V lednu …

leden … mě jako každý rok, přepadla lenora a nechuť cokoli dělat. Tohle roční období jsem mívala docela ráda, protože se dalo zahrabat pod deku s hrnkem čaje a knížkou a nevylézt, dokud nepřišlo jaro. Jelikož okolí se vždycky nacházelo v podobném stavu hibernace, krásně mi to procházelo. Ne tak od doby, co mám děti. Ty totiž potřebují pohyb. A mě se tak strašně nechce s nima být venku, podupávat na chodníku zmrzlýma nohama, zadýchávat si šálu, která mi pomalu přimrzá k puse, a při přesunech neustále vybalancovávat hrozící držkopád na zledovatělém chodníku, když mě ti dva vláčejí za ruce. Nebaví mě to. Chci domů, do tepla. Chci svojí knížku a svůj klid. Takže je ženu domů výrazně dřív, než by bylo záhodno. A jelikož nejsou z venku dostatečně vylítaní, řádí doma jak dvojité tornádo.
… jsem si hned na několika případech připomněla, že lidi se prostě nemění – svině zůstane sviní, ovce ovcí a vtipálek vtipálkem. Tím posledním byl můj kamarád ze Slovenska. Neviděli jsme se dlooooouho, ale v ničem to nevadilo. Jednoduše jsme navázali tam, kde jsme před šesti lety skončili (ke slovu se s Lukášem moc nedostanete, ale řehtáte se celou dobu). Jsem strašně vděčná, že díky internetu si člověk může zachovat i tahle přátelství na dálku. Pár jich mám. O co míň se vidíme, o to intenzivnější to často bývá.
… jsme stihli první letošní choroby. Matyáš si své devětatřicítky odbyl na Silvestra a Nový rok. Já padla s 24-hodinovou „chřipkou“ o týden později. Zbytek zatím dobrý. Předpokládám, že si to šetřej, až bude sezóna v práci v plném proudu. Už se to nenápadně rozjíždí a co nevidět to bude pěknej hučák.
… jsem si díky polopracovnímu výjezdu po třech letech zase zalyžovala (i když to slovo je pro mou jízdu až moc nabubřelé). Modrý nebe, bílej sníh, ááááách. Jen jeden den, ale díky za ty dary.
… jsme se Matýskem byli podívat ve škole. On má jasno. Já asi taky, ale taky z toho mám hlavu jak pátrací balon a vyrábím ji i manželovi. Dumám, kudy chodím, zvažuju, diskutuju, ptám se a pak zase znovu dumám. Sem, tam, zepředu, zezadu. Víc snad napíšu časem.
… jsme poslouchali sklep. No fakt, nekecám. Pánové robotníci totiž fikaně vybourali stará vrata od garáže, aniž by jaksi měli připravená ta nová. Takže nejen, že jsme týden v mínus deseti topili do luftu, aby nám nevymrzla půlka baráku, ale navíc jsme fungovali s domem „zabezpečeným“ neuzamykatelnými interiérovými dveřmi mezi garáží a zbytkem domu. Pro klid duše jsme do sklepa umístili dětskou chůvičku, abysme jako slyšeli, kdyby se někdo pokoušel dostat dovnitř. Než jsme vychytali, jak zní, když hučí kotel a bojler v technické místnosti, několikrát jsme se vyděsili. Poplach byl jen jeden. Manžel se (na můj vkus až příliš) neohroženě vydal obhlížet situaci, aby bohudík zjistil, že plašíme zbytečně. Ale vrata máme a konečně i vchodové dveře do domu („jen“ s dvouměsíčním zpožděním). Když jsme nedávno diskutovali o podlahách do přízemí, došlo nám, že už se možná přeci jen blýská na lepší časy a že to třeba opravdu jednou skončí.
… jsme s babi navzdory všem očekávaným černým scénářům oslavili 90. narozeniny. Vypadala moc dobře a užívala si pozornost. Důležité pro ni bylo, že měla dort s pařížskou šlehačkou. To, že si nebyla úplně jistá, co to je za lidi, kteří ji ho pomáhají spucovat, ji až tak moc netrápilo. A prý jasně, že „se dožije stovky“. Tak všechno nejlepší, babičko!

