Vzhůru k pólu

Když jsme vymýšleli hru na letošní novoroční pobyt, vzpomněla jsem si na jednu dávnou oddílovou výpravu, kdy jsme dobývali severní pól. I navrhla jsem jako téma polární expedici, což bylo jednohlasně přijato. Klasicky to bylo trochu naknap, takže jsme po emailech pouze nahodili základní možné body a smířili se s tím, že improvizace bude pro příští čtyři dny naše nejlepší kámoška.

Zjišťuju, že s malými dětmi to ani pořádně jinak nejde, protože neustále je někdo nemocný, potřebuje spát, neujde určitou vzdálenot nebo jednoduše zrovna nemá zájem. Takže veškerá má příprava na podobné akce spočívá v tom, že prošmejdím internet, poukládám si na Pinterest všechno, co by se dalo použít a případně si připravím pomůcky, které nebudou v dané lokalitě lehce dostupné.

Tentokrát jsem navíc potřebovala načerpat i nějaké informace, abych dětem nevykládala bludy. Udělala jsem si výpisky, vypadají asi takhle:
polarni-expediceNajdete tam jak informace o polárních oblastech, tak o polárnících. Ke stažení v pdf tady (pokud byste chtěl někdo word, houkněte). Dětem jsem jednotlivé listy vytiskla a svázala jako knížku, aby do ní mohly kdykoli nahlížet. Na vyrábění lapbooku jsem neměla čas a asi je to škoda, protože samotný text se sem tam obrázkem je zas tak moc nezaujal a spíš preferovaly moje přetlumočení (ještěže jsem si to aspoň nastudovala). Kamrádka zase vzala knížku Antarktický deník cestovatele Radka Formana.

A pak už se jelo. Po úvodní motivaci – z dětí se stali vědci, kteří se přesunou na Antarktidu a tam zaprvé povedou běžný vědecký výzkum, zadruhé se pokusí dobýt jižní pól, bylo třeba připravit se na cestu.

polarka3Děti měly za úkol sestavit seznam věcí nezbytných pro takovou expedici, přičemž počet položek byl omezený na dvacet. Ty starší sestavovaly samy, těm svým jsem dělala zapisovatelku. Myslela jsem, že budou vymýšlet hlouposti, ale překvapilo mě, jak dokázaly celkem dobře pokrýt základní nutné potřeby jako je jídlo, teplo a přeprava z místa na místo. Následně jsme si nad seznamy povídali, co teda je skutečně potřeba, co ne a co asi chybí.

Pak jsme si povídali o počasí. Sníh nebyl, ale teploměr sklesal pod nulu. A tak jsme si aspoň vysvětlovali, co se v meteorologii označuje za polární/ledový/letní/tropický den a zajímalo nás, nakolik dokážeme přesvědčit pouhým vlastním dechem teploměr, aby ukazoval léto. Děti se do toho opřely tak, že ho vydýchaly na 25 stupňů, načež, ehm, nechtěně odlomily baňku, čímž byl pochopitelně pokus u konce.

polarka2Dalším úkolem bylo postavit na Antarktidě základnu. Dostali špejle a polystyrénovou výplň do balíků (seženete za cca 30 korun na kterékoli poště). Původní zadání znělo postavit stavbu alespoň metr vysokou, která by zároveň udržela čelovku. To se ukázalo jako dost náročné (zvládl to jen nejstarší kluk), takže jsme instrukce upravili a stačilo postavit jakoukoli stavbu. Sem tam došlo na nějaký ten vztekanec, protože polystyren se při neopatrném zacházení drobil, ale nakonec základny stály. Pozor, pokud byste to chtěli zkoušet, počítejte s tím, že drobné bílé kousky budete mít úplně všude.

polarka4

Tažní psi byli pro polárníky dlouhá léta nezbytností, a tak jsme si na ně zahráli. Pytel naplněný starými hardy a dráha, kterou bylo třeba proběhnout (kdo chtěl, tak i na čas). A pak si děti vyzkoušely improvizovanou chůzi/běh na „sněžnicích“, jež představovala dvě prkýnka přivázaná na botách.

polarka1Příprava skončila. Následovaly dvě expedice do terénu. To už měl Matyáš bohužel horečky, takže jsme spolu seděli doma, zatímco ostatní vyrazili. Jižní pól představoval Děčínský sněžník, který výprava bez větších potíží úspěšně dobyla. Druhý výlet byl na rozhlednu na Studenci. Vtip byl v tom, že nikdo (až na mého manžela) netušil, kam jde a co ho čeká. Matyáš se coby indisponovaný ujal dálkové navigace a přes skype jsme spolu udíleli polárníkům tajuplné instrukce, kam se mají vydat a jaký úkol splnit. Jelikož terén byl náročný, bylo třeba použít lano, aby se polárníci nepoztráceli. Tomu předcházela přednáška o tom, jak se chodí po ledovcových trhlinách a co dělat v případě, když do některé jeden z účastníků spadne. Do trhlin pak prá nejradši „padala“ Barborka, načež ostatní pohotově zalehli lano, aby ji zachránili.

polarka5A zatímco ostatní putovali venku, my jsme se věnovali ledovým pokusům. Zamrazila jsem plastové dinosaury. A Matyáš měl za úkol dostat je ven. Vyzkoušel hrubou sílu, sůl i teplou vodu. Dinosauří fosílie byly úspěšně vydolovány. (Mimochodem, moc pěkné nápady, jak si hrát doma s ledem a sněhem najdete tady a tady.)

Bohužel improvizace byla tak velká, že jsem u téhle hry nedoladila zakončení a děti tak měly pocit, že kus chybí. Musím si na to dát napříště větší pozor. Není potřeba chystat vždycky poklad, ale třeba pamětní kartičky na cestu k pólu a jejich slavnostní předání jsem připravit mohla. No nevadí, i chybama se člověk učí.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Fotodeník, Jak je zabavit. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s