Přečteno

Moje řeč: Fejtónky Dobré češtiny (kolektiv autorů)

Útlá knížečka vydaná skupinou nadšenců pro jazyk český. Některé kousky jsou povedené více, některé méně (dva, tři autoři píší skvěle – vtipně, s pointou, lehkostí, naopak jedna dáma mě vyloženě iritovala). Celkově velmi příjemné čtení pro ty, kteří se rádi zamýšlejí nad krásami, záludnostmi i vývojem naší rodné řeči.

Hodnocení 8/10

Život po tobě (Jojo Moyes)

Že já si ty sequely občas neodpustím. Vždycky je to jen slabý odvar jedničky. Nejinak je to i s Louisou Clarkovou. Nastavovaná kaše vařená z vody, překombinovaná, předvídatelná až hrůza, nicméně čtivě napsaná, takže se to dá dotáhnout, aniž byste museli odkládat. Chápu, že Louisin „život“ jde dál i poté, co z něj Will zmizel. Ale kouzlo dobrých příběhů je mimo jiné v tom, že mají začátek a konec přesně v tom místě, kde ho autor původně zamýšlel. Cokoli navíc je prostě „navíc“.

Hodnocení 6/10

Indiálnský běh (Tereza Boučková)

Autentické vzpomínky Terezy Boučkové na život za komunismu a ve stínu slavného otce. První část volné trilogie. Skvěle napsané. Celá kniha je ztělesněním literární zkratky, ani jediné slovo není navíc a přitom všechno tak hezky plyne a jedno do druhého zapadá. Historické události i skutečné postavy (byť schované za „indiánskými“ jmény, takže občas chvilku trvá, než vám dojde, o koho jde) se plynule střídají s autročinými pocity a zážitky. Čtivé, přelouskáno bleskovou rychlostí. Trošku mě míchala jistá ukřivděnost, která z celého textu vyznívá, nicméně se vzhledem k okolnostem autorčina života zas není moc čemu divit.

Hodnocení 9/10

Život je nádherný (Tereza Boučková)

Třetí díl výše započaté trilogie pro mě byl spíš zklamáním. Zaprvé jsem z rozhovorů s autorkou (například tu) pochopila, že kniha je především o jejím životě s těžce nemocnou maminkou, což mě zajímalo. Bohužel se nakonec ukázalo, že to je jen menší část knihy. Zadruhé se někam úplně ztratila právě ona zkratkovitost, která mě tak upoutala v první knížce. Naopak zůstala jen ta ukřivděnost, navíc velmi rozvleklá a jaksi podivně nečtivá. Dočetla jsem, ale dalo mi to práci.

Navíc jsem zkusila i díl druhý – Rok kohouta, ale odložila jsem asi po 30 stranách. Vůbec jsem nebyla schopná se do knížky začíst. Škoda. Asi zkusím spíš kouknout na Smrady, ke kterým podle Roku kohouta psala Boučková scénář. To bude aspoň rychlejší. Četl jste někdo?

Hodnocení 7/10

Zamilovaná hypnotizérka (Liane Moriarty)

Knihy Moriarty mám hrozně ráda, protože ač jsou jejich příběhy často lehce přitažené za vlasy, postavy v nich jsou až neskutečně skutečné, uvěřitelné a především lidské (není tu příliš klaďasů/záporáků, jsou jen obyčejní lidé se svými chybami i silnými stránkami). To platí i pro tuhle knížku. Jenže tady pokulhává příběh, respektive jeho struktura. Omlouvám se za velmi neumětelskou vsuvku z literární teorie (i drobný spoiler). Obecně by příběh měl mít tři dějství, přičemž první je úvodní, krátké a slouží pro seznámení s postavami a prostředím. Druhé je nejdelší, v jeho průběhu se v podstatě odvíjí celá zápletka, příběh graduje a druhé dějství končí nejdramatičtějším okamžikem celé knihy. Třetí dějství je ze všech tří nejkratší a příběh jen lehce uzavírá. Mno, tak takhle kniha je ukázkovým příkladem toho, co se stane, když autor tenhle postup nedodrží a třetí dějství začne už ve dvou třetinách. Výsledkem je, že pořád podvědomě čekáte na ono drama. Marně. Celá třetina knihy je tak jen sluníčkově idealistická a v podstatě se v ní nic moc neděje. Navíc se všechno vyřeší tak nějak samo, bez přičinění hlavních hrdinů, což působí dojmem, že tam vlastně ani nemuseli být. Rozhodně její nejslabší kus, co jsem zatím četla.

