Jako vejce vejci?

Mám sestru. Obě jsme neuvěřitelně podobné oběma svým rodičům, přičemž vůbec ne sobě navzájem. Povahově totéž. Zvlášť teď, kdy už máme různá příjmení, nám nikdo nevěří, že jsme sestry. Měla jsem celý život zato, že to je ojedinělý úkaz, hříčka přírody, takový genetický vtípek. Budu to muset přehodnotit.

Mé děti si vizuálně celkem podobné jsou. Nicméně tím to hasne, protože:

  • On je rozvážný, klidný. Na všechno má dost času (čímž mě strašně vytáčí). Respektuje, ba dokonce vyžaduje pravidla a jejich striktní dodržování. Potřebuje logický a předvídatelný řád, preferuje ticho a pořádek. Ona je jak pytel blech, živel. Neposedí, nepostojí, nezavře pusu. Všechno potřebuje teď hned (čímž mě strašně vytáčí). Pravidla ji svazují, prudí a jejich existenci ospravedlňuje pouze tím, že je třeba mít neustále co porušovat. Má ráda společnost, hlasitou hudbu a chaos.
  • Ona jde do všeho po hlavě, bez rozmyslu. Se vším je v cukuletu hotová, přičemž je schopná během deseti minut 20x změnit názor o 180 stupňů. Nepředvídatelné události ji podle všeho nijak zásadně nestresují. On potřebuje kolkovanou žádost s tříměsíčním předstihem na všechno. Sebemenší nenadálá změna ho vyvádí z míry. Vše je třeba dobře rozvážit. Hloubat, dumat. Třikrát tam a zpět. Posoudit alternativy. A nakonec se rozhodnout. Trvale a nezvratně.
  • Ona zbožňuje oblečení. Od dvou let se dokáže sama svléknout, od tří i obléknout. Kdybych jí v tom všemožnými způsoby nebránila, převleče se i patnáctkrát denně, přičemž dvakrát tolik oblečení vytahá navíc, protože se nemůže rozhodnout co přesně chce. Na pohodlnosti nezáleží, důležité je, jestli se to třpytí, leskne, ladí k tomu korále a jak moc se točí sukně. On považuje oblékání za zlo, které se nejlépe snáší, když pomůže maminka. Odmítá cokoli syntetického a cokoli, co má nějaké zapínání nebo tkaničky (dost opruz, to vám povím). Nic nesmí škrtit, tlačit, tahat, jinak to prostě neobleče.
  • Ona by nejraději běhala bosa. Všude. Odmalička. On striktně požaduje boty. Všude. Odmalička.
  • Jeho zajímají čísla, písmena považuje za zbytečnost. Ji písmena fascinují, čísla ignoruje.
  • Když začínal mluvit, používal jen začátky slov. Ona naproti tomu pouze jejich konce.
  • Ona zbožňuje šodó a nechce buchty. On miluje buchty a odmítá šodó (podobných dvojic potravin existuje x).
  • Ona chce ven, na hřiště, aby se mohla hýbat, skákat, běhat, tancovat, šplhat. On chce sedět doma a skládat lego.
  • Ona chce číst komiksy, on encyklopedie.
  • Ona sbírá zkušenosti, on informace.
  • On respektuje autority, ona na ně dělá dlouhý nos.
  • On se učí metodou pozorování. Bedlivě sleduje, ptá se, zjišťuje, provádí desetkrát rozborku a sborku. Pouze namátkou zkusí a když to nejde, pokračuje v pozorování. Jako malý dlouho nechodil a ani to nezkoušel. Žádné obcházení nábytku, žádné pokusy o jakožechůzi (o obě babičky se tehdy pokoušely infarktové stavy, protože to dítě „nebylo normální“). Občas se postavil, padl na znak a na další měsíc vyhodnotil chození jako extrémně rizikové. Pak se v osmnácti měsících jednoho dne postavil a šel, během 24 hodin běhal. Muselo to dozrát. Ona se učí metodou pokus-omyl. Zkouší všechno a neustále. Houževnatě a tvrdě. Vyleze o tři roky starší sestřenice až nahoru na šplhadlo? Ok, nikdy jsem to nezkoušela, ale dám to prostě taky. Trvalo jí to dva dny, kdy z toho provazu odmítala slézt.
  • On je estét a fajnovka. Nedokáže se ani při nejlepší vůli najíst rukama (kuře obírá příborem, pizzu požaduje nakrájet na vidličku), ještě nedávno dostával v keramické dílně hysterické záchvaty, protože měl od hlíny špinavé ruce. Ona je (pardon) prase. Jídlo, barvy, bláto, všechno je nejlépe rozmatlat. Po stole, po rukou i oblečení. Čím houšť, tím je spokojenější.
  • Ona od narození bleskově přepíná z režimu spánek do režimu akce a zpět. Usíná během několika vteřin strávených ve vodorovné poloze a vstává, jakmile otevře oči. On má dlouhé večerní dojezdy, kdy i třičtvrtě hodiny nedokáže vypnout mozkovnu a zabrat, a ještě delší ranní starty, kdy první hodinu bdělého stavu tráví v jakémsi náměsíčném transu.
  • On přesně ví, co chce, ale často si to nedokáže prosadit. Ona neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane.

