Dotaz zásadního charakteru

Nevíte čistě náhodou, jak to ostatní ženský dělají, že:

  • Jejich děti jsou neustále čisté, učesané, upravené. Navíc oblečení jim pokaždé tak pěkně ladí.
  • Vedle upraveného zevnějšku jsou ty děti i rozumné, nahlas zdraví, bez odmlouvání píšou domácí úkoly a chodí v osm spát.
  • Kromě vystylovaného potomstva pečují samy o sebe – načesané, namalované, s nalakovanými nehty, nažehlené, pokaždé elegantní. A jak jsou štíhlé!
  • I když je nečekaně přepadnete, mají naklizeno (nebo přinejmenším v jejich domě nevládne totální chaos).
  • Pokaždé! vykouzlí něco napečeného ke kafi, případně (pokud se zdržíte déle) nacpou vám rovnou i večeři. Pořád totiž něco dobrého! vaří. A děti nosí do školy i na výlety výborné svačinky plné ovoce a zeleniny, které fakt! sní.
  • A taky mají opečovávanou zahradu bez plevele, zato se spoustou zeleniny, ovoce, krásných kytek a bylinek, podomácku vyrobených hmyzích hotelů a hracích koutků pro děti.
  • Pracují na plný úvazek, svoji práci stíhají a jsou v ní vážně dobré.
  • Žijí kulturní život se spoustou divadelních představení, zajímavých knih, přednášek nebo workshopů.
  • Sportují.
  • Něco krásného vyrábějí (ať už samy nebo s dětmi).
  • Píšou pravidleně na blog (či jinou sociální síť) smysluplné, vtipné a chytré příspěvky. Nebo dokonce rovnou vydávají knížky.
  • A k tomu všemu jsou neustále dobře naladěné a rozhodně nikdy nepůsobí dojmem, že se jim něco nechce.

Mohla bych klidně pokračovat výčtem matek ze svého okolí, které na mě působí dojmem superžen, protože v různých obměnách zvládají 100+1 věc, kterou já nedávám. Buď si vybírám kamarádky z nějaké jiné dimenze nebo mi někde něco poměrně zásadního uniká, protože:

