Poslouchám

Když si tak hezky sepisuju seznamy přečteného, napadlo mě probrat si i to, co poslouchám (odkazů dávám jen pár, myslím, že většinu stejně budete znát a kde ne, dá se vždy v pohodě dohledat). A třeba mi na oplátku dáte tipy, co si pustit.

Jako dítě jsem nejčastěji poslouchala písničky, které si pouštěl v autě můj táta – Plíhala, Nohavicu, Dobeše, Mládka, Jahelku, Hutku a samozřejmě Kryla. V pubertě jsem strávila nepočítaně hodin zpíváním v partě kamarádů – ve vlaku, u táboráku nebo třeba na Karlově mostě. Tehdy, těsně po revoluci, se to smělo bez jakýchkoli omezení. Seděli jsme tam na zemi a bylo nám jedno, že nás turisti očumují. Ty večery končící dlouho po půlnoci uprostřed rozzářené Prahy s kulisou šplouchající Vltavy patří k tomu nejromantičtějšímu, co jsem kdy v životě zažila. Stejně tak jako tehdy ještě zcela folkové Svojšice (a další fesťáky, ale ty Svojšky ze začátku devadesátých let byly jednoznačně nej).

Tehdy jsem poslouchala kapely, které dnes už často ani neexistují – Klíč, Máky, Poutníky (ještě s Robertem Křesťanem), Brontosaury, Nerez Zuzky Navarové. Byla jsem v Lucerně, když Spirituál kvintet slavil 30 let, i když tam Vlasta Redl na jednom z koncertů AG Fleku představoval tehdy úplně neznámou kapelu Radka Pastrňáka (no jasně, že Buty). Nejradši jsme ale chodily s kamarádkou na klubové koncerty – za dvacku (protože víc jsme často neměly) strčenou na tajňačku pokladní. Bez židle. Seděly jsme na zemi přímo pod pódiem nebo i na schůdcích k němu. Na Žalmana jsme takhle chodily tak často, že už si nás pamatoval a často to i komentoval.

Později to byla Druhá tráva, Asonance, Čechomor, Radúza. Všechno, co už jsem napsala si dodneška ráda pouštím. Včetně rádii provařených jmen jako je Aneta Langerová, Jana Kirschner, Xindl X, Divokej Bill a Tomáš Klus. Ti tátovi „folkaři“ se se mnou holt tak nějak vlečou celý život.

Z české scény mě v poslední době dostali David Stypka (jeho Jericho jsem za poslední týden slyšela snad 150x), Jananas a dvojka Kieslowski (máte-li tip na málo známé interprety podobného ražení, sem s nimi). Taky jsem si teď několikrát pouštěla celý Kudykam od Hapky a Horáčka. LeWron Orchestra je taky sázka na jistotu, ať už jejich Vichry nebo Olza. A od našich bratov se mi dobře soustředí u skladeb od Maoka.

Dětem nejraději pouštím Svěráka a Uhlíře, občas to u nás ovládne i Kašpárek v rohlíku.

V zahraničí mám malinko jinačí záběr. Jasně, takového Glena Hansarda si ráda poslechnu kdykoli, ale ti cizí písničkáři mi nějak nesedí. Nevím proč. Co ale naopak můžu?

Zaprvé nejrůznější instrumentální (hlavně klavírní) improvizace a skladby. Vanessa Mae, Kitaro, Yanni, George Winston, Ludovico Einaudi, Lorie Line, Rob Costlow a naoprosto bezkonkurenční  The Piano Guys. Pokud jste někdy viděli představení Michaela Flatleye pak určitě znáte hudbu Ronana Hardimana.

Zadruhé filmová a epická (to je boží slovo) hudba. Hans Zimmer, Yann Tiersen. Mým absolutně nejoblíbenějším soundtrackem je hudba z Posledního Mohykána od Trevora Jonese a Randy Edelmana. Skladby od Audiomachine jsou jedním z mála průsečíků mezi mým a manželovým hudebním vkusem. A nedávno jsem objevila třeba Thomase Bergersena, který jse naprosto skvělý.

A zatřetí melodičtější typy metalu. Začalo to u Nightwish (jejich Nemo, Islander nebo Kiss, while your lips are still red můžu poslouchat pořád dokola). No a pak už to jelo – Avantasia, Edguy, Apocalyptica, Tarja, Within Temptation, Lunatica. Teď momentálně naprosto ujíždím na albu Tuomase Holopainena (z Nightwish) The Life and Time of Scrooge.

Nikam nezařaditelný je pak třeba Serj Tankian.

Hudbu (ale třeba i spoustu pohádek pro děti) pouštím především přes Spotify, kde najdete skoro všechno. Na téhle vychytávce (která má samozřejmě i aplikaci do telefonu) je skvělé, že Vám sama hledá novou a neoposlouchanou hudbu podle toho, co si zrovna pouštíte.

A co byste mi doporučili Vy?

PS: Pokud ještě nemáte heslo k zamčeným příspěvkům, pište si na alincin.blok(zavináč)gmail.com.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Kulturní vpisky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Poslouchám

  1. MariT napsal:

    Dýchlo to na mě souzněním – jak je to vůbec možné, že mám pod kůží tolik stejných interpretů a písniček? Přidávám snad ještě Vladimíra Mišíka, Vladimíra Mertu, Petra Skoumala… Mari

  2. E. napsal:

    Co Květy, Zrní, Tomáš Kočko? Já se poslední dobou (znovu)zasekávám na svérázných Beirut, ale řekla bych, že tím se ti do vkusu asi moc netrefím:)

    • Alinka napsal:

      Zrní se pokouším přijít na chuť už dlouho. Všichni o nich básní … a mě nějak neoslovili. Nevím, čím to je. Možná vybírám špatný písničky, ale prostě zatím ne. To ostatní zkusím ;).

  3. Narunill napsal:

    Nightwish jsou má oblíbená „klasika“ 🙂 ale třeba bych ti mohla doporučit něco ze Slovenské scény, kterou se snažím teď poslouchat, když se tam v dohledné době přestěhuju. Je to skupina HEX, trochu mi připomínají naše Chinaski a pak Adama Ďuricu. Hanse Zimmera miluju a letos se dokonce ukáže v Čechách! Z Ameriky mě se zalíbil jejic country styl jako je Lady Antebellum. Dokonce i Marco Hietala (Nightwish) má/měl svou vlastní kapelu Tarot, která se dá taky dobře poslouchat, ale je v několika ohledech drsnější než Nightwish (přeci jen tam chybí ženský hlas), ale jejich Ashes to the Stars jsou velice zajímavé.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s