koralky

Zažehlovací korálky přinesl Ježíšek. Barunka na ně (ještě) nemá trpělivost, ale Matýsek a maminka se zabavili dobře. Chvíli skládal podle vzoru, ale pak už si vymýšlel vlastní obrázky. Mimochodem, IKEA má v nabídce krom pixly s klasickými barvami i novou s pastelovými.

domalovankyJak jsme hodně doma, tak děti vytahují i to, na co už dlouho nesáhly. Jako třeba tyhle domalovánky od Svojtky. Hladké kartičky s úkoly a mazací fix. Existuje jich několikero druhů. My máme dvoje. Bavily před dvěma lety stejně jako teď a myslím, že budou bavit za další dva roky taktéž.

voltik

A ještě jeden dárek z Vánoc – elektronická stavebnice Voltík I. Matyáš je důkazem, že jednotlivá zapojení zvládne podle návodu i dítě, které neumí číst. A jakou má radost, když to fakt dělá to, co to dělat má (a jak se vzteká, když to z nějakého důvodu nefunguje). Dítě se učí nejen základy elektrotechniky, ale taky procvičuje pozornost a jemnou motoriku. Srovnávala jsem se stavebnicí Bofin, která je shodou okolností velmi hezky zrecenzovaná tady (a dokonce si o ni můžete i zasoutěžit). Ale ten mi přišel složitější, čímž pádem pro trochu starší (nebo zkušenější). Voltík je na to úplně první seznámení naprosto dostačující. A pro starší děti má další (komplikovanější) sady.

hry

Společeněské hry jsou v těchto dnech hitem číslo jedna. Člobrdo, Pexeso a Dobble hrajeme x-krát denně. V pexesu už mě dokážou porazit. V dobble zatím ne, ale spíš proto, že místo, aby dávali pozor, vztekají se, že mi to jde líp. Takže hraju „těžší verzi“, kdy musím najít shodu nejen na své kartičce, ale i na té jejich. Přesto hrajeme většinou kooperativní verze (všichni sbírají na jednu hromadu), protože nervy mám jen jedny. Matyáš se naučil dámu, pravidla pochopil snad hned napoprvé, ale strategie mu zatím moc nejde. Hry od Lucky Ernestové vám tady ukazuju pořád dokolečka, ale ty jsou prostě nej. Na mé doporučení je nakoupily kamarádky k Vánocům a všechny hlásí velký úspěch. Na druhé fotce mají děti rozloženou hru Lunch box. Taky je u nás oblíbený Brain box – Moje první obrázky. Máte nějaké své oblíbené hry pro děti ve věku 5-6 let? Potřebujeme rozšířit portfolio.

vareni

Restaurace je teď moc oblíbený „RPGéčko“. Napsat si pěkně na tabuli nabídku dne, připravit stoleček, židličky, obsloužit hosty a na konci se samozřejmě platí (to Matyáše baví nejvíc). Barborka plynule přechází mezi rolí hosta, servírky, kuchařky a vyhazovače. Pomáhaj mi ale i s normálním vařením. Často vehementněji, než bych chtěla. Matyáš už zvládne sám třeba palačinky nebo falešné lívance, a to včetně smažení. Zvláštní je, že vůbec nemám strach, že si ublížej nebo že něco rozbijou. Nejstrašnější pro mě je ten bordel, co kolem toho nadělají (a že se dokážou rozjet). Musím se pak strašně držet, abych nebyla za takovou tu nesnesitelnou matku, co neustále šúruje a brblá, že nadělají binec. Nad těmi mufiny se Matyáš tváří tak, jak se tváří, právě proto, že jsem jaksi úplně neustála jeho dobře míněný pokus o „kopeček na mufinku“. Vždyť jsem předtím třikrát! zopakovala, aby ty košíčky plnili „jen do půlky“. Tak prej slyšel, ale neposlouchal.

ufici

A kreativní svinčík ještě jednou, aneb i takhle vypadá čas od času naše kuchyň (když Ela psala o odstřižcích, byla jsem šťastná jak blecha, že to někde jinde může vypadat podobně). Barborka se zamilovala do Berty a ufo. Mezi Déčkovými hrami (které má teď Matýsek raději než sledování pohádek) objevili tvorbu ufíků i to, že si je můžou vytisknout. Načež mi společnými silami napřed trochu zamávali s barevnými náplněmi v tiskárně, následně vyrobili Planetu veselých ufíků. Docela jsem zírala.