Jeden hot a druhý čehý. A ty se, matko, klidně zblázni, pokud chceš vyhovět oběma.

PS: Ještěže objektivně posuzováno (taky jste neustále objektivní, pokud jde o vaše děti, že jo?) jsou oba dva úžasní přesně tak, jak jsou. Jinak by mi z toho fakt hráblo.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Barborka, Matyášek. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Jako vejce vejci?

  1. Lenka napsal:

    Moji tak extrémně rozdílní nejsou, jak víš. Zato velice intenzivně vnímám, že popis Matyáška by sedl na mou pětiletou maličkost 😀

  2. Hanka K. napsal:

    Máte to krásně sepsáno! Takové „detaily“, které se nesmí zapomenout. Jednou se tím budete bavit vy i děti. Mám pocit, že naši rodiče si nic moc nepamatují a kde si to o sobě nebo o manželovi přečíst nemám. Ráda bych porovnávala s mojí Rózou – po kom víc bude 🙂

    • Alinka napsal:

      Hani, takových detailů jsou stovky, ale nestíhám to zapisovat, což mě mrzí :). Ale tak aspoň trošku, třeba to ti dva jednou ocení (a nebo mě ubzdí za to, že o nich tak veřejně píšu). Je pravda, že já ze svého dětství taky nic takového nemám strašně mě to mrzí, takže Vás úplně chápu.

  3. Mari napsal:

    Už jsem se dlouho tak nezasmála 🙂 Ale prožívat to v reálu je drsné. Hodně sil! 🙂

    • Alinka napsal:

      On je to mazec, to každopádně, ale taky škola. Pro mě osobně je strašně důležité (a přitom poměrně těžké) k nim přistupovat s tím, že jsou každý jiný a je třeba to respektovat. Matyáš je hodně po mě, takže je pro mě přirozenější s ním vyjít, protože dokážu mnohem líp odhadovat jeho reakce, vžít se do něj. Barborka je naopak úplně jiná, což mě na jednu stranu fascinuje a na druhou zlobí, protože často netuším, jak s ní vycházet tak, aby to fungovalo. A přitom cítím, že to u ní nesmím dělat stejně jako u Matyáše.

  4. Vanilka napsal:

    Krásné. A souhlasím s Hankou K.: je dobře, že jsi to sepsala. Já už si teď všímám, kolik malých detailů jsem stihla zapomenout jen za 2,5 roku! Jinak ty rozdíly můžou být praktické: ona sní šodó, on buchtičky 😉

    • Alinka napsal:

      Je pravda, že se často moc pěkně doplňují (pokud se zrovna nervou :)).
      A teda se zapomínáním mám taky problémy, což je jeden z důvodů, proč tenhle blog píšu.

  5. Sedmi napsal:

    Mám takhle holky taky. Astrologicky to vypadá tak, že ascendent jedné je descendent druhé a naopak. Ale čím jsou starší, tím líp se doplňují. Uvidíme jak v pubertě…

  6. E. napsal:

    Hihi:) Doplňují se dokonale. U nás podobně, jen teda mírněji.

  7. wandererbloguje napsal:

    My se ségrou jsme taky každá jiná, i když je fakt, že tolik ne :). Ale stejně popis tvého syna mi trochu připomíná mě (ne tolik do extrému) a dcera je zase celá moje ségra. A přesto jsme ty nejlepší kamarádky.

    Jsem ráda, že jsem na tvou stránku narazila, miluju tvé články! 🙂

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s