Je to špatný …

„Pane doktore, jak se jmenuje ten pán, co mi schovává věci?“
„Alzheimer, babi.“

Nemít za sebou nedávné CT hlavy prosté jakéhokoli nálezu (tedy pevně věřím, že aspoň mozek tam našli), začínala bych se „toho pána“ zcela vážně obávat.

Nechtěně prodlužuju advent – jakkoli to vlastně nikomu a ničemu nevadí.

Chystám se rozlíceně urgovat dodavatele vánočních darů, načež zjistím, že protistrana je v tom zcela nevinně, neb jsem jaksi neodeslala platbu.

Nejčastější poznámka šéfové vůči mé osobě poslední dobou je: „Ale to už jsem ti, Alinko, přece říkala. Dvakrát. Nejmíň.“ Ona je zlatá, ochotná a k mé smůle sklerotika naprosto geniální, ale ze zoufalého podtónu jejího hlasu soudím, že i její trpělivost má své hranice.

Když si vařím čaj, zapínám konvici třikrát, protože vždycky zapomenu, že si ho chci zalít. Následně louhuju hodinu namísto pěti minut. Studenou černou břečku plnou usazenin strkám do mikrovlnky, zavírám dvířka a čekám. Po 30 vteřinách mi dojde, že jsem ji zapomněla zapnout.

Včera (teď už vlastně předevčírem) si tu na vás tahám triko s adventním kalendářem a naprostou absencí předváničního stresu, načež když se dnes večer chystáme s dětmi inkriminované obálky pověsit, nemůžu je najít. A to jsem je před týdnem držela v ruce! Znáte ten moment, kdy si něco „připravíte“ na místo, kde to budete mít zaručeně hned po ruce. Abyste na to jako nezapomněli. A pak nemáte sebemenší tušení, kde se to místo nachází? Zoufale běháte po celém domě, prohlížíte ty nejabsurdnější možné schovky a tlučete hlavou o zeď? Jo? Tak přesně to se mi stalo.

Zatímco já už pošesté rekognoskovala byt a (nejen) v duchu nadávala jak špaček, Matyáš ležel na zemi uprostřed dětského pokoje a rezignovaně opakoval: „Já se picnu. Já se fakt picnu.“ Barunka naproti tomu neúnavně běhala v mých stopách a vztekle pokřikovala: „Mami, já jsem na tebe teď už ale fakt naštvaná!“ (Ano, slyším sebe samu v obou těchto replikách.)

Tento stav trval zhruba 40 minut. Když už jsem začala produkovat zcela připitomělé konstrukty o tom, že „Ježíšek si nějak poradí i bez obálek“, našla jsem je. Byly skoro přesně tam, kde být měly, jen, ehm, o šuplík vedle. Ufffff …

Dopisy Ježíškovi připraveny. (Matyáš ten svůj psal zcela sám.)

Konec dobrý, všechno dobré (až na tu hlavu).

PS: Pokud ještě stále hledáte, čím zpestřit dětem advent, nakoukněte k Oringli, kde se dnes večer objevil moc pěkný Andělář.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Mé (lepší i horší) já. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Je to špatný …

  1. Sova Palená napsal:

    To znám, ale naštěstí se mi to nestává ještě tak často 🙂 Mám spíše teď problém věci dokončit, mám toho tolik rozdělaného … na všech frontách … Matýsek to skvěle napsal! Hezký advent vám všem 🙂

  2. Sedmi napsal:

    To je můj normální stav 🙂 vítej do klubu

  3. Vanilka napsal:

    Ten Matyášův dopis nemá chybu. Super 👍

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s