Chytřejší, než si myslíme

Nedávno jsme s dětmi byli svědky roztržky mezi dvěma matkami a jejich dětmi.

Matka první – říkejme jí Bee – velmi respektující a vstřícná ke svým dětem, vždy ochotna vyslyšet veškeré jejich prosby, stížnosti. Za všech okolností připravena k vyjednávání, vysvětlování. Své děti bere velmi vážně a ani v nejmenším nepochybuje o čemkoli, co jí řeknou. Absolutně jim důvěřuje.

Matku druhou – říkejme jí Vevé – bychom označili jako zástupkyni výchovného středu. Většinou se svými dětmi nemá nejmenší problém, ale dokáže se i naštvat a zostra zařvat. Má jasnou představu o tom, co si její potomci mohou dovolit a co už ne. Často je přístupná debatě, ale někdy prostě platí to, co řekne ona. Uvědomuje si, že některé dětské výroky je třeba brát s rezervou.

Děti Vevé si hrály. Děti Bee se k nim chtěly přidat, ale jelikož moc nevěděly, jak na to, zvolily metodu otravuju a dělám naschvály. To protistrana vyhodnotila jako nepřípustné a milé prudiče uměřeně leč nekompromisně vykázala pryč. Vevé na situaci nijak nereagovala. Bee se jala zachraňovat a utěšovat, přičemž bez nejmenšího zaváhání uvěřila (notně přibarvené) verzi příběhu, kterou jí potomstvo servírovalo. Ve výsledku pak zabavovala sama, když tamti si s jejími nebohými dětmi nechtějí hrát.

Tato situace se v různých obměnách několikrát opakovala. Vždy se stejným výsledkem. Po pár dnech Bee nevydržela a začala dětem Vevé promlouvat do duše – že jsou starší a měly by tudíž být i rozumnější, že přece už musejí vědět, jak se k menším dětem chovat a že přece nejde někoho neustále odstrkovat, vždyť oni si chtějí jen hrát. Na velmi rozumné vysvětlení proč s nimi nechtějí mít nic společného (provokace, naschvály, zaměrné kazení hry a nadávky), reagovala tak, že ona to ale slyšela jinak. Na svém si trvala i po zcela relevantní námitce, že se jednalo o lež. Ona svým dětem věří. Naopak z nepravd obvinila druhé.

Tehdy už se do věci vložila Vevé a … jednoduše se pohádaly.

Z pozice nezainteresovaného pozorovatele šlo o docela zajímavou situaci. Ač já sama jsem tušila, v čem byl problém, stejně mě dokázal překvapit Matyáš, který to za mocného Barunčina přizvukování dokázal docela přesně pojmenovat.

„Mami, víš, co dělá Bee špatně? Ona je na kluky hrozně hodná.“
„Cože? Jakto? Jak může být špatně, když je někdo na druhý hodnej?“ nechápala jsem.
„No, ona jim vůbec nevynadá, když se k ostatním chovají hnusně. Vůbec jim nevysvětlí, že nemůžou nadávat ‚debile‘ nebo že kamarádi se nebijou. Furt je utěšuje a vždycky jen věří tomu, co jí řeknou. Vůbec jí nenapadne, že můžou taky lhát. Ty nás klidně sprdneš, když provedem něco, co nemáme. A my pak víme, že se to dělat nemá.“

Tak takhle jednoduchý to bylo. Přišel na to sám sedmiletej kluk. A my dospělí se v tý výchově furt plácáme. Občas není marný se jich zeptat na názor, co myslíte?

Příspěvek byl publikován v rubrice Být lepším rodičem, Výchova a péče. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Chytřejší, než si myslíme

  1. awlenka napsal:

    U tohohle příspěvku je dost škoda, že neni veřejnej. 😀 Hřebíček trefen na hlavičku! Díky.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s