Hodnocení 6/10

Poslední výročí (Liane Moriarty)

To tady je to jiná káva a stará dobrá Moriarty je zpět. Zcela typicky pro její knížky lehce nerealistická a poněkud naivní zápletka. Důvodem, proč mi to u knížek téhle autorky nijak nevadí, že to je pouze kulisa pro lidské charaktery a vztahy realistické naopak natolik, až vás mrazí (a to už se poněkud opakuji). Zase si na mnoha stránkách říkáte, že „to je přesný“, že „tak to fakt! je“. Postavy (kterých je v téhle knize opravdu požehnaně) se vám natolik dostanou pod kůži, že je jen neradi budete opouštět, protože máte pocit, že to jsou vaši kamarádi nebo „milí“ sousedé odvedle. Lehce předvídatelný konec (zvlášť pokud už jste pár jejích knížek přečetli), ale i to odpouštím. Zážitek z četby to vynahradí.

Hodnocení 8/10

Řekni vlkům, že jsem doma (Carol Rifka Brunt)

Hodně zvláštní knížka. Pohled na lásku a svět očima čtrnáctileté dívky, která si shodou okolností najde poněkud netypického (a z pohledu rodičů zcela nevhodného) kamaráda – mladíka Tobyho, který umírá na AIDS. Příběh je celkem uvěřitelně zasazen do 80. let minulého století. A knížka je překvapivě především o žárlivosti a o tom, k jakým koncům mohou naše přehnané majetnické nároky vůči druhým lidém vést. Taky o odpuštění a potřebě mít někoho blízkého. Ne vždy mi seděla motivace jednotlivých hrdinů k tomu, co dělali. Občas mi přišli až moc „ulítlí“. Jejich konání působilo dojmem, že se to tak autorce jednoduše hodilo pro příběh, přičemž skuteční lidé by se tak pravděpodobně nechovali. Některé pasáže byly zbytečně zdlouhavé. Ale celkově zajímavý, netypický příběh, který vám na chvíli rozhodně uvízne v hlavě.

Hodnocení 7,5/10

Vypravěčka (Jodi Picoult)

Další knížka, u níž mám rozporuplné pocity. Příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách – v současnosti a v době holocaustu – ty jsou navíc doplněny o fantazijní příběh. Celou dobu jsem měla divný neurčitý pocit, že s knížkou je „něco špatně“ a dost mi to vadilo. I ono smyšlené vyprávění mi přišlo zbytečné a navíc. Bohudíky do sebe vše na několika posledních stranách až překvapivě dobře zapadne (ale musíte se k tomu dočíst). Hlavním motivem je zamýšlení se nad svědomím, vinou, trestem a odpuštěním. Může člověk odčinit zvěrstva, která spáchal, tím, že povede řádný život? Je tyran už navždy tyranem nebo se z něj může stát slušný člověk? Je vražda vraha ospravedlnitelná? Otázek tohoto typu najdete v knize spoustu. Ne na všechny však naleznete uspokojivou odpověď. Pěkně napsáno, i když místy (hlavně pasáže ze současnosti) zbytečně rozvláčně (a opět mi občas unikala motivace postav). Kapitoly z minulosti, kdy babička hlavní hrdinky vypráví, co zažila v koncentračním táboře, se mi naopak líbily hodně. Plus ještě poznámka k překladu, který mi přišel lehce nepodařený. Začínám na to být čím dál tím citlivější (byť vím, že za podmínek, za nichž překladatelé často musí pracovat, se opravdu kvalitně překládat nedá). Například – uvádí-li autorka, že jedna z postav mluví pouze pomocí haiku, měly by její promluvy pravidlům verše haiku odpovídat nejen v angličtině ale i v češtině, apod.

Hodnocení 7,5/10

Ve služnách zla (Robert Galbraith)

Třetí případ Cormorana Strika, ve kterém jde vrah „po krku“ samotnému detektivovi a jeho asistentce. Paradoxně mě mnohem víc, než samotná zápletka (která je opět rowlingovsky dobře promyšlená, ale ze všech tří dílů asi nejslabší) bavil vyvíjející se osobní vztah obou hlavních hrdinů a jeho konec/nekonec, který pěkně nadhazuje k dalšímu dílu, samozřejmě vyvolává zvědavost. Jasně, že si nemůžou padnout do náruče hned (vzpomeňte na Dempseyho a Makepeacovou), ale to si Robyn vážně vezme svého otravného a netolerantního přítele? Kniha samotná je takový lehký JKR podprůměr, ale i tak je velice dobře napsaná a 500 stránek jen letí.

