V březnu …

… jsme byli nějak akční a nepobývali příliš doma. Protože jaro, takže jsme na zahradě a/nebo na hřišti. Cesta ze školky trvá baj vočko 2-3 hodiny, protože támhle klouzačka, tuhle houpačka a tadyhle kamarádi. A já si sedím na lavičce a čtu. Občas se vytřeštím, kam mi zmizely děti, ale pokaždé se zatím někde objevily. Po dlouhé zimě nás jednoduše neba sedět doma.
… jsme s Barborkou, mou kamarádkou a její dcerou vyrazily na film Balerina. Pěkné to bylo. Velmi, velmi holčičí.
… jsem poprvé v životě absolvovala magnetickou rezonanci (a pár dalších vyšetření). Bála jsem se strašně, ale snad všechno v pořádku. Trpím na občasné silné migrény, tak se má spolužačka z gymplu, neuroložka, pokoušela objevit nějakou příčinu. Nic nenašla, ale fotky mozku mám prý krásné.
… jsme bez oslavy oslavili narozeniny Matyáškova kamaráda Tomáška v Koala Café. Byli jsme tam v podstatě sami. V takových chvílích mám tyhle dětské herny i ráda. Děti se vyřádily do mrtva a já si popovídala s kamarádovou maminkou o nesmrtelnosti chrousta.
… si Barborka střihla zhnisaný oko, strašidelný kašel a ucpaný dutiny. Po odkládané návštěvě MUDr. všechny symptomy do 24hodin zázračně zmizely, aby mi paní doktorka týden na to oznámila, že z kultivace se vyklubal streptokok.
… jsem si společně s kolegy na vlastní kůži zkusila českou verzi pevnosti Boyard – TEPfaktor. Nad očekávání podařená akce. Můžu jedině doporučit. Matyáše zaujalo velmi, takže mě donutil k přísaze, že až trochu povyrostou, vyrazíme tam jako rodina. Kromě toho jsme zhlédli jeden ze starých dílů skutečného Boyardu a já si zavzpomínala, jak jsme kdysi se sestrou tuhle soutěž strašně prožívaly. A příjemným překvapením pro mě (absolutního nesportovce) bylo, že jsem fyzicky v pohodě stíhala kolegy o 10-15 let mladší (i když mě pak ještě dva dny bolel celej člověk).
… jsem o celé dva dny vylepšila svůj mnohaletý osobní rekord, protože jsem naše daňová přiznání dovalila na finančák UŽ!!! 27.3. A manžel to vůbec neocenil neb trousil cosi jako: „Zas na poslední chvíli.“

Naši kluci vyrazili na tradiční předjarní cyklozávod pořádaný kamarády (na podzimním jsem byla s dětmi já). Ujeli přes 20km a skončili sedmí (z osmi družin celkem) a druzí (ze tří dětsko-rodičovských družin).

A zatímco Matyáš s manželem podávali sportovní výkony, my s Barborkou vyrazily na vyloženě dámskou jízdu. Totiž na FlerOffline. Baruška by samozřejmě nejradši koupila úplně všechno (a já jen o trochu míň). Co mě zaujalo – ať už pro mě dosud neznámé nebo online už dlouho okukované? Vyrobeno tlapkama, SEW4HOME, papeerek, odsvetlusky, Monamy, Jou Jou, Jane Art, DOrTy, dílna Hammer a Břichopas Toys. Břichopasí Maruška Mrňávková byla hlavní důvod, proč jsem se sem vydala. Došly jsme k ní skoro až nakonec a mezitím už měla Barunka vybráno asi tak 180 hraček, které nutně potřebovala koupit. Trochu jsem setedy bála, jestli mi nějaká Maruščina panenka projde, ale zcela zbytečně. Jakmile Babu zmerčila její Kočičku, bylo jasno a jela s námi dom. Láska na první pohled. Matyášovi pak vybrala králíka Matýska od Pavly Hazuchové Kudrlové alias DOrTy, který taky slavil úspěch. A jaké oblíbence máte na Fleru Vy?

Odvelela jsem muže s dětmi na hory a sotva jsem si odbyla nezbytné pracovní povinnosti, vyrazila jsem za nimi. Oba na tom stáli poprvé. A oba sjedou kopec (byť poněkud svéráznějším stylem), Matyáš dokonce v 9 případech z 10 vyjede sám na vleku. No sportovní (ne)nadání po mě bohudík nezdědili. Já si taky trochu zalyžovala. Zkusili jsme snowtubbing – hustý!!! – já ječela hrůzou, děti nadšením. A (nechtěně načerno) sjeli půlku bobové dráhy, než jsme z ní byli vykázáni. S kamarády bylo (jako vždycky) fajn.

Po cestě z Krkonoš jsme v Bolce zavítali ještě do Muzea Škoda. Je to maličké, ale docela pěkné. Matyáš nevěřil, když jsem mu ukazovala 100, kterou jsme kdysi jezdívali. Připadala mu jako prehistorické vozidlo z dob dinosaurů.

Tvořili jsme opět jen malinko a navíc jsem zjistila, že jsem si nevyfotila výsledek :(. Tvrdý papír pomalujete celý měkými voskovkami (čím silnější vrstva, tím líp). Barunce jsem pomáhala, aby barva byla skutečně ve velké vrstvě. Přetřete černou temperou. Necháte zaschnout a silnějším špendlíkem nebo škrabátkem vyškrabujete duhové obrázky.

Do botanické zahrady v Troji chodíme každý rok. Ale v té na Albertově jsem byla naposledy snad před 30 lety. A tak jsme se sem vydali. Jelikož bylo slunečné počasí, bylo tu docela dost lidí, ale kytky byly nádherné. Matyáše pak zaujal geologický park, Barborku zase pářící se žáby (to mě teda koneckonců taky). Po cestě domů jsme to ještě vzali přes hřiště na Karláku. Děti byly po celém odpoledni tak špinavé, že jsem měla strach, aby nás nevykázali z tramvaje, ale spokojené.

Čím jsme se zabavili v březnu vloni, najdete tu.

A co jste dělali Vy?

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Fotodeník, Jak je zabavit, Kam vyrazit. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s