V dubnu …

… děti natolik zaujal Apríl, že ho s poťouchlým potěšením neustále aplikují ještě teď v květnu. Co na tom, že už není prvního dubna.
… byl Matyáš poprvé úplně sám doma asi hodinu a půl. Odmítl s námi jet na trh a v naprostém klidu (na rozdíl od své silně nervózní matky) si stavěl lego. U sebe měl pro jistotu můj soukromý telefon. Jednou (nebýt mého muže, který mi to víckrát zakázal, bylo by to co tři munty) jsem volala já jemu, jestli nebožátko moje nešťastné opuštěné bez maminky ještě žije. Podruhé on mně, kdy přijedem s nákupem, že dostal hlad.
… jsme dětem pořídili konečně pořádný psací stůl do pokojíčku. Je to přechodná varianta z Aukra za pár kaček a posléze se mi postěhuje do pracovny (asi tak za 10 let, až nějaká pracovna bude), ale je obří, moc dobře se jim u něj kreslí a nemusej se už cpát do kuchyně.
… byly zápisy do ZŠ. Modří již vědí, že to bylo trošku drámo. Ale přežili jsme to a jelikož nám tam nahoře někdo hodně držel pěsti (dík, tati!), nastupuje Matyáš v září do soukromé. Snad to dojíždění nějak dáme.
… jsme tak dlouho koumali, co podniknout na Velikonoce, až se to vyřešilo samo neb bacily. Děti několik dnů devětatřicítky a strašidelný kašel. Manžel nakonec i atb. Já jsem jen dva dny chrchlala, protože si uprostřed daňové sezóny prostě nemůžu dovolit být nemocná. Už stříhám metr, letos je to nějak hustý.
… přijela návštěva z nejmilejších a i když nakonec nespali u nás, jak zněl původní plán, dobře bylo. Podnikli jsme taky první větší výlety pěšmo a na kole a i na chalupu jsme se nakonec dostali.

Magnety moje děti dost baví a nejrůznějších doma dělaných skládaček jsem Vám tu ukazovala už několik. Tahle je za pár korun z takového toho obchodu „VŠE za … nebotakněco“ – bílá magnetická tabulka, fixy a hromada magnetů. Ale tabulka je maličká, takže nakonec vytáhli osvědčenou bílou magnetickou IKEA tabuli (jen matka to zas nevyfotila). 

Nádherná dřevěná skládačka k povídání o emocích, kterou jsme kdysi dostali od Amélie z blogu Autíček Jeníček (ale určitě by šla jednoduše vyrobit i z kartonu). Děti ji mají strašně rády a dokážeou fakt docela dobře určit, jakou emoci která grimasa vyjadřuje. A nebo si s ní prostě jen tak blbnou.

Barvení vajíček podle Barborky – gumové rukavice (stejně pak byly k ničemu, měla to všude), pěna na holení, potravinářské barvivo (a ideálně wapka nakonec). Pokud můžu doporučit, používejte jen bílá vajíčka, hnědá vyšla jen jako „divně špinavá“ a nemíchejte víc než dvě barvy najednou. Babu chtěla všechny zaráz a pak z toho vyšla nehezká zeleno-hnědá. Ale vyblbla se, to zas jo ;). Nakonec si vyžádala vařečky a naběračky a „vařila“.

A marodi se u nás doma nejraději zabavují vychytávkami od Jany z lesa. Její omálovánky mám předem vytištěné, a když dostanou umělci chuť, prostě jim okopčím požadovaný počet stránek a nemusím nikde nic hledat ani zapínat počítač. A tihle piráti jsou prostě  boží (ale najdete tam i princezny, prince, hmyzáky a spoustu dalšího). Výsledný obraz na velkém baličáku. Já pomáhala jen se stříháním.

A když už nás potvory mikrobí nechaly na pokoji, vyrazili jsme (už potřetí) do pražského planetária na příběh Aničky a Nebešťánka. Doteď jsem nepochopila, jak mají ty příběhy být seřazené za sebou – podle ročních období to tedy rozhodně není. A pak do Stromovky. A přes pizzu u zemědělského muzea a Letnou domů – výlet na celý den. Vůbec nechápu, že někdo může s dětmi cestovat po Praze autem (tedy já obecně nechápu, jak může někdo po Praze jezdit autem, protože to je vždycky o infarkt, ale o tom zase jindy). Zabaví je totiž úplně všechno, co potkáme – hřiště, parky, MHD, lidi, domy, řeka, lodě, kachny – a dost často je to něco úplně jiného, než čekám. Tuhle vydrželi například dvě hodiny honit holuby v parčíku na Palackého náměstí.

