Polní podmínky

2002
Začínáme spolu bydlet. V bytě je stůl, čtyři židle a prehistorická Calexka po předchozích majitelích. Spíme ve spacácích na zemi a místo gauče používáme tři odrbané polštáře z válendy z manželova dětského pokoje. Škvírami mezi panely regulérně profukuje, a když trochu víc zaprší, máme v kuchyni na zemi bazén. Umakartové jádro je líhní pro kolonii rybenek. Ve dne pod okny rachotí náklaďáky a zvoní tramvaje. V noci je slyšet, jak soused nad námi chrápe, tak zřetelně, že musím spát s hlavou pod polštářem.

2004
Chabý pokus o zvelebení našeho příbytku. Tapetujeme a malujeme. V tom nejlepším skolí drahého zákeřná choroba, takže týden bojuje se čtyřicítkami v posteli obložené kbelíky s lepidlem a barvou. Pokus o ucpání děr pod kuchyňským oknem vede pouze k tomu, že se k nám nastěhovali mravenci, jelikož tmel jim strašně chutná. Tím se naše budovatelská euforie zcela vyčerpává.
Následujících několik let nás totiž vědomí, že „tady rozhodně nezůstaneme“, odrazuje od jakékoli další časové či finanční investice. Následkem čehož do bytu i nadále fouká a prší, rybenky i mravenci se mají čile k světu. Navíc soused přišel s tím, že ve zdech je smrtelně jedovatý azbest a že všichni jsme už jednou nohou v hrobě.
Ve chvíli, kdy čekám Matyáše, nás zachvacuje lehká panika, protože sem přece nemůžeme přinést mimino.

2012
Rekonstruujeme část rodinného domu. Po zkušenostech kamarádů se už od začátku celého procesu mohutně holedbám, že MY se rozhodně budeme stěhovat, až ve chvíli, kdy bude VŠECHNO hotový. To ještě netuším, že realizace se protáhne na dvojnásobek původně zamýšlené doby.
Natěšená do nového neustálými odklady jsem o pár měsíců později ochotná odpustit holé žárovky místo světel v obýváku, nedolepené lišty v koupelně nebo vestavné skříně, které „svět neviděl“.
Týden před plánovaným stěhováním mi volá sám pan ředitel firmy, která má druhý den montovat interiérové dveře, což je mi samo o sobě hned od začátku krajně podezřelé. A taky že jo. Prý „na tu naši zakázku jaksi nějak zapomněli, ale že to okamžitě! zadávají do expresní! výroby, takže dveře budeme mít circa za šest týdnů“. (Podotýkám, že to bylo poté, co ze mě v průběhu tří měsíců dvakrát! udělali prudící hysterku, když jsem se pokoušela ověřit „jak to vypadá“.) Juch. Stěhovali jsme se podle plánu a žili skoro dva měsíce bez dveří (včetně těch na záchod).
V zimě se ukazuje, že sedmdesátá léta, kdy byl náš dům postaven, nebyla zrovna vrcholnou érou izolačních materiálů. Jakmile teplota klesne k nule, vlhne nám byt. Nadcházejících několik zim jsou našimi neodmyslitelnými společníky Savo proti plísním a odvlhčovač vzduchu. (Mimochodem, ty !designový“ žárovky visí v obýváku dodnes.)

2016
Rekonstruujeme zbývající části domu. Plánovaný začátek se díky obštrukcím banky o měsíc a půl posouvá a všechno se vůbec „tak nějak natahuje“. Proti původnímu plánu, kdy nejhorší práce měly probíhat za tepla, navíc v době, kdy budeme uklizení na chalupě, probíhají zrovna teď. Průměrná teplota v našem bytě za poslední měsíc je cca 18,5 stupně. Zatímco my s manželem chodíme nabalení a věčně pochrchláváme, děti pobíhají v triku a bez bačkor a nemají ani rýmu.
A teď došlo na nejhorší – kvůli rekuperaci se musí něco málo bourat i přímo v našem (již jednou zrenovovaném) bytě. Takže zatímco manžel momentálně přežívá v prostoru hermeticky uzavřeném do igelitu, já jsem s dětmi internována v garsonce o velikosti našeho dětského pokoje.
Oblečení jsem musela naskládat do skříněk kuchyňské linky, protože jinde nebylo místo. O mikrovlnce a myčce si můžu nechat zdát (ovšem za předpokladu, že by mě děti, které se mnou obě nutně musí spát na malém rozkládacím gauči, nechaly skutečně vyspat). Když chci použít alespoň rychlovarnou konev, musím ji nejprve odnést ke stolu, kde je nejbližší zásuvka (ne, fakt ji nad tu linku neudělali). Tam ji ale zase nemůžu nechat natrvalo, protože děti. Když zapínám plotýnku vařiče, podaří se mi vyhodit pojistky tak dokonale, že se rázem ocitáme v absolutní tmě. Rozvaděč přímo v bytě nepomáhá a na dobytí toho na chodbě nemám potřebné náčiní. Užíváme si tedy černočernou hodinku, dokud nás nevysvobodí manžel.
Výhodou je, že to mám do práce 10 minut pěšky. Nevýhodou, že než se tam vypravím, musím děti odvést do školky přes dva městské obvody a teprve pak se můžu „vrátit“ do práce. Odpoledne tento proces opakuji, jen v obráceném pořadí. A díky modrým zónám si s parkováním ani neškrtnu.

