Lidé (a hlodavci): Jana Hanzlíčková Špačková a Béda

(1995) Už když jsem ji před 23 lety poznala, bylo mi hned jasný, že je to puntíčkář a šprt. Všechny zkoušky dělala v předtermínu a napoprvé a vůbec nechápala, jaktože já na makroekonomii nebo monetární politiku potřebuju tři pokusy. Přepečlivé poznámky psala drobným písmem, které vypadalo spíš jako těsnopis, a na přednáškách i cvičeních měla 100% účast (to se mi dařilo aspoň trochu korigovat tím, že jsem ji namísto sledování výkladu nutila hrát pod lavicí lodě). Její diplomku dávali celému ročníku za vzor. Prožívala dokonalý vztah s romantickým sympaťákem. Vždycky usměvavá a dobře naladěná. Všechno potřebovala dělat nejlíp, nejsprávnějc a s předstihem. Občas mi tím strašně lezla na nervy.

(2018) Co myslíte dneska? Hádáte správně – vůbec se nezměnila. Pořád je usměvavá a neuvěřitelně milá. Pořád má dokonalý vztah s tím samým romantickým sympaťákem, obohacený o dva vzorně vychované kluky. Z jejich krásného domu i udržované zahrady dostávám při každé návštěvě deprese. Moc dobře vaří (eko bio samozřejmě, nečekali jste nic jiného, že ne?) a taky nádherně maluje. A aby náhodou nebyla dokonalá málo, rozhodla se vykašlat na skvěle našlápnutou kariéru v nadnárodní společnosti a namísto toho věnovat všechen svůj um, volný čas a energii tvorbě her a aktivit pro děti prostě proto, že jí to dává větší smysl.

Jana je pořád puntíčkář a šprt a já díky ženám jejího ražení trpím občasnými záchvaty méněcennosti. Ale když se nad tím zamyslím, tak jsem moc ráda, že ji znám. A Vy ji (a její projekt) teď můžete tak trochu poznat taky.

Ahoj Jani, představila bys prosím krátce sebe a svoji rodinu?
Jsem máma dvou prima chlapíků ve věku 9 a 6 let, která se rozhodla nevrátit na teplé a dobře placené místo, ale jít za svým snem a zkusit udělat tenhle svět trošku lepším. Věřím totiž, že dětství je pro budoucí život klíčové období a že pokud dětem to jejich dětství i s pomocí her a různých aktivit uděláme co nejhezčí, vyrostou z nich lepší lidé.
Moji kluci jsou každý úplně jiný – jeden s povahou psa, druhý kočky, takže podle toho to u nás občas vypadá, ale máme to alespoň pestřejší :).
Můj muž. je pro mě úžasnou podporou. Jednak morální, když mě přepadne splín a chci se vším praštit, tak materiální, protože to s tím mým podnikáním (zatím) není zdaleka tak růžové, jak jsem si malovala. V neposlední řadě se stará o všechny IT náležitosti projektu.

A Béda? To už je taky rodina? Povíš nám něco i o něm?
Béda už s námi je skoro tři roky. Je to myšák, který se vydal zachránit kamarádku Stáňu, protože ji zlý cirkusák unesl a vzal s sebou na štaci do světa. Béda ji sleduje a díky tomu navštíví 40 různých zemí, v nichž zažije různá dobrodružství, dozvídá se spousty zajímavostí a plní různé úkoly, související s příběhem nebo navštívenou zemí. Je to celkem veselý a optimistický myšák a hned tak ničeho se nezalekne. Bereme ho i na různé akce  v podobě dětských dnů a drakiád, kde ho představujeme a kluci s ním hezky pomáhají, takže je součástí rodiny naplno.

