rozvzpomenout. Ale o amnézii tady vlastně vůbec nejde. Ta je jen záminkou, aby se Moriarty zamýšlela nad tím, jak moc se liší naše představy o budoucím životě od toho, jak jej nakonec skutečně prožijeme. Nakolik se mění naše sny a přání a nakolik se měníme my sami. Výborná, výborná! kniha (zvlášť pokud jste matka).

Hodnocení 10/10

Sedmilhářky (Liane Moriarty)

sedmilharky

A ještě jedna. Stejně čtivá (přečteno za týden v době, kdy jsem na to opravdu neměla čas), stejně brutálně pravdivá. Snad jen konec mě tady trochu zklamal, byl tak nějak moc správňácký (něco ve smyslu „zlo bylo po zásluze potrestáno, dobro zvítězilo a jestli neumřeli, žijí šťastně dodnes“). Nedokážu asi dost dobře vysvětlit proč, ale prostě mi k tomu příběhu tak úplně nesedl. Řekla bych, že v životě se případy domácího násilí (které je hlavím tématém celé knihy) zas až tak „jednoduše“ nevyřeší. Nicméně když jsem to konzultovala s kamarádkami, které knihu taky četly, zjistila jsem, že takový pocit nesdílely. Takže opět mohu s klidem doporučit.

Hodnocení 9/10

Šíleně smutné povídky (Tereza Boučková)

silene smutne povidky

Netuším proč, ale měla jsem za to, že Tereza Boučková je zhruba stejně stará jako já (ne-li mladší), takže mě trochu zaskočilo, kdy jsem zjistila, že je o generaci starší. Tomu odpovídá i tahle knížka – hodně se vrací k minulosti, k dobám za komunismu, což myslím není na škodu. Povídky jsou krátké (vždycky mi vystačily tak akorát na 15ti minutovou cestu autobusem do práce), svižné, dobře se čtou. A jsou … no, šíleně smutné. Takové hořkosladké a bolavé, mají ne dvakrát příjemnou pachuť. Hlavní hrdinové jsou úplně obyčejní lidé a jejich příběhy jsou snad ještě obyčejnější. A o tom to je. O určité tragice života, kterou si všichni nosíme v sobě. Asi ve dvou případech mě zaskočilo, že jsem si nebyla tak docela jistá, jak to vlastně autorka v tom kterém případě myslela. Ne otevřený konec, já to regulérně nepochopila. Ale to je možná problém na mém přijímači.

Hodnocení 7/10

Zkouška dítětem (Emily Griffin)

zkouska-ditetem

Od Griffin už jsem četla Na čem záleží, a protože se mi knížka líbila, sáhla jsem po další. Anotace tvrdí, že hlavní hrdinka řeší klasické dilema „děti versus kariéra“, což mě docela zaujalo (byť zrovna tohle mám vyřešené, vím, že spousta maminek kolem mě ne). Jenže chyba lávky. Hlavní hrdinka Claudie totiž před žádnou takovou volbou nestojí. Má ve věci zcela jasno, děti nechce. Konec. Tečka. To byla první ťafka, čekáte nějaký příběh a dostanete něco jiného, takže už jsem na knížku koukala od prvních stránek apriori negativně. Navíc je to strááááášně ukecané. Táhne se to a přitom to moc nikam nevede. Než Claudii dojde to, co vám je tak nějak jasné hned na začátku, musíte se prokousat demonstrací její natvrdlosti. V neposlední řadě mi ani celých 300 stránek nestačilo k pochopení, proč si proboha vlastně tak umanutě stojí na svém a co ji vede k tomu, aby děti zavrhovala. Neodsuzuju to, jen jsem její motivaci jednoduše nepobrala. Jo a ke všemu ta zombíkoidní obálka!

