Anděl strážný

Když jsem psala minulý příspěvek, neměla jsem tušení, jak brzy na má slova dojde. Nikdy totiž nevíte, kdy se stane něco, co má ambice změnit Váš život. A není v silách žádného rodiče stoprocentně ochránit své dítě, protože takový osudný okamžik může trvat právě jen ten jeden oka mžik.

Dnes odpoledne po cestě ze školy porazilo mou devítiletou neteř auto.

Samozřejmě, že jí rodiče neustále opakují, že se chodí přes přechod, že je potřeba se POŘÁDNĚ rozhlídnout, dávat majzla a nevěnovat pozornost ničemu jinému. Pochopitelně, tohle všechno ví.

Jenže byla přece před domem, kde to dobře zná (mimochodem přecházela jedinou silnici, kterou na cestě ze školy má). Šla s kamarádkami a povídaly si. Možná byl na druhé straně ulice pes, kterého si chtěly pohladit. Nebo některou z nich napadlo, že to vezmou kratší cestou, protože si chtěly na rohu koupit zmrzku a nemohly se dočkat. Možná si to prostě neuvědomily. A nedošly až na přechod.

140 centimetrů vysoké dítě není mezi zaparkovanými vozy vidět. Dokonce ani skupinka takových dětí. Takže když Andulka zabraná do hovoru s ostatními zpoza jednoho auta vstoupila do vozovky (bohužel jako první), na rozhlídnutí neměla čas, ani kdyby si na něj bývala vzpomněla. A bezmocný řidič neměl nejmenší šanci zareagovat včas. Rána. Ticho.

Červenobílá páska, čtyři policejní vozy, dvě záchranky. Když se dovolali švagrovi, dorazil přes celé Ústí za tři minuty. Anička byla při vědomí ale v naprostém šoku, v sanitce s fixačním límcem na krku a kapačkami v rukou. Švára je bouchač a frajer, ale dnes plakal jako děcko. Teprve když ho zdravotníci opakovaně ujistili, že jeho dcera není v ohrožení života, byl schopen zavolat mé sestře.

Následná několikahodinová vyšetření v nemocnici ukázala, že kromě odřenin, se malé jako zázrakem nic nestalo. VŮBEC NIC. Nikdo z lékařů tomu nechtěl věřit a některé testy proto raději opakovali. S negativními výsledky. Někdy se zázrak může opravdu stát.

Barborka se minulý týden zcela spontáně a po svém způsobu velmi opravdově poprvé v životě modlila v kostele. Měla jediné přání – abychom byli všichni v pořádku. Myslím, že v tu chvíli rozhodně netušila, že ji tam nahoře opravdu někdo poslouchá. Můžete se smát nebo obracet oči v sloup, ale já tomu věřím. Mám tam nahoře totiž hned několik adeptů na strážné anděly naší rodiny. Kéžby vždycky byli tak bdělí jako dnes.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Anděl strážný

  1. lchoch napsal:

    Dobre rano, tak jste me zase rozbrecela. Jsem rada, ze to dobre dopadlo. Gratuluju ke skvelym straznym andelum a preji, at jsou vzdy tak bdeli. Ja doufam, ze me deti i nas hlida tam zhora moje maminka (a samozrejme nejen ona). Vice takovych zazraku.

  2. Sedmi napsal:

    Uff… Jako malou mě taky kdysi srazilo auto. Letěla jsem pár metrů a spadla do křoví. Až na pár odřeniny mi jako zázrakem nic nebylo…

  3. Vanilka napsal:

    Uf… bylo to napínavé. Jsem ráda, že má tvůj příběh šťastný konec. Ale je jasné, že stačí pár sekund a život se může totálně obrátit naruby.

  4. E. Klokaní napsal:

    Běhá mi z toho mráz po zádech. Věřím, že díky Barborce a pomoci shůry to dobře dopadlo.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s