Hodnocení 8/10

Dívka ve vlaku (Paula Hawkins)

Dobrá kniha, dokonce velice dobrá. Nicméně u mě osobně jí velice ublížila ona masivní kampaň, která se kolem ní (a filmu) vedla. (Spoiler!!!) Totiž čekáte-li nečekané a překvapivé, je jasné, že vrahem rozhodně nebude ten, kdo na to vypadá (a naopak). Což mi v podstatě zkazilo zápletku, jelikož jsem pachatele správně odhalila už v polovině knihy právě na základě výše uvedeného (nikoli podle indicií poskytnutých samotnou autorkou), a to je prostě podle mě u detektivky špatně. Ale Hawkins rozhodně psát umí a ne, že ne. Hlavní hrdinka alkoholička je vykreslená naprosto bravurně, stejně tak další charaktery, i když žádný z nich není ani zdaleka tak výrazný. Příběh je extrémně čtivý. Ač je dramatický, je to spíš oddychové letní čtení k vodě, než hlubokomyslná literatura.

Četl jste už někdo Do vody? Odpovídají ty negativní komentáře?

Hodnocení 8/10

Harry Potter a prokleté dítě

(Joanne Kathleen Rowling, John Tiffany, Jack Thorn)

Bylo jen otázkou času, než to přečtu, ale nemohla jsem se (jak se později ukázalo zcela oprávněně) odhodlat, protože jsem se bála, že to už nebude ono. A taky že nebylo. Zaprvé sama JKR načrtla pouze námět a hlavní body zápletky. Zadruhé nejde o klasický román, ale o divadlení hru. I když by mě samotné představení (nebo dokonce filmové zpracování) a jeho provedení nesmírně zajímalo, pro čtení mi tahle forma vadila. Především proto, že je strašně zkratkovitá. Vzhledem k tomu, že se všechno odehrává víceméně pouze formou dialogů, úplně se ztratilo právě ono kouzlo potterovského světa, kde byl promyšlený každý detail. Tady nejenže si hodně musíte domýšlet sami, ale spousta drobností se zřejmě ani domyslet nedá (například scéna, kdy Albus s přáteli hledá v Hermionině kanceláři obraceč času, mi přišla vyloženě odfláknutá – četla jsem ji třikrát a ani tak úplně nepochopila, co se vlastně mezi knihami stalo a proč). Přitom ta zápletka je dobrá, funguje, je logická, promyšlená. A opět překlad – je až příliš poznat, že bratři Medkové to tentokrát nebyli. Za přečtení určitě stojí, ale nesnažte se srovnávat s klasickým HP. Byly by to nebe a dudy.

Hodnocení 7/10

Kočár do Vídně (Jan Procházka)

Krásná knížka opět z konce druhé světové války (koukám, že tentokrát jsem četla nějak monotematicky, viz dále). Kratičký, stručný příběh obyčejné vesnické ženy, které Němci zabijí muže, a německého vojáka-mladíčka, který se spolu se svým kolegou snaží dostat do bezpečí. Dva lidské osudy, které se na chvíli zcela nečekaně protnuly. Dokáže Krista pomstít smrt svého muže a sama zabít? A změní to něco? Čteno na jeden zátah. Emoce, veliké emoce. Přitom je text nejen krátký, ale na první pohled i jednoduchý, žádné složitosti. Na ten druhý vás ale dostane. A film by mohl být podobně zajímavý.

Hodnocení 9/10

Nedělejte poplach (Farley Mowat)

Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec (četla jsem ji během třiceti let už asi počtvrté a stále se k ní ráda vracím). Později vydaná pod názvem Vlci. Vtipné, místy naopak mrazivé vyprávění vědce-biologa o životě stráveném uprostřed území obývaného vlky. O předsudcích vůči těmto zvířatům, o jejich životě, zvycích a chování, o inteligenci, kterou neradno podceňovat. O lidské zabedněnosti, na které se bohužel nic nezměnilo (původní text je více než 50 let starý). Po přečtení máte okamžitě chuť vydat se do kanadské divočiny, abyste to všechno viděli a zažili na vlastní kůži. Po knihách tohohle pána rozhodně ještě zapátrám v knihovně (že mě to nějak nenapadlo dřív?).