stihacka

V lednu si Matyáš taky přinesl první výtvor z modelářského kroužku. Kola má trochu šejdrem a všechny ty bomby asi taky nejsou úplně na správných místech, ale je na to tak moc pyšný. A já jsem zase pyšná na něj.

keramika

Keramická dílnička jednoho z pražských DDM. Jedna z mála, která je dohromady pro dospělé i děti. Bohužel jen jednou za měsíc. Chodíme nepravidelně už přes rok. A nadšení převeliké. Oni si patlají, co chtějí, já si zas patlám svoje a všichni jsme spokojený. Kdybyste někdo věděl v Praze o podobných dílnách, dejte vědět, rádi zavítáme.

pravidla

Jsem se dočetla, že pravidla, která děti pomáhají spoluvytvářet, pak snadněji dodržují. Hmmm. Děti několikrát zmiňovaly pravidla, která mají nastavená ve školce. Hmmm. Tak jsme nad tím strávili odpoledne. Vymýšlely si pravidla sami (z 11 bodů jsem já sama dodala dva). Máme tam takovou klasiku jako „Neubližujeme si“ (to je pro ně), „Neječíme na sebe“ (to je, předpokládám, pro mě), „Neběháme přes silnici“, ale i výživnější kousky, například „Neolizujeme víčka konzerv“ nebo „Zeptáme se, než vlezeme k někomu do postýlky“. To všechno podepsáno a stvrzeno celou rodinou. Mno. Moc to nefunguje, aspoň zatím. Ale je fakt, že když je nejhůř, dovleču je před nástěnku a pokouším se o vysvětlování.

lego

Doslova za pět minut dvanáct jsme ještě stihli výstavu modelů z lega v Holešovicích. Matyáš v sedmém nebi. Barborka zas takový fanoušek není, ale i pro ni tu bylo co dělat a na co koukat. Odcházeli jsme (jako vždycky) mezi posledními, a to zavírali v devět. Nějak nechápu rodiče, kteří po půl hodině vlečou pryč řvoucí dítě, které si evedinetně chce ještě hrát (zvlášť při ceně vstupenek). Strávili jsme tam celé odpoledne a šlo se v podstatě až když i oni sami byli unavení a zaveleli, že můžem. Stejně tak moc nechápu dospělé, kteří v hracím koutku seděli, čučeli do zdi (nebo do mobilu) a čekali, až si děti vyhrajou a pak je to samozřejmě nebavilo. Já si hrála s nima (a to mě to doma zas tak moc nebere) a prohlížela a zkoumala. Samotná výstava byla zajímavá (jako postavit se dá fakt! cokoli), ale neuvěřitelně mě štvaly popisky u jednotlivých exponátů. To by opravdu byl takový problém nechat před tiskem tabulky zkontrolovat od někoho, kdo umí česky líp než jazykový překladač? To už bych za těch svých 210Kč vstupného (x3) chtěla asi moc.

zima

A abyste si nemysleli, že sedíme jen doma, tak prosím nesedíme. Bobovali jsme, stavěli sněhuláka (stříkaný je potravinářskými barvami smíchanými s vodou, které jsem nalila do rozprašovače). A děti se začaly učit bruslit. Myslím, že za chvíli už to budou umět líp než já (což není problém, protože dodneška jsem na nich stála asi tak 5x). Postavili jsme „hnízdo“ – původně to mělo být iglů, ale to byl, jak se později ukázalo, příliš ambiciózní plán. Dělali jsme andělíčky, koulovali se. Když je sníh, tak se i přemůžu ;).

Kdyby Vás zajímalo, co jsme dělali před rokem, koukněte na loňský leden.

A co jste prováděli minulý měsíc Vy?