To je příběh nedávno spuštěné Bédovy celoroční hry. Za ním se ale konkrétně skrývá co?
V každé zemi Béda zažívá nějaká dobrodružství a děti, jako jeho spolucestovatelé mu pomáhají úkoly plnit – například ve Španělsku luští šifru, v Egyptě vyrábí vodní hodiny, v Mexiku hrají aztécké Člověče nezlob se, v Keni si mají rozmyslet, co by si s sebou sbalili na trek na Kilimandžáro, v Jihoafrické republice „třídí diamanty“, v Panamě staví ze špejlí most Amerik, apod.
Všechny tyto úkoly se odehrávají doma (výjimečně venku) a co jde poslat elektronicky, dostanou děti k dispozici (např. návody, legendy k šifrám, herní plánky, …). Kreativní materiál je potřeba dodat vlastní – např. nůžky, špejle, izolepu, pastelky. Každý týden dětem Bédův příběh zajistí zábavu na dobu okolo 1,5 – 2 hodin a zároveň zprostředkuje zajímavosti o navštívené zemi, které si díky úkolům snáz zapamatují. A také si procvičí hlavu a ruce :).

 Jak to probíhá?
Tahle hra, jako jediná, využívá částečně počítač pro zprostředkování příběhu a zadání. Po přihlášení sebe a dítka můžete hned začít hrát, protože první dvě etapy jsou na vyzkoušení zdarma. Dítě si přečte příběh a úkoly z něj vyplývající (nebo si ho poslechne, protože vše je i namluvené). Postupně, jak čas a nálada dovolí, plní aktivity, tvoří nebo hraje nějakou hru. Vždy jedna aktivita je kreativní na rozvíjení jemné motoriky a tvořivosti, jedna je pohybová na rozvoj hrubé motoriky a aby se děti alespoň trochu pohybovaly. Poslední úkol je společný, kde se rozvíjí komunikace a interakce v rodině. Některé úkoly si dítě může nafotit nebo zaznamenat do svého cestovního deníku. Když má dítko hotové alespoň 2 aktivity ze 3 – 4, rodič potvrdí splnění etapy a malému cestovateli do jeho cestovního pasu přibude razítko země, kterou navštíví příště.

Na jak dlouhý časový úsek je zamýšlená jedna etapa? Týden? Nebo jak komu vyhovuje?
Etapa je na týden a zabere cca 1,5 – 2 hodiny, podle konkrétní etapy i nadšení dítěte při tvorbě a hraní. Každý týden přibude nová etapa, ale když nestíháte, nevadí, když ji uděláte později nebo když je času více, tak třeba pak dvě najednou.

Hru jsi spustila na začátku září. Mohou se zájemci připojit ještě teď (respektive kdykoli později)?
Určitě se mohou připojit kdykoli, v tom není problém.

Krom téhle hry, je ale Bédovo portfolio rozmanitější. Co nabízí?
Celoroční hra, která se teď rozjíždí, je určitě hlavní. Protože je ale hodně složitá, zejména co se naprogramování a všech příprav týká, v mezičase postupně vznikaly i menší hry. Moje nejoblíbenější jsou týdenní etapové hry, které jsem začala vytvářet na naše dovolené na horách a mají u dětí neskutečný úspěch – zvláště poslední Velká agentská hra. Když máte hodinku nebo dvě, je prima klasický treasure hunt v podobě Faraonova pokladu nebo Agentská únikovka. Jako takové akční bojovky jsou připravené netradiční gamebooky nebo teď nově noční bojovka Případ ztracených muffinů. A pokud děti nemůžete dostat ven, protože procházky jsou nudné, mám připravenou Bojovku chytrého rodiče nebo Po stopách pražských pověstí a strašidel. A abych nezapomněla – minimálně jednou ročně se určitě hodí připravené narozeninové oslavy – hry, pozvánky, diplomy, výzdoba i set do fotokoutku vždy přizpůsobeno podle různých témat.