Hodnocení 10/10

Jsou světla která nevidíme (Anthony Doerr)

Velmi oceňovaná kniha (mimo jiné Pulitzerova cena za rok 2015) opět ze druhé světové války. Prostředí okupované Francie, slepá dospívající francouzská dívka, talentovaný německý mladík. Dva příběhy, které se na kratičký okamžik spojí (už se zase opakuju). Mno, líbilo. Vcelku. O těch 600 stranách jsem ani nevěděla, jak rychle jsem je přečetla. Ale na to, o jak vážné a zajímavě podané téma jde (perspektiva slepého člověka je velmi netypická), to bylo takové nějaké nijaké. Normálně u podobných knih roním slzy jak hrachy. Tady ani kapka. Příběh graduje, čekáte (vzhledem k jeho dosavadnímu vývoji) dramatické vyvrcholení a on je najednou konec. A nic. Něco tomu chybí. Škoda, strašná škoda, protože jinak je to napsané dobře.

Hodnocení 7,5/10

Kam se poděla Elizabeth (Emma Healey)

Další zajímavá knížka vyprávěná z pohledu ženy, která začíná trpět stařeckou demencí. Zapomíná, ztrácí se v čase i prostoru, způsobuje potíže sobě i svým blízkým. Příběh o tom, jaké to je, když vám váš vlastní život protéká mezi prsty, když svět přestane dávat smysl. Působivé velmi. Byť zápletka není nijak dechberoucí a překvapivá (a konenčné rozuzlení je i tak trochu naivní), je napsaná tak, že vás to chytne. Opět dvě prolínající se časové roviny, neostré hrany mezi skutečností, vzpomínkami a výmysly. Zcela realistické přiblížení rozpadající se osobnosti jedné staré paní, které může potkat kohokoli z nás.

Hodnocení 8/10

Dva proti říši (Jiří Šulc)

Tuhle knížku máme v knihovně už dlouho a manžel ji přečetl už dávno. Já se k ní pořád nemohla odhodlat – vždyť přece příběh operace Anthropoid znám. Vím, kdo a proč spáchal atentát na zastupujícího říšského protektora a jaké to mělo důsledky – známe to přece všichni. Ale když bylo to výročí a všude se o něm mluvilo, konečně jsem po ní sáhla. Tak prosím vás ne. Tahle kniha by měla být povinnou četbou pro všechny občany naší země. Aby opravdu věděli, a aby NIKDY nezapomněli. Protože na tuhle knížku se zapomenout nedá. Příběh je samozřejmě částečně vyfabulovaný (zejména rozhovory a motivaci jednotlivých postav si autor musel domýšlet), ale troufám si tvrdit, že 90% z něho (a především pak jeho podstata) je zcela reálných. Strhující (i přesto, že přesně víte, jak to dopadne, někde v hloubi duše doufáte, že by to přece jen mohlo dopadnout dobře), kruté (pro mě osobně bylo nejhorších několik úplně posledních stran – až dočtete, pochopíte – doporučují nepřetáčet na konec dřív, než k němu opravdu dočtete), syrové, odstrašující, pravdivé (a přitom zcela neuvěřitelné, že se něco takového skutečně mohlo dít před 3/4 stoletím v naší! zemi). Rozhodně vřele doporučuji! Číst s wikipedií a krabicí kapesníků u ruky.

Hodnocení 10/10

Kosmonaut z Čech (Jaroslav Kalfař)

A zase jsem se jednou nechala nachytat. Debutová knížka českého autora píšícího v angličtině, která v USA slavila velký úspěch. Já vám nevím. Jako jo, Kalfař určitě má co říct, nadhazuje rozhodně zajímavé otázky a témata k zamyšlení a to opravdu neotřelou formou. Nicméně, zaprvé těch témat je nějak moc najednou a vlastně žádnému se nakonec nevěnuje pořádně, zadruhé je celý jeho příběh s českým kosmickým programem, záhadným mimozemšťanem, dávnou minulostí, nespokojenou manželkou, ruskými kosmonauty-fantomy a záhadným mužem s botou jednoduše překombinovaný a nereálný (já vím, že nereálný být má) až tak moc, že nedrží pohromadě, byť se autor na konci urputně snaží vše do sebe správně zapasovat. Kdyby to byly dvě (možná i tři) samostatné knížky, možná by to jednotlivým dějovým linkám prospělo. Přitom on vyprávět umí – třeba pasáže z doby porevoluční mi připadaly úžasně podané. Mno, povedu ho v patrnosti.

Hodnocení 7/10

A co zajímavého jste přečetli v poslední době Vy? Doporučíte mi něco?

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisky laskavého čtenáře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s