Co mne zaujalo: Rozšířená rodina

Tomáš Hajzler, je člověk, který mi především díky svému blogu dělá díry do hlavy už pěkně dlouho. Dost často totiž tluče hřebíčky po hlavičce a nutí mě dívat se na věci z nečekené a přitom až absurdně logické a přirozené perspektivy.

Mimo jiné je správcem blogu státní pražské montessori ZŠ Na Beránku, kde mě zaujal jeho nejnovější příspěvek (na videa jsem nekoukala, ale text určitě stojí za přečtení a za úvahu).

„… to nejdůležitější pro mladé rodiny hledající nový domov není dostupnost školky a školy, ale to, zda v místě budoucího domova běhají venku děti, ideálně různého věku …

… dítě potřebuje pro zdravý vývoj mnohem více dospělých vzorů než je jenom vyčerpaná maminka a tatínek, (který se občas objeví doma, kde stejně většinu času hledí do nějaké obrazovky neo displaye – viz Co dělá tatínek nejraději?). I další psychologové vysvětlují, jak důležité je to, aby děti měly dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, dostatek nestrukturované hry (bez non-stop kroužků, oddílů, úkolů a dalších aktivit pod dohledem dospělých) nebo jak klíčová je právě ona věkově různorodá smečka, ve které se starší děti učí pečovat o mladší a mladší se učí od starších. Nikde jinde se nenaučí tak dobře hranicím, spolupráci, tomu jak získat ostatní nebo tomu být tím, kým jsou …

…  podle sociologů je jedním z hlavních důvodů dnešní honičky a nemizející pocitu nedostatku času právě to, že se dnešní rodiče staly osobními asistenty svých dětí. Zatímco nás vychovávala ulice (a síť tet a strejdů) dnes většina dětí sedí ve svém bytě odkud je rodiče rozváží do školky/ školy, na kroužky. A když už se jde náhodou ven, většina rodičů  sedí na hřišti, kde „hlídají“ své dítě (proti komu?) a jinak se ho snaží všemožně bavit a vymýšlet mu program …

… změna se zdá být přitom tak snadná – pokusit se začít žít tam, kde bydlíme – tj. začít cíleně poznávat své sousedy, začít ťukat na jejich dveře a zvát je k sobě, spojovat síly, vymýšlet společné akce …“

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Být lepším rodičem, Co mne zaujalo ..., Výchova a péče. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Co mne zaujalo: Rozšířená rodina

  1. Al. napsal:

    Děkuju za ty řádky a zcela souhlasím. Jak to ale změnit? U nás na vsi takováhle dětská parta ještě trochu funguje, ještě kluci hrajou fotbal a jezdí na kole a stavějí bunkry, ale taky spíš sedí doma u obrazovek nebo je rodiče rozvážejí po kroužcích. Je to škoda, protože já mám na bandu dětí, se kterou jsem si hrála na plácku před panelákem (žádné hřiště jsme neměli), báječné vzpomínky…

    • Alinka napsal:

      Já partu neměla, ale minimálně každý druhý víkend k nám jezdila sestřenice s bratranci a hráli jsme si u nás na zahradě. A po kroužcích jsem od třetí třídy chodila sama (klidně i do jiného pražského obvodu, MHD i pěšky) – v tuhle chvíli si vůbec neumím představit, že bych třeba za dva tři roky měla Matyáše takhle pustit. Jak to změnit nevím. Já se snažím pokud možno skamaráďovat s maminkami kamarádů svých dětí. Jde to pomalinku, nikdo nemá moc čas (děti mají ty a ty kroužky a tu a tu aktivitu, rodiče moc práce), ale jde to. A taky mám moc ráda, když máme u nás někoho z jejich kamarádů na návštěvě (a děti s eu toho naprosto tetelí blahem, návštěvy kamarádů zbožňují).

      • jolana88 napsal:

        „v tuhle chvíli si vůbec neumím představit, že bych třeba za dva tři roky měla Matyáše takhle pustit. Jak to změnit nevím.“ Doporučuji přestat se bát, zapomenout chvíli „na sebe“ – a prostě to risknout 🙂

  2. Sedmi napsal:

    Díky jdu kouknout. Btw ta skupina asi deseti různě starých dětí tady za domem je jeden z důvodů, proč tady pořád ještě jsme…

  3. Vanilka napsal:

    Naprostý souhlas! Jak jsem teď „doma“, poznávání soused(k)y trošku lépe a jsem za to ráda. Naše děti už si spolu začínají hrát navzdory jazykové bariéře (Motýlek lucembursky zatím moc nemluví). Sice ne na ulici, kde občas projede nějaké to auto, ale v naší nebo jejich minizahradě nebo aspoň doma.

  4. Jitka napsal:

    Obvykle místo, kde je hodně dětí, je právě to, kde absolutně nestačí kapacita školky v tom místě a blízkém okolí. Právě na takové místo, kde je „dětí jako smetí“, jsme se nastěhovali a je to paráda! Sice s tou školkou to bude děsně těžké (už teď je jasné, že do státní se dostaneme nejdřív, když synkovi bude 4,5 a lesní je taky plná), ale ta kupa dětí, co tu je, za to fakt stojí.

  5. Lenka napsal:

    No vidíš, konečně začínáš chápat kouzlo toho, že člověk bydlí na dědině 😀 Tady se známe každý s každým, děti mi před barákem hlídá sousedka od naproti, protože na ně vidí z kuchyně 😀
    Je to ale celospolečenský problém – v dnešní době se lidé pořád zavírají sami doma, i na vesnici, i když tady je těch společenských akcí, na kterých se potkáváme, pořád víc než ve městě – respektive míň, ale potkáváme se pořád ti stejní 🙂 My jsme hodně společenští, zveme k sobě návštěvy, často i spontánně a neplánovaně – třeba včera jsme se z rozsvěcení vánočního stromečku plynule přesunuli k nám do obýváku na svařák (a mimochodem, konečně jsme ve stádiu, kdy se všechny přítomné děti zavřou spolu v pokojíku :D). Nicméně zjišťujeme, že jsme to většinou právě my, kdo řekne „stavte se“ nebo „pojďme k nám“. A přitom je setkávání tak fajn, připadá mi, že i do vztahu to vnese nový náboj, nová témata k hovoru…

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s