Pour féliciter

Kouzelné Vánoce. Dokonalé. Takové, na které budou mé děti s nostalgií i po letech vzpomínat. Naklizený a vyzdobený byt, x druhů vynikajícího cukroví, skvělá večeře, dárky přesně takové, jaké si kdo a přál, a hlavně rodinná pohoda a klid.

Tak přesně takhle to u nás NEVYPADALO.

Zuřivý předvánoční úklid příliš neřeším nikdy, ale to, že děti nebyly schopné ani po dvou týdnech opakovaných výzev, proseb a výhrůžek uvést svůj pokoj do stavu, kdy by se v něm dalo alespoň vyluxovat, přeci jen beru jako své osobní mateřské selhání.

Na výzdobu mi letos nezbýval čas vůbec. Jedinou větší „dekoraci“ tak představovaly odporně kýčovité rampouchy schopné svým blikáním slabším povahám spolehlivě přivodit epileptický záchvat, které děti dostaly od kamarádů, a tudíž bylo naprosto! nezbytné! je pověsit.

Perníčky – jediné cukroví napečené včas – stihly děti zfutrovat ještě před Štědrým dnem. Z ostatních jsem zvládla jen tři druhy. Po zkušenostech z dřívějších let jsem pekla jen v malém množství. Ukázalo se však, že bylo malé až příliš neb do krabic zízáme už jen na drobky a rodina vznáší pohoršené reklamace.

Přáníčka jsme letos nestihli nejen poslat, ale ani udělat.

Hlavní dárek pro Matyáše, objednávaný 3. prosince prostě nedorazil. Holt, mall o stavu svých skladových zásob někdy kecá. Ostatní dodavatelé na tom nebyli lépe a bohužel to doopravdy přiznali až dvaadvacátého.

V předvečer Štědrého dne ti dva své již několik dnů neustávající sourozenecké půtky povýšili na takový level, že je manžel oba (téměř) v zubech vynesl ven na ulici. V krátkém triku, bosé a s hysterickým záchvatem. Aby vychladli.

Jedniným světlým bodem tak byla vynikající večeře, kterou za mé neodborné pomoci odborně připravil můj muž.

Někdy jako ochranitelka a správkyně rodinného krbu prostě selhávám. Mívám pak tendence se sebemrskačsky rochnit v pocitu, jaká jsem neschopa a chudáček.

Přestože můj drahý tyhle mé stavy zná, zvysoka na ně dlabe. Moc dobře totiž ví, že existujou jen v mojí hlavě. Obejme mě, dá mi pusu, ale pak mě nechá, ať mi (pokaždé znovu) dojde, že dokonalá být vůbec nemusím.

Není nutné vypočítávat a řešit, co všechno jsem nezvládla. Je totiž mnohem víc věcí, které se povedly.

Třeba když jsme s dětmi s vyrobili krásné medové svíčky pro paní učitelky a sněžítka pro spolužáky. Nebo pomalovali vlastní baňky na stromeček. Že jsme zvládi námořní lodičkovou bitvu i s kamarády. Že ty tři letošní druhy cukroví byly naprosto luxusně dobré, stejně jako obří hrnec bramboračky na školní zahradní slavnost. Že jsem zvládla vymyslet a obstarat dárky pro celou rodinu. A dalších bambilion drobností zařízených v či nad rámec každodenního provozu naší domácnosti.

Přála bych si do nadcházejícího roku, abychom se všichni míň nimrali v tom, co je na nás a na světě špatně, a víc koukali na to dobré. A když už nás negativní fňukavá přece jen chytne, ať máme stále nablízku někoho, kdo nás má rád navzdory všem nedostatkům a chybám.

(Ne)dokonale krásný, klidný a šťastný rok 2019!

Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Mé (lepší i horší) já. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Pour féliciter

  1. To je krasne sepsano, take v posledni dobe mivam stavy sebelitosti a hnipani se v tom co se mi nepovedlo, ale snad bude lip! Spoustu klidnych spolecnych chvil v novem roce 😉

  2. avespasseri napsal:

    No, já bych mohla napsat, že byt byl uklizený, večeře výborná, několik druhů dobrého cukroví a dárky, co si kdo přál. A ona by to byla pravda. Jenže třeba taky jen v mé hlavě 🙂 Hnípavá návštěva by možná zkritizovala, že není vše úplně krásně uklizené. Že mi v okně nic nebliká a ani není nalepeno. Že je děsné, že nemáme kapra. Že cukroví není moc úhledné a vůbec nezdravé. Že darů mělo být míň. Nebo víc. Nebo jiné. Ono je všechno relativní. Dokonalost je relativní. A ta absolutní je nedosažitelná. Tak přeji nový rok plný spokojenosti 🙂

  3. Vanilka napsal:

    Díky. Opět jsi mi velmi pokohla cítit se lépe. Naše Vánoce byly velmi nedokonalé. 🙂
    Šťastný nový rok!

  4. Lenka napsal:

    Ahoj, já se přesně takhle málem složila z toho, že „to nezvládnu“ už 22. prosince 😀 A přesně jak píšeš, došlo mi, že vlastně… no a co 🙂 Takže u nás taky nedokonale, přání ani dopis Matyášovi, na který se s Kubíkem chystali už od Mikuláše, jsme taky loni nestihli 😀 A přesto to (pro mě) byly druhé nejkrásnější Vánoce, co jsme u nás doma zažili 😉 Dokonalé ve své nedokonalosti. P.F. 2019 😉

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s