Frflám (místy hlasitě a nepublikovatelně), ale jsou-li alespoň zhruba časově omezeny, mám tyhle polní podmínky vlastně ráda. Představují neškodná malá dobrodružství, která si budeme pamatovat i po letech. A vedou k tomu, že si pak mnohem víc vážím okamžiku, kdy nouzový režim pomine. Asi musíme čas od času zažít trochu nepohodlí, abychom si připomněli, jak moc dobře se vlastně máme.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Polní podmínky

  1. Lenka napsal:

    My máme v obýváku lustr, ale zase nemáme schodiště ke vchodovým dveřím a návštěvy chodí sklepem 😉 😀 O fasádě a obytném dvoře… však víš 😉 Drž se!

    • Alinka napsal:

      Jo, tak schody k baráku nemáme teď momentálně taky :). A náhodou mi to u vás ani nepřijde tak divný. Spíš se budu divit, až za pár let přijedem a ty schody tam budou :D. To nebudu vědět, kudy do domu.

  2. Martina napsal:

    Souhlas. Žárovkám a podobným artefaktům říkáme „provozní slepota“. Fakt se musíte přijet podívat k nám… taky jsme se stěhovali, od manželových rodičů, ve chvíli, kdy jsme čekali druhé dítě a v jenom malém pokoji už by se nedalo ani spát. Sice do novostavby, ale dodělávek je i dnes, po 4 letech pořád spousta. Btw., zapomněli nám takhle zadat do systému venkovní žaluzie a čekáme na ně (a jsou zaplacené!) od dubna. Mají přijet v sobotu. Takže nejenže jsme je chtěli mít hotové na léto (v zimě jsou nám k ničemu), ale hlavně jsem unesená z toho, že celou sobotu budeme (s 2 nastydlými dětmi ze 3) větrat. Třeba vjezdovou bránu už takhle řešíme dva roky. Už máme 4. firmu, s tou třetí se budeme soudit a já už teď tuším, že zaplacenou zálohu už zřejmě neuvidíme. A bydlíme sice na vesnici, ale přímo u silnice, takže mi neustále 3 děti mohou vběhnout pod auto 😦 Vítej, realito! Ale máš pravdu – máme se vlastně taky moc dobře. Takhle vnímám hlavně dny, kdy není nikdo nemocný – a pak si jich člověk konečně váží 🙂

    • Alinka napsal:

      Prostě barák, no ;). Když jednoho dne skončíš, jakože konečně hotovo, můžeš začít zase od začátku :).
      Taky pěkný s těma žaluziema a vratama. Nám se teď pro změnu propadl do země instalatér, nebere telefony, nereaguje na emaily, prostě zmizel. A nikdo o něm neví. Mňo. Aspoň je to ta lepší varianta, kdy začal něco bez zálohy a tudíž dlužíme my jemu. Akorát bysme potřebovali, aby to dodělal, a to nejlépe včera :(. Ale tak co už. Topit přímotopama se koneckonců dá celou zimu, že? 😉
      Ale si právě furt říkám, nebrblej, střechu nad hlavou máš, zdraví jste, co jíst máš, zima ti (většinou) není, tak drž pysk a šoupej nohama :D. Držím a šoupu ;).

  3. Ela napsal:

    Hezky, nezávidím, u nás už jsou bojové podmínky třetí rok 😦 a konec naprosto v nedohlednu, tak at to máte brzy za sebou 🙂

  4. Martina napsal:

    A co to je „normálně“? 🙂 Norma je právě u každého jinak a často se mění v „provozní slepotu“ a některý věci už Ti připadají normální a neřešíš je :))

    • Alinka napsal:

      No zrovna v tuhle chvíli „normálně“ znamená doma, spolu, v teple a bez přítomnosti cihlového prachu v posteli a v jídle :). Máš pravdu, je to relativní. Ale co už, dali jsme se na vojnu, tak bojujem.

  5. Sedmi napsal:

    Na to pak všichni vzpomínají nejraději… Pokud to ovšem není permanentní provizorium… To jsi mě inspirovala k sepsání naší panelstory 🙂

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s