Lekce respektujícího rodičovství

Neautoritativní rodičovské přístupy nabízejí řadu možností, jak se naučit vycházet s dětmi po dobrém tak, aby se všechny zúčastněné strany vzájemně respektovaly, nikdo se necítil ponižován nebo opomíjen. Jedním z nich je i doporučení jednat s potomky stejně jako se svými dospělými přáteli, ke kterým bychom si nikdy nedovolili to, co si často dovolujeme ke svým dětem.

Hmmm, to stojí za úvahu. Takže jsem se hluboce zamyslela. A jedno vám povím. Až moji přátelé …

  • na mě budou hystericky vřískat přes celý byt jakoby je na nože brali, aby se poté, co zachvácena panikou všeho zanechám a přiřítím se v domnění, že jim hrozí okamžitá smrt, ukázalo, že potřebují podat pastelku, která leží necelých 20cm od jejich ruky;
  • budou idiotsky šišlat a chovat se jakoby právě podstoupili lobotomii;
  • se ani napodesáté nedokážou rozhodnout, co vlastně chtějí;
  • mi málem vypíchnou oko klackem;
  • si utřou pusu do rukávu, přestože před sebou mají položený ubrousek, a následně budou s neskrývanou samozřejmostí očekávat, že já to triko vyperu;
  • budou zcela vědomě zkoušet, co vydržím;
  • budou plivat po svých vrstevnících a krkat u oběda;
  • vrhnou můj iPhone proti zdi, protože na Youtube zrovna nemůžou najít konkrétní díl Prasátka Pepiny;
  • si budou okusovat nehty na nohách;
  • budou odmítat oběd (protože „jim nechutnáááááá, blééééé“), načež během půl hodiny předvedou dramatickou etudu na téma: „umírám na podvýživu“, do znovu ohřáté krmě dvakrát dloubnou, aby se neřeklo, a budou „mít úúúúúúplně plný bříško“ (mimochodem, kdybyste jim v tu chvíli nabídli sušenku nebo čokoládu, spucujou ji v cukuletu);
  • budou na veřejnosti (volume max) spřádat báchorky o tom, kterak hovínko s prdem potkali čůránky;
  • nebudou reagovat na to, co říkám (ani když to zopakuju už posedmnácté);
  • si v obchodě za ušidrásajícího řevu lehnou na zem, protože jim odmítnu koupit kindervajíčko;
  • budou ocucávat ohmatanou tyč v tramvaji;
  • zahlásej „čůrat“ jakmile jsem je naložila do auta, přikurtovala, nastartovala a vyjela (to vše pochopitelně až poté, co jsem se opakovaně ujistila, že se jim opravdu nechce na záchod);
  • budou zuřivě škrtit svého sourozence jenom proto, že jim odmítne vydat věc, kterou zrovna sám používá

… řeknu jim přesně, ale úplně přesně to samé (a tím samým tónem), co v takových situacích říkám svým dětem. Dokonce si troufám tvrdit, že čím bližší přátelé to budou, tím drsnější na ně budu. Tolik k respektujícímu přístupu.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Výchova a péče. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na Lekce respektujícího rodičovství

  1. Káča napsal:

    Děti nás učí sebelásce a respektu k vlastním hranicím. Ale těmi hranicemi myslím ty opravdové hranice našeho srdce. ne hranice našeho ega a obecně myšlených „SE“ to nedělá atd. Pokud dokážeme být partnerem sobě, máme se rádi a přijímáme se, dokážeme to i k našim nejbližším. Děti tohle umí velice dobře vyčítit a ty naše slabá místa vytáhnout na světlo. Pokud je naše chování v souladu s tím co říkáme, děti nemají problém v komunikaci s námi a my s nimi. Funguje to. To je moje praxe. A stejne tak to funguje s partnerem nebo s přáteli. 🙂 Jen děti si nevybíráme. Proto je to taková výzva. (děti 16, 15, 14 let)

    • Alinka napsal:

      Ehm, děkuju za komentář, ale přiznávám, že je na mě moc chytrý, takže jsem úplně nepobrala, co chcete říct :(. Nicméně souhlasím, že výzva to je každopádně ;).

    • Milan napsal:

      Děti zas tak moc nekomunikují. Spíš koukají. A poslouchají, co jim není určeno. A to trvá tak zhruba do 24 let.

      • Alinka napsal:

        Jéjda, tak to ty naše teda komunikují (ne nutně slovama – zvlášť Matyáš je expert na neuvěřitelnou škálu kňourání, kníkání, hukání a huhňání) neustále už od velmi útlého věku. Ale s tím posloucháním souhlasím. Uši jak radary. Zatím to s manželem řešíme tak, že pokud chceme, aby nevěděly, o čem se bavíme, přecházíme do angličtiny, ale ani to nám asi nebude procházet moc dlouho.