Hodnocení 5,5/10

Čekání na kocoura (Michaela Klevisová)

cekani-na-kocoura

Další povídková. Tentokrát ale mnohem větší oddychovka. Kočičí příběhy se šťastným koncem můžou být výbornou letní volbou. Hlavu si u toho moc nenamůžete, ale tak nějak to nevadí. Povídky jsou milé, i přes shodné téma poměrně různorodé (čemuž pomáhá střídání vypravěčů lidských i kočičích) a lehké (tady jsem pochopila rozhodně všechno). Od téhle autorky si určtě přečtu něco dalšího.

Hodnocení 8/10

Tichý dech (Jan Trachta)

tichy dech

Zato tohle nebyla oddychovka ani trochu. Autobiografický příběh českého lékaře, který pod záštitou Lékařů bez hranic vyjíždí pomáhat do různých koutů světa (v knize konkrétně do Konga a na Haiti), je hodně silný. Syrový, nepřikrášlovaný, drsný. Přijdete při jeho čtení o nejednu iluzi, ostatně o ně při svých pobytech přišel i sám autor, který se tím rozhodně nijak netají. Řekla bych, že další must read knížka. Manželovi (který ji četl přede mnou) vadil pocit, že je text lehce účelový – přeci jen ty emoce z něj opravdu čiší a po přečtení máte chuť poslat MSF celou výplatu – ale mě to nijak zvlášť nevadilo. Pokud to pomůže dobré věci, tak proč ne?

Hodnocení 10/10

 

Uložit

Uložit

Uložit

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisky laskavého čtenáře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Přečteno

  1. avespasseri napsal:

    Fíha, za jak dlouho jsi to přečetla?? (To už je spíš výkřik osoby, která beletrii už skoro vůbec nečte, ale pravda, kdysi jsem jich dávala několik za měsíc :-))

  2. Sedmi napsal:

    Ty jo, kdy stíháš toho tolik číst?

  3. Lenka napsal:

    Tyto tvoje příspěvky čtu hrozně ráda, vždycky najdu super tipy. A teď před dovolenými se to hodí 😀 I když, já teď čtu Hru o trůny v originále a to mám tak nejmíň do Vánoc 😀

  4. Martina napsal:

    Díky, díky, díky. Zatím jsem žádnou Tvojí dobře hodnocenou knížkou nebyla zklamaná a o to víc mě teď potěšilo, že skoro všechny Tebou výborně hodnocené mají u nás v prťavé knihovně. Nejsem ten typ, co by beletrii nakupoval, ale knihovnu navštěvuju často a už jsem (moc ráda :)) nakazila i syna. Už aby se naučil číst (jde do první třídy), protože přicházím o hlasivky… V červenci máme knihovnu zavřenou, ale hned v srpnu zavítám a něco vypůjčím!

    • Alinka napsal:

      Marti, to jsem ráda, že se shodnem ;).
      Já jsem právě od rodičů naučená, že knihy se kupují (kdyby se daly dohromady mámina knihovna a knížky, co máme na chalupě po tátovi, dá to pěkných pár tisíc svazků). Ale na rozdíl od nich nemilosrdně posílám dál ty, které mě nijak extra nenadchnou. Ale ty, co jo, pak opatruju jako oko v hlavě, ráda se k nim vracím.
      Ale s dětmi už jsme taky začali chodit do knihovny. Protřídíme tak knížky, které za to stojí a nakupuju případně až následně.

  5. Jana napsal:

    Ahoj Ali, sháním dárek pro tchána, tak jsem zas tu :o). Vypadá to na detektivní trilogii a asi komplet, když je to k narozkám. Btw. nechceš založit tuhle sekci i s dětskými knihami? Ty jediné teď pořádně stíhám číst (a nebo už to tu je a já to prošvihla?). Za nás doporučuju Vítejte v Pekle od Laňky – fakt super, Poťouchy od Kratochvíla a teď čersvtě máme přečtenu Druhou barnabáškovu knihu od Zágoni Balász (raději neskloňuju, ať mu neudělám ve jméně nějakou botu).
    Měj se a těším se na další zápisky.J.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s