  • Ti dva vydrží čistí v řádech pikosekund. Netuším, proč a jak to dělají, je to prostě fakt. Bláto, prach, čokoláda a jídlo obecně, barvy, tráva. Rozpatlat, rozmačkat, oblemcat. Utřít nudli nebo pusu do rukávu. A ty černočerný ponožky! Doufala jsem, že jak porostou, bude se to zlepšovat. Mno, to jsem se evidentně spletla.
  • Mé představy o tom, které kusy oblečení se hodí k jaké příležitosti a k sobě navzájem, se s představami mých dětí míjejí o několik světelných let. Oba mají přísná kritéria, co jsou ochotní na sebe vzít a co nikoli (netřeba dodávat, že algoritmus pro stanovení těchto kritérií si ve své komplexnosti nezadá s teorií relativity). A já do toho prostě nemám co mluvit.
  • S česáním si hlavu neláme ani jeden. U Matyáše to zas až tak neřeším. Jednou za čas ho objedeme strojkem a plsť sundáme. Ale u Barunky mě to vytáčí. Chce mít co nejdelší vlasy, protože „dlouhý vlasy jsou přece krásný“. Ale fakt, že v nich má zapletený větvičky ze zahrady,  jak prolezla roštím, namatlaný lepidlo a přischlý zbytek snídaně a že se už tři dny prostě neučesala, takže se jí pomalu ale jistě začínají tvořit samovolné dredy, její kruhy rozhodně nenarušuje. Vedu-li ji do školky já, odehrává se v šatně (před zraky ostatních rodičů pochopitelně) scénka, kdy ji honím s hřebenem a pokouším se ji zbavit aspoň toho nejhoršího. Vede-li ji tatínek, odmítá se s ní dohadovat a prostě jde neučesaná. Když se pak na nástěnce objeví cedule „pozor vši“, snažím se vyhýbat očnímu kontaktu s učitelkami.
  • Přesvědčit je, aby si pořádně vyčistili zuby, je kolikrát úkol hodný člověka formátu Michela Barniera. A nejde jen o zuby. Přesvedčit je tak nějak o čemkoli (třeba, že co je mokrý, rozhodně nemusí být čistý, nebo že večer je třeba jít spát a ráno zase vstát) zabere víc času a energie, než je mi milo.
  • Pokud jde o můj vlastní zevnějšek, je jediné štěstí, že se nerada maluju a s lakováním nehtů jsem skončila před dvaceti lety. Kdysi jsem se dokázala i 40 minut bavit výběrem a kombinováním těch správných svršků. Dneska? Džíny, tričko a kecky jsem začala nosit už i do kanceláře (bez ohledu na pozdvižená obočí některých korporátních spolubojovníků), protože se prostě nejjednodušeji udržují, nejrychleji oblíkají a jsou nejpohodlnější při obíhání odpoledních kroužků. U kadeřnice jsem nebyla přes půl roku a to, co mám tím pádem momentálně na hlavě, je … mno … strašný.
  • Naklizeno tedy rozhodně nemáme. Že si toho všímá můj muž vychovaný v úzkostném pořádku, dávno neřeším. (Mimochodem, taky máte tchýni, která ze všeho nejradši uklízi nebo vaří, případně obojí???) Ale že si já sama vždy rozmýšlím, jestli můžu přivést domů nějakou nečekanou návštěvu, mi už trochu alarmující přijde.
  • Dětský pokoj je pak kapitola sama o sobě. Nechtějte znát větší podrobnosti, protože na nechuťárny, které děti občas vyloví například zpod postele, lze reagovat jedině termíny jako „fůůůj“, „blééé“, případně českou verzí zvolání „WTF?!?“.
  • Pohoštění u nás spíš nečekejte. Jídlo častokrát nějak nedomyslím ani pro nás, natož pro návštěvy. To pak zízám do prázdné lednice tak dlouho, až dorazí z práce můj muž a nějakým kouzlem vyčaruje z ničeho obstojnou večeři (vyučený kuchař se doma prostě hodí, o tom žádná). A nebo taky ne. Dycky rohlík!
  • Svačiny chystám na poslední chvíli (často to vypadá podobně jako s tou večeří). Mimochodem pokaždé se aspoň snažím propašovat do nich zeleninu a/nebo ovoce. Což vede pouze k tomu, že mi to děti nosí v krabičkách zase zpátky (ovšem už v takovém stavu, že se to hodí jedině na kompost).
  • Zahradu máme. To je asi tak všechno, co vám k ní momentálně můžu říct. Vždycky mám v zimě velké plány, co všechno vysejeme a zasadíme a předěláme a … a najednou je půlka května.
  • Krom peněz je pro mne práce aktuálně i zdrojem nemalé frustrace. Protože ji prostě nestíhám nebo možná má efektivita je jaksi pofidérní. Už na podzim jsem si vydyndala, že se chci soustředit jen na některé projekty. Stalo se, ale v ničem to nepomohlo. To do list mám dlouhý na hustě popsanou A4 a nezkracuje se. Aktualní počet emailů k vyřízení = 313. Valím před sebou kouli a jen čekám, kdy ona zavalí mě.
  • Kulturní živote, kde jsi? V divadle jsem byla od začátku roku dvakrát, knížek jsem přečetla spíš míň než víc a o kině si můžu nechat zdát (Lego příběh 2 s dětmi mezi intelektuálně-kulturní zážitky fakt nepočítám).
  • Sportování? Ha! Za poslední tři měsíce jsem byla donucena ujet na kole celých! 60km, uběhnout asi dva a uplavat tři. Zaměstnavatel nám zařídil Multisport kartu, ale já se ani nedostanu k tomu, abych ji použila.
  • Vyrábění jde zcela mimo mě. Na šicím stroji utirám prach a výtvarné potřeby rabují děti.
  • Jak to vypadá s psaním, můžete posoudit sami. A přitom mám v hlavě rozmyšlených tolik článků. Dokonce i tu knížku.

A líná? Jo, to jsem. To by mi šlo. Nějak poslední dobou až přespřiliš.

Tak jsem si to tady hezky terapeuticky sepsala.

Pak jsem dospěla k závěru, že to zase smažu, protože ono to nikdy není tak hrozný, aby to nemohlo být horší. A taky kdo by chtěl číst fňukání, že?