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Fotodeník, Jak je zabavit. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na V lednu …

  1. Hana napsal:

    S tema hrama – ve skolce se mi moc libilo Moje prvni sudoku, nevim jestli se to jmenovalo tak nebo podobne, je to s obrazky. A ubongo junior s obrazky zvirat. Nebo treba logico, nevybavuji si zda nahodou nemate, jestli jste uz o tom nepsala. A pak takove ty balancni hry, at uz primitivni zachod s kartami, vez nebo drevene lodky na ktere se davaji nahoru tvary, tak aby to nespadlo, je treba i krtkova verze, nevim jak to popsat lip… Meli jste se hezky, ja se tesim az si budem hrat doma take neco inteligentnejsiho nez bum bac vez z kostek 😀

    • Alinka napsal:

      Děkuju za tipy. Ubongo junior jsem už viděla u neteře a asi ho pořídíme. Logico primo (Jestli jsi teda myslela tohle) děti mají a kupodivu je to zas až tak moc nebere. Přitom mi to přijde docela vymakané. Balančního máme delfína a je pravda, že Barunka ho docela vytahuje, na něj jsem nějak zapomněla.
      No, inteligentního – můj zápis o člobrdu jsi četla, ne? 😉 Takže ona to zas dost často taková idylka není :D.

  2. Lenka napsal:

    U nás začaly taky frčet hry. Náš taťka miluje karetní hru Bang!. Je od 8mi let, ale u nás už pětiletý Petřík zvládne (ale jen s námi – ve dvou, třech,) ve více hráčích zatím vyzkoušeno nemáme. Není špatná i hra Farmář Pepík – tu naopak zvládnou i mladší 🙂

    • Alinka napsal:

      Leni, děkuju. Bang! jsme kdysi hrávali (ještě před dětmi), ale vůbec netuším, kam ta hra přišla ani si moc nevybavuju její pravidla. Budu muset pohledat.

  3. Lenka napsal:

    Ahoj,
    já mám výhodu, že stačí pooblíkat borce a strčit je ven 😀 Toťkaj (ne, vážně, jak se to řekne česky? mě napadá ještě varianta onehdá, ale to taky není ono :D) jsem je vystrčila v půl desáté (a to se, prosím, víceméně oblekli sami) a v poledne přišli, mokří, ale spokojení 😀 Ale zimní sporty, to jo, taky bruslíme, sáňkujeme, stavíme sněhuláka, i na horách lyžovat jsme byli. Kluci jsou ale schopní vzít kolečka, lopaty a hodiny převážet sníh z hromady na hromadu, to mě teda fakt nebere, takže je bezva, že můžou jít sami 😀
    Co se týče společenských her – Kubík má hrozně rád UBONGO, myslím, že by chytlo i Matyáše. Taky se mi docela líbí Duchová v koupelně (je i varianta s Duchem, princip, je, myslím, stejný) a pak ještě Tik tak bum, je ve variantě junior i pro dospělé, dospělácká mě baví výrazně víc, ale děti ve věku našich ji ještě nedají. Pomalu začínáme s šachama, ale zatím jsme tak maximálně u poskládání figurek, způsoby tahu Kubík ještě nedává. No a my s Františkem máme rádi Carcassone, dětskou verzi neznám, takže pokud má někdo zkušenosti, tak by mě to taky zajímalo 😀

    • Alinka napsal:

      No to já snad teoreticky budu moct za pár měsíců taky. Momentálně je po zahradě takovej bordel (trubky, zbytky cihel a skla, hromady blíže neidentifikovatelného čehosi, atd.), že tam poslední čtyři měsíce v podstatě nechodíme.
      Hmmm, na to Ubongo budu muset fakt kouknout. Tik tak bum mi taky teď někdo doporučoval, tak na to zkusím kouknout. Duchová v koupelně? To je vtipný název :D. Carcassone už jsme zkoušeli úplně základní verzi a Matyáš to docela pobral a i ho to bavilo. Ale Babu ani omylem. A jelikož potřebuju, aby hráli oba najednou, tak musíme ještě počkat. Ale jinak je to moje taky velmi oblíbená hra. A ještě Osadníci z Katanu. Ty jsme jeden čas hráli furt dokola.

  4. Sedmi napsal:

    Zase koukam, kolik toho stihate… Holky posledni dobou hraji bud draci doupe bez niceho, jen povidaci, nebo vypraveci kostky. Znas?

  5. Ela napsal:

    U nás frčí brain box pohádky, to je baví moc, a ted jsme si přinesli z alberta twister a ten je taky hodně zaujal, potom hádej kdo jsem. Na papíře hrajeme Válku, ta baví všechny 🙂

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s