  2. lenkaq napsal:

    Hurá. to jsem teď přesně potřebovala slyšet! Zas jeden den, kdy všechny ty repektující poučky a moudré rady naprosto nefungují a už ani nejsem schopná je dodržet. Naprosto s tebou souhlasím. Sice si říkám, že chyba asi je ve mně a musim se líp ovládat, ale oni by se o to snad taky mohli snažit, ne? Nicméně přiznávám, že křik, napomínání, vydírání atd. taky nefungujou.
    Mimochodem, jak to dopadlo s tim kurzem Nevýchovy? Jdeš do toho?

    • Alinka napsal:

      Mě takový to sebeobviňování („je to moje chyba, jsem špatná matka“) nejde pod nos. Vím totiž, že je vychovávám podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí. To sice nezaručuje, že to nedělám občas blbě nebo že mi sem tam neujedou nervy, ale sama za sebe vím, že se snažím. Poctivě snažím. A myslím, že oni to poznaj. Takže nevěš hlavu, když se to nepovede. Jsme jen lidi. Důležitý je mít čistý svědomí ;).

      • Silvia napsal:

        Suhlas. Ale nie vsetci rodicia maju to „svedomie ciste“. Ja som sa tiez velmi snazila, lepsie povedane cim viac som sa snazila, tym vacsia zlost ma pochytila ked deti nespolupracovali. A co potom s tym…. krik, nasilne jednanie, potom vycitky…. hlava chape ze to chce inak, ale emocie riadia hlavu. Deti to kopirovali, manzel z nepohody unikal a kruh sa uzatvaral. Ak je matka v pohode a len sem-tam pred detmi buchne, tak pomoc nepotrebuje. Ale ak je v pruseri, tak sa aj slamky chyta. Dnes nasa domacnost funguje uplne inak (aj ked zvysujem hlas a urcite im nedovolim vsetko). Deti su s tym v uplnej pohode ked s nimi ako s kamaratmi jednam. zistila som ze pre svoje konanie maju vzdy dovod. Aj sa mi nepaci, vysvetlim. Kamoske tiez nedovolim vsetko. Ale niektori rodicia hovoria detom fakt hnusne veci a myslia si ze je to poriadku. Nie je to urcite vas pripad – mate to v hlave dobre zrovnane. Obdivujem ako vam to ide. Pekny den.

        • Alinka napsal:

          Rozumím. Znám bohužel spoustu případů, kde to rodiče (maminky i/nebo tátové) vůbec srovnaný nemají, a jsou z toho nešťastný všichni. Mimochodem, já sama si to furt ještě rovnám. Děkuju za poklonu, ale kéž by mi to šlo tak, jak bych si přála.
          Naprosot souhlasím s tím, že strašně pomáhá dívat se na danou situaci z jejich úhlu pohledu. Když to opravdu poctivě zkusím, zjišťuju, že stejná situace může vypadat úplně jinak a mnohem víc pak rozumím všem těm varováním, že můžeme narušit jejich důvěru v nás a svět vůbec, když vybouchnem. Z jejich perspektivy to totiž až příliš často děláme absolutně nečekaně, nespravedlivě a nepochopitelně.

  3. Sedmi napsal:

    Jooooo 😀 to jsou ty zkušenosti… 🙂

  4. Ela napsal:

    :-)) tyhle články jsou tak uklidňující, že všude je to stejný :-))

  5. avespasseri napsal:

    :-)) Ale koneckonců však jo, ne?? To JE respektující přístup, ne? Když se dospělí chovají takhle, tak je respektující (vůči sobě) se rázně ohradit. Vždyť je to respektovat a BÝT RESPEKTOVÁN 🙂 Já mám dojem, že největší problém RaR přístupu nebo právě Nevýchovy je v tom, že my prostě neumíme sladit respekt k sobě i k druhému. Takže já to ani tak neberu tak, že jde o nějaké nesplnitelné teorie. Ale o poukázání na zásadní problém, který ve vztahu (k sobě i druhým) máme. A snahu ho napravit. A je nerespektující k sobě si vyčítat, že nám to nejde a nerespektující k autorům těchto konceptů vyčítat jim, že je to všechno jen teorie, která nefunguje. Z mého úhlu pohledu je to směr. Hledání způsobu, který by byl lepší než to, nač jsme zvyklí ale víme, že to nefunguje. Proč bychom jinak hledali?? Není to platné evangelium, je to ukazatel. A jak si tu cestu vyšlapeme záleží na nás…

  6. Mari napsal:

    Ach, jak královsky jsem se pobavila! 😀 Jinak naprostý souhlas s avespasseri. A nutno dodat, že záleží i na „ingrediencích“, ze kterých je náš jednotlivý potomek utkán, protože některé děti se vychovávají téměř samy, zatímco jiné jsou VÝZVOU pro každého, kdo se ocitne v jejich blízkosti. A obsah slova „respekt“ je pro ně jen slovní hříčka, kterou bravurně ignorují 🙂
    Mám potomky 27, 24 a 22 let a jsou dnes více či méně respektující a rozhodně respektovaní neb opak by si nikdo nedovolil! 🙂

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s