Pokud si některou z tvých her objednám, co přesně dostanu? Nějaký pdf soubor s podklady? A kolik práce budu muset udělat sama? Potřebuju nějaké další rekvizity a pomůcky?
Dostaneš e-mailem návod, jak hru hrát a několik pdf souborů, ze kterých si vytiskneš, co je třeba. Na stránkách rovnou vidíš, co dalšího je třeba připravit. Většinou to bývají věci, které jsou běžně doma, jako nůžky, izolepa, papír, psací potřeby, atd. Když to je něco speciálního, vždy to zmiňuji před objednáním hry – třeba pro vycházku Po stopách pražských pověstí a strašidel je to chodníková křída, u noční bojovky svíčky, zavařovačky a muffiny, u agentské hry fólie a červená lihovka.
Míra práce rodiče záleží na hře. U pražské bojovky nebo Bojovky chytrého rodiče stačí vytisknout zaslané podklady a vyrazit, u gamebook bojovek je třeba rozstříhat kartičky stanovišť a rozvěsit, u narozeninových oslav si rodiče můžou (ale nemusí) trochu vyhrát s předpřipravenou výzdobou třeba dekoračních vlaječek, cedulek na skleničky nebo proprietami do fotokoutku.

Musím si hry vždy zorganizovat sama nebo si lze objednat i kompletní zajištění a zákazník jen přijde k hotovému?
Měla jsem poptávky i na zorganizování třeba narozeninové oslavy, ale to nedělám. Na to je spousta jiných firem, které mají šašky, kouzelníky i placené animátory. Pak se dostáváte cenově úplně někam jinam, než když oslavu s pomocí mých podkladů uspořádáte pro dítě sami. Nehledě na to, že děti mnohem víc ocení a máma stoupne v ceně, když se sama zapojí, než když někoho najme.
U gamebook bojovek bych se spolupráci s pražskými školami/školkami či dětskými organizacemi nebránila, ale nepodařilo se mi k nim dostat.

Kdy tě myšlenka celého projektu napadla poprvé?
Když jsem se měla vrátit do práce a přemýšlela, jak to zařídit, abych mohla po vyzvednutí dětí ze školy a školky v klidu uvařit večeři a pořešit domácnost a zároveň je nemusela šoupnout před pohádky nebo jim vrazit do ruky tablet. Taky jsem si vzpomínala na svá táborová léta, kdy při celotáborové hře se děti ponořily do světa fantazie, hrály hry a něco zajímavého se u toho i dozvěděly. Tak jsem si řekla, že by něco na způsob hry s příběhem bylo hezké mít i po dobu školního roku a začala tu myšlenku rozvíjet.

Ukázka toho, co můžete čekat

Co si od Bédy slibuješ?
Že si děti budou hrát víc aktivně a méně šťourat ty svoje elektronické krabičky. Že zjistí, že hrát si s kamarády je lepší, než koukat do mobilu a že hry, které se naučí, budou hrát třeba o přestávce nebo po škole, místo aby sledovaly nové video nějakého youtubera. Prostě že naplním svůj slogan „Vraťme děti do hry.“ A to i v tom smyslu, že zmírním jejich zakrňování v oblasti motorických a sociálních dovedností – zkrátka, že na nich digitální demence nezanechá takovou stopu.

Na tvé syny to funguje? Nechávají mobily a tablety na pokoji?
Taky si někdy rádi zahrají na telefonu, ale celkem se nám to daří držet na rozumné úrovni (okolo 1 hodiny týdně). Pokud bychom jim to striktně zakazovali, o to víc by po tom toužili. A zvláště u staršího nechci, aby byl mimo obraz toho, čím se zabývají spolužáci. Má k dispozici počítač a na to, co se probírá o přestávkách ve škole, se může podívat třeba na youtube. Jinak ho používá spíš na vyhledávání různých zajímavostí. Ale zatím oba vždy dávají přednost „normální“ hře před elektronikou.

Testuješ všechno napřed na svých dětech?
Mít hry vyzkoušené je určitě základ. Většinou testuji na dětech v naší partě. Je nás osm rodin, takže to je 15 dětí různého věku a naturelu na testování J. Často pak dolaďuju a upravuju – např. nejasné instrukce, příliš lehké nebo těžké úkoly, zavádějící obrázky, apod. Například u Agentské únikovky si stěžovaly, že se nedozvěděly, jak to dopadlo s jedním z agentů. Tak jsem vysvětlující notičku dopsala do závěrečného certifikátu a už byly spokojené.