Skleník Fata Morgana a motýli – výstava na přání návštěvy. Ti motýli jsou nádherní, ale je mi jich vždycky líto, jak se snaží dostat ven. I pár mrtvolek jsme viděli. Ale děti nadšené, Barunka samozřejmě mimo sebe z kytek.

A pak ještě související pidivýstava o motýlech přímo v botanické zahradě (ale teď už ji na jejich stránkách nemůžu najít). I když to bylo pidi, dozvěděli jsme se toho hodně. Slečna průvodkyně velice ochotná, všechno ukázala, vysvětlila (a že moje děti průvodce dvakrát nemusejí).

Tahle fotka je od kamarádky z mobilu. Jednou týdně děti vyzvedává ze školky a tady se neohroženě vydala se čtyřmi dětmi a dvěma psy na ukázky techniky a akcí České armády. Matyáš byl nadšený z ukázek slaňování (já už je fakt musím vzít na tu stěnu).

A další výstava – Trnkova Zahrada 2. Matyáš má knížku strašně rád, ale poprvé jsme to nestihli, a tak když se v Praze ukázala podruhé, bylo jasné, že musíme. Výstava je malinkatá a napřed se i zdálo, že to bude zklamání. Ale nakonec jsme tam vydrželi skoro dvě hodiny. Děti nejvíc bavilo chytat na tříkolce zdrhajícího kocoura a mě zas koukat do nebe. A mimochodem je výstava vedle naprosto skvělého hřiště (které je ale jen pro statečné děti a ještě statečnější maminky).

Když jsme na chalupě, dá se dělat spousta věcí, které doma normálně ne(pro)jdou. Třeba malovat temperama. Nebo stavět bunkry z matrací, dek a polštářů.   

No a když byly ty čarodejnice, tak jsme samozřejmě museli nějakou upálit. A aby se děti nedohadovaly při vyrábění, měly jsme rovnou dvě. Jen jsme bohužel kvůli brzy odjíždějící návštěvě pálili namísto večer už odpoledne a nemělo to takový kouzlo. Tak snad příští rok už to bude za tmy.

Kdyby Vás zajímalo, co jsme v dubnu vyváděli před rokem, kukněte tu.

A čím jste se zabavili v aprílovém měsíci Vy?

PS: Chystám se zamykat i tyhle deníkové příspěvky (a to i zpětně). Nemáte-li ještě heslo, pište si na: alincin.blok(zavináč)gmail.com.

PS2: Obávám se, že tohle bude jediný příspěvek tohoto měsíce neb mě zavalila práce a ještě nejméně měsíc to potrvá. Snad to přežiju ve zdraví.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Fotodeník, Jak je zabavit, Kam vyrazit. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na V dubnu …

  1. Kateřina Volfová napsal:

    Na Zahradu jsem se moc těšila, ale nebylo to pro nás úplně ono. A souhlas, to hřiště je fakt parádní. Vydrželi jsme tam dlouho, a to si syn na tu nejlepší atrakci ještě netroufl.

  2. Sedmi napsal:

    Drž se, já dělala daně jen pro nás dva a zase na rok stačilo…. Hezky si užíváte i přes daně. Jo a jsem zvědavá, jak se bude líbit ve škole.

  3. Lenka napsal:

    Je mazec, jak vy „měšťáci“ prostě žijete úplně jinak než my 😀 Tím nemyslím líp nebo hůř, jenom je je fakt zajímavý sledovat. My jsme prostě tak nějak rádi, že jsme… na zabavování není čas, protože je práce nad hlavu 😀 Ale jinak Kuba konečně objevil kouzlo šlapacího kola, takže z něj skoro nesleze. Jen to u nás funguje prostě jinak – nikdo s ním nejezdí na kole na výlet (i když pravda jednou je tatínek v sobotu odpoledne vzal, řekla bych, že vytáhl kolo poprvé od svatby, a jeli jenom k babičce a dědečkovi, pak na sólo a dom…). Jinak naložím kola do kufru auta, přejedu s klukama ke sklepu, dám pokyn, odkud kam můžou, a oni jezdí, zatímco já se motám ve sklepě…

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s