Péro z gauče

Za posledních několik dní stihla:

  • natrhat asi 10 kilo kytek (včetně toho, že i přes přísný zákaz vlezla kočičí dírou v plotě na vedlejší zahradu a sousedce oškubala primule);
  • zpracovat balíček žvýkaček během dvaceti minut, taky sníst půl plechovky kostkového cukru a šlohnout vykoledované sladkosti svému bratrovi (který si je šetřil, zatímco ona je zbufla hned po Velikonocích);
  • strčit ruku do automatických dveří tak fikaně, že nešly otevřít ani zavřít (prsty jsem jí z nich musela vyrvat násilím);
  • zamatlat krémem na opalování (hrála si na pláž) sebe od hlavy k patě, balkón zprava doleva, povlečení a přehoz na postel, plus pro jistotu ztratit víčko od té tuby;
  • jet sama na koloběžce po silnici (což samozřejmě nesmí);
  • rozbít si obě kolena, odřít loket a vyrobit si bouli na hlavě;
  • porvat se na život a na smrt s Matyášovým spolužákem.

Neustále se s někým hádá, dohaduje, provokuje, pošťuchuje a odmlouvá. Nejfrekventovanější slovo je momentálně „blbej“. Neustále něco krámuje – oblečení, šperky, výtvarné potřeby, špajz – přičemž dělá neskutečný čurbes, který následně odmítá uklízet. Ve vteřině sehraje tak dokonalou scénku na téma „ach, jsem tak strašně unavená / bolí mě hlava“, že divák neznalý pravého stavu věci by jí z fleku uvěřil. Všude je jí plno, ticho je krajně podezřelé a znamená jediné – kuje nějakou lumpárnu.

Tahle neřízená střela dnes ráno v 9:00 odjela na školku v přírodě. Čekala jsem ulehčené vydechnutí, že doma bude chvilku klid. No, tak je. Hrozný, nepříjemný, nepřirozený klid. Nikdo nelítá, nedupe, nekřičí. Matyáš si po příchodu ze školy chvíli hrál na tabletu a následně v naprosté tichosti stavěl z lega. Poté, co půl hodiny fňukal, že se mu stýská po Barunce, nutil manžela, aby ji předváděl. Dětský pokoj je uklizený stejně jako byl před 12ti hodinami. Nikdo se nevzteká, že nechce do vany nebo z vany a neodbíhá od stolu.

A mně se ukrutně stýská. Už od okamžiku, kdy mi dala poslední pusu a její ručičky sklouzly z mého krku. Už tehdy jsem měla na krajíčku a strašně moc jsem jí chtěla říct, že nikam jezdit nemusí, že spolu hned teď půjdeme domů, uděláme si kakao a přečtem pohádku. Neudělala jsem to, jen jsem si tajně utřela oči. Ona s veselým zamáváním nastoupila do autobusu a během chvilky byla pryč.

Užij si své první velké dobrodružství, holčičko naše. A pak se nám, prosím, co nejrychleji vrať zase domů. Je tu bez Tebe strašně smutno.

Příspěvek byl publikován v rubrice Barborka, Co přinesl den. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Péro z gauče

  1. lchoch napsal:

    Krasne napsano.
    Nase mladsi je taky takove ero (nejsou ty nase slecny dvojcata?:-)), ale jejich skolka zadne vyjezdy neporada. Tak jsme si pred 14 dny vyzkouseli akorat skolu v prirode s tou starsi, a to se zas tolik na domacim klidu nepoznalo. Mluveni a neporadek zvladla mladsi bravurne sama, vztekat se, ze nebude uklizet, taky, jen se ji desne styskalo. A jak segra prijela, pritulily se a pomuchlaly, hned se pohadaly a porvaly o hracky:-) PS. Jak resite ty herecke etudy pri vecernim uklizeni hracek? Ja to za tech 5 let jeste nevyresila k vsestranne spokojenosti. Diky a tesim se na dalsi cteni!

    • Alinka napsal:

      Hihi, tak to je fakt velice podobné ;).
      Herecké etudy popravdě řečeno moc nezvládáme. Jediné co zabere, je navlíknout situaci tak, že musí uznat, že si vlastně vymýšlí. Příklad: Hrály jsme si spolu na kadeřnictví, ona mě česala, což ji hrozně baví (narozdíl od situace, kde já češu ji). Ale nestihla mi na hlavě vytvořit všechno, co chtěla a šli jsme večeřet. V závěru večeře klasika – řešíme, co vše je třeba udělat, než půjdou do postele (vysprchovat, vyčistit zuby, atd.). Načež zcela bdělé dítě se začne válet po stole (div ne v talíři) a je „tak strašně unavený“, že už si ani lžíci do pusy nedá. Tak povídám: „Hmmm, to je škoda, já myslela, že až to všechno vyřídíme, že mě ještě dočešeš.“ Mno, a najednou byla zase čilá, protože „vlastně zas tak moc unavená není“. Takže asi tak. Lepší radu bohužel nemám.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s