Máš už nějaké rodičovské ohlasy, jak se tvé hry líbí?
Ohlasy mám pozitivní a hry se dětem i rodičům líbí. Dostávám občas moc krásné e-maily, jak jsou moje hry a stránky přesně to, co hledali a jak mi fandí v další práci. To mě vždycky potěší a  ukáže, že moje práce má smysl. Hezky to shrnula maminka Vendula D.: „Hry byly originální a příprava se obešla bez vymýšlení a práce pro dospělého.” A také mě nabíjí, když vidím, jak si děti hrají a jak je to baví. Ať už „naše“ děti v partě nebo třeba ty na příměstském táboře, který jsem v létě vedla.

Myšák Béda má svůj vlastní příměstský tábor?
Ne, to byla náhoda. Na příměstský tábor u nás ve škole dlouho nemohli sehnat lektora, a tak jsem se přihlásila a jsem za to ráda. Často sem slýchávala, že dnešní děti jsou jiné a že nemůžu srovnávat s dobou, kdy jsem dělala vedoucí na táborech. Že už je klasické hry nebaví a hromada dalších výmluv. Vzhledem k tomu, že jsem nastoupila do rozjetého vlaku, už nebyl čas na Myšákovy týdenní hry. Pár „svých“ her jsem tam propašovala, některé nové jsem na nich vyzkoušela a zbytek čerpala ze svého herního notýsku, který jsem si začala v 15 letech před první táborem vypisovat.
A víš co? Je těžší děti od mobilů dostat a překonat tu jejich prvotní lenost, ale když zjistí, že hrát hry s ostatními je fajn, hrají si a blbnou a mobily nechávají stranou. Dokonce přesvědčovaly rodiče, aby si pro ně chodili co nejpozději.

Co je na tom všem nejtěžší?
Nízkonákladové zviditelnění. Zatím s tím hodně bojuju a úplně se mi nedaří. Hry se snažím mít za minimální ceny, aby byly dostupné pro každého, a tak bych potřebovala daleko větší uživatelskou základnu.

Šla bys do toho znovu?
Nevím. Někdy je to opravdu náročné, být celé dny v „sociální izolaci“ a nepřekročit hranice naší vsi. Pracuju dopoledne a po nocích, abych odpoledne mohla být s dětmi. V tom mi to za to zas stojí. A pak taky za ty milé e-maily nebo rozzářené dětské obličeje, když přijdu s další hrou. Takže asi ano, šla bych do toho znovu. Ale je dobře, že jsem na začátku nevěděla, jak to bude všechno těžké.

Původní profesí jsi markeťák. Hodí se ti teď zkušenosti?
Že jsem dělala marketing, je určitě fajn kvůli obecnému nadhledu a znalosti postupů a zákonitostí. Na druhou stranu jsem odešla na mateřskou před komerčním využíváním sociálních sítí. To mi teď dost chybí a pracně doháním, co jsem zameškala. Dělala jsem v korporátu, takže část mojí práce byla i analytická. Teď moc dat a výzkumů k dispozici nemám a musím více spoléhat na intuici. V bývalé práci jsem také měla k dispozici pomoc různých agentur – mediální, produkční, aj. Práci jsem více zadávala. Teď si ji musím nejen zadat, ale i sama udělat :).

Co bys Bédovi (a jeho týmu) popřála do budoucna?
Abychom spolu co největšímu počtu rodičů pomáhali „Vrátit děti do hry“, protože věřím, že platí rovnice „lepší dětství = lepší lidé = lepší svět“ což je motto i hnací motor celého mého projektu.

Budeme držet palce ;).

Kontakty na Janu a Bédu:
https://www.mysakbeda.cz/
mysak(zavináč)mysakbeda.cz
Bédův FB

Příspěvek byl publikován v rubrice Jak je zabavit, Lidé, Výchova a péče. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s