A ještě o něco později mi došlo, že na každý můj sebemrskačský článek se vždycky někdo ozve s tím, jak je rád, že „u nás je to taky tak a jak se mu ulevilo“.

Takže nemažu a Vy houkněte, pokud to máte někdy stejně, ať si zas můžu oddechnout já ;).

Příspěvek byl publikován v rubrice Mé (lepší i horší) já. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Dotaz zásadního charakteru

  1. Martina napsal:

    Alinko, udělám rychlý komentář – myslím, že byste konečně měli přijet! 🙂

    A teď ta delší verze: Možná jsem na tom ještě o to hůř, že nepracuji na plný úvazek, takže bych to měla vlastně dávat levou zadní. A další rozdíl je ten, že máme 3 děti a chodím k holiči (protože už jsem z nich prostě úplně zešedivěla a ne a ne se s tím smířit). Jinak se pod to můžu podepsat… mohla bych Ti to tu (třeba i se zahradou) aktuálně nafotit. Myslím, že o moc hůř už to prostě vypadat nemůže. S kulturou a sportem jsem na tom ještě hůř! Blog nepíšu. Nešiju, byť šicí stroj mám a chtěla bych se to naučit. Vyrábím minimálně, z donucení.
    Ale zase… hrajeme různé hry, muzicírujeme, pořád něco slavíme, užíváme si jeden druhého a společného času, dokud o to všechny tři děti stojí, lenoším spolu s dětmi, dokud o to stojí (nad knížkami třeba). A vlastně jsme docela spokojení 🙂

  2. Martina napsal:

    Ještě vlastně manžel není úzkostlivě pořádkumilovný, takže ten nepořádek vadí spíš mně, ale jsme doma 4:1, takže nemám šanci a hlavně mě to uklízení vlastně fakt nebaví (asi i proto, že to v 90% případů nikdo neocení)

  3. Psice napsal:

    Houk! Akorát já nemám ani jednu dokonalou kamarádku, každá excelujeme pouze v jednom vybraném oboru (třeba chov afrických šneků), takže zpravidla nemusím řešit, jak je to u nás strašný, protože vím, že se mohu s láskou a útěchou spolehnout, že někdo nosí ještě horší dredy než Čičman. Já na oplátku nabízím spoustu témat k saturaci pocitu, že to ještě není tak strašný – od mých prachmizerných dusivých moučníků po několikaleté odkládání vymalování, nebo zašuntělej šatník…

    • Alinka napsal:

      Děkuji, děkuji. Hned se mi udělalo líp. Dredy jsem Babu ostříhala a žádným z mých moučníků se doposavad nikdo nezadusil. Na světě je krásně.

  4. Martina napsal:

    Po polodenním přemítání (vidíš, co Tvoje články dovedou) jsem došla k názoru, že vlastně NIKDO z těch „dokonalých“ to nedává tak, jak to třeba vypadá nebo jak je to prezentováno. A že jsem vlastně spokojená i s tím výše uvedeným seznamem (s lehkými výkyvy na obě strany) 🙂 a mám se ráda, i se svou leností!

    • Alinka napsal:

      Marti, díky za postřehy. Já se tím zas tak nedrásám. Někdy mám opravdu sebelítostivý nálady, ale spíš si z toho dělám srandu. Je to všechno pravda a zároveň je to všechno nadsázka. Vím, že moje kamarádky nejsou dokonalé (byť když se tak zamyslím, žádná z nich vlastně nemá zájem se dokonale „prezentovat“. Ony jsou prostě jen výrazně lépe organizované a výkonné. Já si zas na celý večer zalezu s knížkou, místo abych žehlila. No, bóže ;).

  5. Lenka napsal:

    Pekný deň prajem, no nasmiala som sa, výborný článok. Nebojte žiadna mamina nie je tak veľmi dokonalá. Ale premýšľam, čo keby ste predsa išla tomu kaderníkovi v dajakých ľahučkých šatách? Deti by Vás začali vnímať ako maminu, ktorá ide príkladom.
    Držte sa , s pozdravom Lenka

  6. Sedmi napsal:

    Stavte se u nás 😀 a nekoukej tolik na sociální sítě 😀

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s